Teach me 25.

autor: Muckátko :o*

Melissa chodila po kuchyni a připravovala si na linku vše potřebné k přípravě večeře. Prošla kolem jídelního stolu asi dvakrát do minuty a pokaždé se podívala tím směrem. Bill však vypadal, že ji vůbec neregistruje. Nepřítomně se díval před sebe a na tváři měl rozněžnělý, ba dokonce až blažený úsměv. Melissa si jej bedlivě prohlížela. Jeho tělo bylo uvolněné, víčka mírně přivřená, koutky do široka roztažené tvořící permanentní avšak ne strnulý nebo křečovitý úsměv. Odložila misku a přešla k Billovi.

„Bille?“ oslovila jej a položila mu dlaň na rameno. Bill sebou cukl a podíval se Tomově mámě do obličeje. Zasněný úsměv se změnil na přátelský a zamyšlený opar z jeho pohledu na chvíli zmizel.

„Oh! Už jste doma?“ zeptal se nenuceně. Melissa se trošku pobaveně zamračila.

„U-hu. Už asi čtvrt hodiny.“

„No já jsem se tak trochu zamyslel. Udělal jsem si čaj. Mohl jsem?“ nakrčil mírně čelo a zpětně žádal o povolení.

„Samozřejmě, Bille, na takové věci se nemusíš vůbec ptát,“ usmála se Melissa.

„Dobře. Děkuju,“ poposedl Bill na židli a upil si skoro studeného čaje.

„Kde je Tom?“ zajímala se Melissa, když si uvědomila, že tu Tomův host sedí sám. Billovi se sevřel žaludek, když Melissa vyslovila jméno svého syna. Sevřel, ale v moc dobrém slova smyslu. Musel chvíli počkat s odpovědí. Měl pocit, jako by měl pištět radostí a přitom k tomu neměl důvod.

„Šel si dát sprchu a já dostal chuť na ten čaj,“ pozvedl hrníček.

„Ale doufám, že si tu neseděl celé odpoledne sám. Věnoval se ti, že ano?“ ujišťovala se Melissa a sledovala, jak se do Billových očí vrací zastřený pohled.

„Věnoval,“ přikývl jednoduše a nemohl si pomoct od krásného pocitu, který se mu znovu vybavil, když mu Tom řekl, že ho má rád. „Uhm, když bude Tom hotový, stihnu sprchu i já?“ vstal od stolu a uklidil po sobě hrníček.

„Určitě. Chvíli mi to potrvá,“ usmála se Melissa.

Bill vyšel schody a bez klepání vešel do pokoje. Myslel, že bude Tom ještě v koupelně, tudíž by klepání stejně neslyšel. Zavřel za sebou dveře a překvapeně koukal na osprchovaného Toma, který vykukoval zpoza otevřené skříně jen ve spodním prádle a hledal nějaké tričko na spaní. Podíval se na příchozího a usmál se, když uviděl Billa. Hmátl po prvním tričku, které mu přišlo pod ruku, a hodil jej na postel. Výběr vhodného trička na spaní bylo najednou nepodstatné.
„Kam ses ztratil?“ zeptal se rozverně, položil obě dlaně na Billovy boky a naklonil hlavu tak, aby mohl Billa pohodlně políbit na tvář. Pohladil jej po bocích a pustil. Bill neschopen pohybu nad tímto něžným důvěrným gestem němě sledoval, jak si Tom bere zpět do dlaní tričko a přetahuje jej přes hlavu. Probral se až ve chvíli, kdy se k němu Tom otočil, aby zjistil, proč se mu nedostalo odpovědi.

„Já byl… no… čaj a pak Melissa… než bude večeře… a tak…“ začal naprosto nesmyslně skládat své myšlenky do vět, ačkoli to ve výsledku vůbec nevyznělo jako věty. Uvnitř něj všechno hořelo a žaludek se mu svíral nevídanou silou. Tom se uchechtl, ačkoli to vůbec nemyslel zle nebo posměšně.

„Máma už je doma. To jsem pochopil, ale smysl toho zbytku mi tak trochu unikl. Nevadí. Uděláme to takhle. Já se půjdu podívat za mámou, jestli něco nepotřebuje, a ty… koupelna je volná, takže si můžeš dát sprchu,“ hodil Tom hlavou směrem k místnosti, odkud před chvílí vyšel, a než odešel z pokoje, pohladil Billa po tváři, aniž by si uvědomil, že Billův žaludek udělal definitivní kotrmelec a jeho srdce zakoplo o tu malou pozornost. Od toho polibku si Bill nebyl schopný uvědomit, co dělá a proč to dělá.

Tom sešel do kuchyně a pozdravil se s mámou. Jako obvykle se jí zeptal na hlídání a nabídl jí pomoc, co se přípravy večeře týče. Melissa odmítla, přestože jí Tom vysvětlil, že Bill jeho přítomnost zrovna teď opravdu nepotřebuje, když je nahý ve sprše. Oba se Tomově průpovídce zasmáli, ale jenom Tom věděl, že by Billovi určitě nevadilo, kdyby se k němu Tomovo tělo najednou přitisklo a pomohlo mu cítit se dobře.

„Mimochodem. Není něco s Billem?“ zeptala se Melissa.

„Asi ne? Nevím. Nic mi neříkal. Sice se mi v pokoji něco snažil sdělit, z čehož jsem pochopil jen to, že jsi doma, ale jinak byl celé odpoledne v pohodě. Proč?“ zajímal se, jestli něco neprošvihl. Ne že by si přál, aby se Billovi něco stalo, ale utěšovat jej Tomovi nečinilo žádný problém. Možná právě naopak.

„No já nevím. Přišla jsem domů a on tu seděl nad hrnkem čaje a díval se do blba. Pozdravila jsem ho, chodila jsem tu kolem něj, se vším jsem hrkala a on vypadal, jako by byl snad v jiném světě. Probral se, až jsem ho oslovila a položila mu ruku na rameno.“

„Pfff. Nevím, ale jestli existuje nejzamyšlenější osoba na světě, tak Bill jí rozhodně začíná šlapat na paty,“ zasmál se Tom. Vypadalo to, že se Bill jen zamyslel a Melissa v tom viděla něco víc.

Po 15 minutách svého syna poprosila, aby došel pro Billa, že bude nandávat večeři. Tom se bez odmlouvání otočil na patě a vyběhl do svého pokoje. Billa našel u postele, jak skládá své oblečení na hromádku. Zrovna odkládá poskládané domácí kalhoty, když se jen letmo ohlídl přes rameno, kdo přišel. Poté se pohledem hned vrátil zpět k oblečení, nenápadně si otírajíc zpocené dlaně do svého trika. Tom kopl do dveří, došel k Billovi a zezadu jej objal. Levou rukou kolem pasu, pravou vsunul pod Billovu paži a dlaň umístil rozprostřenou doprostřed Billova hrudníku. Přes pravé rameno natáhl krk, aby viděl Billův profil.

„Uhm?“ mňoukl Bill, aby přiměl Toma ke slovům. Nebyl si tak úplně jistý, čím si zasloužil tohle objetí.

„Večeře už je hotová, ale nejdřív…“ odmlčel se a přetočil si Billa ve své náruči čelem k sobě. Nechtěl se ho na nic ptát, aniž by si pravdu neověřil v Billových očích.

„Jsi v pořádku? Nestalo se něco?“ podíval se do Billovy tváře a pohladil jej po zádech. Vnímal Billovu lehkou nervozitu i jeho ruce uvězněné mezi jejich těly, ačkoli Bill nevypadal, že by chtěl Toma odehnat.

„Ne,“ pípl Bill. Tom se usmál.

„Ne – nejsi v pořádku, nebo ne – nic se nestalo?“

„Jsem v pořádku.“

„Kdyby ne, řekl bys mi to, že jo?“

„Hm,“ přikývl Bill na půl. Tom si nebyl úplně jistý, jestli to bylo ano nebo ne.

„Tak pojď. Jdeme se nadlábnout,“ propustil Billa ze své náruče, ale za pas si jej držel tak dlouho u sebe, dokud nedošli až skoro do kuchyně, kde Tom vyjel v pohlazení nahoru po Billových zádech, a nepustil jej před sebe.

„Tak dobrou chuť,“ popřála jim Melissa, a vzápětí poděkovala za oplacení přání. Kluci se s chutí pustili do svých porcí ani nedutali. Melissa byla spokojená, že se jim zavděčila, ale pořád měla pocit, že Billovo mlčení bylo o trochu jiné než to Tomovo, který do sebe házel svou večeři a občas labužnicky zamručel.

„Jsi nějaký tichý, Bille,“ začala konverzaci. Tom dál jedl, ale viditelně zpomalil hltání jednotlivých soust a nastražil uši. Nemyslel si, že kdyby Billovi opravdu něco bylo, řekl by to zrovna jeho matce, ale přesto čekal, jaká bude odezva.

„Asi se mi jen nechce zítra domů. Je mi tu dobře,“ špitl a přehrábl obsah svého talíře.

„No, jsi tu samozřejmě kdykoli vítán,“ ujistila jej Melissa.

„Děkuji,“ pousmál se Bill vděčně a podíval se na svoje pravé stehno, na kterém se objevila Tomova ruka. Bill po Tomovi střelil rychlým a hlavně nenápadným pohledem. Tom vypadal, jako by to byla nejpřirozenější věc. Melissa se zadívala na oba chlapce před sebou. Dobře si všimla, že Tomova ruka, která byla doteď přitisknutá k jeho tělu, jak pravděpodobně ležela v jeho klíně, najednou lehce upažila a odtáhla se od těla. Možná to byly jen její spekulace a nepodložené domněnky, ale její zkušenosti jí našeptávaly, že právě tam v její kuchyni naproti ní, rostlo mezi dvěma lidmi něco velkého a krásného.

*

Po večeři tentokrát pomáhali s úklidem oba chlapci. Díky jejich pomoci bylo nádobí během chvíle hotové a kuchyň vypadala jako nová a ještě nepoužitá. Poslední tah do dokonalého pořádku udělala Melissa, když setřela dřez od kapiček vody a přehodila utěrku přes okraj dřezu.

„Budete ještě koukat na televizi?“ zeptala se Melissa. Chlapci se na sebe podívali, jako by každý z nich čekal, co řekne ten druhý.

„Já si asi půjdu lehnout,“ řekl Bill a vrátil se pohledem k Melisse.

„No já asi taky. Myslím, že tam dnes stejně není nic zajímavého,“ ušklíbl se Tom a postavil se blíž k Billovi, aby bylo jasné, že Billův plán je tentokrát i Tomův.

„Dobře, tak dobrou noc,“ popřála jim Melissa a odešla do své ložnice, aby se posléze zavřela v koupelně a dopřála si po dlouhém dni uvolňující koupel.

Tom se natáhl po vypínači, aby na chodbě zhasl světlo, a následoval Billa do svého pokoje. Nespouštěl z něj oči, ani když se chystal zavřít dveře. Poslepu je neohrabaně dovřel a pustil kliku. Bill mezitím vlezl do postele a přikryl se. Zůstal ležet na zádech, koukajíc do stropu. Tom s očima neustále přišpendlenýma k Billovi obešel postel a lehl si vedle něho. Skoro to vypadalo, jako by Billovo tělo leželo v Tomově posteli, ale jeho duch byl někde úplně jinde. Tom se přisunul těsně k němu, podepřel si hlavu levou dlaní, boříc loket do měkké matrace, pravou ruku položil na Billovu pravou a vyrušil ji tak propletením prstů z nehybného ležení na Billově přikrytém těle.

„Je to opravdu jen tím, že se ti nechce domů?“ zeptal se Tom. Bill k Tomovi natočil hlavu, sjel pohledem jeho starostlivou tvář a pokýval hlavou.

„Taky tě nechci pouštět zpět. Zvykl jsem si mít tě kolem sebe,“ přiznal. Bill se jen mírně pousmál. Tom pustil Billovu ruku, která jeho pevný stisk stejně nijak zvlášť neopětovala. Doufal, že rty na jejich spojení budou mít jiný názor. Přidržel si Billovu tvář za jeho líčko a vpil se do jeho rtů, které se okamžitě mírně rozevřely. Tom se posunul ještě blíž, aby se nad Billa mohl pohodlně naklonit, a hluboce líbal ústa chlapce pod sebou. Ten polibek by se na první pohled mohl zdát erotický. Byl pomalý a plný vášně a mlaskání, které vytvářely pohyby mokrých jazyků, naplňovalo ticho v pokoji. Ve výsledku se Tom odtáhl a zálibně se díval na Billova naběhlá ústa. Bill vydechl, oči téměř černé. Nadzvedl horní polovinu těla a znovu s Tomem spojil rty. Tom klesl na záda a jejich pozice se tak vyměnily. Bill byl vděčný, že se Tom nepokoušel o dominanci, ale nechal Billa plenit jeho ústa, stahujíc svůj jazyk, aby dal prostor Billovi. Tom musel uznat, že ho ještě žádné polibky nepřipravovaly o kyslík jako ty Billovy. Bill objel jazykem ten Tomův, jemně skousl spodní ret a začal líbat Tomovu bradu, přes kterou zamířil na jeho krk. Nedokázal slovy vysvětlit, co se v něm děje, proto doufal, že když to vloží do polibků a dotyků, Tom snáze porozumí.

„Páni! Tobě se asi vážně nechce domů,“ chytal Tom dech, když se Billova ústa usídlila na jeho krku a on se mohl nadechnout. Jeho průpovídka však zůstala bez odezvy, na což u Billa nebyl zrovna zvyklý. Čekal, že něco odpoví, nebo využije své nynější činnosti a minimálně jej hravě kousne, ale Bill nereagoval. Přílišná péče věnovaná Tomovu ohryzku však velmi rychle posílala krev do Tomovy spodní části těla.

„Bille?“ polkl Tom a zasténal, když Bill zajel jazykem do jamky v krku. „Bille,“ přivřel víčka.

„Bille!“ oslovil jej důrazně, a ač nerad od sebe Billa odtrhl.

„Hm?“ podíval se Bill na Toma širokýma očima a čekal vysvětlení, proč jej Tom přerušil.

„Uch! I když je to naprosto úžasný, ještě chvíli a měl bych tam dole hodně velký problém, takže…“ naznačil. Bill zamrkal.

„No díky tvým lekcím bych už věděl, jak ten problém vyřešit,“ pronesl. Tom naklonil hlavu.

„Jsem rád, že se mi vrací ten starý Bill,“ přiznal Tom potěšeně.

„Ale spíš bez trička?“ podal Bill svou podmínku.

„Takže mě přece jen chceš nahého?“ ušklíbl se Tom, ale jal se splnit Billovo přání.

„Ne jen tričko. Jinak bych měl pro změnu problém já,“ zamumlal a Tom se hlasitě zasmál.

„Buďme ale fér. Když moje, tak tvoje,“ ukázal na Billa prstem, položil jej na matraci a sklonil se k němu. Každému odhalenému centimetru kůže, kterou vyhrnováním trika odkryl, věnoval mokrý polibek, dokud tričko nezmizelo z Billova těla úplně a středem jeho hrudníku nevedla vlhká cestička od podbřišku až k jeho rtům.

„Ospalý?“ zeptal se Tom, když si prohlížel Billovu tvář.

„Uhm nevím. Asi ne,“ odpověděl Bill neurčitě. „Přál bych si, abys mohl příští víkend zůstat ty u mě,“ vyslovil Bill svoje přání.

„Nooo, to by asi nedopadlo dobře. Víš, občas jsem náměsíčný a nerad bych se u vás ztratil,“ zažertoval a byl rád, že z Billa dostal alespoň krátké zasmání.

„Ale uvidíme se, že jo?“ zvedl k Tomovi tvář.

„Uvidíme. Přece na tvé kytarové lekci.“

„Myslel jsem ještě mimo to.“

„Něco vymyslíme hm? Asi nic na celý víkend, pokud bys tu nechtěl zase zůstat, ale něco určitě ano,“ uklidnil jej.

„Rád bych zůstal. Strašně rád, ale vím, co se sluší. Sice mě to nenaučili rodiče, ale vím to, a otravovat tu dva víkendy po sobě by bylo drzé a neslušné a otravné a hmpf…“ byl zastaven Tomovými ústy, která utišila další negativní slova.

„A naprosto úžasné, protože bych tě měl u sebe,“ dokončil Tom větu po svém.

„A to říkáš, jen abys mě potěšil.“

„A to říkám proto, protože to tak opravdu cítím,“ přesvědčoval Billa. „Musíš zkrátka konečně přijmout fakt, že se tu a tam na světě najdou lidé, kteří tě poznají a zamilují se do tvých chyb a slabostí a nebudou tě chtít jen tak vystrčit ze svého života.“

„Ani kdybych třeba…“

„Ani kdybys třeba cokoli,“ zamítl Tom.

„Ale možná…“

„Ne, Bille, pokud jsou lidé ochotní poukazovat na to špatné a vykazovat tě ze svého světa pro nedostatky, pak nejsou hodni toho, aby ti byli na blízku. A ty se musíš naučit tyhle lidi házet za hlavu a přijmout fakt, že pro některé lidi nejsi ani nudný, ani ukecaný, ani otravný a rozhodně tě nebudou mít nikdy plné zuby natolik, aby tě už nikdy nechtěli vidět. A to říkám proto, že jsem jedním z těch lidí, Bille,“ pohladil jej po tváři a zachytil bříškem prstů první dojatou slzu, která skanula po Billově tváři.

„A neopovažuj se začít plakat. Chtěl jsem tě potěšit a ne rozplakat,“ usmál se Tom a legračně se na Billa zašklebil, aby jej rozveselil. Bill se zachechtal, ale hned na to padl Tomovi s potlačovaným vzlykáním kolem krku, aby jej skoro přidusil ve svém pevném vděčném objetí.

„Máma… máma na mě vždycky křičela, když jsem moc mluvil, a táta mě občas uhodil, když jsem skákal radostí po pokoji. Chtěl, abych se uklidnil a choval se spořádaně, a babička se strýcem mě nikdy nechtěli na prázdniny, protože jsem měl moc energie a chtěl jsem si hrát, povídat si, ale oni chtěli, abych seděl u stolu a četl nudné knížky, kterým chyběly stránky, jak byly staré,“ popotáhl, když mu na mysl vyvstaly všechny ty negativní věci z dětství, které utlačoval v hlavě, a usmíval se přes ně na celé kolo. Tom bolestně stiskl víčka, když všechno vyslechl, ale musel teď být pro Billa ten silný.

„Bille, koukni na mě. Naplakej. Všechno bude dobrý. Teď máš mě a já slibuju, že se podepíšu pod každou bláznivost, kterou vymyslíš, abych ti všechno vynahradil,“ povídal Tom a za každým druhým slovem vtiskl polibek na jinou část Billovy tváře. Ve finále zběsile líbal Billův obličej, dokud se Bill nezačal smát a nezačal polibkům dobrovolně uhýbat. Zvlášť těm polibkům, které byly věnovány jeho nosu. Byly natolik nemotorné, že se spíše podobaly žužlání. Bill se hlasitě smál a schovával obličej do Tomova krku, ve kterém bublal Tomův vlastní smích. Byl rád, že byla smutná chvilka zažehnána a slzy v Billových očích už nejsou slzy smutku, ale smíchu.

„A teď půjdeme spát, abys měl na všechny vylomeniny, které se ti zítra zrodí v hlavě, dost energie,“ popíchl jej Tom a stulil si jej do náruče. Bill se natiskl na Tomovo tělo a pevně stiskl Tomovu ruku.

„Děláš mě šťastným, Tomi. Tak jako ještě nikdo předtím,“ broukl do Tomovy nahé kůže na hrudi.

„Ty mě taky, Bille. Ani nevíš jak. Zaplňuješ místo, kde vždycky něco chybělo. Dokonce se cpeš na místa, kde nemáš co dělat, ale to bys nebyl ty, abys nestrkal ten svůj raťafáček, kam nemáš,“ zatahal Tom Billa za špičku nosu, pohladil jej hřbety prstů po tváři a společně se zasmáli.

„Dobrou, Tomi.“

„Dobrou, Billi,“ oslovil Billa zdrobnělinou stejně jako Bill jeho a políbil jeho rty, které mu překvapivě vyšly naproti jako první. Po měkkém polibku plném citu se do sebe zaklesli a vyšli vstříc poslední noci, která je tento víkend společně čeká.

autor: Muckátko :o*