autor: Iveth Biersack
Ahojte ! 🙂
Tak se vám hlásím s dalším dílkem 🙂 Nebudu to nijak okecávat a nebojte, vím o tom, že mě většina asi chcete zabít 😀 Tak hurá do toho. ^^ A omlouvám se moc za to čekání, ale prostě nějak nebyl čas 🙁
Iveth~
Uběhl den jako voda a Bill se probral. Zprvu jenom vnímal ticho kolem sebe, ale strach, co ovládal jeho srdce, ho donutil otevřít oči. Rozkoukal se kolem sebe a posadil se na posteli. Moment… na posteli? To jako vážně? Ani připoutaný nebyl. Skoro nic si nepamatoval a byl pořád paralyzovaný látkou, kterou vdechl. Nevěděl ani pořádně, kolik je hodin, nebo co je za den. Ale to teď nebylo nijak důležité. Potřeboval zjisti0t, kde je, a pak se nějak následně dostat domů. K jeho štěstí zjistil, že má v kapse mobil! Jenomže signál nikde.
„Dohajzlu!“ ulevil si a znovu schoval mobil do kapsy. Otevřel tiše dveře od pokoje a vyšel ven. Všude to vonělo novotou a dřevem. Divné, zdálo se mu, že už tu někdy byl, ale neuměl si to vysvětlit.
Ze spodního patra byla slyšet televize a smích. Bill se nadechl, vzal do ruky nějakou tyč, co se tu líně opírala o zeď, a snažil se tiše sejít dolů po dřevěných schodech. Když už se mu to málem podařilo, spodní schod jako na potvoru musel vrznout. Postava doteď sedící na gauči se prudce otočila a s úsměvem na tváři k němu šla pomalým krokem. Bill se chtěl urychleně vrátit do bezpečí nahoru do pokoje, ale jeho síly a pořád omámený mozek mu nedovolily nic, než jenom stát na místě a čekat.
„Ale ale, Šípková Růženka se nám probrala,“ objal ho onen muž a Billovi se v tu chvíli rozsvítilo. Tuhle vůni a hlas by poznal úplně všude mezi stovkami!
„Ni-Nicku?!“ vykníkl a šokem upustil tyč. Jenom vyděšeně koukal do zdi a přemýšlel, co udělat.
„Jo to sem já… zajímavé, že si mě ještě pamatuješ po tom, cos mě hnusně odkopl a vrátil se k tomu hajzlovi!“ vyjel na něj hned zostra Nick a odstrčil černovláska, až spadl na zem.
„Au! Co jsem ti, sakra, udělal?!“ kníkl Bill a cítil, jak se mu do očí vlévají první slzy zoufalosti.
„Co? Odešels ode mě! Sprostě jsi na mě zapomněl po tom všem, co jsem pro tebe udělal! Po tom, co jsme spolu zažili, byli jsme šťastní! Ale ty ses musel vrátit k němu! Nikdy v životě ti to neodpustím,“ zamračil se Nick a promnul si oči.
Bill ho paralyzovaně sledoval a s každým Nickovým krokem měl čím dál tím větší strach. Začal po zemi couvat co nejdál od něj, ale skoro hned narazil do zdi.
„Co-co chceš? Peníze? Sex? Dám ti cokoliv, jen mě nech jít,“ po tvářích se mu první perly koulely jako krokodýlí slzy. Nick ale nedbal a jako by mu to bylo jedno. Normálně mu hráblo. Přeskočilo!
„Neboj se, Bille, vždycky jsme spolu byli přece šťastní! Tak proč to teď vzdávat?!“ rozhodil rukama teď už na černo obarvený muž a došel až k malému, ustrašenému uzlíčku na zemi před ním.
„Já už s tebou ale nechci mít nic společnýho, chápeš? Miluju Toma a… klape nám to!“ vzlykal Bill tiše a třásl se po celém těle. Nick se zasmál.
„Klape? A kde máš toho svýho zachránce? Že ho tu nevidím,“ ušklíbl se Nick a sehnul se k němu. Musel ho dostat přeci zpátky! Musel! On neprohrává!
„On-on mě určitě najde a ty potom skončíš v base, za to ti ručím!“ zvýšil vystrašeně hlas Bill, ale vyznělo to spíš jako ubrečené dítě, než aby to mohl Nick nějak brát vážně. Taky že se začal smát.
