And the winner is… 39.

autor: Iveth Biersack

Tak předposlední dílek… finally? Jo, konečně 😀 … Po snad roce nebo jak dlouho to píšu, ale s láskou <3 nevím, jestli se povídka líbila vám, aspoň trošku, ale pevně doufám, že aspoň trochu ano 🙂 Protože mně se psala moc dobře a už teď mám hlavu plnou nápadů na další věci 🙂 Takže dost keců a hurá na čtení ^^

Iveth~

*V Magdeburku*

Konečně dojeli na místo určení a Bill se cítil mnohem lépe. Byl se svým drahým Tomem, daleko od toho šílence a všeho toho zmatku. Zaparkoval na příjezdové cestě baráku a vystoupili. Tašky nechali zatím v kufru a Tom přešel k černovláskovi.

„Tak Billy, teď se drž… ona je máti taková… no poznáš to sám,“ ušklíbl se nakonec Tom a čapl Billa za ruku, aby nemohl protestovat.
„Jo-jo, jasně,“ zamrkal několikrát Bill a nechal se táhnout ke dveřím.
Ani nemuseli zvonit a už za dveřmi bylo slyšet lamentování, jak nadávala Liz na všechno kolem. Příjezd svého syna samozřejmě nečekala, tak nejdřív ani neotevírala.
„Žádné letáky ani nabídky nechci!“ houkla přes dveře Liz a čekala, až dotyční odejdou.
„Ne, mami, to jsem já, Tom!“ ozval se hned se smíchem a čekal, jestli jeho drahocenná maminka otevře dveře. Což se moment na to také stalo.


„Tomi! Můj Tomi se na mě taky přijel podívat?“ zasmála se a objala svého vysokého syna. Ona byla menší postavy, hubená s blond vlasy a zářivě modrýma očima. Pořád vypadala jako za mlada pro to, jak o sebe pečovala. Proto ji Tom moc nechápal, ale neřešil to.
„No mami… přijel jsem sem hned ze dvou důvodů a ten jeden ti hned představím,“ pousmál se Tom a přitáhl k sobě víc Billa.
„To je můj přítel, Bill… my no… chodíme spolu,“ usmál se na mámu a čekal reakci. Snad se bál nejhoršího, ale to nepřišlo a právě naopak.
„Tak ty jsi Bill? Ráda tě poznávám, jsem Liz Trümper,“ podala mu sama ruku a vřele se usmívala.
„Bill Kaulitz,“ představil se mile černovlásek a potřásl si s ní rukou. V tom momentě se Liz zasekla.
„Bill Kaulitz? Počkej, počkej! Ty jsi vyhrál Superstar, když byl můj Tommy v porotě, že?!“ zatleskala rukama a už oba dva táhla do baráku.

***

„Mami, ale zase to nepřeháněj,“ zasmál se Tom, když potom nějakou dobu seděli v obýváku a Liz jim na stůl pořád nosila nějaké jídlo nebo nabízela pití.

„No, mami, víš… mohli bysme tu s Billem… no… několik dní zůstat?“ zkusil to pomalu Tom a s prosebným výrazem se na mámu díval.
„No co bych pro svoje dva kluky neudělala! Jistě že můžete, a proč tak sklesle? Něco se stalo?“ začala se vyptávat Liz, i když moc dobře tušila, že Tom si to nechá pro sebe, a nemýlila se.
„Nooo, stala se řada věcí a… potřebujeme si vyčistit hlavy,“ pousmál se Tom a vzal pořád tak nějak vyjukaného Billa za jeho pobledlou ruku.
„No já vím, že nemá cenu něco z tebe tahat násilím, Tome, ale neboj, nebudu to z tebe tahat,“ usmála se, a pak jim šla ukázat jejich pokoj. Vlastně spíš Tomův pokoj, který prošel drobnou rekonstrukcí. Místo malé postele tu měl velké letiště, dvě velké skříně, stůl s počítačem, X-Box, několik her a další nezbytné věci v klučičím pokoji.

„No… tady můžete zůstat, jak dlouho chcete… já budu jenom ráda, když tu nebudu sama,“ usmála se a odešla nejspíš na zahradu něco dělat. Tom sešel mezitím dolů pro jejich věci a Bill seděl na parapetu a koukal ven z okna. Myslel na všechno to špatné, co se jim za tak krátkou dobu stalo, a pevně doufal, že nic z toho už se nebude opakovat.

„Tak tahle je poslední,“ usmál se Tom a pustil na zem poslední tašku s věcma.
„Hmm, konečně chvilka klidu pro nás dva?“ usmál se černovlásek a seskočiv z okna, šel zamknout dveře a konečně Toma objal. Ten mu stisk opětoval a tak setrvali několik vteřin, než se pomalu začali dotýkat rty a něžně prozkoumávat ústa toho druhého.

O několik málo okamžiků později už se divoce svíjeli společně na posteli a se smíchem se každý snažil vydobýt si svoje místo na dominantní pozici. Logicky a s velkou převahou vyhrál Tom a přišpendlil divoce dýchajícího Billa pod sebou. Oba se smáli a nemohli si pomoct. Tom se ale vzpamatoval první a zadíval se do jeho nádherných očí.

„Miluju, když se na mě takhle díváš,“ špitl Bill a přimhouřil očka. Škádlivě na Toma několikrát mrknul a znovu se k sobě přilepili rty. Tom pomalu začal bloudit rukama po Billově sametové pokožce a zkoumal, jestli mu ten magor neublížil. Kdyby na něm našel jedinou modřinku, asi by se neudržel a hned by se vydal zpátky ho hledat, a následně zabít.
Na to ale teď nebyl čas myslet. Stáhl z černovláska tričko a horkými rty se posunul na jeho labutí krk. Znepokojovala ho jeho hubená postava, ale to se teď během několika dní u jeho matky změní, jak ji znal. Vždycky odsud odjížděl jako demoliční koule na bourání budov.
Tomova košile a tričko na sebe nenechaly dlouho čekat a už se válely v rohu pokoje. Na chvilku teď převzal iniciativu Bill a povalil tak svého partnera pod sebe a obkročmo si na něj sedl.
„Mě jen tak nedostaneš Billy,“ olízl si rty Tom a schválně pohnul svým už napjatým rozkrokem proti jeho sexy zadečku. Bill okamžitě dal najevo svůj chtíč a nasadil výraz jako šelma čekající v křoví a číhající na svou kořist.

***

„Tome, to bylo…“ Bill ani neměl slov a jenom se na zmožené tělo vedle sebe tulil a hladil ho po prudce zvedající se hrudi.

„…Skvělý?“ doplnil ho usmívající se Tom a objal černovláska tak, že byl nalepený úplně na něm. Až se modlil, aby jejich matka nebyla zrovna poslední minuty v baráku, protože jinak by všechno slyšela a nechtěl vědět, co by si pak o nich myslela a nedejbože, aby je vyhodila. To už netušil, kam by se mohli schovat.
„Jo skvělý,“ vydechl Bill se zavřenýma očima a užíval si ten slastný pocit klidu, vyčerpání a blízkosti svého milovaného člověka. V duchu se modlil, aby to takhle vydrželo co nejdéle nebo nejlíp napořád.
„Miluju tě, Tomi,“ špitl Bill těsně předtím, než usnul na jeho hrudi.
„Já tebe,“ usmál se Tom a hladil ho ve vlasech do doby, dokud sám neusnul.

***

„Já toho hajzla najdu a už vážně skončí!“ hřímal Nick, přecházejíc po svém pokoji a sem tam kopl do nějakého nevinného kusu nábytku.

„Nickie, sakra uklidni se a vrať se do postele,“ objaly ho zezadu dvě hubené ruce.
„Dobře, dobře,“ zvedl rezignovaně ruce a usmál se na osobu za ním. K překvapení všech, byla to holka. Hezká, milá blondýnka jménem Natalie.
„Tak se mi líbíš, kocourku… a na ty dva kluky zapomeň… budeme šťastní spolu, hm?“ usmála se na něj zeširoka a posadili se na postel.
„Nooo jo… budeme spolu, to ano. Jenom prostě nemám rád nevyřízené účty a… musím je někde najít. I kdyby to mělo trvat věčnost,“ zamračil se a sevřel ruku v pěst.
„Nickie, lásko, klid, ano? Nebudeme si přece kazit den,“ usmála se Natalie a snažila se svého momentálního milence nějak dostat zpět do polohy, ve které se nacházeli pár hodin zpátky. Stejně Nick nemohl myslet na nic jiného než na Toma s Billem – jeho Billem – kteří se mu někde smáli za rohem s flaškou šampaňského. Zavřel oči a snažil se vnímat jenom neskutečně vzrušující pohyb dole mezi jeho nohama.

autor: Iveth Biersack

betaread: J. :o)

2 thoughts on “And the winner is… 39.

  1. Dúfam, že Nicka to dievča presvedčí aby sa na pomstu vykašlal. Som rada, že je Tom a Bill v bezpečí a dúfam, že to tak aj zostane.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics