Psycholog 11.

autor: Cincina
Chvilku se spolu mazlili, ale nikam daleko nedošli. Bill Toma přemluvil, aby si k němu lehl, ten s mírnou nervozitou to přesto učinil. A tak vedle sebe leželi a vychutnávali si blízkost někoho jiného. Bill se přitiskl k Tomovi a přehodil přes něj ruku. Skoro zapomněl na ten sen, kdy ho Tom chtěl zabít. Teď už věděl, že by to skutečný Tom neudělal, ale předtím byl tak vyjukaný…

Tom cítil, že je Bill na něm nalepený a bál se, aby na něm Bill nezačal viset. Nevěděl přesně, jak to má Bill s láskou, jako jak se chová ve vztahu a tak podobně, ale trochu se toho bál. Přece jenom, nezná Billa tak dobře.

Po chvíli Tom usnul, protože byl unavený, a černovlásek odpočíval v jeho náručí. Krásně se na ně dívalo. Sice to vypadalo velmi zvláštně a Bill se nad tím musel pousmát, ale měl z toho radost. Snad po několika letech v sobě ucítil jiný pocit, než jen zklamání a depresi. A tohle všechno dokázal způsobit jeden polibek se skvělým člověkem, kterým Tom rozhodně byl.


RÁNO

Tom se probudil první. Chvíli se musel rozkoukávat, než si uvědomil, kde a s kým leží. Pak se jeho pohled stočil na stvoření nalepené na něm. Pousmál se. Roztomilost sama. Opravdu nevinný.

„Dobré ráno.“ Jemně jej pohladil po tváři.

Ten se ošil a něco zamručel. Tom se zasmál.
„Vstávej, Bille.“

Najednou si beze všeho tykali. Ještě před několika dny by Toma ani ve snu nenapadlo, že s tímhle klukem bude v posteli, že mu bude tykat a že se s ním bude mazlit. Kdyby mu tohle někdo řekl, tak by ho poslal do určitých partií. Ale teď mu to začínalo docházet. Porušil jednu ze svých zásad. To bylo špatné. Nikdy to nechtěl udělat a teď se to dělo.

Bill otevřel oči a protáhl se. Viděl, že přemýšlí…

„Tome?“
„Hm?“ Otočil se na něj. Nechtěl mu přidělávat další starosti, už tak jich má hodně.
„Je ti něco?“ Bill se jemně protáhl.
„Ne, jen musím do práce, víš.“ Pousmál se. Lhal mu. Prvního klienta měl až odpoledne. Nechtěl s ním být v posteli. Ne teď. Nemůže. Bill se z toho nejprve musí dostat a až pak může mít nějaký vztah. Ale proč Tom přemýšlí o vztahu? Nesmí si to dovolit.

„Dobře. Přijdeš odpoledne?“

„Nevím. Mám hodně pacientů.“

Bill asi tušil, o co jde, ale nechtěl na sobě nechat nic znát. Cítil pocit, který ho zraňoval. Nedokázal ho pojmenovat. Chtěl, aby tady Tom s ním zůstal, a ono to vypadá, že se jenom vymlouvá, aby se mohl co nejrychleji vypařit. Udělal mu něco?

Nejhorší na tom všem bylo to, že mu Tom lhal. Místo toho, aby nedělal drahoty, mu akorát přidělává starosti tím, že lže. A Tom mu starosti přidělávat nechtěl. Jenže si myslel, že to Bill nepoznal. Ten ale není tak hloupý.

„Tak zatím ahoj.“ Pohladil Billa po vlasech a rychlým krokem opustil jeho byt. Když vyšel před dům, oddechl si. V hlavě mu vytanulo tisíce myšlenek a nevěděl, kterou se má začít zaobírat jako první.

Dorazil do ordinace, zapnul počítač a našel si seznam psychiatrů v jejich městě. Sice řekl Billovi, že ho bude nadále vyšetřovat jen on, ale Bill psychiatra vážně potřebuje. A nemůže se dívat na to, jak je zničený.

***

Bill mezitím ležel v posteli a převaloval se. V hlavě měl jenom Tomův rychlý útěk. Proč to? Určitě se zalekl toho, co se mezi nimi stalo. Nebo Bill něco pokazil. Jasně, zkazil všechno… to je jediné co dokáže.

Skutálelo se mu pár slz po tváři. Zase cítil ten spalující pocit uvnitř něj. Nikdo ho nemá rád, všichni na něj kašlou a on je na světě úplně sám. Rodiče ho nesnáší, protože je gay, Tom se ho teď lekl a určitě si myslí, že je blázen a zrůda, když potřebuje psychologa… a nikoho jiného ani nemá. Je sám. Na celičkém světě, kde žije snad 7 miliard lidí, je sám. To je velmi zničující pocit a Bill si to uvědomoval.

Brečel, vzlykal a skoro se dusil kašlem, když mu zaskočila slina. Byl na dně. Náladu mu zvedl akorát Tom tím včerejším mazlením. To se cítil milovaný. I když si nebyl jistý, že ho Tom miluje. Cítil to, že někomu na něm možná záleží, že možná nebude tak sám.

Sedl si ke stolu v kuchyni a chvíli se koukal do zdi. Měl mžitky, přes slzy skoro neviděl… něco se mu mihlo před očima. Snad nějaký stín? Závan jemného větříku mu pobíhal po obličeji skrz otevřené okno v místnosti.

„Jsem zrůda…“ Pošeptal. Vstal a vydal se ke kuchyňské lince. Měl spoustu krásných nožů všelijakých velikostí, které si kdysi koupil na nějakých trzích. Vzal ten nejmenší a jemně si s ním přejel po zápěstí. Udělala se mu taková malinká ranka, protože moc netlačil.

***

Kdyby tak Tom věděl, co právě teď Bill dělá. Ať chtěl, nebo ne, nemohl ho dostat z hlavy a zrovna ve chvíli, kdy se Bill řízl podruhé a o něco více, Toma zamrazilo po celém těle. Cítil nějaký zvláštní pocit… jako že se něco stane.

Měl nutkání za Billem jít a něco s tím udělat. Zkontrolovat ho, jestli se opravdu nic neděje. Ale nemohl, protože měl v ordinaci jednoho pacienta, kterému se musel věnovat. Neměl jenom Billa.

Co asi tak dělá?

Snad nezjistil, že jsem před ním zdrhl. Jsem srab. Ani problémům se neumím postavit čelem. Místo toho, abych se rozhodl, co nebo koho doopravdy chci, tak tady sedím na zadku a poslouchám problémy cizích.
Ale kurva, já mám taky problémy! Kdo vyslechne mě? Kdo mi pomůže? Nebo si musím pomoct sám, když jsem ten psycholog?

autor: Cincina

betaread: J. :o)

5 thoughts on “Psycholog 11.

  1. No možno by Bill lepšie zniesol, keby k nemu bol Tom úprimný a vysvetlil mu prečo s ním byť nechce. Alebo sa skôr Billa bojím keďže ten je dosť labilný 🙁 mal sa s Billom porozprávať, je mi ich oboch ľúto, ale Tom je uznávaný lekár, mal by vedieť ako jednať s pacientom ako je Bill.

  2. Jejdááá, tak teď si nejsem jistá, jestli Tom všechno nepokazil 🙁 O Billa se vážně strašně bojím, protože on je na tom tak špatně, že je schopný si ten život vážně vzít. Tom měl Billovi asi říct pravdu, i když na druhou stranu taky chápu, že jej nechtěl hnedka zranit a že si potřeboval sám utříbit myšlenky…
    Ovšem teď se fakt děsím pokračování 🙁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics