autor: Muckátko :o*
Ahojte!
Nevím, kdy bude tenhle díl zveřejněn, přesto Vám chci popřát krásné svátky a úspěšný start nového roku 2014! Vedle toho samozřejmě mockrát děkuji za komentáře! A Mischulko, Tvoje komentáře pro mě nikdy nebudou trapné! 🙂 Hezké počtení!
Muckátko :o*
Bill seděl u jídelního stolu a přihlouple se usmíval. Koukal skrz vzduch i stěny domu někam pryč, aniž by se jeho výraz jakkoli měnil. Přeslechl i kroky, které mířily ke kuchyni. Až hřejivá dlaň lehce položená na Billově rameni jej probrala.
„Dobré ráno,“ usmál se Bill vřele.
„Dobré, Bille, už jsi vzhůru?“
„Už nějakou dobu,“ přikývl Bill.
„A Tom?“
„Je ve sprše.“
„Dobře. Co si dáš k snídani?“
„Noooo. Vlastně ani nevím,“ zavrtěl se Bill. Byl zvyklý, že když ráno vstane, má v jídelně nachystaný stůl plný všelijakých dobrot, takže prostě chodí a jednou uždíbne z toustů, jednou z palačinek, z vajíček a různého ovoce či sladkého pečiva. Bylo těžké identifikovat jeho chutě. Minimálně ty na jídlo.
„Kafe, čaj, kakao?“ nabídla Melissa.
„Uuuuhm čaj. Po kávě mi nebývá dobře a na jídlo… chmmmm… asi to, co uděláte,“ zaculil se. Melissa se zasmála. Měla Billa den ode dne raději. „Můžu s něčím pomoct?“ zeptal se Bill, když sledoval, jak Melissa začíná kmitat po místnosti.
„Uhm mohl bys třeba nachystat hrníčky, talířky a příbory,“ ukázal na skříňku, kde měl Bill všechno najít, a rozpalovala na sporáku pánev.
„Dobré ráno!“ zahalekal Tom do místnosti a zapřel se dlaněmi o opěradlo židle.
„Dobré, zlato,“ pozdravila Melissa syna a dál pokračovala v přípravách.
„Dobré ránko,“ oplatil Bill Tomovi pozdrav a dál sundával nádobí z vrchní skříně. Tom mezitím obešel stůl a chystal se posadit. Bill se od linky otočil, aby nádobí přenesl na stůl, když svým pohledem naprosto neplánovaně zabloudil do Tomova klína. Nemohl nic vidět, protože Tom měl na sobě světle šedé tepláky a černé tílko, přesto se malinko zastyděl.
„Stalo se něco, Bille?“ zeptala se Melissa, když si toho pohybu všimla.
„Uuuhh ne. Jen jsem se díval, jestli jsem něco nezapomněl sundat,“ zalhal Bill a rychle rozestavěl nádobí na stůl. Tom už díky bohu seděl, takže jeho klín skrývala deska stolu.
„Díky,“ poděkoval Tom, když mu před nosem přistál prázdný hrníček, talířek, příbor a ubrousek.
„Jojo,“ zapískal Bill a natáhl se po konvici s čajem, který byl již připravený. Postavil jej doprostřed stolu. Melissa právě na velký talíř sesypala z pánve vajíčka k už orestované slanině. Křupavé topinky naaranžovala do ošatky a vše postavila na stůl. Na malinký talířek ukrojila kostku másla, kdyby někdo chtěl na horké topinky.
„Taaaak. Dobrou chuť,“ popřála klukům a natáhla se pro konvici s čajem.
„Dobrou chuť.“
„Dobrou.“
„No pááááni. To je ale posvícení,“ zasmál se Tom a oči se mu rozzářily nad takovou hostinou hned po ránu. Nabral si vajíček, pár plátků slaniny a na topinku si, jak Melissa předpokládala, namazal trošku másla. Bill sledoval každý Tomův pohyb, zatímco žvýkal svou vlastní snídani. Na Tomově pravé ruce ulpělo pár kapek rozteklého másla. Něco zamumlal a prsty si strčil do pusy.
V tom momentě se Billovi sevřel žaludek a rozkuckal se na celou kuchyň. Kašlal tak mocně, že musel od stolu utéct do koupelny, protože měl pocit, že kašláním mu vypadne všechno z úst. Prsty, které Tom olízl, přivedly předtím Billa k vrcholu, a to bylo něco, z čeho Bill nemohl pořádně dýchat. Ke stolu se vracel sice uklidněný, ale červenal se až na zadku.
„V pořádku?“ podívala se na něj Melissa starostlivě.
„Jo. Jen jsem vdechl nějaké drobky,“ pozvedl koutky a uchopil do prstů vidličku.
„Dávej pozor. První pomoc už bych asi nezvládla.“
„Já jo,“ podotkl Tom a byl si jistý, že Bill pochopí. Překvapilo jej, že mu Bill nevěnoval ani jeden pohled. Čekal rozezlený nebo vyděšený pohled, ale nic se nekonalo. Pravda. Kořen jeho nosu znovu zčervenal a obličej Bill málem zabořil do zbytku vajíček, ale žádná jiná reakce se nedostavila. Tom nebyl naštvaný ani překvapený. Billovo červenání se mu přišlo maximálně rozkošné.
Melissa se o chvíli později zaposlouchala do podivného zvuku, který se ozýval odněkud z chodby.
„Nenechal některý z vás mobil v předsíni?“ zeptala se. Oba chlapci přestali cinkat příbory a zaposlouchali se do ticha. Bill brzy rozeznal melodii a v momentě zbledl. Tom povytáhl obočí, jak rychle Bill dokázal měnit barvy. Lekli se, když Bill vystřelil od stolu a vzápětí se vracel s mobilem do kuchyně.
„Abyste slyšeli, jak to u nás chodí,“ posmutněl Bill a zmáčkl tlačítko k přijetí hovoru, a zároveň hlasitý odposlech. Posadil se a položil mobil na stůl.
„Ahoj mami,“ pozdravil.
„Můžeš mi ksakru vysvětlit, kde jsi, Bille?“ okřikla Simone svého syna, aniž by mu popřála dobré ráno. Melissyno srdce pokleslo. Tom byl na takové zacházení zvyklý z návštěv u Billa doma.
„Jsem u kamaráda.“
„U kterého? Protože jestli nejsi u Raimannů, Waldnerů, Hauků nebo Ebnerů, tak tam odsud okamžitě zmiz a vrať se laskavě domů. Nejsem zvědavá, aby ses tahal s nějakým budižkničemou!“ prskla zlostně.
„Vůbec ho neznáš, tak mu neříkej budižkničemu!“ zvýšil Bill hlas.
„O tomhle s tebou nebudu diskutovat, Bille. Okamžitě se sbal a vrať se domů. Někdo musí dohlížet na dům.“
„Takže nejsi doma?“
„Ne.“
„A to chceš, abych se vrátil a abych tam seděl sám v pokoji? Tím spíš zůstanu tady!“ Bill odolal nutkání třísknout pěstí do stolu.
„O tomhle už jsme mluvili. Sbal se a vrať se! Konec diskuse.“
„Nevrátím, a abys věděla, tak rodina mého kamaráda je bohatší než ty s tátou a dědou dohromady!“ Simone byla na chvíli zticha.
„Ale zlato, to ses nezmínil. Jak se jmenuje? Možná bys jej mohl pozvat na večeři. Ráda by jej poznala,“ obrátila Simone o 180°. Tom se nad tím nápadem ušklíbl. Večeře s Trümperovýma? Jen přes jeho mrtvolu. Bill se tiše uchechtl.
„Promiň, mami, ale nemá zájem. Vrátím se v neděli večer. Ahoj,“ rozloučil se Bill chladně a zavěsil.
V kuchyni bylo ticho. Každý se snažil přebrat to, co slyšel. Bill jen seděl s hlavou sklopenou a šťouchal prstem do mobilu.
„Co si budeme nalhávat. Je to prostě obyčejná zlá mr…“
„Tome!“ okřikla jej Melissa včas. I když si myslela to samé, nebylo vhodné takto mluvit o Billově rodiči, zvlášť v jeho přítomnosti.
„Uuuh!“ mávl nad tím Tom rukou.
„Bille, neměl jsi matce lhát,“ promluvila Melissa klidně.
„Nelhal jsem,“ zvedl k ní pohled.
„Nejsme bohatší než tvoje rodina.“
„Jste, protože na rozdíl od nich máte srdce, a to je něco, co je cennější než všechny peníze světa,“ pípl Bill. Melissa jej pohladila po předloktí a vřele se usmála. V Tomových očích se zvláštně zablýsklo. Byl rád, že Bill sedí tak blízko. Natáhl ruku a položil ji na Billovo stehno, aby po něm několikrát přejel. Když k němu zvedl Bill pohled, mírně roztáhl koutky. Bill mu úsměv rozpačitě vrátil.
Po snídani pomohli kluci uklidit ze stolu a brzy na to je Melissa vyhnala z kuchyně, aby mohla připravovat oběd a aby se jí tam kluci nemotali. Spořádaně vedle sebe tedy odešli do Tomova pokoje. Tom Billovi gentlemansky otevřel dveře a nechal jej vejít jako prvního. Rychle vklouzl za ním, zavřel dveře a natáhl se pro Billovo předloktí. Bill tiše vypískl, když nabral zpátečku a najednou stál tváří v tvář Tomovi. Ten se usmál a vtáhl si Billa do náruče. Mazlivě jej objal.
„To jsi řekl moc hezky,“ zamumlal mu do ucha, když mu Bill sevření opětoval.
„Nebyla to jen fráze. Myslel jsem to vážně,“ objasnil Bill a uvolněně vydechl. Tiskl Tomova záda a dýchal mu na krk.
„Právě proto tě mám rád,“ pohladil jej Tom rukou po hlavě. Přísahal by, že Billovi ty vlasy začínají znovu dorůstat.
„Máš mě rád?“ zeptal se Bill překvapeně.
„Mám.“
„Jak moc?“ škádlil jej Bill. Tom se usmíval.
„Moc.“
„Já tě mám taky rád. Moc,“ oplatil mu Bill a důvěřivě se oddal Tomovu objetí.
Stáli tam v objetí několik dlouhých minut. Vnímali dech i lehké záškuby těla toho druhého. Bill měl přivřená víčka a nepřestával se usmívat. Tomovy paže kolem jeho těla – to bylo něco, co mu přinášelo pocit bezpečí, lásky a jistoty. Jeho stisk byl pevný, neústupný, a přesto tak opatrný a něžný. Bill zatoužil se do Tomovy náruče schovat celý.
„Cítím, jak ti tluče srdce,“ špitl Bill, když si uvědomil ty nepatrné údery na svém hrudníku.
„A já zase cítím to tvoje,“ pošeptal mu Tom, jako by to bylo to největší tajemství. Bill se odtáhl jen hlavou a krkem, aby se podíval Tomovi do tváře. Potěšilo jej, že se usmíval.
„Políbíš mě, Tome?“ pronesl do ticha.
„Znovu žádáš o polibek?“ zeptal se Tom a pohladil prsty Billovu čelist.
Bill přikývl.
„Myslel jsem, že tuhle fázi máme už za sebou.“
„Rád se k ní vracím,“ pokrčil Bill ramenem.
Tom pobaveně zavrtěl hlavou, sklonil se a přitiskl se k Billovým rozevřeným rtům. Pokud si dobře vzpomínal, tak první polibek, který Billovi věnoval, nebyl ten francouzský. Něžně objímal dva měkké polštářky před sebou a hladil Billovu tvář. Užíval si pohybů Billových úst, kterých se mu dostávalo nazpět. Po ukončení polibku se mu Bill vrhl kolem krku a sevřel jej nevídanou silou. Chtěl se zeptat, zda se něco nestalo, protože tohle objetí od Billa ještě nedostal, ale zůstal mlčet. Stiskl Billovo tělo stejnou měrou. Nějak odtušil, že to je přesně to, co Bill právě potřebuje. Pevný a jistý stisk.
A láska k tomu druhému, která dávno kolovala v jejich srdcích, se dostala zase o kousíček blíž k mozku.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Raňajky boli teda zaujímavé 🙂 Kam len to smeruje Billov pohľad a potom na čo hneď nemyslí 😀 len ten telefonát od Simone to trochu pokazil… bolo zaujímavé (ale vôbec nie prekvapujúce), ako rýchlo zmenila názor po tých Billových slovách o bohatstve.