„Než on tě začne hledat, tak bude zase všechno při starém a on zapomene na rozdíl ode mě.“
***
Mezitím Tom přišel domů a nervózně přecházel po pokoji s mobilem v ruce a obvolával všechny možné známé, u kterých by Bill mohl být. Ale nikdo o něm nic nevěděl. Už chtěl volat policii, ale zasekl se na poslední chvíli. Napadla ho poslední osoba. Připadalo mu to ale tak strašně absurdní, že tomu nechtěl věřit ani on sám. Ale přesto to musel zkusit. Vyštrachal někde číslo a zkusil to.
„Ano?“ ozvalo se z druhé strany. Tom zatnul pěsti a vydechl.
„Kde je Bill,“ procedil skrze zuby a držel se židle, aby s něčím netřískl. Ozval se jenom smích.
„Tak přece jenom ses ozval? Už jsem ani nedoufal, že tě ještě někdy uslyším,“ uchechtl se Nick a pobaveně sledoval Billa krčícího se na sedačce.
„Tak přítele se ti zachtělo,“ skousl si ret a jenom protočil očima.
„Řeknu ti to takhle. Bill je můj, vždycky byl a vždycky bude! Smiř se s tím, že s tebou být prostě nechce, a proto utekl za mnou!“
„Nevěřím ti ani slovo, ty hajzle! Jestlis mu ublížil, dopadneš ještě hůř, než jsem původně chtěl,“ zamračil se Tom ještě víc a židli by nejradši rozdrtil na prach. Z druhé strany se ozval jenom smích.
„Tome, nevěř mu ani slovo!“ vykřikl Bill plačtivým hlasem a hned dostal facku.
„Budeš držet hubu, jsem ti řekl, ne?!“ křikl po něm Nick a zavěsil.
Tom zůstal s mobilem v ruce stát několik vteřin jako opařený. On… si dovolil na něj vztáhnout ruku?! Na jeho Billa?! Tak to ne. Ze vteřiny na vteřinu se rozhodl a volal policii. Nevěděl vlastně, co jim má říct, ale jelikož už dříve s nima něco kvůli Nickovi řešil, tak věděli, o co jde. Po příslibu diskrétnosti vše ujednali po telefonu, a pak Tom zavěsil. Přemýšlel, co bude teď dělat. Jestli pít a bude doma čekat, nebo jednat. Ale nakonec sedl do auta a rozhodl se, že bude hledat na vlastní pěst.
Nevěděl, kam jet, koho ještě kontaktovat, nevěděl nic. Jenom snad jedno: že svého Billa dostane zase domů a Nicka za katr!
***
„Proč jsi to udělal?! Hm?! Nechtěl jsem tě uhodit, ale řekl jsem ti snad, abys držel hubu!“ křičel na Billa, který si držel tvář a tiše vzlykal.
„Jsi pitomec, Nicolasi! Nikdy bych se k tobě nevrátil a vsadím se, že Tom už mě hledá!“ vyjekl znovu Bill a podvědomě se bránil před další ránou. Ta ale nepřišla. Místo toho zaznamenal kroky mířící pryč, tak se zase na chvilku uklidnil a sledoval svoje ruce. Přemýšlel, jak se odsud dostat, a v jenom kuse myslel na Toma.
Co ho ale překvapilo, tak když po nějaké době se pokojem linula vůně jídla. Okamžitě mu zakručelo v břiše. Ještě víc po tom, když poznal po čuchu své oblíbené lasagne. Vzpomněl si taky na to, jak je společně s Nickem dlabali po večerech u filmu. Na sucho polkl a zahloubal se raději zpátky do svých myšlenek, aby to nevnímal.
„Bille, pojď se najíst!“ ozvalo se z kuchyně a Bill se rázem cítil jako za doby, kdy spolu chodili. No co mu zbývalo? Měl hlad a udělal by cokoliv. Tak se tedy zvedl a šel se najíst. Nick seděl u stolu s úsměvem a jedl svoji porci. Bill nechápal, ale posadil se na nabízené místo a pustil se do toho.
„Máš to… výborné,“ pousmál se trochu, ale pořád s pohledem zabořeným do talíře.
autor: Iveth Biersack
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Tak to som zvedavá ako toto dopadne. Dúfam, že Bill Nickovi neodpustí. Len za to jedlo:) aj keď dobré jedlo je fajn vec, ale Nick ho udrel, uniesol a reval naňho. Dúfam, že sa chudákovi podarí utiecť alebo, že ho Tom nájde.
Doufám že jej Tom najde dřív než by mu ten blb mohl ublížit.