Denial 38.

TOM

Probudil jsem se ještě dřív, než Billovi zazvonil budík na iPhonu. Přes závěsy procházelo jen minimum světla, takže jsem ani nemusel příliš mžourat na to stvoření vedle sebe. S úsměvem jsem ho chvíli sledoval a žasnul nad jeho roztomilostí, až jsem se raději odklidil do koupelny, kdyby se vzbudil, aby si neřekl, že na něj zírám jako naprostý úchyl. Provedl jsem jen krátkou hygienu a pak zavolal na recepci, že bych chtěl přinést snídani na pokoj. Bylo mi vyhověno a už během patnácti minut jsem pokojem nesl voňavou snídani na podnosu. S tím jsem také Billa vzbudil. Vypadal mile překvapen, až mě nakonec začal pusinkovat. No, neulíbali byste ho samou láskou? Společně jsme se nasnídali a pak si zašel do koupelny, zatímco jsem to tu trochu poklidil a srovnal. Když jsme byli připraveni k odchodu, opustili jsme pokoj a stavili se dole na recepci, kde Bill zaplatil svojí kreditní kartou. K ceně za jednu noc, večeři a snídani jsem se raději nevyjadřoval a jen se nevinně culil.

Pak už jsme se rozjeli směrem domů. No, vlastně nejdřív odvezl domů mě. Tam jsme se nejmíň půl hodinky loučili líbáním před mým barákem, až jsme se od sebe nakonec jakýmsi nemožným způsobem odtrhli, ač se nám ani v nejmenším nechtělo. Uklidňoval nás jediný fakt, že ve tři hodiny se zase uvidíme u něj doma. Ve svém bytě jsem si ovšem musel na notebooku najít jeho barák podle adresy, jelikož jsem tam zatím nebyl. Byl jsem poměrně zvědavý, kde a jak žijí, ale bylo mi to poměrně jasné. Představoval jsem si velkou vilu se zahradou a dvojgaráží, a tak to také bylo. Mezitím jsem však došel ještě do krámu, abych nepřišel s prázdnou, ačkoli jsem malé už dárky dal.

Procházel jsem se bezradně po obchoďáku s jedním z nejdražších šampaňských v ruce a zamyšleně se rozhlížel, co bych měl nebo neměl ještě koupit. Nakonec jsem malé koupil ještě náramek na památku a pak už jsem se vydal zaplatit. Když jsem procházel nákupním centrem, do očí mě uhodil nápis zverimex. Oh, to není ale vůbec špatný nápad! Hned jsem zašel dovnitř a začal se procházet uličkami. Papoušek? Hm, to ne. Štěně je zase dost velký a výdajný. Kočka to samý… Co želva? Hm, tu by mohla utopit… leda vodní želvu. Tý by zas nečistila určitě vodu. Rybičky? To samý. Hadi a pavouci – rovnou zamítnuto. Zaujali mě až v rohu malí křečci. Jo, to je dárek pro malé dítě. Dokáže se o něj starat, aniž by se muselo kvůli němu nějak namáhat. Alespoň si začne pomalu uvědomovat, že má taky nějakou zodpovědnost a jsem si jistý, že Nicki si ho zamiluje.

Nějakou dobu jsem si všechny křečky prohlížel, až mi padnul pohled na jednoho hnědo-bílého, který se tam jen tak rozkošně potuloval, jako by si chtěl s někým hrát. Vím, že mi říkala, že by chtěla nějaké zvířátko, ale nemůže ho mít, protože maminka kašle. Tím jsem si vyvodil, že je na chlupy Barbara alergická. Navíc se mi Nicki pokusila říct slovo „alergická“, ale vždy z toho vyšlo jen něco jako – „aglerická“, „algerická“ a podobně. Požádal jsem mladou prodavačku, aby mi ho vyndala a připravila mi včetně nějakého vybavení i příručku, jak se o něj starat. Hah, nezajímá mě, že je na něj Barbara alergická. Jsem jen asistent, jak bych mohl něco takového vědět, ne? Haha, zaslouží si to, plechovka rezavá. Ještě chvíli jsem se bavil s prodavačkou co a jak, zatímco mi to vše balila do velké vycpané krabice. To víte, je potřeba akvárko, piliny, jídlo, hračky. Když mě seznámila se vším potřebným, zaplatil jsem a vydal se s velkou krabicí a malým přenosným boxem, v němž jsem měl křečka, pryč z obchodu. Po cestě jsem ještě koupil tři růže, každou zvlášť a nechal si tam zabalit tu velkou krabici, jelikož hned u vedlejšího pultu balili dárky. Pak už jsem se prapodivným způsobem i s těmi všemi věcmi vydal domů.

Dal jsem si doma sprchu, oholil se a začal se pomalu připravovat. Bylo něco po čtvrt na dvě a bůhví, jaká bude ve městě doprava. Vzal jsem si tmavé kalhoty společně s čistě bílým trikem, přes nějž jsem si natáhl modro-černou kostkovanou košili. Nandal jsem si ještě hodinky, které pro mě byly spíš doplňkem než potřebou. Chvíli jsem uvažoval s otevřenou skříní, až jsem si nakonec vzal i modrý šátek na hlavu. Měl jsem takový styl rád, ale bohužel do práce se mi moc nehodil. Když se ozval taxík, jen už jsem se rychle přestříkal voňavkou a se všemi těmi dárky jsem se vydal dolů. Řekl jsem taxikáři adresu a rozjel se na ono místo.

Bylo pár minut před třetí hodinou, když jsem s krabicí v náručí, na níž jsem měl položené ostatní věci, zvonil na dveře u Trümperů. Přesně jak jsem očekával, vila jako kráva s bazénem, upravenou zahradou a dvojmístnou garáží. Byl jsem trochu nervózní, ale uklidňoval jsem se, že jako podporu tam budu mít Billa i malou. Zvláštní, že největší obavy jsem měl z Barbary a ne z Billových rodičů, jako by normální člověk měl. Normální člověk taky nespí s ženatým chlápkem, huh. Netrvalo příliš dlouho, než se otevřely dveře, v nichž stála mladá štíhlá žena s dokonale upravenými vlasy a make-upem. Měla na sobě obtažené kalhoty, v nichž vynikaly její dlouhé nohy a moderní bílé triko se stříbrným vzorem a přiměřeně velkým výstřihem. No sakra, Billouš má za ženu modelku. Jak se mu můžu já líbit, proboha? Je krásná!

„Ahm… dobrý den, vy určitě musíte být Barbara, Billova žena a matka malé Nicki,“ pokusím se o vlídný úsměv.

„Dobrej, jo, to jsem a vy jste…?“ povytáhne bezchybné obočí. Nevypadala nijak nepříjemně, naopak mi připadala sympatická a usmívala se, ač mě vůbec neznala.

„Jsem Tom, Billův asistent a… přinesl jsem Nicki nějaké dárky,“ pousměju se. „Rád bych vám podal ruku, ale bohužel mám plný ruce a bojim se, že když to položim, všechno se mi to rozsype,“ zasměju se. Ona si mě prohlédla a nakonec se také zasmála.

„To nevadí, pojďte dál,“ vyzve mě a uhne ze dveří. „To vy jste dal Nicki tu obrovskou pandu?“ zeptá se náhle. Huh? Taky mi bude nadávat jako Bill? Jednou mi to stačilo.

„Ahm… jo,“ semknu k sobě rty. Bude na mě řvát jako na Billa? Jakým bylo ovšem překvapením, když za mnou zavřela dveře a přívětivě mě pohladila po boku.

„Nicki na ní od té doby neustále spí. Strašně si ji zamilovala,“ řekne mi s úsměvem. Ah, to mi Bill říkal, ale… vždyť ona je tak strašně milá.

„To jsem moc rád,“ usměju se a dál si ji trochu sklesle prohlížím. Co když je vážně takhle hodná a mají neshody jenom s Billem? Já… jsem zmatený.

„Víte, představovala jsem si Billova asistenta docela jinak,“ zasměje se. „Ukažte, pomůžu vám,“ nabídne mi a začne až z vršku hromady sundávat šampaňské a kytky.

„Opravdu? Jak jste si mě představovala?“ zeptám se se zájmem a začnu se zouvat, přičemž položím krabici na zem. „Jako nějakého brejlatého šprta, co má hlavu jako globus?“ usměju se pobaveně.

„Upřímně? Ano,“ začne se smát. Ach jo, má tak příjemný smích. „Ale vy jste opravdu pěkný, a ač to nerada říkám, když je vedle můj muž, tak jste i kus chlapa,“ usměje se trochu nesměle. Beze slov, avšak s úsměvem na tváři jsem na ni zůstal koukat. Ahm, kde je ta saň? Nakonec jsem se nadechl a trochu si olíznul rty.

„Když budete tak hodná a dáte to šampaňské do lednice… Je to malá pozornost,“ řeknu s úsměvem.

„Samozřejmě, zavolám vám Billa,“ rozejde se s úsměvem pryč. „A Tome? Říkejte mi, prosím, Barbaro. Můžete mi tykat,“ otočila se ještě.

„Já… ahm, vy mně taky. Jsem Tom,“ usměju se sladce. To se ke mně s milým výrazem ve tváři vrátila a lehce mi stiskla ruku, načež mi dala pusu na tvář. Poté už s hlasitým „Billé“ odešla chodbou.

Ačkoli jsem byl trochu zmatený, neustále jsem se usmíval, až jsem si připadal debilně. Natočil jsem se do zrcadla, co tu v chodbě měli, a trochu jsem se upravil. Co když je vážně takhle milá a je problém v Billovi? Já vím, že… Nicki má Billa raději než ji, ale to nutně neznamená, že je Barbara zlá. Možná nebyla na dítě připravená a… vlastně se jí nedivím. Je mladá, je krásná a touhle dobou si mohla klidně ještě užívat. Místo toho má manžela a dítě. Možná je tímhle životem otrávená a i když má Nicki ráda, ráda by si ještě něco užila. To ale stále neznamená, že musí být zlá, jak Bill tvrdí… Možná… i on je jiný, než jakého ho znám já. Ostatní ve firmě to vždycky říkali. I když oni toho nakecají, se mnou se teď taky nebaví, protože jsem šukal se Sandrou. Co je jim do mých šuků, kurvafix.

Po ani ne dvou minutách Bill přímo přiběhl.

„Tomi,“ vypískl tiše, avšak velmi radostně a doběhl ke mně. Pootočil se, ale jakmile viděl, že je čistý vzduch, objal mě a políbil mě. „Ahoj, jsem tak rád, že jsi přišel,“ šeptl s úsměvem. Jak se mám teď vůbec chovat?

„Ahoj,“ pousměju se, podívám se směrem do chodby a trochu se odtáhnu, kdyby někdo náhodou přišel. Usmál se na mě a sklopil maličko oči.

„Moc ti to sluší,“ olíznul si rty. „Je to změna tě takhle vidět,“ sjede mi po paži.

„Mimo práci jsme se moc nevídali,“ usměju se a skloním se pro krabici, na níž mám neustále položený malý box s křečkem a kytky vedle toho. Vezmu si to do náruče a nevinně se usměju, když uvidím jeho výraz. Už to slyšim. „Ježiši, řikal jsem ti, abys jí nic nekupoval… blábláblá.“ Nasrat. Barbara neřekla ani slovo.

„Ohm, co to je?“ zaculí se, avšak stále dost překvapeně kouká. „Dárek jsi už Nicki koupil a ne jeden a… mm,“ kulil na mě oči se smíchem. „Pomůžu ti to, jo?“ nabídne se.

„Já sám,“ zasměju se. „Teď mě zaveď za tou malou princeznou.“

„Tvé přání je mi rozkazem,“ usmál se a rozešel se se mnou dál. Došli jsme společně do prostorného obývacího pokoje, kde byli všichni včetně Nicki. No sakra, jeho táta vypadá děsivě, zato maminka velmi mile.

„Ahm… dobrý den,“ pozdravím trochu nervózně a pokusím se o milý úsměv. Malá hned zvedla pohled od dárku, který na zemi rozbalovala. Měl jsem pocit, jako by se jí naprosto rozzářily oči.

„Tomííí!“ zapištěla hned, vyskočila na nohy a rozběhla se ke mně, div neporazila stůl.

„Nicki, no tak,“ napomenula ji Barbara.

„Tomí!“ vyjekla však Nicki znovu nadšeně a hned mě objala kolem nohou.

