autor: Mischy & Turmawenne
BILL
„Tak a teď i panda,“ usměju se na Nicki, jakmile ji připoutám v autosedačce. Vedle ní jsem posadil tu obří pandu a na zem uložil tašku s dárky. Poté jsem dveře zavřel a podíval se na Toma.
„Mockrát děkuju. Jsi moc hodnej. Vážím si toho, že jsi jí někam vzal, vůbec že jsi s ní byl a nakoupil jí tolik věcí. Děkuju, Tome,“ řeknu a semknu rty nesměle k sobě. Přišel mi naštvaný. Zřejmě mu vadí, že mě tam malá chce, já nevím. Ale já jsem opravdu rád, že s nimi můžu jít.
„Slíbil jsem jí to a alespoň ji jsem nechtěl zklamat,“ pousměje se nešťastně. Ne… v tom je něco jiného. On je pořád ztrápený. „Navíc jsem ji rád viděl a udělal jí radost.“
„To mě těší, děkuju. Jen doufám, že tě nezlobila a nevěšela se po tobě jako minule,“ pousměju se trošku.
„Věšela,“ zasměje se, „ale nevadí mi to. Už to nebolí.“ Nad tím se musím usmát.
„Jsi zlatíčko, vážně za ní děkuju,“ nadechnu se. „Ale příště se nenech. Musíš se jí bránit, jinak tě zblázní.“
„Tak ať,“ pokrčí s úsměvem rameny, přičemž jí lehce zamává přes okno, jelikož se na něj křenila. „Ukazovala mi ve školce obrázky. Je moc šikovná.“
„No jo, malá výtvarnice. Kreslí pořád a strašně ráda,“ pousměju se a sklopím trošku oči. Holčička moje, mám z ní vážně radost, ale nechci se s ní chlubit.
„To je dobře,“ broukne, přičemž také skloní hlavu. Už neměl límec, takže mu to šlo dobře. Konečně měl jakousi volnost.
„Co ti ukazovala? Co kreslili?“ zeptám se. Někdy jsou to docela složité věci, až mě to udivuje. To jeho výraz poměrně zrozpačitěl stejně jako on. Proč? Řekl jsem něco špatně?
„No… myslím, že se ti s tím stejně zejtra ráda pochlubí,“ kousne se do rtu.
„Aha. No, dobře,“ pokrčím lehce rameny. „Tak, pojedeme?“ pousměju se.
„Můžeme,“ pokývá hlavou.
„Dobře,“ otevřel jsem dveře od auta a nasedl si.
Tom tam chvilku postával, jako by snad uvažoval, zda vůbec nastoupit, ale nakonec si nasedl na místo spolujezdce a připoutal se. Uh, to mě zarazil, ale… na druhou stranu to chápu.
„O čem jste tak dlouho povídali?“ začala hned Nicki vyzvídat. Jak jinak.
„O tom, jaká jsi šikovná, ale zlobivá holčička,“ pootočím se na ni a usměju se.
„Nejsém zlobivá,“ zasmála se a kopla Tomovi do sedačky.
„Že nejsi?“ otočil se k ní taky. „Zrovna dneska jsi mi ty růžky, co ti rostou, ukazovala,“ povytáhne obočí.
„To není pravda!“ vypískla Nicki se smíchem.
„Ale je. Dneska je ti pět let a to ti automaticky začnou růst růžky ve vlasech. A když budeš zlobit, tatínek ti je bude pilovat. Mně to rodiče dělali, když jsem hodně zlobil a můžu ti říct, že to strašně bolelo,“ nakrčí Tom s úsměvem nos. Ten si umí vždy vymyslet něco skvělého. Ona tomu věří a ještě se pak napraví. Je úžasný a za tím si budu stát.
„Né, já jsem hodná,“ začala si hned Nicki krýt dlaněmi místa ve vlasech, kde čertům v pohádkách rostou rohy.
„No jen buď, nebo si pořídím veliký pilník a budu ti ty růžky vážně pilovat,“ zaculím se a poté se podívám na Toma, na kterého ukážu nenápadně zdvižený palec. „Výborná práce,“ pousměju se na něj. Jen se usmál a narovnal se. Potom jsem tedy už nastartoval a rozjel se do města, kde bylo několik cukráren. Nějakou snad vybereme. Tom se díval z okna a Nicki byla vzadu podivně dlouho potichu. Nejspíš to připadalo podivné i Tomovi, jelikož se po ní ohlédl. Hned na to se otočil zpátky k oknu a přikryl si rukou pusu, aby zdusil smích. Eh?
„Co je?“ šeptnu a podívám se na něj. Nedalo mi to a poté jsem se podíval do zrcátka, co ta malá vzadu provádí. Mračila se a nenápadně si prohrabávala vlasy, jako by hledala rohy. Když jsem to viděl, musel jsem zadržovat smích stejně jako Tom. Kousl jsem se do rtu a zakroutil trošku hlavou.
„No, rostou, rostou,“ řeknu jako sám pro sebe, ale aby mě slyšela.
„Nené!“ vykřikla hned téměř s pláčem. Jáj, ona se mi tu snad rozpláče. Musím ji nějak pozlobit, když ona nás taky zlobí.
„Dělá si srandu, zlatíčko,“ rozesmál se Tom už nahlas. Sáhl rukou dozadu a pohladil ji po nožce. Nad tím jsem se pousmál.
„Musíš být hodná, nezlobit mě ani Toma,“ brouknu. Maminku ať si zlobí, jak chce. Zaslouží si to.
„Ty seš vůl, Bille,“ řekl mi Tom tiše, ačkoli se stále trochu smál. To děkuju. Dokonce máš i pravdu.
„Nic si z toho nedělej, bobečku. Žádný rohy mít nebudeš, ty seš hodná holčička,“ ujistí potom malou. Ona jenom popotáhla nosem a odsouhlasila mu to. No jo, no jo. Její Tomi. Ten by se pro ni rozdal, jak ho znám. Je jako anděl.
„Snad bys neplakala. Nedopustil bych, abys měla rohy, když budeš hodná,“ usmál jsem se na ni v zrcátku. Potom jsem se podíval na Toma. „Musí se něčeho bát, jinak tě utahá a uzlobí,“ pousměju se na něj trošku.
„Utahá možná, ale neuzlobí. Je hodná,“ sedne si už normálně. Jak myslí, já se ho snažím maličko zachránit před tou malou zlobivkou.
„Dobře,“ brouknu a potom se už soustředím na cestu, jelikož v centru je dost silný provoz.
Dojel jsem na jedno z parkovišť, kde byl dostatek volných míst, a auto tam zaparkoval. Společně jsme se potom vydali do nedaleké cukrárny. Byla prostorná, klidná a měli tam vážně skvělou zmrzlinu. Nicki si vybrala jeden zmrzlinový pohár, kde bylo spoustu druhů zmrzliny, a Tom si dal nějaký ovocný koktejl, který byl ze zmrzliny, mixovaného ovoce a šlehačky. Já jsem si dal ledovou kávu se zmrzlinou. Ačkoli jsem se toho bál, nakonec jsme se hezky pobavili. Stále jsme si o něčem povídali. Nicki se samozřejmě zapojovala co nejvíce a s Tomem soutěžila, kdo rychleji sní ty jejich dobroty. Blázinci moji. Bez nich bych někde seděl a trápil se. Možná jsme díky tomuto odpoledni oba dva maličko zapomněli na to špatné a odreagovali se. Když jsme to snědli a vypili, šli jsme spolu na zahrádku, kterou cukrárna měla. Nicki si s sebou vzala svůj nový bublifuk a předváděla nám ho. Dopadlo to tak, že jsme tam všichni pobíhali v bublinkách a pořád se něčemu smáli.
Nakonec však přišel bohužel čas a museli jsme všichni domů. Odvezli jsme Toma až před jeho byt a rozloučili se s ním. Mrzelo mě, že to loučení není, jako bylo to minulé, ale hluboko uvnitř jsem doufal, že se takového loučení znovu dočkám. Tom nám ještě zamával a poté už zašel dovnitř, což byl okamžik, kdy jsem se s Nicki rozjel domů.
„Tak a je to,“ usměju se na Nicki, když jí donesu do obýváku všechny dárky včetně velké pandy. Říkala, že se s ní bude vždy mazlit, když jí bude Tom chybět. Kdybych měl mít také takového plyšáka, myslím, že bych se ho nepustil celý den. „Odnesu ti to do pokojíčku, ano?“ řeknu jí mile.
„Ne, já sama,“ rozpřáhne hned ručičky, aby si mohla vzít svoji pandu. Náhle se ve dveřích od kuchyně objevila Barbara. A jéžiš.
„Co to má znamenat?!“ vyjela na mě hned takovým stylem, až se Nicki zalekla. Jako bych to neříkal. Že sem vůbec leze. Objala pandu a schovala se mi i s ní za nohu. Chudinko moje, neboj se jí. Je to jenom zlá saň a bohužel tvoje maminka. „Snad jsme se domluvili, že jí dáme dárky jen společně!“
„Nekřič,“ řeknu klidně a malou pohladím po hlavičce. „Pomalu si to odnes nahoru a dej pozor, ať s tím neupadneš, prdelko,“ poplácám ji po zadečku, aby šla, a přejdu pomalu k Barbaře. „Ty dárky má od Toma, takže to naši domluvu nijak nepokazilo, neboj se,“ řekl jsem jí dost odměřeně.
„Od Toma?! Co jí má kdo cizí dávat dárky!“ zavrčela na mě.
„Tomi není cizí!“ křikla po ní malá náhle ze schodů. „Tomi je moc hodnej a má mě i tatínka moc rád!“ I malá už se začíná projevovat. Ani nevím, jestli říct, že je to dobře nebo špatně, ale řekl bych, že dobře. Však i v pokoji má Nicol nějaké obrázky, kde má napsáno TOM nebo TOMI. I to svědčí o tom, jaký vztah má k matce. Ani jsem pomalu nemusel nic říkat, jen jsem to odkýval.
„Tom je můj asistent a malou má moc rád, tak to nikomu nevyčítej. Je aspoň vidět, jak na tu holku někdo myslí a má ji rád.“
„No jistě, a jsme opět u toho, že se o Nicolet málo starám. Zase jsem ta špatná,“ odfrkla Barbara. No konečně, sláva!
„Já nejsem Nicolet!“ ozvala se malá opět seshora. Přesně tak. „A nebuď na tatínka zlá! Je hodnej a já ho mam moc ráda!“ Nicki, jen do toho. Sakra, ty jsi tak šikovná holka! Jsem rád, že jí to řekne, že se zastane a stojí si za svým.
„Barbaro, děkuju. Jsem rád, že jsi to konečně přiznala,“ zakroutím nad ní hlavou a potom se rozejdu směrem ke schodům.
„Víte co?! Jděte oba do prdele!“ zařvala na nás a během chvíle práskly dveře od domu. A je klid, saň odešla. Malá se jen mračila a svírala pandu v náruči. Když mě viděla, jak se blížím, její výraz opadnul a doběhla mě obejmout i přes tu obrovskou pandu. Holčička moje milovaná, je mi líto, že tohle zažívá.
„Pojď ke mně,“ pošeptám tiše a obejmu její drobné tělíčko, načež si ji k sobě přitisknu. „Děkuju, že ses za mě postavila, kočičko.“
„Je na nás zlá. Tomi nás má radši,“ pošeptala smutně. Má pravdu, nemůžu říkat, že ne.
„Já vím,“ pohladím ji po zádech a dám jí pusinku na spánek. Sice je malá, ale já vím, že mi rozumí. Je chytrá a vnímavá. Chci, aby tohle věděla a nikdy na to nezapomněla. „Nicki, chci, aby sis zapamatovala, že tě mám moc rád. Miluju tě, kočičko moje, a nikdy bych tě za nikoho nevyměnil. Jsem tvůj táta a vždycky tu pro tebe budu, ano?“ podívám se jí do očí, když jí od sebe maličko poodtáhnu, abych na ni viděl. „I kdyby se stalo cokoli, maminka byla zase zlá, já jsem tu pro tebe.“
„Já tebe taky, tatínku,“ usměje se na mě. Potom se mi pověsí kolem krku a dá mi pusu. Tímhle mě rozpláče, vážně. „A nemohli bysme jet k Tomimu?“ broukne tiše. A tímhle už tuplem. Ach jo. Nejradši bych sedl do auta a hned k němu jel, ale copak to jde. Semknu oční víčka k sobě, aby neviděla, že se mi chce brečet, a dám jí pusinku na tvář.
„Nemůžeme, už je pozdě a Tom si potřebuje odpočinout, najíst se, vykoupat se a spinkat jako my dva. Víš co? Chtěla by ses se mnou vykoupat? Zase si budeme hrát, chceš?“ nabídnu jí s úsměvem.
„Tak jo, budeme si hrát, tatínku,“ usměje se sladce a obejme mě kolem krku, abych ji odnesl. A to jsem také hned udělal. Jen co jsem jí odnesl dárky do pokojíčku, donesl jsem ji do koupelny, kde jsme nakonec strávili snad hodinu ve vaně. Dal jsem jí do vody spoustu hraček, včetně klasické kachničky, kterou měla nejraději. Hrál jsem si s ní, pošťuchoval ji a nechal ji po sobě lézt. Nakonec si hrála na námořníka, čímž mě dohnala k smíchu.
Když jsme se oba umyli, osušil jsem ji a převlékl do pyžámka. Také jsem se oblékl a poté ji uložil do postýlky. Vzal jsem ji tentokrát do ložnice. Chtěl jsem být u ní, čehož jsem mohl takhle využít, když Barbara odešla bůhví kam.
„Hezky hajej, ano? Spinkej, zlatíčko,“ pohladil jsem ji po tváři a dal jí pusu, jak jsme spolu měli ve zvyku.
„Dobrou noc,“ usměje se na mě. „A napíšeš ještě Tomimu, že mu posilám taky pusinku, aby se mu hezky spinkalo jako mně?“ zaculí se na mě zpod peřiny.
„To víš, že ano, a teď zavři očička. Dobrou noc,“ šeptnu a potom se i s mobilem tiše odeberu pryč z pokoje. Zašel jsem dolů do kuchyně, kde jsem si natočil sklenku vody a už vytočil číslo Karla. Něco mě napadlo. Když pořád Tom mluví o té Audi R8 a tolik se mu líbí, proč bych pro něj něco neudělal. Kdyby to klaplo, vzal bych ho ke Karlovi a aspoň mu umožnil se v tom autíčku projet. Nechal jsem to vyzvánět. Dlouho to nezvedal, až pak nakonec…!
„Ahoj, Bille,“ brouknul hned mile.
„Ahoj, Karle, promiň, že tě ruším takhle večer, ale měl bych na tebe prosbu.“ Já jsem mu také dost pomohl, on mně také. Opláceli jsme si to. Znali jsme se už od střední školy.
„Jasně, nic se neděje. O co jde?“ usmál se do telefonu.
„Potřeboval bych si vypůjčit na odpoledne autíčko, asi na zítra, kdyby to šlo,“ brouknu a napiju se trošku vody. Horší bude, pokud tu Audinu nebude mít, nebo jestli Tom odmítne či nebude mít čas.
„O jaké se jedná? Víš, že tu mám teď jen Audi a BMW.“
„Přesně to potřebuju. Jedná se o Audi R8. Máš ho volné?“ ujišťuji se.
„Počkej, já se ti podívám. Máš štěstí, že jsem si bral papíry z práce dnes domů,“ zasmál se.
„Okay, díky moc, jsi zlatej,“ usměju se a nechám ho, aby se šel tedy podívat. Než se mi znovu do mobilu ozval, stihl jsem vypít celou sklenku vody.
„Bille, ty máš z prdele kliku. Mám ji tu a na zítra je volná. Můžu ti ji půjčit na celé odpoledne. Je mi jedno, kdy si přijdeš, prostě bych ti ji na zítra zamluvil.“ Ah! Skvělé!
„To je super! Děkuju moc. Udělal jsi mi velkou laskavost. Počítej s tím, že zítra si ji vypůjčím. Ono nejde ani o mě, chci ji pro… pro jednoho hodně dobrého známého. Rád by se v ní projel a já uvažuju o tom, že budu pořizovat firemní auto, takže bych to využil,“ vysvětlím mu. „Každopádně, kdyby byla změna, dám ti vědět, ale jinak s tím počítám. Vážně moc děkuju,“ usměju se radostně.
„Nemáš za co, maličkost. Musíme si pomáhat, ne? Taky jsi mi dost pomohl,“ řekne.