A záver opäť super.. krásne nežný bozk a objatie 🙂 strašne sa teším na pokračovanie a hlavne na to, keď si obaja tú vzájomnú lásku konečne uvedomia.
Jsem ráda, že pro dnešní večer už nemusím nic dělat, protože po dopsání komentáře se vrhnu na povídku od začátku 🙂 Nevím proč, ale tenhle díl ve mě zanechal krásné pocity a je mi strašně líto, že se nemůžu hnedka vrhnout do čtení dalšího dílu, tak to udělám alespoň takhle 🙂
Zas a znova mi Simone musela připomenout proč ji tak strašně nemám ráda. Už od samého začátku se modlím za to, aby se ta ženská změnila, ale tohle bude asi zcela nemožné. K tomu, aby se změnila, by se muselo stát něco strašného, protože ona v tom svém dokonalém, bohatém světě žije už tak dlouho, že úplně zblbla. Hrozně mě štve, že Billovi zakazuje obyčejné, normální kamarády. Ať se snažím jak se snažím, nedovedu tohle pochopit a možná raději ani nechci. Mrzí mě, že Bill musí žít s takovými rodiči. Myslím, že i on sám začíná vidět, že od Toma a Melissy dostává víc lásky než od jeho rodičů. Což je vážně smutné. Neříkám tím, že by jej rodiče neměli rádi, myslím, že určitě mají..ale jejich největší problém je, že mají představu toho, jaký by Bill měl být. Nelíbí se mi, že neakceptují jaký Bill je, ale snaží se jej předělat. A tím, že Bill nedělá to, co chtějí oni, mu ani svou lásku neukazují. A Bill to přitom tak potřebuje! Mám strach, že po víkendu u Toma se ani nebude chtít vrátit domů, kde mu budou rodiče nadávat, kde bude sám, bude se nudit a hlavně se nebude cítit milovaný. Vlastně mu už teď nezávidím ten návrat domů 🙁
Ale abych přešla k něčemu hezčímu 🙂 Strašně se mi líbí, jak je Tom vždycky celý nadšený z jídla 🙂 Já se vždycky musím smát, ale přitom mi to přijde strašně zlaté, jak mu svítí oči a je nadšený, že mají k jídlu něco jiného než obvykle 🙂 Taky mě strašně rozesmál Billův neplánovaný pohled do Tomova rozkroku 😀 😀 😀 No a v neposlední řadě závěr dílu byl zas a opět úžasný!♥ To Tomovo objetí jen co došli do pokoje bylo prostě skvělé! 🙂 Moc se mi líbí ty pomalé krůčky v jejich vztahu, kdy si vždycky uvědomí, že toho druhého mají zase o něco víc rádi než včera 🙂 Je to krásné si číst, jak se vzájemně poznávají a jak k sobě cítí čím dál větší lásku ♥
Opět a zase Ti chci moc poděkovat za další díl! Děkuji, že píšeš! ♥♥
No, bylo to jako obvykle vynikající 🙂 To jejich vyznání bylo nádherný 🙂
Já už ani nevím, co do těch komentářů psát, protože tvoje povídky jsou prostě jedinečný a každej díl je svým způsobem nejlepší, takže člověku nezbývá, než se už trapně opakovat 😀
Nemůžu se dočkat dalšího dílu <3
Od prvej vety až po tú predposlednú to bolo dokonalé ale tá posledná veta… tak to bolo niečo úžasne nádherné. Tak strašne pekné až to zabolelo. Už teraz sú tí dvaja k sebe tak milí a nežní, čo bude keď im tá láska dôjde úplne až do hlavy??? Raňajky boli strašne podarené, Bill je také zlatíčko ako sa snaží ako si uvedomuje, že oni nemajú toľko ako on doma a teda sa uspokojí s tým čo mu dajú a nechce ich uvádzať do rozpakov. Je strašne empatický:) a Tom zase neskrýva radosť keď dostane viac ako obvykle:D sú napísaný strašne pekne obaja. Veľmi pekne ďakujem za krásnu kapitolu♥
Bill je asi moc rád že potkal Toma bez něj by měl jen smutek v srdci.Ta jeho rodina to je katastrofa.