autor: Saline A.
Krásný den přeji všem duším, které se rozhodly přečíst si dnešní díl. 🙂 Vánoce už jsou nenavratitelně za námi a zbývá už jen Silvestr a Nový rok, do kterého bych vám všem chtěla popřát hodně štěstí, úspěchů a zdraví, a abyste nepodléhali smutku, protože i ta nejtemnější noc má svůj konec.
Doufám, že se u dílů budeme setkávat i nadále.
Mějte se krásně,
Saline
Příběh 113. – Nic netrvá věčně
„Bille, měl by sis pospíšit, máme zpoždění. Zase,“ zahučel od vstupních dveří Anis netrpělivě. Nebylo se čemu divit – chtěli jsme si společně vyrazit do kina, jenže já nebyl spokojený se svým účesem a znáte to – prostě nejde opustit dům, když nejste perfektní!
„Já už jdu, Anisi!“ otráveně jsem zaúpěl, když se ozval zvonek. „Nemusíš na mě zvonit,“ zamířil jsem k němu s pohledem sklopeným k náramku, sotva držícímu na zápěstí. Dnešek je mizerný den.
„Myslím, že nikam nejdeme, Bille,“ zamumlal nejistě. Nechápavě jsem k němu vzhlédl, ale jakmile jsem si všiml sinalého Toma v Kayově pevném objetí, došlo mi, že je něco špatně.
Mlčky jsem jim pokynul, aby mě následovali do obýváku a rovnou všem nalil skleničku nějakého tvrdšího alkoholu, protože ať už šlo o cokoliv, bylo znát, že to bude potřeba.
„Tak jo, už nás nenapínejte, co se děje?“ zamrkal jsem a netrpělivě poposednul v křesle.
„Jdeme k soudu,“ hlesl Tom.
„Proč zase?“ nechápavě jsem pozvedl obočí. „To už se zase někdo pokouší přivlastnit si naše melodie?“
„Tentokrát je to vážné, Bille,“ s povzdechem Tom zavrtěl hlavou a víc se zabořil do Kayova objetí. „Jde o… matku. Táta trvá na tom, že musí být potrestána.“
„Počkej, to ale…“ zmateně jsem se zakoktal a vzhlédl k Anisovi pro podporu. „Myslel jsem, že když je John mrtvý, tak je tomu všemu konec, že už se v tom nikdo rýpat nebude.“
„Jo, to jsem si myslel taky. Očividně tenhle názor ale nesdílí táta, který přinutil státní zastupitelství podat žalobu na matku. Nevím, z čeho přesně je obviněná; viděl jsem tam něco o únosu, omezování osobní svobody, rasistické útoky, ohrožení života… Bylo toho hodně. Táta říkal, že to bude hodně dlouhý proces.“
„Chceš proti mámě vypovídat?“
„Já nevím,“ přiznal tiše. „Mám ještě pár dní na to, abych si to rozmyslel… Ale pokud výpovědí alespoň trochu pomůžu tomu, aby podobná zvěrstva skončila, tak ano. A přál bych si, abys udělal to samé.“
„Vím, že se to ode mě očekává,“ s povzdechem jsem sklopil pohled, nechávajíc se Anisem konejšivě hladit po zádech. „A slibuju, že na cokoliv, co se bude týkat tebe, odpovím naprosto upřímně. Ale doufám, že se nebudou hrabat v hlubší minulosti, protože… Je spousta věcí, o kterých ani nevíš, Tome a nevím, jestli jsem připravený na to, abys to zjistil, stejně jako zbytek světa.“
„Počkej, cože?“ Tom nechápavě nakrčil obočí a zmateně zamrkal.
„Není to nic hrozného, neubližovala mi nebo tak, jen… Hodně pečlivě si zajišťovala, aby se ze mě nestal gay, nic víc, opravdu.“
„No, očividně selhala,“ pokusil se Anis odlehčit situaci, jemně se mi probíral vlasy. „Zbytečně bych se ale neděsil, znáte soudy, jim všechno hrozně trvá. Máte minimálně pár týdnů klid, než to všechno vypukne.“
„Myslím, že by právě bylo nejlepší, aby to začalo co nejdřív, aby to taky co nejdřív skončilo,“ ozval se tiše Kay. „Bude to obrovský tlak na psychiku ze všech stran, nikdo vás nebude šetřit, budou vás doslova stalkovat. Na to se musíte připravit.“
„Další mediální pozornost, proboha,“ se zaúpěním jsem zabořil Anisovi hlavu do trička. Nejraději bych se v něm schoval a už nikdy nevylezl.
„Myslím, že by se dalo zařídit, aby alespoň jednotlivá stání byla s vyloučením veřejnosti. Úplně se pozornosti nevyhnete, ale aspoň něco,“ pousmál se Kay povzbudivě. „Ale všechno dopadne dobře.“
„Já jen chci, aby to skončilo už všechno,“ zamumlal jsem, přičemž Tom souhlasně přitakal.
Následující týden byl plný příprav na následující soudní přelíčení. Táta nás postupně seznamoval s jednotlivými body obžaloby, načež právník a státní zástupce zase s důkazy. Bylo šokující, kolik materiálu se všem podařilo nasbírat – pátrali v minulosti matčině i Johnově, u nějž to bylo mnohem jednodušší. O všech „pacientech“ si vedl důkladné dokumenty; fotografie, videonahrávky i písemné poznámky, a ačkoliv získali soudní povolení na všechno, jeho dcera Temperance byla více než ochotná s jejich vydáním. Od Toma jsem později zjistil, že právě ona o něj pečovala, ale moje odpuštění neměla. Napomáhala tomu zvěrstvu, místo aby to nahlásila.
Zároveň ze mě rychle opadaly poslední zbytky lásky a úcty k matce. Jak jsme se totiž probírali složkami důkazů, dozvěděli jsme se o ní tolik špíny, až jsem odmítal uvěřit, že ta žena někdy dokázala upřímně milovat…
Během příprav k soudu probíhalo i velké plánování a zkoušení na nadcházející mini turné, které mělo vyvrcholit jen jeden den před prvním slyšením. Čekalo nás všechny opravdu náročné období, ale pro mě bylo rozhodně nejhorší vědomí, že budu nějakou dobu bez Anise.
„Bille, prosím tě, fakt potřebujeme, aby ses soustředil,“ Gustav trochu frustrovaně zabušil do bubnů, když jsem dnes už poněkolikáté zazpíval úplně mimo rytmus.
„Co se to s tebou děje? Dneska jsi úplně mimo,“ přisadil si Georg a zkoumavě ke mně vzhlédl.
„Jsem v pohodě, nic mi není,“ mávnul jsem rukou a nepřesvědčivě se usmál. „Jen jsem dneska mizerně spal, nic víc.“
„Zase se ti vrátily ty noční můry?“ Tom mi starostlivě stiskl paži. „Občas mám pocit, že všechen ten stres, kterým bych měl trpět já, přesedl na tebe,“ povzdechl.
„To já taky, protože k tomu nemám žádný důvod… Ale to nevadí, alespoň jsi ty relativně v pohodě, ty už sis vytrpěl dost,“ pousmál jsem se. V odpověď si mě Tom přitiskl do ochranitelského objetí, jako kdyby tím snad dokázal všechny noční můry zahnat.
„Možná bys na ten spánek mohl zkusit meduňkový čaj,“ ozval se znovu Gustav. „Meduňka je dost dobrá na odbourávání stresu a klidnější sny.“
„Gustave, kámo, nechceš si zařídit krám s bylinkami?“ Georg se hlasitě rozesmál, hýkajíc u toho jako osel. „Určitě by ses stal uznávaným dědkem kořenářem.“
„To ti připomenu, až zase budeš mít oteklou nohu a budeš chtít něco, co by ti pomohlo na splasknutí,“ odfrknul, začínajíc si uraženě bubnovat sám pro sebe.
Pobaveně jsem se uchichtl. Ti dva byli nehorázní komedianti, ačkoliv se o to vůbec nesnažili; vždycky dokázali zvednout náladu. Co si budeme povídat, představa Gustava se šátkem kolem hlavy a košíkem plným bylinek byla k popukání.
„Poslyš, zkusíme si ještě pár songů, při kterých budeš myslet jen na ně, a pak tě zavezu rovnou domů k Anisovi, dobře?“ pohladil mě Tom po zádech, zatímco ti dva se stále hašteřili. „Udělejte si hezký večer, pusťte si film, dejte si víno, prostě na chvíli vypusťte. Až odjedeme na turné, budeš myslet jen na kapelu a Anise, uvidíš,“ usmál se povzbudivě.
Krátce jsem zavřel oči a zhluboka se nadechl, ale souhlasně přikývl. „Dobře, tak jdeme na to, ať můžeme co nejdřív domů.“
°°°
„Dneska mi volal David,“ zahuhlal Anis s plnou pusou.
„Proč?“ zmateně jsem k němu vzhlédl, polykajíc poznámku o správném stolování. „Žádný zmeškaný hovor jsem od něj neměl.“
„Chtěl, abych s vámi jel na turné,“ odložil příbor a promnul si ruce.
„Počkej, cože? Tohle nechápu už vůbec. Proč bys s námi měl jezdit?“
„Abych zvýšil pozornost médií, přitáhnul zraky široké veřejnosti. Kay s Tomem tolik netáhnou, o nich už se ví poměrně dlouho, ale my jsme novinka, absolutní senzace. Všichni prahnou po fotkách, kde děláme víc, než že se jen držíme za ruce. Chtějí objetí, polibky, vášeň. Chtějí nás přistihnout při nějaké akci.“
Roztřeseně jsem odložil vidličku, rázem mi přestalo chutnat. „Takže si z nás chce udělat cvičené opice.“
„Chápeš to naprosto správně,“ přitakal. „Právě proto jsem odmítl.“
Překvapeně jsem zamrkal, znovu. „Opravdu? Myslel jsem, že se ti taková nabídka líbí, být se mnou i během turné.“
„Samozřejmě, že líbí,“ s mírným úsměvem obešel stůl a klekl si přede mě. „Nejraději bych tě neopouštěl ani na vteřinu, ale respektuju tvoje přání nevystavovat se novinářům, a zároveň myslím, že bude lepší, abych zůstal doma. Budu trávit nějaký čas s mamkou, sejdu se se starými přáteli, budu skládat… Zkrátka budu dělat všechno to, co teď odkládám, abych mohl být s tebou,“ jemně mi stiskl ruku. „A ty si taky potřebuješ vyrazit z kopýtka, užívat si turné tak, jako než jsi mi kompletně podlehl, bavit se s Tomem a kluky.“
„Kdyby tě tam David nechtěl jen kvůli pozornosti, ani na vteřinu bych neváhal a už ti balil věci,“ s povzdechem jsem se mu pověsil kolem krku. „Bude se mi po tobě hrozně stýskat.“
„Alespoň bude hodně žhavá noc, až se vrátíte,“ se smíchem se postavil, tisknouc mi zadeček. „A navíc nepodlehneme ponorce, to je příjemný bonus.“
Pobaveně jsem protočil očima, víc se na něj tisknouc. „Už teď se těším na naší první společnou noc po mém návratu.“
„A já přesně vím, jak tvoje nadšení ještě prohloubit,“ se zamručením mě okamžitě odvedl do koupelny, kde započal jednu z našich bezesných nocí.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Jůůů ten konec <33 😀 Takhle to useknout. Chtěla bych si přečíst vííc:D
Překvapil mě ten soudní proces. Ale myslím, že by jejich matka za to pykat měla. Matka nematka, tohle se nedělá. Doufám, že jí napaří hodně let. Snad to Bill ustojí. Tom si myslím, že je silný. Ale o Billa mám celkem strach. Ještě, že je tam ten Anis, který ho podporuje:)
Gustav a Geo:DDDDD Ti mě rozesmáli:DDDDDD Kdyby tam takových seků bylo více:DDDD
Těším se na další dílky:) Moc se mi líbí jak píšeš a obzvlášť tuhle povídku mám hrozně moc ráda:) Vždycky mi to čtení tak uteče… ani mi to nepřijde.
A nemůžu si pomoct, ale Anis… mi tam připadá hrozně sexy. Myslím v chování a tak:D Božínkuuuu… snad nevadí, že jsem se rozepsala. Ale je to taaaak dokonalé:)
Matka by měla byt opravdu pořádně potrestaná doufám že to kluci zvládnou i když to bude hodně těžké.