autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Zůstal jsem sedět v obýváku. Jen jsem přemýšlel nad tím, co jsem to vlastně řekl. Mělo to vyznít úplně jinak, ale zformuloval jsem to absolutně špatně. Jsem idiot. Jde mi jen o péči o malou, rozvodem jsem si jistý. Povzdechl jsem a kousl se do rtu. Teď se za Tomem nemůžu ani rozjet, musím tu být a věnovat se rodičům. Možná je to tak i lepší. Je na mě naštvaný, a to není nejlepší situace, kdy do něj ještě vandrovat a něco mu vysvětlovat.
„Mrzí mě, že to dnes takhle dopadlo,“ podíval jsem se na rodiče potom.
„To nás taky, Bille. Vůbec jsem takovouhle Barbaru ještě nezažila,“ zakroutila hlavou mamka a pohladila Nicki, která se vecpala mezi ni a tátu.
„Přijde mi, jako by se snad pomátla,“ pronese táta. Viděl jsem, jak byl zamračený. Neměl rád, když se Nicki ubližovalo. Vždycky to byla jeho malá holčička.
„To mně taky. Jestli mezi sebou máme problémy my dva, nebude to ventilovat na Nicol, to nedopustím,“ zakroutím hlavou a povzdechnu. „Promiňte mi to. Těšil jsem se na vás a teď…“ jen jsem složil obličej do dlaní. Do prdele! Všechno se to bortí. Kéž bych aspoň nevypustil z huby takovou hovadinu. Musím se mu omluvit, musím a co nejdřív.
„To nevadí, Bille,“ pohladila mě mamka po ruce a objala mě kolem pasu. „Ten Tom je moc hodnej, viď? Má Nicki moc rád a ona jeho taky, vidím,“ řekla mi s úsměvem, přičemž mi dala pusu na tvář. Mami, kdybys jenom tušila. Bylo to očividné. Malá si hrála v náručí s křečkem, dávala mu hlodat mrkev a furt na něj cukrovala slovy: „Papej, Tomi juniore.“ Ah, zlatíčko moje. Koupil jí krásný dárky, má ji tolik rád.
„Jo,“ přikývnu a semknu rty k sobě. „Je to skvělej kluk. Stará se o Nicki víc jak Barbara. Pořád jí něco kupuje, kolikrát když ji vezmu do práce, nebo jen odpoledne ven, Nicki se po něm hned shání. Je hrozně hodnej,“ zaklepe se mi hlas, proto si hned poodkašlu. Pohladím mamku po ruce a potom ji jemně stisknu. Máma je úžasný člověk. I když jsem měl někdy nějaký průšvih, vždycky se mnou všechno v klidu probrala, podporovala mě a měla mě ráda.
„A ty ho máš taky moc rád, hm?“ pošeptá mi s úsměvem. Pootevřel jsem rty a párkrát zamrkal. Něco tuší nebo co se děje. Dal jsem to tolik znát?
„Mám ho rád,“ přiznám také šeptem.
„Já to vím. Vidím, jak se na něj díváš,“ pohladí mě po zádech. Sakra. „Takhle ses na Barbaru nikdy nedíval.“ Co jí mám na tohle odpověď? Ano, jsem do něj zamilovaný, maminko. Pohlédl jsem na Nicki a tátu. Hráli si spolu, takže jsme si s mamkou mohli v klidu povídat. Táta byl v těchto věcech trošku striktní. Nejsem si jistý, že ten by si něčeho všiml. Hodnotil Toma, o tom jsem věděl, ale neřekl bych, že se na nás díval po téhle stránce.
„Jak to myslíš, mami?“ podívám se na ni a nasucho polknu.
„Jsem tvoje máma, miláčku,“ zasměje se. „Znám tě odmalička a tyhle tvoje zamilovaný pohledy znám. Díváš se na něj stejně jako na malou, jen si to přiznej,“ podívá se mi pobaveně do očí. Řekl bych, že máma už ví víc než já. Nečekal bych, že by mi tohle říkala, bože.
„Ale-ale Nicol je moje dcera, to je jiné,“ šeptnu.
„A i přesto k němu chováš podobné city,“ pošeptá vlídně. Jak to jen ví? To jsem to dal opravdu tolik znát?
„Mami,“ vydechnu jen šokovaně.
„Jednou k tomu muselo dojít. Já to říkal,“ povzdechl náhle táta, jako by snad slyšel každé naše slovo. Podíval jsem se na něj. To si ze mě dělá srandu, ne? Co on o tom ví… vždyť… co by mělo přijít? Neřekl jsem o nás nic.
„Jak to myslíš, tati?“
„Už od tvých pěti let jsem říkal, že se jednou zapleteš s chlapem. Když jsem tě bral vždycky na pískoviště, dával jsi tam jednomu chlapcovi pusu,“ řekl poměrně pobaveně. „Jakže se jmenoval?“ pohlédne zamyšleně na mámu.
„Myslím, že se jmenoval Aaron. Věčně jste si spolu hráli. Byl tvoje první dětská láska,“ zasměje se mamka, přičemž mě pohladí po boku. Cože? Já si to ani nepamatuju. To ze mě přece nedělá hned gaye a já… no, ty mě oba dva pěkně zaskočili.
„Víš, synku, neznamená, že když jsme na tebe někdy byli přísní, že tě nemáme rádi. Vždycky jsme tě milovali a milovat i budeme. Známe tě, víme o tobě všechno a viděl jsem, jak se na toho Toma díváš už jen, jak jsi ho přivedl. Navíc… jak tě znám, nenechal bys někoho, na kom ti nezáleží, aby se tolik sblížil s touhle princeznou, viď?“ pohladí Nicki po vlasech. V tomhle všem mají pravdu. Nenechal bych Nicki s nikým, komu bych absolutně nevěřil. Ona se jen zaculila a dala křečkovi pusu.
„No,“ vydechnu tiše a zadívám se na Nicki. „Já… překvapili jste mě, oba dva,“ přiznám. „Vůbec si na to nepamatuju, když jsem byl malej.“
„Ale broučku, to si ani nepamatuješ, jak ses mi hrabal ve skříni a zkoušel si moje šaty?“ začala se mamka smát. „Pak sis na sebe vždycky napatlal šminky a nakrucoval se před zrcadlem.“ Cože?! No to fakt nevím.
„Bože, to si vzpomínám, jak jsem přišel z práce a on tam na mě takhle vyběhl. Myslel jsem, že mě trefí šlak,“ rozesmál se i táta.
„O tom ale vážně nevím,“ řeknu s lehkým úsměvem. „No, je vidět, že jste moji rodiče,“ přiznám a usměju se. „Nevím, jak je tohle všechno možné.“
„No jo, prostě to tak je,“ zasmála se mamka.
„Hele, až tě bude ta tvoje fúrie štvát, vezmi malou a přijeďte k nám,“ nabídne mi táta. On je vážně prima. Jak se zdá být tvrdý, je hodný a je s ním sranda.
„Jó, budeme spinkat u babičky a dědečka,“ vykřikla hned Nicki nadšeně.
„To je dobrý nápad. Já už stejně nemám na zahradě co dělat. Akorát se tam oba dva nudíme,“ odsouhlasila maminka s úsměvem. „Budeme rádi, když s malou přijedete.“
„A můžu si s sebou vzít i Tomiho juniora a Tomiho pandu?“ zeptala se hned malá.
„Klidně si s sebou vezmi i toho opravdovýho,“ mrkne na ni táta pobaveně, nad čímž se začala radovat. Nevím, jestli by to přijal, ale myslím si, že bychom na sebe měli při té příležitosti dost času a nikdo by nám to nevyčítal. Ovšem, kdoví, jestli po tom, co se stalo, by se mnou někam jel.
„Děkuju vám,“ usměju se na ně a natáhnu se po Nicki. Posadil jsem si ji na klín a pohladil ji po tvářičce. „Určitě brzo přijedeme, viď?“
„Jó, a budeme všichni tři spát na zahradě ve stanu,“ vrtěla se na mně neposedně, čemuž se začali rodiče smát. No to by dopadlo. To by byla noc, na kterou by Tom asi nezapomněl, jelikož by Nicki spala přímo na něm a nenechala by ho ani snad spát.
„To víš, že jo,“ usměju se na ni a dám jí pusinku do vlásků. „On ji má strašně rád. Hrozně mě to překvapovalo, ale on si s ní umí tolik vyhrát,“ řeknu, přičemž hladím společně s Nicki malého Tomi juniora.
„Mně stačilo, jak ji bránil před Barbarou. Tak se má chovat správný rodič, ne jako ona…“ zakroutí táta hlavou. Bože! Jsem tolik rád, že tohle řekl můj otec!
„Mě spíš překvapilo, že hned běžela k němu. Čekala jsem, že poběží k někomu z nás, ale ona prostě šla k němu. Musí ho mít strašně moc ráda,“ usmála se mamka při pohledu na ni a jejího křečka Toma juniora.
„To má, že jo, princezno?“ usměju se a trošku víc si ji k sobě přitáhnu, aby mi nesjela dolů. „Jsem rád za vaši podporu, moc to pro mě znamená,“ podívám se na ně.
„Jsi náš syn, který ví, co dělá. Je naším úkolem být na tvé straně,“ dodá mi táta svým úsměvem jistotu. Mamka ovšem byla tak zaujatá Tomem, že se dál ptala na něj.
„A on má Tom nějaké děti? Kolik mu je?“ zajímala se. Nad tím jsem se usmál. Těšilo mě, že o něj má zájem a oba to berou tak, jak to je. Nemusel jsem vlastně nic říkat a vše jim došlo.
Ještě nějakou dobu jsme si všichni povídali, Nicki si stále hrála s křečkem, přičemž stihla obíhat dědu i babičku. Potom se už ovšem rodiče rozhodli, že pojedou domů. Rozloučili jsme se s nimi a já jim oběma mnohokrát poděkoval. Když odešli, dal jsem se do úklidu všeho, co tu bylo po té oslavě. Pomohl jsem Nicki odnosit všechny dárky do jejího pokojíčku a poté jí udělal něco k jídlu. Když přišel čas na koupání, umyl jsem Nicki a následně ji uložil do postýlky. Dovolil jsem jí, aby si hrála ještě chvilku s Tomem juniorem, ale pak jsem ji už opravdu zahnal do postele. Byla unavená, očíčka jí padala, ale stále nechtěla spát. Přečetl jsem jí rychle ještě pohádku, až konečně usnula. Nechal jsem ji už spinkat a šel do ložnice. Jakmile jsem dosedl na postel, natáhl jsem se po mobilu a dal se do psaní sms. Až po dlouhé době jsem odeslal sms obsahující tento text:
„Ahoj, Tomi, mrzí mě, co jsem řekl. Všechno mi to dochází a lituju toho. Bohužel jsem idiot a vše jsem špatně zformuloval. Myslel jsem to jinak, než jsem to řekl. Prosím, nenašel by sis zítra chvilku času? Potřeboval bych s tebou mluvit, prosím. Miluju tě…“ napsal jsem mu.
„Ahoj, zítra to nepůjde. I já mam rodinu, kterou chci občas vidět. Uvidíme se v práci, měj se.“ Přišla mi krátká a strohá odpověď. Svěsil jsem hlavu a prohrábnul si prsty vlasy.
„Do prdele,“ řeknu bez okolků a položím se na postel. Na co sáhnu, to poseru. Teď to bude zase všechno špatně. Tolik jsem se těšil z těch pátečních okamžiků, kdy mi bylo dobře, ale teď je to zase pryč.
Jelikož Barbara nebyla ani v neděli doma, rozhodl jsem se, že alespoň malou někam vezmu. Nedokázal jsem jen sedět doma a o všem uvažovat, zbláznil bych se. Malá byla nadšená, že se mnou někam půjde, ale samozřejmě se ptala po Tomovi. Odpověděl jsem jí tak, jak odpověděl on mně. Nemohl jsem nic dělat, ačkoli mě to uvnitř přímo užíralo.
Vyrazili jsme s Nicki na procházku, vzal jsem ji až na louku k lesu, kde se všechno pomaličku začínalo už konečně zelenat. Ráda se procházela, trhala kytičky a pořád mi je dávala. Nebýt téhle princezny, asi bych se už zbláznil, opravdu. Po pořádné procházce jsem ji vzal do kina, kde si dala i nějaké dobroty. Dávali nějakou pohádku, tak jsem si řekl proč ne. Bylo to pro ni hezké odpoledne, užívala si to a to pro mě bylo hlavní. Těšil jsem se z její radosti, ona byla človíčkem, který mi tu radost dělal stále už jen svou existencí. Stejně tak to bylo a je i s Tomem. Po kině jsme společně zašli ještě do obchodu, kde jsem nakoupil nějaké potraviny včetně haldy sladkostí, které si do koše Nicki naházela. Dodatečně jsem jí k narozeninám koupil ještě panenku, kterou si vybrala. Nedokázal jsem jí to nekoupit, snad jsem si tím i hojil rány, které jsem měl na srdci díky tomu, co se teď všechno dělo. Jak jsem už říkal, její radost byla i mojí radostí.
Celý den jsem zakončil večeří, na kterou jsem ji vzal. Hrozně ráda se mnou chodila do restaurace. Hrála si vždy na nějakou paní či slečnu a byla hrozně důležitá. Když jsme jeli domů, v autě mi už téměř usínala. Alespoň jsem ji trošku unavil a bude klidně spinkat. Celý den mě však provázely myšlenky na Toma, takže mi bylo jasné, že já opravdu nebudu ten, kdo by klidně spal. Všechnu tu radost mi ještě zkazila Barbara, která už byla doma. Ani se nemusela vracet. Nepromluvil jsem s ní a ona se mnou také ne. Nicki jsem vykoupal a zahnal ji raději spát. Nebylo o čem mluvit, když se ani nezeptala, kde jsme byli a jak se Nicol měla.
Pondělního rána a celého dne jsem se obával. Měl jsem strach, jestli se mnou Tom bude mluvit, co si vlastně řekneme a podobně. Nezbylo mi ovšem nic jiného, než klasicky přijít do práce. Na stole mě opravdu překvapilo čerstvé latté. Kéž by to bylo už o maličko lepší. Když jsem došel dál do kanceláře, bohužel jsem zde Toma nenašel. Posmutněle jsem si sundal kabát, odložil si věci a usedl za stůl. Zapnul jsem si notebook a v tichosti popíjel svůj oblíbený nápoj. Netrvalo dlouho, než se otevřely dveře, do nichž vešel Tom. Konečně ho vidím. Chyběl mi, opravdu moc chyběl. V náručí nesl haldu desek a papírů. Zvedl jsem k němu oči a hned vstal.
„Ahoj,“ vydechl jsem a odložil latté.
„No ahoj, konečně jsi tady. Už jsem ti chtěl volat. Za 10 minut začíná schůze,“ došel ke mně. Hodil mi na stůl jedny desky a zas se rozešel pryč. Sakra! Zapomněl jsem na to a ani se tomu nedivím. „Jdu to připravit do zasedačky,“ řekne.
„Počkej, prosím,“ rozejdu se hned za ním do zasedačky. „Promiň mi to, zdržel jsem se s Nicol,“ šeptnu a následuju ho.
„Však já ti nic neříkám. Vím, jaká je. Bál jsem se, jestli se ti něco nestalo,“ začal rozdávat desky na určitá místa. Bál se o mě? Ach jo. Mě to tolik mrzí.
„Děkuju,“ šeptnu a stoupnu si kousek od něj, abych mu nepřekážel. „Mohl bych s tebou, prosím, potom mluvit?“
„Pochybuju, že dneska budeme mít na tohle dost času,“ řekne, ačkoli se trochu zasměje. „Zítra přijedou ty frantíci, takže budu muset připravit nějaký reklamy, papíry, smlouvy a tak,“ položí na mé místo poslední desky, vedle nichž pečlivě srovná propisku. To byl můj okamžik. Musím mu to hlavní říct. Došel jsem až k němu a jemně ho chytil za paži.
„I kdybych to měl zrušit, chci na tohle mít čas,“ podívám se mu do očí. „Strašně se ti omlouvám, vůbec jsem to nemyslel tak, jak jsem to řekl. Miluju tě, tebe miluju,“ rozechvěje se mi brada. „A strašně jsi mi chyběl,“ dodám tišeji, abych udržel tu intimitu mezi námi, a sjedu mu jemně po předloktí.
„Bille, s tímhle tu přestaň,“ pošeptá s povzdechem, ačkoli se ode mě neodtáhne. Tohle mi nedělej, prosím.
„A kdy ti to mám říkat? Kdy ti smím říct, že tě miluju, když to ze sebe chci dostat celý víkend?“ chytnu ho jemně za tvář. „Prosím, zkus si najít chviličku času, abychom si promluvili.“
Chvíli se mi díval do očí, až mě políbil. „Teď musím zajít na finanční,“ dá mi ještě jednu malou pusu a odtáhne se. Chci víkend a být s ním. Žádná práce, jen my dva. Rychle jsem ho přichytil a políbil ho také.
„Děkuju,“ pohladím ho přitom po tváři. Trochu se usmál a nechal si dát ještě jeden polibek. Jak jsem za tohle rád, ani si to neumí představit. „Miluju tě, Tome, můj velký Tome,“ pošeptám a políbím ho ještě jednou. Nemohl jsem se klasicky od jeho rtů odtrhnout.
„Velký Tome?“ povytáhne pobaveně obočí. Ah, nachytal se.
„Junior je v akvárku a panda v postýlce,“ pousměju se a ovinu mu paži kolem krku. „A já miluju jen tebe.“
„Hmm,“ našpulí s úsměvem rty.
„Mám pro tebe potom jednu docela zajímavou a řekl bych, že dobrou zprávu,“ šeptnu a dám mu pusinku, když ty rtíky hezky špulí.
„Hm, to je hezký, ale já vážně musim na finanční,“ sundá mi ze sebe se smíchem ruku. „Takže mi ještě jednou řekni, že mě miluješ, abych mohl jít.“ Nad tím jsem se lehce pousmál a dlouze ho políbil. Nejradši bych tu schůzi zrušil a jen se tu s ním líbal. Až když jsem se od jeho rtů oddálil, avšak pouze na pár milimetrů, zašeptal jsem: „Miluju tě, lásko.“
„Já tebe taky, ty můj velkej Bille,“ zaculí se, dá mi ještě jednu pusinku, přičemž mě pohladí dlaní mezi nohama a se smíchem se rozuteče pryč.
„Houh,“ povykulím oči a zaculím se. Miluju ho, blázínka mého. Jsem moc rád, že se takhle zachoval. Čekal jsem, že to bude horší, spíš špatné. Jen jsem lehce zakroutil hlavou a vydal se ještě k sobě do kanceláře, kde jsem si vzal potřebné věci včetně notebooku. Odnesl jsem si to do zasedačky a usedl si na své místo. Poté jsem už jen čekal, až schůze začne.
„A jelikož je ten návrh už hotový, chtěl bych nyní slyšet váš názor. Pan Merhaut ho zatím neviděl, ale zítra nebo pozítří ho budeme odesílat,“ řeknu, přičemž promítnu návrh ostatním.
„Mně se to líbí,“ uzná Linda zaujatě.
„Jo, mně taky. Je to jeden z nejlepších návrhů za poslední dobu,“ přikyvuje hned Peter.
„Taky bych řekl,“ broukne pobaveně Tom, který mi nakukuje přes rameno. Podpíral si hlavu rukou a neustále se potutelně culil. Slaďoušek můj. Nepřeju si nic jiného, než aby už všichni zvedli ty svoje zadky a já s ním byl sám. Zase mu budu moct říkat, jak moc ho miluju a kdoví, co ještě…
„To jsem rád, že se vám to líbí. Pracovali jsme na tom společně s Tomem, ale hlavní podíl na tom má Tom,“ usměju se. Narovnal jsem se a podíval se na něj.
„Má skvělé nápady, to je to mládí a představivost,“ usměje se mile Jan.
„Zase bych to nepřeháněla. Mohl by se nafouknout a odletět,“ utrousila sarkasticky Edith při pohledu na něj. Na to, jak se dřív bavili, byla teď pěkně nepříjemná. Stejně to bylo i s ostatními asistenty. Opravdu se s ním skoro nikdo nebavil, jak jsem si již stihl všimnout. Je to kvůli tomu incidentu se Sandrou, kvůli mně nebo proč? Tohle se mi nelíbí.
„Já se bojim, že se nafouknu a odletim z těch tvých nepříjemných pohledů,“ usmál se na ni Tom klidně. Přesedl si a ucítil jsem, jak si mi přes stehno položil nohu, jíž si strčil potom mezi mé.
„Já osobně bych si dovolil říct, že nic nepřeháním. Jsem pouze upřímný a vzhledem k výsledkům Toma budu upřímný dál. Až se mi nějaké jeho dílo nebude líbit, rád to povím a hlavně jemu,“ sjedu si Edith pohledem a potom se na Toma usměju. Pod stolem jsem ho jemně po noze pohladil. Tom věnoval Edith přeslazený úsměv a následně se napil. Potom se opřel, sjel rukou pod stůl a začal mě nenápadně hladit po stehně, kde neměl nohu, zatímco ostatní začali o návrzích spekulovat. To je až moc příjemný. Tiše jsem vydechl a maličko víc se narovnal. Zajel jsem o trošku více pod stůl, aby nikdo nic neviděl a pohladil ho prsty po jeho neposedné ruce. On ji ze mě však stáhl a zahákl se prsty o moji židli. Aniž by si toho někdo všiml, nenápadně se přitáhnul se svojí židlí blíž ke mně. Sundal ze mě nohu, nejspíš mu překážela v plánech, jelikož mě během chvilky začal jemně hladit dlaní po vnitřní straně stehna. Druhou rukou se nenuceně opíral o stůl a sledoval ostatní, jako by o nic nešlo. Olíznul jsem si rty a nohy dal mírně od sebe. Jen jsem se lehce usmíval, jako by se nic nedělo. Toho ovšem využil a přesunul se mi rukou do rozkroku. Začal mě přes kalhoty lehce hladit po penisu, přičemž se kousal do rtu. To jsem k sobě stehna přímo přitiskl. Tohle dlouho nevydržím. Že já pitomec ty nohy roztahoval.
„Ahm,“ odkašlal jsem si a semkl rty napevno k sobě. Tím jsem ho ale ještě víc vyburcoval. Začal mi rozkrok poměrně silně promačkávat a tlačit se na něj celou plochou dlaně. Ohh, no sakra.
„A slyšel jsem něco o nabídce z Francie. O co jde?“ zeptá se Jan se zájmem s pohledem upřeným ke mně. Viděl jsem, jak se Tom usmál a na chvíli přestal. No jinak bych to snad ani neřekl. Provokatér jeden.
„Uhm,“ oddechnul jsem tiše. „No, minulý týden k nám volala jedna francouzská agentura, která by s námi ráda spolupracovala. Už zítra přijedou na konzultaci,“ vysvětlím jim a pro jistotu se dlaní zapřu o stůl.
„Netušil jsem, že umíš ty nebo Sandra francouzsky,“ zasměje se. Když jsem se nadechl, Tom mi penis přimáčkl a hezky ho promasíroval. Mmm, na tyhle věci je tu specialista můj Tomi.
„Já-já umím jen trošku, všechno to vyřídil Tom,“ usměju se, přičemž se koušu zevnitř do rtu. Pevně jsem chytil jeho ruku a zatnul do ní prsty. Jan se na něj se zájmem podíval.
„Umím francouzsky celkem dobře, chvíli jsem tam pobýval,“ řekne Tom s naprostým klidem a znovu mi rozkrok promne. „Umím skvěle anglicky, ale španělštinu taky zvládam,“ usměje se Tom, když se na mě podívá, „viď, Bille?“ pohladí mě znovu po penisu. Jo, jasně. To by ti šlo ze všeho nejlépe, uhh. Nevěděl jsem, zda se mračit, smát nebo křivit obličej slastí.
„Ano,“ usměju se a skloním pohled kamsi do stolu, přičemž se na židli trošku zavrtím. Stisknu stehna k sobě a pootevřu rty.
„Moje mínění o tobě jenom stoupá. Netušil jsem, že seš až tak chytrej,“ usměje se Jan na Toma, načež si lehce olízne rty. Tom povytáhnul s úsměvem obočí a do spodního rtu se kousnul. Tak to pozor, to je moje zlatíčko. Chytl jsem ho za ruku a podíval se na něj. Pomalu mi ruku vyvlékl, aby se mohl napít a poté se opřel do křesla. Po zbytek schůze už se mě nesnažil vzrušit. Sledoval konverzaci a bavil se s ostatními. Co jsem ovšem viděl velmi dobře, byly Janovy pohledy směrované k Tomovi. Nelíbilo se mi to, ale nemohl jsem tu dělat absolutně nic. Já mu věřím, nebudu z toho dělat divadlo. Po chvíli jsem se zhluboka nadechl. Za tu chvíli jsem se naštěstí uklidnil.
„Děkuji vám, že jste přišli. Tímto schůzi končím,“ řeknu a pomalu si stoupnu. Všichni se začali zvedat a sbírat si věci. Tom tam dál seděl a sledoval je. Jan si ovšem prolistovával zprávu.
„Tu zprávu jsi dělal ty, pokud dobře chápu,“ řekl náhle Tomovi.
„Hm,“ přikývne Tom na souhlas, když k němu vzhlédne.
„Jsou tu úseky, které jsem moc nepochopil. Myslíš, že bys mi to mohl ujasnit?“ usměje se na něj. Já ti to ujasnim, ty blbečku. Nikam mi ho netahej!
„Jo, jasně,“ zvedne se Tom klidně s lízátkem v puse, sebere si věci a rozejde se k němu. No jasný, jen tak si odejdi. Vždyť jsi mě tu nechal… ách jo. Jan si vzal také věci a někam spolu odešli. Zadíval jsem se za nimi, ale nijak jsem to neokomentoval. Nechal jsem to tam Sandru uklidit a šel jsem k sobě i se svými věcmi. S našpulenými rty jsem usedl do svého křesla ke stolu a zamračil se. Naštvaně jsem si založil paže na hrudi a nafoukl se jako nějaké malé dítě. Žárlím no. A co by ne! Mám na to právo. Jan se mi ani trošku nelíbí. Nemusí po něm tak drze pokukovat, sakra. A Tom s ním taky nemusel jít, chmmpf.
Přehodil jsem si nohu přes druhou a dál zadumaně sledoval zeď před sebou. Pfff, napřed si mě tam nabudí a vzruší a nakonec si odejde s jiným? To je teda ale dost nefér. To mi dělat neměl. Stejně ten dole absolutně v klidu není a je to jeho vina… a on si je támhle kdo ví kde s Janem! Nepřípustné… Ale ne, nejsem rozčílený, ale sere mě to, no… pochopte. Netrvalo příliš dlouho, než se ve dveřích objevil Tom. Zavřel za sebou a podíval se na mě. Pobaveně povytáhl obočí. Trošku jsem se srovnal a sedl si normálně. Napil jsem se latté a mírně k němu zvedl oči, ale v mžiku jsem je zase sklopil a zkoumal kelímek, který byl stále stejný jako každý den.
„Tady se mi někdo ale mračí,“ zasmál se Tom a pomalu se ke mně rozešel.
„Hm-mm,“ zakroutil jsem hlavou a začal si nervózně kousat spodní ret. A just ne. Nebudu si tě všímat, ty sis taky odešel s Janem.
„Ale ano,“ obešel mé křeslo. Po chvíli už jsem cítil, jak se ke mně sklonil a ovinul mi paže kolem krku. Teď si to žehlí. Měl bych si spíš já žehlit sobotu, ale to nechám na později. Na to je třeba klid. Uvolněně jsem seděl, ale nic jsem nedělal. Jen jsem se na něj trošku podíval.
„Copak je, ty můj rozkošnej bručounku,“ zabrouká sladce a dá mi pusinku na spánek.
„Nic, co by bylo,“ řeknu jako rozpustilé dítě a našpulím rty ke straně. Už chápu, po kom to Nicki má. Položil jsem se do toho křesla pohodlněji a s protáhnutím jsem zatáhl břicho.
„Fajn,“ pohladí mě po rameně a odtáhne se. „Půjdu teda připravovat věci na zítra, když se mi nechceš věnovat.“ No to teda ne. V mžiku jsem ho chytil a otočil se na křesle k němu. Stáhl jsem ho k sobě a dlouze jsem ho i s jazykem políbil.
„Žádný takový,“ obejmu ho kolem pasu a otřu se nosem o ten jeho. „Když… ty sis mě tolik nabudil a pak jsi odešel, víš,“ zakňourám, přičemž se uculuju.
„Hm,“ broukl jen a narovnal se. Tentokrát si ovšem na nepřístupného začal hrát on. No výborně. Já se z něj taky zblázním.
„Ale… nebudeme se na sebe mračit,“ pošeptám a pohladím ho po těle. „Já už budu hodnej šéfík,“ šeptnu.
„Pokud budeš hodnej šéfík, tak já si tu lehnu,“ dojde ke gauči, na nějž se svalí, „a ty zatím připravíš všechno na zítra. Dík, šéfe,“ dá si polštář pod hlavu a zavře oči. Teda, to od něj nebylo vůbec hezké. Povzdechl jsem a zvedl se. Došel jsem tiše k němu a nahnul se nad něj.
„A když budu hodný Billy?“ pošeptám.
„Mmm… pak si budeš moct lehnout ke mně,“ otevře s úsměvem oči. Jak „pak“? Já bych chtěl teď.
„A můžu si k tobě lehnout rovnou teď?“ zaculím se a kleknu si nad něj.
„Ještě se mi neosvědčilo, že seš hodnej Billy. Jdi,“ strčí mě se smíchem dolů a otočí se ke mně zády. To teda ne. Já chci k mýmu Tomimu.
„Ale já jsem,“ zakňučím a začnu mu olíbávat něžně krček. Pohladil jsem ho po boku a jemně ho pak začal hladit na bříšku. Se smíchem se zavrtěl a stáhnul mě k sobě. S radostí jsem se zasmál a přivinul se k němu.
„Provokoval jsi mýho Billyho,“ zaculím se a líbnu ho pod ouško.
„Myslíš malýho Trümpera?“ přetočí se ke mně a stáhne si mě přímo na sebe. Ulehnul jsem si pomalu na něj, abych ho nikde netlačil.
„Jo… je tolik malej, že říkáš malýho?“ podzvednu obočí s úsměvem.
„Není. Je hezky velkej, objemnej a…“ políbí mě, „dělal mi dokonalou slast,“ šeptne. Páni, asi se budu červenat.
„Mmh, to mě těší,“ pousměju se a polibek mu oplatím. „Bylo to nádherný,“ pošeptám a nasaju mu spodní ret. A nejraději bych to brzo zopakoval, ovšem pouze kdyby chtěl.
„Kdybych neměl tolik práce, hned bych si to zopakoval,“ broukne s úsměvem. On mi snad čte myšlenky, miláček. Zapletl mi prsty do vlasů a začal mě pomalu líbat. Otíral své rty o mé a něžně si pohrával s mým jazykem. Spokojeně jsem oddechl a zapojil se do téhle nádherné hry.
„Já taky,“ zašeptám jen, aniž bych od sebe naše rty odpoutal. Jemně jsem jazyk propletl s tím jeho a po chvilce ho trošku nasál.
„Možná bychom se mohli u mě zamknout a dát si vzrušující rychlovku na stole,“ vydechne mi s tichým mlasknutím vzrušeně do rtů. Ou, to by mohlo být moc hezké. Jen by nás nesměla slyšet ta slepice odvedle. Zakroutil jsem se na něm a oddechl.
„Chtěl bys?“ pousměju se a sjedu mu dlaní do rozkroku, ačkoli na něm ležím. Nějakým prapodivným způsobem se mi to podařilo.
„Chtěl, ale máme moc práce,“ dá mi s výdechem pusinku na nos. Já tu práci vážně zruším, asi udělám nějaké prázdniny nebo nevím co.
„Říkal jsi rychlovku,“ připomenu mu tiše. „Kdybych si tě aspoň udělal, víš,“ sjedu rty k jeho oušku a mlsně mu ho olíznu.
„Myslím, že udělat potřebuješ spíš ty. Nevím, jestli mě tlačíš ty nebo tvůj pásek,“ zasměje se tiše. Sjede mi rukama po těle až na zadek a pohladí mě po něm.
„Ahmmff,“ zafuním trošku nosem a přitisknu se rozkrokem proti němu. „Já chci ale tebe, hm?“ skousnu mu ušní lalůček.
„A co vyklidit stůl a udělat šedesát devítku, hm?“ vzdychne tiše. Můj bože, udělám se snad jen z toho, jak to říká a co říká. To jsem se mu však vpil divoce do rtů a už mu rozepínal pásek.
„Mhh, to beru,“ zakňučím a zajedu mu pod džíny.
„Mh, Bille,“ zavzdychá mi do rtů a víc se ke mně přivine. Náhle se však ozvalo zaklepání a dovnitř podle otravného klapání podpatků vešla Sandra.
„Šéfe, právě… Ahm,“ odkašlala si. Do prdele! Hned jsem se zvedl a usadil se na pohovku k němu. Snažil jsem se nějak krýt ten rozepnutý pásek, ale asi to nemělo cenu.
„Ano?“ olíznu si rty a podívám se na ni. „Mimochodem, ani jsem vás nevyzval ke vstupu,“ dodám.
„Mně to je fuk, ale mohli byste si to provozovat jinde,“ zašklebí se s mávnutím ruky. Drž hubu, ty slepice, nebo se neznám.
„Starej se o svý,“ setře jí Tom a dál tam klidně leží. Mmm, stejně to nemá cenu tajit. A jeho přístup se mi líbí. „Kdo volal?“
„No ty Francouzové, že už se ubytovali v hotelu,“ vysvětlí.
„Mají přijít až zítra. Co dál?“ nahnu hlavu ke straně.
„Však jsem taky neřekla, že se sem chystají,“ převrátí Sandra oči v sloup. „Jen jsem vám to měla oznámit. Jste pěkně natvrdlej, když vám hučí v kládě,“ zakroutí hlavou a zase odejde.
To Tom vyprskl smíchy a začal se šíleně smát. Tak smát se bude, no počkej. Podíval jsem se na něj a plácnul ho po stehně, ačkoli jsem se trošku usmál.
„Ty jsi natvrdlá furt,“ brouknu ještě za ní a potom se schoulím k Tomovi. „To bylo fakt překvapení na úrovni. Mám chuť ji vzít něčím po hlavě a tebe… tebe zmorduju za to, jak ses teď smál mýmu problému,“ zasměju se.
„Fajn, tak jindy,“ zvedne se se smíchem. „Tak si, šéfe, zklidni svoji hučící kládu a já jdu pracovat,“ dá mi ještě pusu a za stálého smíchu zajde k sobě do kanceláře. Zakroutil jsem nad tím hlavou a praštil sebou do pohovky. Nevěděl jsem, jestli se smát nebo brečet. Ta nána vedle všechno ví. Mmm, maximálně to roznese po firmě nebo to řekne Barbaře. S tou se chci rozvést, takže je mi to už fuk. A jestli bude někomu ve firmě vadit, že ho vyplácí zřejmě bisexuál, tak ať si hledá jinou práci. Já Toma miluju a nehodlám se ho vzdát.
Ačkoli nechtěně, ale přeci jen jsem se zvedl a šel něco dělat. Práce volá, bohužel.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Stejně mě na tomhle dílu potěšilo nejvíc to, když si Bill na konci pomyslel, že se chce stejně s barbarou rozvést 🙂 tak teď už aby jen začal konat 😉 Ale je velice dobré, že si to už aspoň uvědomil 🙂
A když došla Sandra k Billovi do konceláře v tu nejnevhodnější chvíli, tak jsem se prostě musela začít smát 😀 Oni si o to stejně koledují. Já už jsem čekala, kdy je odhalí v té zasedačce 😀 Oba dva fakt nepozorní, ale tak co..Billovi to očividně nevadí, že o tom Sandra ví, tak jsem spokojená 🙂
Děkuji za hezký díl! 🙂
Som rada, že si to Tom premyslel a že mu to Bill vysvetlil. Je pekné, že sa majú radi a nehádajú sa. Len mi trochu vadí ako sa po sebe v práci plazia. Chápem, že je ťažké ovládať sa keď po niekom túžime, ale zase práca je práca:D No a Sandra to určite roznesie po celom podniku. Strašne sa mi páčilo ako Billovi rodičia prijali Toma a Billovu orientáciu. Ďakujem za kapitolu:)
Bill má milionové rodiče.Sandra ta tomu dala korunu jsem ráda že jdou oba v pohodě.
Som rada, že si Bill uvedomil svoju chybu, Tom neurobil žiadnu blbosť a pekne sa uzmierili. Billovi rodičia sú úžasní, že situáciu akceptujú a dokonca sú na Billovej strane. 🙂
A na záver… no koledovali si o to, aby ich niekto nachytal a Bill má u mňa plus za to, že mu je už konečne jedno, či o nich niekto alebo aj Barbara vie. 🙂
Vďaka za časť.