I´m sorry, brother 4.

Byla noc. Měsíc už dávno převzal svou každonoční nadvládu nad nebem a tvrdě ji prosazoval.

Svítil na cestu staršímu z dvojčat, které právě vyšlo z jedné obávané uličky, kde si zakoupilo to, na čem bylo už nějakou dobu závislé.

Mířilo domů. Tam se konečně po dlouhé době nabije. Už mu to chybělo. Bolel ho žaludek. Zrychlil. Za chvíli už stál přede dveřmi skromného bytečku, který si se svým dvojčetem koupili před půl rokem. Nebylo to nijak zvlášť luxusní, ale bylo tam útulno.

Tiše zasunul klíč do zámku a pomalu s ním otočil. Ozvalo se tiché cvak a on otevřel dveře, jak nejtišeji mohl, protože předvídal, že Bill už dávno spí. Proto si taky klidně píchne tady. Přemístil se do svého pokoje a začal hledat injekční stříkačku, klel přitom jako pohan.

To zaslechl Bill. Nespal, jen ležel schoulený v klubíčku na své posteli a utápěl se ve slaných slzách. Neunesl pravdu.

Nemohl usnout, i když moc chtěl. Stále musel myslet na své dvojče. Rád by šel za ním, lehl si k němu a nechal se obejmout. Ale to Tom zřejmě nechtěl.

Měl na bratra spoustu otázek. Hmm. Tak proč se nezeptat hned? Zítra by ho zase nemusel vidět. Určitě půjde za tou svou holkou.

Zvedl se z postele a pomalu přešel na malou chodbičku. Z ní uviděl, že bratr má pootevřené dveře do svého pokoje, ve kterém se teď svítí. Taky nemůže spát?

Potichu přešel ke dveřím a nenápadně nakoukl do Tomova pokoje. To, co uviděl, ho naprosto vyvedlo z míry. Tom si píchal něco v injekci do žíly. Billovi hned došlo, co to je. Drogy. To vše vysvětlovalo. Úbytek váhy. Nepřítomnost. Lži. To, že pořád spal.

Bill nevěděl jestli má pociťovat zlost, smutek anebo dokonce zklamání.

“Tome…“ zašeptal sklíčeně. Tom nečekal, že ho přistihne Bill, lekl se a upustil poloplnou injekci. Podíval se na svého bratra, který měl oči plné slz. Sakra!

Rychle se postavil a udělal krok k Billovi. Ten o krok ucouvl a zašeptal: “Proč, Tomi?“

Tom mlčel a jen tupě civěl do podlahy. Proč vlastně? Neměl k tomu žádný důvod. Chtěl to jen zkusit a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

“Nevím,“ dostal ze sebe po chvíli.

“Nevíš?! Tome! Musíš vědět, proč jsi začal fetovat!“ začal ječet Bill. Po tvářích mu stékaly slzy. „Jsi takový idiot…“ dodal šeptem a otočil se od bratra.

“Bille…“ hlesl, ale jeho dvojče se už zavřelo v koupelně. Svezlo se podél bílých dveří a obejmulo si kolena.

Bill by byl teď rád, kdyby měl Tom třeba deset holek, hlavně ať nefetuje. Proč do toho zrovna on musel spadnout?

Tom se za dveřmi tahal za dredy. Proč si nepíchnul venku? Kdyby to udělal, Bill by ho neuviděl. Ale možná je to dobře, že ho přistihl. Stejně by na to dřív nebo později přišel.

„Bille?“ zašeptal. “Otevři, prosím.“

“Jdi pryč,“ vzlykl mladší z bratrů. Toma zabolelo u srdce. Jako vždy, když jeho malý bráška brečel. Chtěl si nafackovat. Bill pláče kvůli němu.

“Já…- Pokusím se přestat.“ Tom věděl, že je to skoro nemožné, ale v tu dobu by udělal cokoliv, jen aby Bill přestal plakat.

Musel se pousmát, když se dveře od koupelny pootevřely a vykoukla z nich hlava jeho milovaného brášky.

“Vážně?“ špitl. Na tvářích měl slané cestičky od slz a make-up rozmazaný. Tom přikývl a hned na to po něm Bill skočil okolo krku. Starší ho pevně objímal. Někdy se až divil, jak perfektně Bill pasuje do jeho objetí. Byli jako puzzle.

Po chvíli se Bill odtáhl, chytil Toma za ruku a dotáhl ho do jeho pokoje. Tom věděl, co ho čeká. Výslech. Mladší se posadil na Tomovu postel a stáhl vedle sebe svého bratra. Přitiskl se k němu.

“Proč jsi začal fetovat? Máš nějaké problémy, o kterých nevím?“ vyptával se Bill a chytil bratra za ruku, ten jejich prsty propletl, povzdychl si a lehce zavrtěl hlavou.

“Chtěl jsem jen zjistit, jak se potom budu cítit. A cítil jsem se… fakt úžasně. Tak nějak volně, víš?“

Bill chvíli mlčel. Pak řekl: “To tvoje „Chtěl jsem jen zjistit…“ tě zničilo.“ Na pravdivost svých slov vyhrnul volnou rukou Tomovo tričko a přejel po viditelných žebrech. Tomem projela vlna vzrušení a o Billovi ani nemluvě.

Bill zívl a hlavou se opřel o bratrovo rameno. Z toho celodenního pláče byl hodně unavený.

“Bille, měl bys jít spát,“ zamumlal Tom. Odpovědí mu bylo jen zamručení. Povzdychl si. Položil Billa do své postele a pomalu mu sundal tričko a kalhoty na doma. Věděl, jak moc Bill nesnáší spaní v oblečení. Po pravdě, to nesnášel i Tom. Byli si tak podobní, ale přeci jen i tak odlišní. Tom zbavil i sebe přebytečného oblečení a lehl si vedle již spícího Billa, který se k němu hned přitiskl. Položil si hlavu na Tomovu hruď a ze spaní se spokojeně usmíval. Tom obtočil ruku kolem bratrova boku.

Pohled mu spočinul na injekční stříkačce, kterou kvůli Billovi upustil. Dokáže přestat? Podíval se do tváře Billa. Měl před sebou velké rozhodnutí. Bill nebo drogy? Na obojím byl závislý. Oboje miloval.

Poupravil si Billa v objetí, zavřel oči a pokusil se usnout.

autor: Chika