autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Omlouvám se za tak dlouhou pauzu od posledního dílu, měla jsem nějaké problémy a rozepsaný díl stál na mé straně. Doufám, že i tak si nějací čtenáři vzpomenou na naši povídku, a rádi se k ní vrátí 🙂
Clarrkys
Bill
„Ne,“ odpovím na Tomovu hloupou otázku. Když se na něj dívám, tak asi opravdu nespím. Jsem vážně naštvaný, a zároveň bych chtěl někde v koutě sedět, brečet a trhat si vlasy, kvůli tomu, co se asi mezi ním a Laurou stalo. Momentálně ale převládá spíš vztek.
Zhluboka se nadechnu a otočím se zpátky. Tom ani nezkouší začínat další rozhovor a během chvíle už slyším, jak pravidelně oddechuje. Pro jistotu se otočím a opravdu leží na boku, ve stejné poloze jako před chvílí, a v ruce pevně svírá růžek mé deky. Povzdychnu si a zase si lehnu.
Samozřejmě, že celou noc nespím tak dobře jako Tom a ráno jsem vzhůru, sotva co vyjde slunce. Sednu si na balkon, kde si zapálím cigaretu a přemýšlím. Ani nevím, při jaké myšlence, ale po tváři se mi začnou kutálet slzy a já mám co dělat, abych si je stíhal utírat.
Po pár minutách už vycházím jen s osuškou z hotelu. Tom ještě spal a rozhodně jsem se s ním nechtěl bavit hned po ránu. Zamířil jsem na pláž, ale předtím jsem si udělal menší, vlastně možná spíš trochu větší procházku, takže jsem skončil na pobřeží o několik kilometrů dál, než obvykle chodíme s Tomem do moře. Samozřejmě mě napadlo, že se Tom půjde podívat, jestli jsem nešel na pláž. Nejdřív jen sedím na písku, je ještě studený, protože je opravdu brzo ráno. Začíná se oteplovat a já pozoruju racky, jak se snaží v nepořádku, co vyplavilo moře, najít něco k jídlu. Po chvíli je začnou vyrušovat lidé, kteří si začínají na pláž nosit nafukovací lehátka, tašky a osušky a začínají obsazovat pláž kousek po kousku.
Rozhodnu se, že je čas jí do vody, a tak to taky udělám. Plavu si, kam se mi zachce, podél pobřeží, pak zase dál od něj. Jsem ve vodě opravdu dlouho až do doby, kdy se sám cítím unavený, tak si zase na chvíli sednu na písek. To tentokrát nevydržím dlouho a vydám se zpátky do hotelu. Tam si zajdu na snídani, ale nakonec jen vypiju sklenku džusu a do ruky si vezmu kousek nějakého pečiva, který po cestě do pokoje sním. Popravdě jsem nebyl nervózní až do té doby, než sahám na kliku od pokoje. Čekám, že v něm bude Tom a bude následovat nepříjemný rozhovor, který skončí hádkou. Budeme se bavit o Lauře, jestli spolu včera něco měli. Možná se mi Tom bude omlouvat, že ho to mrzí a že se to už nikdy nestane, a možná mi prostě jen oznámí, že mě opouští a vrátí se k ní.
Překvapí mě, že v pokoji je klid a šero. Že by Tom ještě spal?? Ne, pokoj je úplně prázdný. V tu chvíli mi proběhne hlavou jen jedna myšlenka: že už je Tom u Laury v pokoji a zbytek dovolené stráví s ní. Po tom, co si s podobnými myšlenkami dám na balkoně ještě pár cigaret, jdu se sprchovat. Je to vážně příjemné, protože těch pár minut nemyslím na nic jiného než na to, jestli chci, aby měla voda nižší nebo vyšší teplotu. Z koupelny vyjdu v čistých boxerkách a s ručníkem na hlavě. Zaseknu se, protože na posteli sedí mlčky Tom a dívá se na mě. Taky nic neřeknu a jdu si sednout na balkon. Po cestě jsem si z minibaru vzal láhev obyčejné vody a začnu z ní pomalu upíjet.
Během pár vteřin je na balkoně i Tom. Nesedl si, ale stojí opřený o zábradlí. Nedívám se na něj, ale koutkem oka vím, co dělá nebo kam se dívá. Mlčíme a to ticho je opravdu hrozné, ale několik minut jsme jen tak společně na balkoně a mlčíme.
Začne Tom: „Mohl bych ti to vysvětlit.“ Začne opatrně, ale nepodívá se na mě. Jen zakroutím hlavou a jsem si jistý, že to vidí.