„Ahoj, beruško,“ skloním se k ní s úsměvem a odložím věci stranou. Ona se mi hned pověsila kolem krku a dala mi pusu. Sakra, úplně jsem zapomněl na ostatní. S ní to jde strašně lehce. Zvedl jsem k nim pohled a provinile si skousnul ret. Barbara na mě zírala přinejmenším překvapeně. Bill se nad tím jen zasmál a s úsměvem nás sledoval. Až poté se nadechl a tiše si odkašlal.

„Tohle je Tom Kaulitz, můj nynější… asistent ve firmě,“ řekl především směrem k rodičům. Pomalu jsem malou pustil, avšak ona mi objala nohu, jako by se mě nechtěla pustit. Jen jsem ji pohladila po hlavičce a podíval se na Billovy rodiče.

„Dobrý den, moc rád vás poznávám,“ usměju se. Billova maminka se ihned zvedla a po ní se zvedl i Billův otec. Paní Trümperová ke mně během chvilky došla a podala mi ruku. Jemně jsem jí ruku stiskl, přece jen to byla žena, něžné stvoření.

„Dobrý den, těší mě, pane Kaulitzi,“ usměje se na mě sladce. „Je vidět, že jste si malou opravdu získal,“ pohladí ji s úsměvem po vláskách a poté ke mně upne moudré oči. Bill měl pravdu, že je milá a komunikativní. Je moc hodná a sympatická. To cítím už teď při prvním setkání a potřesení ruky.

„Snad ano,“ usměju se. „Také vás moc rád poznávám. Bill mi o vás vyprávěl a Nicki taky, takže jsem rád, že konečně můžu poznat její milovanou babičku,“ pustím jí lehce ruku a seberu z krabice jednu rudou růži. „A tady jsem si vám dovolil přinést květinu,“ podám jí ji nesměle. Květinu, květinu, kurva, ta spisovnost mi nejde přes hubu. Budu si to muset kompenzovat tady v myšlenkách. „A jinak mi říkejte, prosím, Tome. Pan Kaulitz je moc formální,“ požádám ji vlídně. Tykání jí samozřejmě nenabízím, bylo by to neslušné, to nabízí vždy žena… obzvlášť starší.

„Ah, jste milý, Tome. Děkuji,“ usměje se na mě a vezme si ji. „Nicki toho napovídá, viď?“ podívá se na ni dolů.

„Já Tomimu říkám všechno, babičko. Vidělas, jakou mi dal obrov-obrovs… velikou pandu?“ zaculila se na ni hned. Bleška moje milovaná.

„Ne, neviděla. Musíš mi ji ukázat, sluníčko,“ usměje se na ni a poté poodstoupí.

„Jó, a taky ti ukážu svůj pelíšek, Tomi,“ zatahala mě Nicki vesele za košili. „Dneska ti to moc sluší, Tomi,“ usmála se na mě sladce, zatímco se začala trošku červenat a ostatní se rozesmáli. No dá se jí nemilovat?

„Tobě taky, princezno,“ zasměju se a už se podívám na přistupujícího pana Trümpera. Prohlédl si mě, ale poté se na jeho tváři vyrýsoval lehký úsměv. Jde z něj kurevskej charakter.

„Rád vás poznávám,“ podá mi ruku a stiskne ji. No jau, to už je jiný stisknutí než od maminky. Sakra, chlape, jsem gay, ne kulturista.

„Já vás taky,“ potřesu mu hned trošku rukou v domnění, že by mohl sevření trochu povolit. „Bill mi o vás hodně vyprávěl a… pokud můžu mluvit i za sebe, musím vám pogratulovat k tomu, jakou úžasnou práci jste odvedl ve firmě. Musíte být moc pyšný a… na Billa taky samozřejmě. Vede firmu skvěle,“ usměju se. Pomalu mě pustil a zadíval se na mě.

„To máte pravdu, Tome, jsem moc pyšný na svoji práci, ale i na svého syna. Agentura se stává stále lepší a proslulejší,“ odmlčí se, „za což samozřejmě vděčím i vám. Bill mi vyprávěl a ukazoval vaše skvělé návrhy. Jsem pyšný na to, že mám ve firmě lidi, jako jste vy,“ poplácá mě s vřelým úsměvem po rameně. Huh, ten Billan toho taky nakecá. S úsměvem, ačkoli udiven jsem se na Billa podíval. „A teď upřímně, co si myslíte o té nabídce od těch francouzů?“ zeptá se mě jeho otec.