„Prosím tě, o nic nešlo. No dobře, nebudu tě už rušit, pozdravuj ode mě Emily a zítra se uvidíme. Ahoj a hezký večer,“ popřeju mu. Jsem rád, že to klaplo. Teď už jen, aby Tom přijal.
„I tobě, pozdravuj doma, ahoj,“ položil to.
Zhluboka jsem se nadechl a dal se do psaní sms Tomovi. Dlouho jsem přemýšlel, jak to napsat, ale nakonec jsem to napsal takhle:
„Ahoj Tomi, omlouvám se, že tě teď večer ještě ruším. Chtěl jsem ti opravdu za dnešek moc poděkovat. Nicki je nadšená, nemluví o ničem jiném než o tobě a celém dnešku. I já jsem moc rád, že jsem měl šanci s tebou zase být nejen v práci. Chci se zeptat, měl bys zítra odpoledne čas? Potřeboval bych s tebou mluvit a ještě ti něco ukázat. Prosím, promysli si to, je to nutné. Jinak, abych nezapomněl… Nicki tě moc pozdravuje a přeje ti dobrou noc. Posílá ti pusinku, aby se ti prý spalo dobře tak jako jí. I já ti přeju krásnou dobrou noc a budu se na tebe zítra těšit.“
S obavami jsem to odeslal a poté šel tiše nahoru k Nicki. Překvapením pro mě však bylo, když jsem ji našel ležet v mé posteli, avšak na pandě, kterou od Toma dostala. Tulila se k ní a mačkala ji ve svém objetí. Bože, je rozkošná. Vlastně jsem rád, že jí Tom tu pandu dal. Mám šanci cítit alespoň takhle tu jeho vůni. Tiše jsem si k ní přilehl a mobil si dal k sobě, avšak s vypnutými zvuky, aby ji to neprobudilo, kdyby Tom odepsal. A to se také stalo.
„Ahoj, to je dobrý. Stejně jen koukam na televizi, kde běží Hvězdný války. *strká si prsty do krku* Jsem rád, jestli je Nicki spokojená, to byl hlavní účel dneška. Jestli ještě nespí, dej jí za mě obrovskou pusu a řekni, že jí mam moooooc rád. Na zítra odpoledne plán nemám. Proč?“
Nad tím jsem se pousmál. Byl jsem rád, že odepsal. Hned jsem se dal do odepisování.
„Už spinká a má tu u sebe tu pandu od tebe, která po tobě voní. Hezky se k ní tulí a objímá ji. Pusinku jí za tebe dám, ale ráno 🙂 No, potřeboval bych tě, ale práce se to netýká. Po obědě bychom odešli z práce a potom je to jen na tobě :)“
Během chvilky přišla odpověď.
„Tak fajn, ještě uvidím… // Vyfoť mi ji! Vyfoť! Ihned, Bille! =D“
Tiše jsem se zasmál a posadil se. Opravdu jsem ji vyfotil a hned mu to poslal jako mms s textem:
„Byl bych za to moc rád. // Tady ji máš, princeznu :)“
„Béééé! ;( To je tak nefér! Ty tam máš takovýho rozkošnýho bobečka a já tu mám leda tak popcorn. Pořídim si štěně!“
Nad tím jsem se smutně pousmál a sklopil oči. Kdyby tak tušil, jak moc bych tu chtěl mít i jeho. Dal jsem se znovu raději do odepisování.
„Vidíš… a tenhle bobeček by si tu přál tebe, stejně jako já. Alespoň, že tu máme tu pandu :)“
„Jestli vám stačí panda místo mě, tak se cítím silně uražen. :/ Tak zítra v práci, hezky se vyspi. Dobrou, Billy…“
„Ne, opravdu nestačí, ale alespoň voní jako ty 🙂 Nejradši bychom tě tu měli uprostřed postele vedle sebe a každý si tě hýčkal z jedné strany. Myslíme na tebe 🙂 Dobrou noc, Tomi :)*“
S lehkým úsměvem jsem to odeslal a poté se už zahrabal pod peřinu. Hleděl jsem na tu princeznu, co ležela vedle mě i s tou krásnou pandou, která po něm nádherně voněla. Mým hrudníkem se prohnal zvláštní palčivý pocit, který si mi u srdce usadil. Chybí mi… Tolik to bolí. Náhle mě trošku probrala další sms. Hned jsem se po mobilu natáhl.
