Teach me 26.

autor: Muckátko :o*

Bill se v neděli ráno probudil do sychravého rána. Venku se všude válela hustá mlha, která předznamenávala příchod podzimu a definitivní odchod léta. Kde byly ty nedávné dny, kdy se Bill opaloval u bazénu? Ve spojení s bazénem si okamžitě vybavil svoji malou lekci, kterou s Tomem jeden den sdílel. Podíval se na tvrdě spícího Toma vedle sebe. Zachichotal se do dlaní a hravě kousl Toma do nosu.

„Uch!“ trhl sebou Tom a rozevřel oči. „Moc brzo,“ zaskřehotal a stočil se do klubíčka, že bude znovu spát. Bill se mu však nacpal do náruče a zaplnil tak veškerý Tomův osobní prostor.

„Ahoj,“ špitl mu Bill do tváře.

„Ještě neee,“ zasténal nespokojeně a záměrně Billovi neodpověděl. Pozdrav znamenal, že už je vzhůru a brzy bude vstávat, což Tom v nejbližší době nehodlal dělat. Strčil do probuzeného Billa, aby jej překulil na záda a tentokrát to byl Tom, kdo se omotal kolem jeho těla. Přitiskl se klínem k Billovu boku, pravou nohu přehodil přes Billovy natažené, pravou si jeho tělo za pas přidržoval u sebe a hlavou se uvelebil na Billově rameni, spokojeně funíc do Billova krku.

„Och Tome! Jsi těžký!“ zasmál se Bill. Měl pocit, jako by jeho tělo zasypalo několik kilo mouky. Oproti Tomovu tělu bylo to jeho pořád drobounké.

„Jsem uvolněný a ospalý,“ opravil jej Tom a líbl Billa na pulsující tepnu.

„Jistě. Jak jinak. Mám hlad, Tomi.“

„U-hu. Kuchyně je po schodech dolů a doleva,“ navigoval Billa v polospánku.

„Tome!“ vypískl Bill dotčeně a strčil do něj. „Jsem host!“ připomněl mu Bill.

„Předstírej, že nejsi,“ uculil se Tom do Billovy kůže.

Bylo mu jasné, že bude muset vstát, protože Billovi se podařilo jej plně probudit, takže teď už ospalost jen předstíral. Bylo mu fajn, když na Billovi ležel. Poprvé to nebyl on, kdo dával objetí. Bill nestihl Tomovi nic trefného odpovědět. Jeho žaludek hlasitě zakručel na celý pokoj a potvrdil tak Billova slova. Tom se začal smát a zavrtěl se.

„Vypadá to, že zase jednou mluvíš pravdu,“ chechtal se a plíživě se sunul přes Billův hrudník k jeho nahému bříšku. Několikrát polaskal tuhle oblast polibky a až po té se zapřel na rukách, aby mohl věnovat Billovi řádný polibek na dobré ráno.

„Hádám, že dnes bude na pořadníku jako první jídlo a až potom sprcha,“ zasmál se, když Bill lovil jejich trička na spaní a po Tomovi házel to jeho.

Oblečení a ještě trošičku rozespalí ruku v ruce scházeli dolů. Dům byl tichý, tudíž Tom Billa nepouštěl, ani když už byli kuchyni na dohled. Bill se chystal obejít lednici a vejít dovnitř, když jej Tom stáhl k sobě, objal jej a vášnivě se začal dobývat do Billových úst.

„Uhm!“ vydechl Bill překvapeně do rtů před sebou a zavřel oči. Opětoval Tomovi polibek se vším všudy, omotávajíc ruce kolem jeho krku, zatímco Tomovy dlaně proklouzly pod tričko na jeho horká záda. Hlazením Tom vyhrnoval tričko nahoru a nechával jej znovu padat k Billovu pasu. Bill se zachvěl, když se Tomova pravá dlaň přesunula na jeho bedra, a první články jeho prstů drze vklouzly pod Billovo spodní prádlo. Bill se odklonil a udýchaně se zasmál.

„Nevěděl jsem, že jsem na tvém dnešním snídaňovém menu jako hlavní chod,“ olízl si naběhlé rty.

„Ty vždycky,“ líbl Billa na rty a podíval se za něj. „Mami!“ vyhrkl a rychle vytáhl svou dlaň z Billova spodního prádla. Bill sebou cukl a rychle se otočil.

Na půl cesty z obýváku do kuchyně stála Melissa v nedokončeném pohybu. Podle její pozice to vypadalo, že tiše kráčela kolem dvojice, aniž by je chtěla vyrušit. Byla oblečená a naprosto probuzená, takže musela být vzhůru už nějakou dobu.

„Já jen procházím,“ ukázala na kuchyň a chtěla se ztratit, když kluky viděla. Měla pravdu. Jako vždycky.

„Co tu děláš?“ dýchal Tom zhluboka. Nevěděl, jestli ještě lapal po dechu z předchozího vášnivého polibku s Billem, nebo že se takhle nechali matkou nachytat.

„Promiň. Bydlím tady,“ pokrčila rameny. Tom zavrtěl hlavou.

„Proč jsi nějak nedala vědět, že jsi vzhůru a tady?“

„Příště tu budu běhat po domě s bubnem. Slibuju,“ přikývla a nanosila na jídelní stůl připravenou snídani. Bill ani nedutal. Nevěděl, co se v Melisse právě odehrává a jak zareaguje na tuhle situaci, až tu nebude. Bude na Toma křičet? Bude zakazovat, přikazovat a nadávat, jako by to udělala jeho matka, kdyby Billa nachytala s jiným chlapcem ve vášnivé chvilce?

„Ale no tak! Nestůjte tam jako kůly v plotě. Tak se máte rádi, no a? Nechystám se vám v nestřežené chvíli utrhnout hlavy za to, že jste si tu jen dokazovali, jak moc se máte rádi. Sednout a snídat,“ ukázala ke stolu a otočila se ke kuchyňské lince. Na její tváři se rozprostřel ten nejširší úsměv, jakého byla schopna. Z nějakého důvodu měla radost, že jsou kluci opravdu spolu.

Bill s Tomem její úsměv vidět nemohli, proto bez dutání zasedli ke stolu a pustili se do lákavé snídaně. Tom zkontroloval pohledem matku a rychle se naklonil k Billovi, aby mu mohl lípnout polibek na tvář.

„Tome,“ zašuškal Bill varovně a střihl pohledem po Melisse, která byla stále zády. Tom pokrčil rameny a přitiskl se pro změnu k Billovým rtům. Bill sebou začal házet a rychle Toma odstrčil. Zběsile si otíral rty, jako by na nich měl napsáno ‚Tom mě právě políbil‘ a snažil se to otíráním smazat. Tom se nemohl ubránit hlasitému zabublání. Melissa se poprvé otočila.

„Děje se něco?“ zeptala se a změřila si oba chlapce pohledem. Bylo jí jasné, co se za jejími zády odehrálo. Tomův škádlící úšklebek a Billovo rychlé odtrhnutí dlaně od rtů jí pomohlo dát si dvě a dvě dohromady.

„Ne-e,“ zavrtěl Tom pobaveně hlavou.

„Fajn. Tak Billa přestaň líbat a nech ho chudáka se v klidu najíst. To kručení v žaludku slyším až sem,“ napomenula Toma a s poťouchlým úšklebkem se znovu otočila zády. Tohle bylo tak zábavné! Dovedla si představit, co by viděla, kdyby se teď otočila. Bill se červenal a klopil oči, zatímco Tom seděl zaraženě na židli s mírně pootevřenými ústy. Začínal se bát, že se narodil čarodějce a ne člověku. Nebylo možné, aby jeho matka viděla, co se dělo za jejími zády.

Zbytek snídaně proběhl v klidu. Tom přestal s uváděním Billa do rozpaků a věnoval se své snídani. Neubránil se občasnému kradmému pohledu k Billově tváři, ale nedělal žádné naschvály. Melissa po chvíli ticha dokonce sama začala konverzaci o poměrně obecných tématech a Bill jí byl vděčný, že nevytahovala ten předchozí incident. Celý den pak už proběhl bez nějakých trapných momentů. Kolem páté hodiny pro Billa přijel Henry. Melissa se s Billem rozloučila a pak jim oběma dala hlasitě vědět, že odchází ostříhat růže do zahrady. Kluci moc dobře věděli, proč to udělala. Hodnou chvíli stáli v předsíni obklopeni Billovými sbalenými taškami a hladově se líbali. Bill o tašku občas zakopl, když se jej Tom snažil natlačit na zeď a dostat se k Billovi blíž. Jejich vášnivou chvilku přerušil až Henry, který netrpělivě už po třetí stiskl klakson.

„Už musím jít,“ zasmál se Bill a snažil se vytrhnout se z Tomovy náruče, který jej však na truc stiskl ještě pevněji. „Tome, pusť. Uvidíme se zítra,“ připomněl Tomovi se smíchem, aby jej konečně pustil.

„Měj se hezky,“ popřál mu Tom a otevřel dveře. Bill si přehodil dvě poloprázdné tašky přes rameno a přidržel si pootevřené dveře, aby mohl projít. Tom si přišel jako v nějakém hloupém romantickém filmu, když hmátl po Billově předloktí a ještě jednou jej stáhl k sobě za dveře, aby jej políbil. Bill se zasmál a rychle vyšel ze dveří. Tom mu rozverně mávl, a jakmile auto zmizelo, vrátil se do domu s pocitem, že tenhle víkend stál opravdu za to.

*

Billovo pondělní ráno bylo rozmrzelé. Probudil se ve své velké studené posteli bez tělesného tepla vedle sebe. Podíval se na prázdné místo na druhé polovině matrace a jeho nálada klesla ještě níž. U snídaně se na matku kysele šklebil a nechápal, jak jí může chutnat, když to jídlo chutnalo jako tráva. Simone přestala vyzvídat ohledně Billova tajemného bohatého kamaráda a odešla z domu krátce po půl deváté. V domě zůstalo jen služebnictvo a samozřejmě Bill. Díky jeho povaze jej krátce po matčině odchodu napadlo něco naprosto úžasného. Napadalo jej často něco naprosto úžasného, ale tentokrát se zdálo, že to dokonce i k něčemu bude.

Poslední telefonát ukončil těsně před obědem. Loučil se s volaným a zavěšoval, když přišel do obrovské kuchyně.

„Vám ten mobil dnes snad přirostl k uchu,“ poznamenala Anelli, když si všimla Billa, který se objevil v místnosti.

„Měl jsem nějaké zařizování,“ vysvětlil.

„To zní důležitě. Budete jíst v jídelně, nebo ve svém pokoji?“ zeptala se.

„Budu jíst tady a už jsem ti říkal, abys mi tykala. Matka není doma,“ pověděl a rozhlížel se.

„Jsem jen opatrná. Jaký byl víkend?“ zajímala se. Billovi se rozbušilo srdce.

„Uhm moc dobrý,“ usmál se.

„Byl jsi u toho Toma, že ano?“ odtušila, když s Billem v kuchyni osaměli.

„Jo,“ přiznal.

„A tenhle Tom…“ začala Anelli. Nebyl slepá. Tušila, co se mezi Billem a Tomem dělo.

„Je moc dobrý kamarád,“ dokončil rychle.

„Tak to jsem ráda,“ usmála se Anelli a šla Billovi nandat oběda.

Povídáním si strávili celou dobu oběda i čas po něm. Bill pořád o něčem brebentil, ošíval se a všemožně na židli poskakoval, když něco vyprávěl. Anelli se nemohla přestat smát. Billův osobitý projev byl prostě k popukání. Nejednou málem upustila skleničku, když u Billova vyprávění umývala nádobí.

„Zadrž svá slova, aby taky něco zbylo na Toma. Za čtvrt hodiny je tady,“ zasmála se Anelli a otřela si mokré ruce do utěrky.

„Panebože! Za čtvrt hodiny? Tom?“ podíval se vyděšeně na hodiny.

„Je pondělí. Máš hodinu kytary,“ připomněla mu a sledovala jeho roztěkané chování.

„Ježiži! Nejsem oblečený a… ani… ježiž!“ vstal od stolu a nevěděl, kam dřív skočit.

„Bille, uklidni se. Co je to s tebou?“ povytáhla Anelli obočí a podívala na zadýchaného Billa.

„Uch! Asi mi nesedlo to jídlo. Bolí mě žaludek. Asi budu zvracet,“ vykulil oči a držel se za břicho. Anelli se usmála.

„Bille,“ oslovila chlapce vědouc, odkud vítr vane, „ty jsi do toho kluka zamilovaný!“ Bill sebou škubl.

„Co? Ne! To je hloupost!“ bránil se.

„Takže se ti nesvírá žaludek? Netluče ti silně srdce, neklepou se ti ruce a nedýchá se ti těžce?“ zeptala se. Bill překvapeně polkl a schoval do klína třesoucí se dlaně, aby neležely na desce stolu Anelli přímo pod nosem.

„Ne?“ pípl zápornou odpověď, která však křičela jako ta kladná.

„Mně nemusíš lhát, Bille. Hlavně abys byl ty šťastný,“ cvrnkla Billa do nosu a sledovala, jak v rozpacích prchá do svého pokoje pod záminkou, že se musí nutně převléct.

Do pěti minut byl zpět. Spokojený se svým oblečením. Ne že by byl bůhví jak vyšperkovaný, ale našel ve skříni pohodlné ležérní oblečení, ve kterém vypadal opravdu pěkně.

„Sluší ti to,“ pochválila jej Anelli, když se posadil zpět za stůl.

„Uhm díky,“ poděkoval nervózně. Anelli jen němě zakroutila hlavou. Přesně takhle se chovala, když se zamilovala do svého muže.

„Takže budete mít lekci i na státní svátek?“ snažila se Billa trochu rozptýlit.

„Co?“

„Státní svátek. Dneska.“

„Jako bych to někdy slavil!“ mávl rukou.

„Ty ne, ale třeba Tom?“

„Neee. Tom na tohle určitě není,“ dopověděl a v tom okamžiku se ozval zvonek. Bill se prudce odrazil s židlí od stolu a vyskočil.

„To je on! To je on! Mám zůstat? Nebo počkat v salonku? Pokoj bude lepší, že jo? Ježiži co mám dělat? Co mám dělat?“ začal vyšilovat, jako by očekával návštěvu prezidenta zeměkoule.

„Především se uklidni a bude lepší, když počkáš v pokoji. Nebudeš tak nápadný, než kdybys poskakoval v chodbě.“

„Jo jo. Jasně. Pravda. Mizím,“ otočil se na patě a nejkratší cestou zamířil k sobě do pokoje.

Minuty do Tomova příchodu do jeho pokoje trvaly snad hodiny. Po chvíli se však Bill přece jen dočkal, když uslyšel Tomovo zakašlání velmi blízko jeho pokoje. Zůstal stát před svojí postelí a čekal, dokud se neozve zaklepání. Hned po něm Toma vyzval, aby vešel. Tom nakoukl do místnosti, usmál se, spořádaně zavřel a hned na to Billa vesele pozdravil, zbrkle přiskakujíc k jeho tělu, že ho vášnivě políbí na přivítanou. Billův křečovitý výraz se mu však nezamlouval. Odtáhl se od jeho těla a podíval se mu do očí.

„Je ti něco?“ zeptal se.

„Ne?“ vypískl Bill. Snažil se nevypadat trapně. Snažil se nedýchat, aby Tom nepoznal, jak moc je mu z jeho přítomnosti na omdlení. Tohle zažíval poprvé.

„Stalo se něco?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou.

„Tak jsi něco provedl,“ mračil se Tom, zatímco se přemísťoval na postel a sedal si naproti stojícímu Billovi.

„Ne,“ odpověděl Bill znovu negativně.

„Fajn, už mě napadá jen, že ti někdo něco vrazil do zadku, protože se tváříš divně.“

„Kéž by,“ zamumlal Bill a podíval se na Toma, oči rozšířené ve strachu, že něco slyšel.

„Cože?“

„Nic nic!“

„Mám tě praštit, aby ses vzpamatoval?“ nabídl se Tom.

„Spíš mě políbit?“

„To byla ta druhá varianta, jak tě dostat zpátky na Zem,“ usmál se Tom a stáhl si Billa na svůj klín. Bill jen tak tak stihl roztáhnout nohy a natisknout se svým klínem na ten Tomův, kolena zabořená do matrace vedle Tomových boků.

S hlasitým zafuněním se do sebe zaklesli rty. Billův žaludek se znovu mocně sevřel, ale srdce konečně zpomalovalo, až se dostalo na normální frekvenci. Pár pohybů jazyka, obejmutí rtů a Tom se odtáhl.

„Tak co? Zpátky na Zemi?“ přitiskl dlaně na Billovy boky.

„Hm nevím nevím,“ zauvažoval Bill. Tomovy polibky jej poslední dobou spíš povznášely ze Země pryč.

„Smůla. Tuhle fintu znám. Nevíš jen proto, abych tě líbal dál. To nebude fungovat. Ne se mnou,“ vyplázl na Billa jazyk.

„Jako bych se o něco takového snažil,“ protočil Bill očima a vstal z Tomova klína, což Tomovi vtisklo do obličeje mírné překvapení.

Nadechl se, že něco řekne, když Billovi zapípala na mobilu sms. Rychlost, jakou Bill po mobilu skočil, vytvořila na Tomově čele vrásku.

„Děje se něco?“ zeptal se Tom slídivě. Billův výraz se s každou přečtenou větou ještě více rozjasňoval a Tomova otázka zůstávala bez odpovědi.

„Ano ano ano ano!“ zajásal Bill a s obrovským úsměvem a jiskrami v očích se dal do ťukání odpovědi. V Tomově žaludku bouchl gejzír a stříkal na všechny strany. Zaplavoval každou část jeho těla, když sledoval, jak Bill najednou ožil. Všemi silami vytlačoval varovný signál, který mu našeptával jméno toho pocitu, který mu koloval v žilách. Žárlivost.

„Joooo!“ kňučel, když zavíral okno se zprávami a odložil telefon zpět na stůl. Poskakoval po pokoji, jako by tam Tom ani neseděl. Vůbec mu nevěnoval pozornost, což Toma posílalo přes okraj zlosti. Byl naštvaný na osobu z mobilu a momentálně jí chtěl ublížit.

„Bille?“ oslovil jej Tom.

„Tralalá tralalá, všechno vychází, tak jak má!“ prozpěvoval si a tancoval kolem postele.

„Bille!“ zvýšil Tom hlas.

„Áááááno?“ podíval se Bill na Toma a přestal konečně skotačit. Tom rozhodil rukama ve znamení, že by rád věděl, co se děje.

„Uhm… děje se něco?“

„Nic. Vůůůůbec nic,“ zazářila Billovi očka a s rozběhem skočil na matraci za Tomem. Díval se do stropu skoro až zasněně a Tomovi bělely kloubky na prstech, jak je svíral v pěst.

„Něco ano. Řekneš mi to?“ zeptal se.

„Neřeknu! Je to tajemství,“ pronesl Bill tajemně a otočil se obličejem k Tomovi.

„Je ti něco, Tomi?“ zeptal se starostlivě. To Toma pobouřilo ještě víc. Většinou když byl Bill starostlivý, hladil jej, líbal jej, prostě se jej nějak dotýkal. Tentokrát ne.

„Nic mi není. Všechno v pohodě, jak jinak…“ pokrčil rameny, zamlel pusou a praštil sebou o postel.

Zbytek svého pobytu u Trümperů poslouchal Billovo radostné pištění a spokojené mňoukání.

A hladina jeho žárlivosti přetékala s každým zvukem, který Bill vydal.

autor: Muckátko :o*