autor: Cincina
Blížíme se ke konci 🙂
Nakonec se Tom rozhodl, že ho vezme k Billovi domů. Nechtěl ho tahat k sobě, protože si pořád držel svou hranici. I když mu přišlo, že už ji nesčetněkrát porušil, protože takhle se normální doktor nechová. Měl by přibrzdit, protože z toho kouká pěkný malér. Kdyby někdo zjistil, že má pro Billa určitou slabost a něco ho nutí mu pomáhat… bůhví, jak by to dopadlo.
Bill ho naštěstí už vnímal. Sice ne úplně, ale aspoň něco.
Nevěděl, co si s ním počít. Nejraději by ho vzal k psychiatrovi, ale to by asi nerozdýchal. Už jenom to slovo ho děsilo… A Tom ho rozhodně vyděsit nechtěl. I když bylo by to pro jeho dobro. Což by bohužel Bill nepochopil.
Přišli k Billovu bytu, černovlásek vytáhl klíče, odemkl a Tom za nimi zavřel dveře. Vyzul se jako první, pak pomohl jemu a dopravil ho až do postele.
„Pořádně se prospi.“ Až po těchto slovech si uvědomil, že je to blbost, protože trpí nočními můrami. Bill otvíral pusu, že něco namítne, ale Tom mu skočil do řeči. „Aspoň to zkus. Já tady chvilku zůstanu.“
„To bys neměl.“ Zašeptal potichu. „Je to divný.“
„Co je divný?“ Podivil se Tom, ale nejspíš věděl, na co naráží.
„Jsi můj psycholog. Ne můj osobní strážce.“
Tom se zasmál. „Ale občas se tak cítím.“
Bill se také pousmál. Byl k smrti unavený, ale když vedle něj Tom seděl na posteli, tak mu nějak nešlo usnout. Jako by nestačilo, že nemůže spát, ani když je sám.
„Radši běž.“
„A zvládneš to tady?“
„Nevím.“
Tom pořád seděl na jeho posteli a Bill ležel otočený k němu. Černovlásek si vzpomněl na ten dotek na lavičce, kde si sedli předtím, než se dostali domů.
Pomalu posouval ruku po posteli, až doputovala k té jeho, o kterou se Tom opíral. Jemně se jej dotkl. Pohladil prsty, zápěstí a opět se vrátil k prstům.
Pak se podíval na Toma. Ten sledoval jeho ruku, ale pak směřoval pohled do Billových očí.
„Co to děláš?“ Vypadlo z Tomových úst.
„Ani nevím.“ Pořád pokračoval v tom, co dělal. Bylo zvláštní někoho se zase dotýkat, když to nebyl on sám. Velmi příjemné.
Tom si myslel to samé, ale nechtěl to dát najevo, protože by selhal a vyčítal by si to.
„Bille…“ Vydechl. „Nemůžeme.“
„A dělám ti něco nepříjemného?“ Bill jako by rázem ožil. Únava na něm byl vidět, ale on se ji snažil potlačit, protože to, co právě teď dělal, se mu začínalo líbit. A věděl, že Tomovi také.
Tom odvrátil pohled. Nevěděl, co dělat. V hlavě se mu toho mísilo tolik. Na jednu stranu by chtěl, protože Bill byl opravdu krásný kluk, ale na druhou stranu nemohl. Ne! Má ho léčit a ne s ním spát.
„Dělám ti něco nepříjemného?“ Zopakoval svou otázku. Chtěl na ni totiž odpověď, které se mu nedostávalo. Uvědomil si, že Toma trápí. Začínalo ho to bavit. Musel se nad tou myšlenkou pousmát. A Tom ten úsměv viděl.
Pořád nic. Žádná odpověď. Bill se tedy posadil a přisunul se k němu blíž. Skoro se dotýkali nosy. Tom rozdýchával tu blízkost a uvědomil si, že ho to neskutečně vzrušuje. Ale v hlavě mu pořád běžela myšlenka, že nemůže.
„Je tohle příjemné?“ Vtiskl mu jemný polibek na tvář. A pak další.
Tom zavřel oči a stále cítil Billovy rty na své tváři, i když tam dávno nebyly. Nemohl se nabažit toho pocitu. Tak dlouho ho nikdo nepolíbil. A nakonec to udělá tenhle kluk.
Bill přemýšlel, jestli Tom ztratil slova, nebo prostě neví, co říct. Začínal mít trochu obavy, že ho to možná nějak naštvalo, nebo že něco pokazil.
Odtáhl se a nervózně se ošil. Ta odvaha, která mu ještě před chvílí kolovala v žilách, jako by se rázem vytratila.
Tom si všiml Billova úleku. Přemýšlel, jak má zareagovat. Seděli tam jenom tak v trapném tichu. Billovi z toho začala třeštit hlava a chtělo se mu brečet. Nevěděl přesně, proč se mu do očí hrnou slzy, ale určitě to mělo nějaký důvod.
Podívali se na sebe. Tom byl ponořený ve svých myšlenkách a pořád se rozhodoval, co má dělat. Už se to zdálo i jemu samotnému trapné. Bohužel takový byl.
Když viděl Billa zlomeného, ničilo ho to. Nakonec se k němu automaticky přiblížil a chytil ho za ruku. Bill vycítil, že je to dobrý signál a políbil jej. Tentokrát na rty. Bylo to něco nepopsatelně úžasného. Tomovi se z toho motala hlava, protože tohle vůbec neplánoval. A teď, když se to dělo, tak zjistil, že je to úžasné.
Když se odtrhli, Tom mu pošeptal: „Je to příjemné.“
Bill se jemně usmál. Trochu se začervenal, což se mu stalo ve velmi zvláštní okamžik. Proč se nečervenal předtím?
„Zůstaneš tu?“
„Nemůžu tě tu nechat samotného.“
Bill ho objal a políbil znovu.
To je tak dobré!
Rád se líbal. S Tomem. On totiž uměl skvěle líbat, i když sám Tom si to o sobě nemyslel, protože neměl tolik zkušeností.
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Pekný pokrok v ich vzťahu.. i keď tou poznámkou, že sa blíži koniec si ma teda prekvapila, nečakala som ho tak "skoro" (vzhľadom na to, že stále nevieme, čo sa vlastne v Billom deje).. no som zvedavá, ako to všetko doriešiš. 🙂
Náhodou, liečba láskou musí určite zabrať proti nočným morám:) Je to nádherná kapitola. Tie nesmelé oťukávacie dotyky majú úžasnú silu a čaro:)
Děkuji za krásný díl.. měl atmosféru a měl srdce.
I když také nejsem na konec připravená, ale samozdřejmě, že je to čistě na tobě;))
Už se blížíme ke konci? 🙁 Fakt? Tak to začínám mít strach, že by povídka vážně mohla dopadnout špatně. I když po tomhle díle si říkám, že díky Tomovi by se fakt Billovi mohlo přilepšit. Láska kolikrát léčí líp jak kdejaký psycholog 🙂
Jsem moc zvědavá na další díl 🙂
To by mě nenapadlo že Bill bude tak odvážný ale bylo to moc pěkné.