„Jestli to chápu dobře, tak jste spolu v jedný posteli… Kde je Barbara?“ Jen jsem svraštil obočí. Ani jsem se nedivil, že mu to došlo.
„Chápeš to absolutně správně. Pohádali jsme se hned mezi dveřmi. I malá už se do ní opřela, tak nás poslala do prdele a prostě odešla.“
„To mě mrzí… Jen nechci, abych zrovna já byl důvod vašich hádek. Já už toho podělal dost a víc se do vás nebudu míchat. Promiň mi to, co jsem způsobil. Mám tě i Nicki rád. Dobrou.“
Nad tím jsem smutně povzdechl a zase psal.
„Nemáš se za co omlouvat. Tohle vůbec není tvá vina, Tomi. To ona se k nám chová špatně, k oběma, ale mně to nesere. Na Nicki ale zlá nebude. Ty jsi důvod, proč se já a Nicki usmíváme a těšíme se na další den. I my tebe máme moc rádi… Dobrou noc.“
Ještě jsem čekal na odezvu, ale žádná už nepřišla. Uložil jsem se ke spánku a poté se už nechal unášet sny, které se stejně budou týkat jedině Toma.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Začiatok bol medzi nimi ešte trošku rozpačitý, ale aspoň sa dokázali relatívne normálne baviť.
Tá situácia s tým rastom rohov u malej bola strašne zlatá.. som sa musela usmievať nad Nicki, keď si ich vo vlasoch hľadala 😀
Neskôr zas Barbara prišla na scénu.. ona ma tak štve!!.. ale už sa jej postavila na odpor aj Nicki, takže dúfam, že ohľadom tohto sa to už čoskoro rozhýbe u Bila k nejakej akcii.. teda k rozvodu.
Ďalej to prekvapenie pre Toma.. no super nápad, som strašne zvedavá, či Tom s ním pôjde (čo si myslím, že áno) a hlavne, ako bude reagovať.
A nakoniec to ich dopisovanie.. už sa to medzi nimi trochu lepší .. a tú fotku Nicki s tou pandou by som chcela vidieť! 😀
Tak na jejich další den jsem teda vážně zvědavá 😉 Věřím, že Tomovi se projížďka Audinou bude strašně líbit! Mě by se taky líbila 😀 A je to od Billa fakt hezké, že tak na Toma myslí.
Taky jsem fakt ráda, že i když to bylo pro ně ze začátku těžké se bavit, tak to pak překonali a bylo to fajn 🙂
JInak souhlasím s Kirsten, taky chci vidět fotku Nicki s pandou! 🙂
Jenom ten Bill mě pořád štve! Já prostě nedokážu pochopit, že pořád nic nedělá! Přijde mi, že je na Barbaru už přímo alergický, už i sám vidí jak se k ní chová Nicky a jak Nicky ví moc dobře, kdo je má raději..a on prostě nic. Nic neřeší. Já mám takový pocit, že on ani nic měnit nechce. Přijde mi, že mu stačí se litovat, stěžovat si Tomovi jak je na ně Barbara hnusná, křičí na ně, a že jej využívá jen pro peníze, a že ji nemiluje…ale přitom skutek utek a Bill je stále ženatý a o víkendu se před rodiči ještě bude tvářit jak není všechno v pořádku. Fakt mě to štve čím dál víc a Tomovi se ani nedivím, že Billovi nevěří, že se bude rozvádět. Být totiž na Tomově místě, tak si myslím, že je Bill s manželkou spokojený, jen se začala nudit, tak hledá nějaké rozptýlení a našel si mě..jenže ve finále se pak vrátí k manželce. A kdo by chtěl takovýhle vztah? Věřím, že nikdo.
U tíhle povídky fakt nemám ponětí jak bude pokračovat dál a ani jak skončí. Ale fakt se začínám bát tragického konce, kdy Tom bude mít zlomené srdce a Bill bude navěky s tou saní doma.
Dopadlo to strašne krásne. Som rada, že sa k sebe správali priateľsky. Niky bola hviezda keď bojovala s maminkou. Je mi ľúto, že jej matka tak ubližuje, ale aspoň vypadla a Nicky s Billom mali krásny večer. Ďakujem za kapitolu:)
Je fajn že začínaj spolu mluvit díky male.