autor: mohanrocks
Příštího rána se Bill vzbudil nahý v centru. To nebylo neobvyklé. Vlastně to bylo normální.
Pointou bylo, že byl z předešlého dne naprosto vyčerpaný. Nejenže cvičil, ještě se udělal s Tomem ve sprše a byl málem ulíbaný k smrti. Tyhle klady kontrastovaly s několika zápory, jako byl strach z opic a zatraceně děsivé vzkazy objevené ve skřínce. Celkově vzato byl včerejšek nabušený událostmi. Bill byl tak unavený, že když přišel domů, zalezl do
centra a usnul oblečený.
Ale kde byl jeho oděv teď? Chlapec chvilku uvažoval, než mu přišlo na mysl, že centrum asi nemá oblečení rádo, a tudíž ho odstraní, když je v něm moc dlouho. Bill se neptal a plně to přijal.
Aby si svou domněnku potvrdil, připlazil se k východu a vykoukl ven. Uviděl zmačkané oblečení pohozené na zemi. Jo… jeho hypotéza byla správná.
Zapadl zpátky do hromady přikrývek a polštářů v centru a zasněně vzpomínal na mokrého a nahého Toma tisknoucího ho na zeď ve sprchovém koutě. Radostně vzdychl a začal si představovat, jak si před něj dredáč kleká, když mu najednou zabzučel telefon. Ušklíbl se nad tím hrubým přerušením, ale pro mobil se natáhl.
Byla to smska od Toma, a Billa napadlo, že jestli někomu bude povoleno přerušovat fantazírování o Tomovi, bude to právě on sám. Ale stejně protočil panenky, když otevíral zprávu.
-Hej, ještě jednou, kdy ti bude 15?
Bill si odfrkl. Taková hloupá otázka!
-NEBUDE MI 15 JEŠTĚ JEDNOU. BUDE MI 15 POPRVÉ.
-Měl jsem na mysli, jestli mi můžeš říct „ještě jednou“, kdy ti bude 15, protože už jsi mi to jednou říkal. Bože, Bille.
-OH. V TOM PŘÍPADĚ, BUDE MI 15 PŘÍŠTÍ STŘEDU!
-Oukej… musíme si promluvit, až přijdeš. Mohl bys dorazit o 15 minut dřív?
Bill zapřemýšlel, o čem by s ním Tom mohl chtít mluvit. Nevytahoval centrum, přesně jak slíbil, a včera na sobě pěkně makal… a pak mu hlavou prolétlo, že pro něj jeho trenér možná chystá párty jako překvapení! Ale proč by se pak ptal, kdy přesně má narozeniny? To nebyl dobrý začátek pro plánování večírku. Pokud by se Tom ovšem nesnažil Billa touhle otázkou jenom zmást. Jo, to bylo asi ono! Jak tak Bill přemítal, zapomněl odpovědět na smsku. Probral se, až když jeho telefon znovu zavibroval.
-Uh. Haló? Bille?
Chlapec se usmál. – BUDU TAM V 9:45. TY ZÁLUDNÝ ZÁLUDNOVČE.
-Uhm, co? Tak jako tak, oukej, v pohodě. A až se uvidíme, vypnu ti v telefonu ten zasranej caps lock. Už mě to vytáčí.
-HEH? UVIDÍME SE PAK!!
Bill vystřelil z centra a šel se připravit na ranní sraz s Tomem. Napadlo ho, že rande asi bude dobré, když zabere celých patnáct minut.
***
Stanley, velký a silný sekuriťák pracující v tělocvičně, se díval s vyvalenýma očima na Toma. „Takže ty říkáš, že jsou tady zasraný opice?“
„No, jenom jedna, pokud vím,“ upřesnil dredáč.
„Nesnáším opice. S těma jejich mrňavýma ručičkama a ostrými zuby,“ zachvěl se Stanley.
„No, je mi líto, že se s tím musíš vyrovnat, ale pokud mám být upřímný, opice vypadají… docela roztomile. Tedy, nevidím na nich žádné ostré zuby.“ Tom se snažil, aby se ten chlap převyšující ho pomalu o metr cítil líp.
„Možná jsi je neviděl… ale jsou tam…“ Stanley se zadíval do dáli, na tváři výraz zděšení.
„Neměj strach, chlape. Opičí specialita je doručovat vzkazy,“ ujistil ho Tom.
Hlídač se ale nenechal ukonejšit. „Jo, nejspíš bombové výhrůžky nebo tak něco.“
„Podívej, pokud zahlédneš opici, zavolej mě a já přijdu a pomůžu ti, oukej? Uhm… nemusíš na to být sám,“ řekl trenér a s trapným pocitem poplácal Stanleyho po zádech. Třikrát. Dvakrát bylo málo, čtyřikrát až moc.
„Dobře, kamaráde. Udělám, co budu moct. Ale když na to přijde, možná tu po mně zbude akorát tak díra ve zdi, jestli spatřím zkurvenou opici.“ A Tom tomu věřil, ať to znělo jakkoliv směšně, vzhledem k hororovému výrazu v mužově obličeji.
„Všechno, co žádám, je, abys udělal, co bude v tvých silách.“ Dredáč se rozhodl být na stejné vlně, ačkoliv si myslel, že je sakra vtipné, když se takový obr bojí malé opičky. Stálo ho hodně úsilí, aby se Stanleymu nahlas nesmál.
Ale – hlídač se sice bál opic, ovšem Tom opice nebyl. Byl to muž. A viděl na vlastní oči, jak Stanley knock-outoval chlapa bez většího úsilí. Takže si dredáč moudře nechal smích pro sebe.
„Uvidíme se později, Stane. Jenom si tady vezmu klíček od skřínky,“ řekl Tom a sáhl za pult.
„Říkal jsi opičák? Kde? Kde??“ Stanley se našteloval do karate pózy a horečně se rozhlížel. Zvíře hledal hlavně u stropu. Vypadalo to, že si myslel, že by opice mohla plánovat nálet.
Tom potřásl hlavou. „Říkal jsem KLÍČEK, chlape. Klíček, ne opičák. To bude v pohodě.“ Ještě jednou sekuriťáka poplácal po rameni a zamířil k šatnám vstříc stoprocentně divné konverzaci s Billem.
Nahlas si povzdechl. Vlekl se dolů k hale a pak nahoru po schodech, které vedly do převlékárny. Když dorazil na místo, Bill už tam byl. To bylo zvláštní, protože Tom stál u hlavních dveří posledních asi třicet minut. Jak to, že svého svěřence neviděl vejít?
Ale když přišlo na Billa, vlastně se už ničemu nedivil. Černovlásek roztomile seděl na lavičce, dlouhé vlasy měl stažené dozadu a jeho tvář vypadala nádherně jako vždy, byla svěží a čistá. Tom zavrtěl hlavou, aby odehnal všechny nežádoucí myšlenky. Musel se soustředit.
„Uh… Ahoj, Bille.“
„Oh! Ahoj, Tome!“ Bill se široce usmál. „Hádej, co? Dneska nebyl v mojí skřínce žádný vzkaz! Měl jsi pravdu s tím, že tu žádný opičí posel není.“
Tom si nepohodlně odkašlal. „Uhm, jo. Žádný opice, Bille,“ kývl. „Ale poslouchej, potřebuju si s tebou rychle o něčem promluvit a potřebuju, aby ses mě pokusil vnímat, dobře?“
„Pak by sis asi měl obléct tričko,“ opáčil upřímně černovlásek. „Jinak budu celou dobu počítat tvoje břišáky.“
Trenér se zahihňal a podíval se dolů na svoje tělo. Popravdě si předtím vůbec neuvědomil, že nemá tričko, protože… no, nikdo na to nereagoval tak jako Bill.
„Dobře, Bille. Domluveno.“ Přikývl, vytáhl si z tašky příslušný svršek a přetáhl si ho přes hlavu. Pak zvedl ruce a pozdvihl obočí v „spokojený?“ gestu a jeho svěřenec naznačil, že teď je to v pořádku.
Tom si přisedl na lavičku, ale ne příliš blízko k druhému chlapci. Ovšem jeho úsilí držet si odstup bylo zničeno, protože Bill rychle udělal pohyb přímo k němu a při tom ho z lavičky shodil. „Uhm, možná postojím,“ navrhl raději.
„Oukej,“ začal trenér, když se zhluboka nadechl. „Takže… tobě bude příští středu patnáct.“
„Jo!“ zazubil se Bill.
„A mně bylo před pár týdny sedmnáct. Takže po tvých narozeninách od sebe technicky vzato budeme jenom dva roky.“
„Jistě…“ odpověděl Bill, ale nevypadalo to, že by Toma úplně sledoval.
„Co se ti snažím říct, je, že si myslím – i když vím, jak hloupě to zní – že bychom měli počkat s děláním čehokoliv, dokud ti příští týden nebude patnáct,“ vyrazil ze sebe rychle dredáč.
„Co? Ty nechceš posilovat, dokud mi nebude patnáct?“ zeptal se zmateně Bill.
Tom zatřásl hlavou. „Ne, ne, posilovat můžeme.“
„Takže… Když bych s tebou chtěl jít třeba dělat keramické hrnce do té nové dílny, nebudu to moct udělat do příštího TÝDNE?“ Bill začal rozhořčením křičet.
„Bille!! Tenhle druh činností jsem nemyslel. Myslel jsem…“ Tom značně ztišil hlas, „že bychom se neměli líbat nebo… však víš…“
„Vystříkat se na sebe,“ dodal Bill.
„Jo, nebo to. Než ti bude patnáct. Protože bych se cítil mnohem líp ohledně toho všeho, kdybych byl jenom o dva roky starší. Teď jsem starší o tři roky a cítím se jako podělanej pedofil nebo tak něco,“ trhl Tom ramenem.
„Jo, ale jsem jenom o tři roky mladší,“ polemizoval černovlásek s vědoucím výrazem ve tváři.
Tom svraštil obočí. „Bille… To je to samé. Jsi o tři roky mladší než já, já jsem o tři roky starší než ty.“
„Oukej, jasně, pane ´poloprázdná sklenice´.“ Bill zakoulel očima. „Jestli chceš počkat, než mi bude patnáct, fajn. Ale budeš muset udržet svoje ruce v klidu,“ usmál se.
„Uhm… Ty jsi ten, který to bude muset udělat,“ odsekl Tom.
„Jo,“ odpověděl Bill otevřeně jako vždycky.
„Oukej, dobře. No, půjdeme teď cvičit?“ zeptal se trenér klidným tónem.
„To je všechno?“ Bill se kousl do rtu.
„Uhm, jo, vlastně jo.“
„Ale já myslel… já myslel…“ Černovláskovi se zachvěla brada. Tom si rychle klekl na kolena a zaujal ochranářský postoj.
„Co se děje? Co sis myslel?“ Tom nechápal, co Billa rozhodilo. Vypadal, že je s jeho přáním vyrovnaný.
Jeho svěřenec složil hlavu do dlaní. „Jenom jsem si myslel, že sis chtěl promluvit o párty pro mě. O tajné párty, kterou pro mě chystáš jako překvapení.“
Tom vykulil oči. Jestli rychle nezaimprovizuje, bude tu mít hodně, hodně rozrušeného klienta. Ale upřímně na nějakou párty pro Billa nikdy ani nepomyslel, natož na tajnou. Ani nevěděl, jak by kontaktoval Billovy kamarády.
„Hej, hej. Nebyla by to tajná párty, kdybych o tom teď s tebou mluvil, ne?“ Tom nasadil falešný uklidňující úsměv, ale ve skutečnosti byl podělaný strachy, protože neměl nejmenší tušení, co bude dělat. Bill na něj skrz prsty pohlédl a usmál se.
„Máš pravdu! Jsi záludnej A chytrej!“ Černovlásek se zazubil a trochu na lavičce poskočil. Tom si nemohl pomoct, úsměv vrátil, ačkoliv věděl, že má před sebou těžkou zkoušku.
Začal si stoupat, když zjistil, že Bill je už v pohodě, a taky když začínal pociťovat váhu svých dredů na zádech. Potřebuju je ostříhat, pomyslel si v duchu. Byly tak těžké jako výzva, kterou před chvílí přijal.
„Oukej, dobře, pojďme cvičit, ať…“ Tom zaskřípal zuby, „na té párty vypadáš dobře.“
„Oukej!“ Bill šťastně vyskočil. Tom se zasmál, otočil se a zamířil ke dveřím.
„TOME!!!“ zakřičel Bill. Tom se ohlédl a zjistil, že jeho svěřenec je bílý jako stěna. Zamrzl na místě a mířil na Toma prstem s hrůzným výrazem – stejným, jako měl předtím Stanley. Tom nechápal, co se to s těmi lidmi dneska dělo.
„Co je, Bille?“
„TY TY… TAM JE… JE TO…“ Černovlásek koktal a křičel zároveň, což byla docela složitá věc.
Tom začal být znepokojený až vyděšený. „Bille! Vymáčkni se!“
„OPIČÍ POSEL!!!“ zařval Bill a uprchnul z místnosti.
„Heh?“ vyhekl Tom a rychle utíkal za ním. Těžké dredy mu bičovaly záda.
Když vběhl do tělocvičny, spatřil Billa, jak mluví se Stanleym, jenž vypadal, jako by si právě nadělal do kalhot. Oba byli přimáčknutí k hlavním dveřím. Tom k nim zamířil, ale když ho ti dva uviděli, rozutekli se.
„O CO TU JDE?“ zaječel Tom přes celou místnost. Až pak mu jakýsi špinavě vyhlížející surfař s vlasy v očích prozradil následující: „Vole, máš na zádech opici.“ Načež odkráčel pryč.
Trenér vyvalil oči. Jeho ruka pomalu sáhla dozadu, kde očekávala jenom dredy, ale místo toho nahmatala srst. Než se mohl ovládnout, zakřičel. „OPICEEEEE!!!“ a dal se na útěk.
Tělocvična byla skoro prázdná, takže na jeho zvolání nereagoval nikdo kromě Billa a Stanleyho, kteří stále pobíhali všude kolem ve snaze se Tomovi vyhnout.
„Vy dva, musíte mi pomoct!“ prosil dredáč a snažil se k někomu přiblížit.
„Aaaa, kurva, ne!“ Stanley zavrtěl hlavou. „TOHLE jsem ti nepodepsal!“ A pak vyběhl ze dveří.
Tom se podíval na svého svěřence. „Ne, Tome! Jsem na opice alergický!“
„Nejsi! Jenom z nich máš strach! Prosím! Mám dojem, že se mi zamotává do dredů!“ zakňučel trenér.
„Ne. Jsem vážně alergický!!“ zaburácel Bill. „Jednou na karnevalu byla opice a rozdávala lidem jahodovou zmrzlinu v malinkých kelímcích a já jsem ji snědl a pak jsem měl po celém těle vyrážku a Tome! Bylo to příšerný!“
„To znamená, že jsi, doprdele, alergickej na jahody, ne na opice, Bille!“ vybuchl Tom, cítil, jak opice bojuje s jeho dredy. Začal pořádně vyšilovat. „Zvládneš to, Bille! Prosím! Kvůli mně!“
Bill se poškrábal na obličeji a udělal krok vzad. „Nemůžu! Ta opice by mě mohla pokousat nebo by mi mohla skočit na rameno a začít prosit lidi o peníze, jako to dělají ty cikánský! To nemůžu zvládnout, Tome!“
„Já…“ Trenér se snažil vymyslet dohodu, kterou by mohl Billa přesvědčit. „Dám ti všechny polibky, které chceš,“ zkusil.
Billova tvář se trochu uvolnila. „I předtím, než mi bude patnáct?“
„I předtím,“ přikývl Tom, což bylo těžké s opicí na zádech, která vám tahá za vlasy.
„Oh… oukej…“ odpověděl Bill, ale nezněl jistě. „Nech mě jenom… Oh, mám to!!!“ Zářivě se usmál a pak běžel na druhou stranu tělocvičny.
„Kurva, úžasný,“ zamumlal Tom, myslel si, že ho tam Bill prostě nechal. Začal přemítat, jak dostat tu opici pryč, když zaslechl, jak se otevřely dveře.
Dovnitř nakráčel Stanley, na sobě měl neprůstřelnou vestu a helmu. Držel uspávací pistoli.
„JE KONEC, DĚVKO!“ zařval a řítil se na Toma. I když věděl, že hlídač mluvil na opici, stejně nebyl trenér daleko od toho počůrat se strachy.
„TY MYSLÍŠ, ŽE SI TADY MŮŽEŠ JEN TAK CHODIT S TĚMA SVÝMA MALÝMA RUČIČKAMA A PAK SI JENOM TAK UTÉCT? NE V MOJÍ TĚLOCVIČNĚ!“ křičel Stanley a zamířil na zvíře zbraň. Tom přivřel oči v očekávání a doufal, že sekuriťák má dobrou mušku.
Ale než mohl Stanley vystřelit, opice vytušila, že tohle by mohl být její konec na cestě za předáním vzkazu. Malý primát se nějak osvobodil z dredů a stále otevřenými dveřmi vyrazil pryč.
Překvapený náhlým zvratem Stanley začal v panice mávat rukama. Náhodou vystřelil a šíp z pistole skončil přímo v Tomově zadku.
Než se Tomovi zatmělo před očima, spatřil Billa, jak k němu běží v kompletní hokejové výstroji s tenisovou raketou v jedné ruce a plastovým sáčkem v druhé.
„PŘIŠEL JSEM TĚ ZACHRÁNIT ZE SPÁRŮ OPICE, TOME!“ zařval Bill statečně, ale to už trenér klesl na kolena pod náporem sedativ. Všehno kolem se topilo v mlze.
Poslední, co slyšel, bylo Stanleyho: „Ohhh, doprdele,“ a Billovo zvolání: „To je tedy příšerný čas na to si zdřímnout!“
A pak už byla tma.
autor: mohanrocks
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Ja mám dosť.. toto ma raz asi zabije.. som skoro skončila pod stolom od smiechu 😀 zaujímavé, čo všetko dokáže spôsobiť jedna malá opica. 😀
Ne:D by mezajimalo jak autorku napadlo tam pridat opice:D
Konec :DD skvělá povídka 😀 dííky moc za překlad :3
Táto poviedka ma totálne odrovná. Nemôžem sa nadýchnuť od smiechu. Tečú mi slzy. Je to ROZKOŠNÉ. A preklad je perfektný:) Ďakujem idem sa rozdýchať, lebo toto… neskutočne dobrá poviedka. Toľko blbín ale tak roztomilých a do toho ten strašne krásny vzťah Billa a Toma:) milujem túto poviedku.
Ta opice to je gol jinak roztomilá povídka.
😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀
Tak tohle mě totálně rozsekalo! 😀 Opravdu by mě zajímalo, jak autorka na něco takovéhohle mohla přijít 😀 A já už jsem si myslela, že Tom měl jenom nějaký přelud a tu opici ve skutečnosti neviděl a ona tam fakt byla 😀 😀 Billa v hokejové výstroji bych fakt chtěla vidět 😀 😀 Z toho mám šílené záchvaty smíchu, ještě když ho vidím s tím sáčkem a raketou jak běží Tomovi pomoct sundat opici 😀 Jen proto, aby jej Tom líbal 😀 😀
Bill je fakt neuvěřitelně rozkošný! 🙂 Ten hego Caps Lock, kterým píše…:-D No co dodat 😀 Být Tomem, tak mě to taky asi štve..ale takhle mi to přijde rozkošné 🙂
A chudák Tom, ten si teď na sebe upletl pěkný bič. Dělat Billovi pááárty 😀
Moc se těším na pokračování! 🙂
Velký dík za překlad! 🙂
jsem asi debil, ale s tou opicí jsem to vůbec nepochopila
[7]: Prostě tam byla fakt opravdová opice, co předává vzkazy – přesně jako to říkal v minulém díle Bill 🙂 Skočila Tomovi na hlavu, ten si toho nevšiml, až ho pak upozornil ten surfař. Všichni panikařili, pak ji chtěl Stanley uspat, ona zdrhla a místo toho střelil hlídač Toma :))
[7]:Autorku to mohlo napadnúť podľa tých cvičených opičiek ktoré možno vidieť v zahraničí ako atrakciu, vyťahujú lístočky z vaku s veštbami ako voľakedy na našich jarmokoch ťahali lístočky šťastia papagáje. Tieto opice v poviedke doručujú odkazy namiesto poštových holubov :DDD
já si nemužu pomoct, ale takhle povídka je….šílena..totálně 😀
Mám jen jeden dotaz. Co to ti lidi mají za vzorek, že mají takové stavy? Protože to chci rozhodně taky vyzkoušet 😀 😀