„No…“ nadechnu se, jenže mě přeruší Billova drobná maminka.

„Ale Jörgene, tohle je oslava naší malý princezny, tak sem netahej práci. O tý si můžete popovídat i jindy, hm?“ sjela mu dlaní po zádech a vrátila se zpět ke gauči, kde se usadila. Pouze jsem s úsměvem pokrčil rameny a něžně poškrabal Nicki ve vláskách.

„Dobře tedy, promluvíme si později všichni tři chlapi nad kubánským doutníkem,“ mrkne na mě spiklenecky, pohladí Billa po ramenu a odejde si sednout zpět k paní Trümperové. Bill se na mě mile usmíval. Jeho výraz byl spokojený, jako by ho těšilo, jak mě jeho rodiče přijali. Já za to jsem upřímně taky rád. Bál jsem se toho, obzvlášť když to je rodinná oslava. Sklopil trošku oči, ale stále na jeho rtech hrál upřímný úsměv. Raději jsem od něj odvrátil pohled, abychom se nechovali příliš nápadně a poodstoupil jsem od Nicki a kleknul si k ní.

„Koukej, princezno, jakou jsem i tobě přinesl krásnou kytičku,“ ukážu jí květinu a nechám ji, aby si přičichla.

„To je růže, Tomi,“ usměje se na mě hned. „A jak krááásně voní,“ řekne opět povzneseně jako pokaždé, když mluví o nějaké příjemné vůni.

„Viď,“ pošimrám ji se smíchem na nose a předám ji jí do drobných rukou. Hned si tam s ní začala tancovat a poskakovat.

„Tome, nedávej jí to nebo se píchne,“ zvedne se Barbara, aby jí mohla kytku vzít. A pak že se nestará. Mně připadá starostlivá zatím dost.

„Neboj, nemá žádný trny,“ narovnám se s úsměvem i s poslední květinou. „A tobě jsem také jednu přinesl, aby sis s ní mohla vyzdobit vázu,“ podám jí ji.

„Ah, to jsi hodný, děkuju,“ zasměje se sladce a dá mi malou pusu na tvář. Ahm, je tohle vhodné před Billem a jeho rodiči? „Jinak jsem to šampaňské už dala vychladit, abychom si s ním mohli připít. Dáš si s námi zatím víno? Nebo bys rád něco jiného?“ nabídne mi ochotně.

„Ahm…“ rozhlédnu se nevědoucně po stole, kde jsou skleničky s bílým vínem a jeden džus, nejspíš patřil Nicol. „Dám si taky víno, pokud to nebude vadit. Děkuju,“ podívám se na ni zpátky s úsměvem.

„Dobře, zatím se posaď, hm?“ pobídne mě. Vzala si od Nicki i Billovy maminky růže a odnesla je s sebou do kuchyně, nejspíš do vázy. Bill tam postával s pootevřenými rty. Podíval se po mně, poté po Barbaře a jen naprázdno vydechl. Uhm, proč tak kouká? Něco divnýho?

Nicki si ke mně přitancovala a znovu se mě chytila za nohu.

„Tomí, co máš v tý krabici?“ začne vyzvídat, přičemž po ní neustále pošilhává. Muselo jí být jasné, že to je dárek už jen podle toho, jak je to zabalené.

„No…“ zasměju se a sednu si k ní na zem, abych se k ní nemusel neustále sklánět. Kašlu na ostatní, přišel jsem kvůli ní. Je to dítě, myslím, že moje chování pochopí. A pokud ne, nic s tím nenadělám. Jsem prostě takový. „Tam pro tebe mam dárek.“

„Ale dyť už jsi mi dal medvídka a barbie a bublifuk,“ zakroutí se.

„Já vím, ale přinesl jsem ti ještě něco, bleško. Myslím, že se ti to bude líbit,“ sáhnu si do kapsy a vytáhnu náramek, který jsem jí koupil. „Ale nejdřív ti chci dát tenhle náramek na památku,“ vezmu ji za ručičku a přidělám jí ho na drobné zápěstí.

„Děkuju, Tomi,“ vrhne se mi hned kolem krku, ale nakonec se mi usadí na klíně. Začala si s řetízkem hrát a prohlížet si ho. „A ty, Tomi, někam jedeš?“ posmutněla náhle.

„Nejedu, zlatíčko. To je jen, abys mě pořád měla u sebe, víš. Tatínek mi říkal, že chceš tu pandu tahat všude s sebou, ale bohužel se všude nevejde, takže tohle budeš mít místo ní pořád u sebe,“ vysvětlím jí vlídně a dám jí pusu do vlásků. Ačkoli jsem okolí moc nevnímal, všiml jsem si, že si Bill sedl k rodičům a společně už i s Barbarou se začali o něčem bavit.

„Tak jó, já ti pak taky něco dam,“ zavrtí se na mně hned spokojeně. To by mě zajímalo, co to bude. Nějaká korunka pro princezny?

„Dobře,“ usměju se a přetáhnu před nás tu velkou krabici, ač si nechám za zády box s křečkem, abych jí ho mohl dát až nakonec jako to největší překvapení.

„Jůůů, co v tom je?“ začne hned nadšeně trhat papír.

„To uvidíš,“ brouknu se smíchem. Hlavně tvoje maminka. Ta uteče a pak mi vrazí facku, hihí. Lehce jsem ji přidržoval za boky, aby ze mě nesklouzla, a trochu jsem jí pomáhal. Když už sundala obal, začala se dobývat do krabice, ale jelikož jí to vůbec přes lepenku nešlo, ujal jsem se toho já. Po chvíli se nám společně povedlo věci z krabice vybalit. Položil jsem na zem čisté akvárko a začal do něj z pytlíku sypat piliny, načež jsem prázdný pytlík sklidil do krabice, abychom tu nenadělali bordel.

„Tomí, to je akvárium,“ vrtěla se na mně neposedně a už vyndávala z krabice dřevěný domeček, mističku na jídlo i kolotoč na běhání.

„Přesně tak,“ uložím to všechno dovnitř.

„Ale já nemám zvířátko, co bych si tam dala,“ otočí se ke mně smutně. Ach jo, zlatíčko, jen kdybys věděla…

„Však já vím, bleško,“ sáhnu za sebe pobaveně pro malý box. Nicki na něj vyvalila úžasem oči. Viděl jsem, jak se napětím chvěje. Bože, bude mít radost, já to vím! Strašně moc chtěla zvířátko, o který by se mohla starat! Díkybohu. Otevřel jsem hořejšek, sáhl dovnitř a opatrně jsem vzal do ruky malého křečka.

„Jůůů,“ pošeptala a sklonila se k němu, přičemž se opřela rukama o kolena. S úsměvem jsem ho pohladil bříškem prstu po zádech a nastavil jsem jí dlaně, aby si ho také mohla pohladit. „Ten je krásnej, Tomi,“ šeptala naprosto fascinovaně. Obvykle ječí nadšením, ale tohle ji očividně opravdu fascinuje, že z toho chudinka moje šeptá.

„Pohlaď si ho. Neboj se,“ řeknu jí vlídně. Hned se narovnala a prstíkem ho jemně pohladila po zádech.

„Ten je hlaďoučkej,“ usmála se na mě sladce a sklonila se k němu, načež mu dala pusinku. „Vážně je můj?“

„Jenom tvůj, beruško,“ dám jí ho opatrně s úsměvem do dlaní. Hned si ho co nejopatrněji chytila a přitiskla si ho k sobě, aby jí neutekl. S rozkošným výrazem na něj chvilku koukala, až vzhlédla k ostatním.

„Já dostala křečka!“ vyjekla přes celý obývák naprosto nadšeně, čímž na nás konečně upoutala pozornost. Chudák křeček se toho ale tak lekl, že se rozutekl po koberci směrem ke stolku, kde seděli ostatní. „Křečku, počkej!“ plácla sebou hned Nicki na zem a hnala se po kolenou za ním. Proboha, to je katastrofa! Já to tušil! Tušil! Sakrafix! Teď zaběhne někam za skříň, kde umře a bude po dárku! Do prdele! Ovšem Bill byl rychlejší. Ihned se s tichým smíchem sehnul k zemi a chytil ho.

„Pojď sem, maličkej,“ zaculil se a vzal ho do dlaně. Pohladil ho a poté vstal. „Dám ti ho do toho akvárka, ano? Je trošku vyděšený,“ zasměje se tiše a dojde ke mně. Podívá se na mě a sladce se usměje. „Děkuju,“ broukne a vloží opatrně křečka do akvária.

„Proboha, já jsem na to zvíře alergická!“ vyjekla hned Barbara, načež vstala.

„Však já vim, kotě,“ šeptnu pobaveně tak, aby to slyšel jen Bill, a zazubím se na něj. Nicki se hned naklonila nad akvárko a začala křečka hladit prstíkem. Bill to nevydržel a uchechtnul se. Cukaly mu koutky už jakou dobu, protože to věděl.

„Je nádherný, Tome,“ usmál se na mě a pohladil ho také. Ah, má z toho radost. Bál jsem se, že se bude zlobit. „Nicki, jak se ti líbí?“ pohladil potom ji po zádech.

„Je naprosto ten nejlepší křeček na světě!“ vypískla nadšeně. „A budu mu říkat Tomi junior!“ zatleská, když poposkočí. Proboha, jenom to ne.

„Výborně,“ zasmál se Bill.

„Musíš dávat pozor, aby tě nekousnul do prstíku, Nicki,“ zvedla se Billova maminka a šla se na něj také podívat.

„Tak to ani náhodou! To ohavný smradlavý zvíře tu nezůstane ani minutu!“ rozkřikla se téměř hystericky Barbara. Ah, nátura se projevuje. V tichosti jsem k ní vzhlédl.

„Barbaro, nevyváděj tak, prosím tě. Je to dárek pro Nicki a ne pro tebe, tak se uklidni. Nikdo neřekl, že se o něj musíš starat. Malá má narozeniny a očividně z toho má radost, tak jí tu do toho neječ,“ zvedl se náhle i Billův otec s poměrně přísným tónem. No ty bláho. Tady vládnou vztahy. „Podle mě je to víc než dobrý dárek. Alespoň se malá začne učit i nějaké zodpovědnosti. Má na to pomalu věk,“ rozešel se k nám. Naprosto souhlasím, pane! Pohladil Nicki po hlavičce a přiklekl si také k akváriu. Podíval se však na mě. „Tohle je opravdu skvělý dárek. Je vidět, že alespoň někdo kolem Billa má mozek,“ řekne tišeji. Ty vole, já chcípnu. S úsměvem jsem se kousnul do rtu, abych nevyprskl smíchy, a raději jsem se zahleděl na křečka, jejž Nicki pořád hladila. Zpozoroval jsem, jak se Bill rozčíleně nadechl a vzhlédl k Barbaře.

„Je to nádherný dárek, který Nicki udělá radost a zároveň ji něco naučí,“ zdůrazní.

„Nicki se o něj určitě bude starat, viď, zlato?“ usmála se na ni babička. To hned Nicki odsouhlasila veselým zapískáním. Barbara si jen dřepla, jako by měla každou chvíli prodělat srdeční kolaps a hodila do sebe celou sklenku vína. Beze slov jsem ji pozoroval. Cítil jsem se teď provinile. Tohle jsem nečekal. Čekal jsem, že si nade mnou všichni zaklepou hlavou, když jí dám takový dárek. Oni místo toho takhle poslali do háje Barbaru. Viděl jsem na Billovi, jak mi chtěl něco říct, ale v téhle společnosti si to nemohl dovolit. Semkl rty k sobě.

„Koupil jsi to moc dobře,“ podíval se na mě a mrknul, načež se usmál. Jen jsem mu lehce úsměv oplatil a sklonil pohled do akvária. Nakonec jsme tam křečkovi dali společně i mrkev a zrní, aby se mohl najíst a Billova maminka mu zatím došla pro nějakou vodu. Pak jsme se přesunuli ke stolu, abychom neseděli na zemi. Na podlaze zůstala pouze Nicki, která neustále křečka obdivovala a hrála si s ním. Byl jsem upřímně rád, že jsem jí mohl udělat takovou radost.

autor: Mischy & Turmawenne