„Má to cenu?“ zeptám se a konečně se na něj podívám, tak otočí hlavu i on a střetneme se pohledem.
„Já jsem s ní nespal,“ obhajuje se Tom a já se musím ironicky pousmát, takže Tom pokračuje: „Vážně, já jsem s ní nic neměl, nic se nestalo, jen musela…“
„Prosím tě, Tome, nech toho. Viděl jsem, jak ses choval, když jsem tam byl. Tak se mi nesnaž vnutit, že beze mě si se víc krotil. Viděl jsem to na tobě, to, jak jsi hltal každé její slovo, jak si jí koukal do výstřihu, všechno jsem to viděl.“ V tu chvíli zase odvrátím hlavu, protože, kdybych se na Toma koukal dýl, asi by mi zase začaly po tváři téct slzy, a to v tuhle chvíli rozhodně nechci.
„Tak mě nech, abych se ti omluvil, abych ti to vysvětlil. Pro tebe náš vztah nic neznamená, že mě ani nechceš vyslechnout?“ Po tomhle, co mi vpálí do obličeje Tom, mi opravdu z očí pár slz vyklouzne, ale dalším už to nedovolím. Podívám se mu do očí. Chtěl bych mu věřit, že je všechno v pořádku, ale mám takový strach, že to nakonec bude pravda.
„Tak povídej,“ řeknu po pár minutách ticha a čekám, co se dozvím a mám z toho vážně obavy.
Tom
Zamručím, když mě probudí nějaký asi ne moc hlasitý ruch, který mi ale zní jako ohňostroj. Převalím se na druhý bok a sáhnu rukou vedle sebe, abych nahmatal Billa, ale je tam pusto. Povzdychnu si a překulím se zase na záda, pomalu rozlepím oči a zadívám se na strop. V hlavě mi něco říká, že se něco stalo, trvá mi ale nějakou dobu, než si uvědomím co.
„Sakra…“ syknu a posadím se rychle na posteli, ale hned toho lituju, poskočí mi žaludek a není mi zrovna nejlíp. Pomalu sundám nohy dolů z postele a přejedu si rukou po hlavě, asi se mi za chvíli rozskočí. V tom si uvědomím, že to, co mě vzbudilo, musely být dveře. Pomalým šouravým krokem přijdu ke dveřím na balkon, tam Bill není, nahlédnu potom i do koupelny, ale je pryč… povzdychnu a opláchnu si obličej.
Posral jsem to, vážně jo… v hlavě mi naskakují momenty, které se včera večer staly, jako bych to ani nebyl já a byl bych jenom pozorovatel. Nedokážu pochopit, jak jsem mohl být toho všeho schopný, to přece nejsem já.
Zvednu hlavu a podívám se na sebe do zrcadla, musím nad sebou zakroutit hlavou. Chvilku se na sebe dívám, na to, jak šíleně vypadám, a přemýšlím nad tím, jak jsem musel strašně Billovi svým chováním ublížit. Očividně o tom všem ví, proč by jinak ráno zmizel beze mě? Navalí se mi a jsem rád, že vůbec stihnu kleknout k záchodové míse…
Nakonec se při odchodu z koupelny cítím trochu líp, ale přesto si vezmu prášek. Když se obléknu, hned jdu dolů hledat Billa na snídani. Zatím je tu jenom pár lidí, Bill samozřejmě ne. Nejspíš je ještě hodně brzo, ani jsem se nepodíval, kolik je vlastně hodin. Že by šel na pláž? Rozejdu se ven z hotelu, dojdu až na chodníček, co vede pláží, a dívám se po lidech, kterých tu taky ještě moc není. Ostré ranní slunce mi svítí přímo do očí, musím si stínit rukou, abych vůbec něco viděl. Billa nikde ale nevidím… doufám, že ho nenapadla nějaká blbost.
Povzdychnu si a pomalu se vracím zpátky, přemýšlím nad tím, co se včera stalo. Já vím, já vím, jsem hrozný idiot. Já ani vlastně nevím, proč jsem to dělal, proč jsem tam seděl a pil a nechal Billa odejít. Jasně, Laura mi dřív hodně ublížila, ale i tak jsem byl v její přítomnosti nějak nervózní, skoro jako bych potkal někoho slavného nebo tak… Neodpustím si ale to, že jsem to nechal zajít tak daleko, až do její ložnice. Pořád si přesně pamatuju ten pocit, jak si můj opilý mozek myslel, že ten nade mnou je Bill, že se mě dotýkají jeho ruce a líbají jeho rty. Nechápu, vážně nechápu, jak jsem mohl být takový pitomec. Byl bych radši, kdybych měl okno a nic si nepamatoval. Takhle to mám pořád v hlavě a vrací se mi to znovu a znovu.
Když vejdu do našeho pokoje, uslyším sprchu. Oddechnu si, aspoň že už je Bill zpátky. Nejradši bych vlezl k němu do sprchy a omlouval se do skonání světa, nakonec se ale rozhodnu počkat v ložnici. Sednu si na postel a čekám, až půjde ven… V tom se to semlelo tak rychle, že najednou stojím na balkoně, vidím, jak se Bill horko těžko snaží zadržet slzy, a na mně je, abych stvořil nějaké pořádné vysvětlení a omluvu…
Zhluboka se nadechnu, pak vydechnu a pustím se do toho.
„Nejdřív bych se ti chtěl omluvit… za to, jak jsem se k tobě choval, že jsem tě nechal odejít. Opravdu nevím, co se to se mnou stalo, proč jsem byl takový idiot.“ Díval jsem se na tebe, ale teď sklopím pohled dolů. „Muselo to být vážně hrozné, takže chápu, že jsi na mě naštvaný, ale… to hlavní, co ti chci říct, je, že jsem s ní vážně nespal. Nebudu ti lhát, pokusila se o to, dotáhla mě k ní do ložnice, ale já jsem odešel. Je mi jasné, že mi to asi nebudeš věřit.“ Povzdychnu a přejdu od zábradlí a posadím se vedle tebe.
„Hm,“ uslyším od tebe. Pokusím se ti kouknout do očí, ale vůbec se na mě nedíváš. Taky se zadívám před sebe.
„Bille… věř mi, nikdy bych ti tohle neudělal. Vím, jaké to bylo, když to Laura udělala mně, když mě podváděla. Nikomu bych to nepřál a nikdy bych nedovolil, aby se to stalo nám dvěma, věř mi, prosím. Ano, choval jsem se hrozně, asi jí i koukal do výstřihu, ale nebyl jsem to vůbec já. Muselo to být tím alkoholem, opravdu, jinak bych ti tohle vědomě nikdy neudělal.“ Natáhnu se a chytnu tvou ruku, posmutním ale ještě víc, když se mi vytrhneš.
„Nesváděj to na pití, Tome, zíral si na ní i před tím, než jsi vůbec začal pít.“ Musím jenom smutně přikývnout.
„Přiznám se, že jsem byl zaražený, když jsem ji tady potkal… doufal jsem, že už ji nikdy v životě nebudu muset vidět. Zdálo se, že je v pohodě, ale včera večer jsem si uvědomil, že je ještě horší než předtím… věř mi, Bille, prosím. Vážně se omlouvám za to, že jsem tě nechal odejít pryč, dovedu si představit, jak moc si musel být naštvaný, já bych byl taky. Ale Bille…“ kleknu si na zem před tebe, a tím tě donutím se na mě podívat, chytnu tě za ruku a přiložím si ji k srdci. „Přísahám, vážně ti přísahám, že jsem nic neprovedl. Miluju tě z celého srdce a slibuju, že už se nikdy nestane to, co včera.“ Dívám se ti upřímně do očí. Dlouho je ticho a já mám takový strach, že mi prostě řekneš, že tomu nevěříš a mám se sbalit.
„Chápu, že to teď asi nebude tak dokonalé, jako bylo doteď, ale určitě na to prostě můžeme zapomenout… prosím, Bille,“ přiblížím se víc k tobě a pohladím tě po tváři. Dám ti malý lehký polibek na rty a pak se ti zblízka zadívám znovu do očí, čekám, co řekneš nebo uděláš.
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Tak toto bolo pekné prekvapenie.. akurát pred pár dňami som na túto poviedku myslela, že kedy sa objaví ďalšia časť 😀
A k deju.. no Tom si to síce pokazil, ale aspoň sa s Laurou nevyspal a všetko Billovi vysvetlil. Teraz len dúfam, že mu dá Bill ďalšiu šancu.
To je super, že sa tu objavilo pokračovanie:) Potešilo ma a hlavne jeho obsah. Som rada, že sa Tom snaží a že Bill sa snaží počúvať aj keď na jeho mieste by som ťažko uverila. Veľmi dúfam, že sa im nejako podarí opraviť ten vzťah:(
Holky, díky za další část! 🙂 Já už měla strach, že tady další díl nebude 😉
Jinak teď budu netrpělivě čekat na pokračování 😀 Strašně moc totiž doufám, že mu Bill odpustí a že se to pokusí nějak spravit. Byla by škoda, kdyby jejich vztah měl skončit!
V tom nejlepším to utnete doufám že brzo bude další díl.