autor: Muckátko :o*
Po rozloučení s Tomem se Bill chytil za místo, kde se nacházel žaludek, a s nakrčeným čelem se vrátil do svého pokoje. Podíval se po místnosti, co by tak mohl dělat, ale nic speciálního jej nenapadlo. Zasedl tedy za svůj pracovní stůl a otevřel svůj stříbrný laptop. Než plocha naběhla, opřel si loket o hranu stolu a civěl do monitoru. Dlouze zazíval a zamlaskal. Do večeře měl ještě spoustu času.
Plocha naběhla a on otevřel prohlížeč internetu. Jako první bez zájmu přejel po hlavní straně své domovské stránky. Počasí nic moc, politika jej nezajímala, sport nesledoval, ovšem jedno jej velmi zaujalo. Mezi zprávami z domova byl také odkaz hlásající ‚Ceny nemovitostí ve středu města klesají dokonce o polovinu‘. Bill se normálně o tyhle věci nezajímal. Myslel si, že se na tom chce jako vždy někdo napakovat, ale tentokrát dvakrát neváhal. Klikl na podtrženou větu a odkaz jej přesměroval na stránku, kde se nacházel celý článek. Nadpis článku byl stejný jako odkaz, hned pod ním následoval text.
FAZ 6/13 : Ceny nemovitostí v centru a okolí snad nikdy neklesly tak nízko. U několika bytových komplexů mluvíme téměř o polovičním poklesu cen.
Z důvodu výstavby nové přípojky metra majitelé veškerých nemovitostí v bezprostřední vzdálenosti a v okruhu několika desítek metrů byli nuceni snížit ceny nemovitostí téměř o polovinu. Zájemci vzali v úvahu především hluk, který bude nová trasa metra způsobovat a bude tak narušovat jejich klidné bydlení. Nezávislí experti se však shodují, že hluk bude buď minimální, nebo žádný.
Někteří majitelé jsou ovšem ve shodě s experty a své nemovitosti naopak navýšili. Jako důvod uvedli další možnost spoje z domova do ostatních částí města. (Red.)
Bill dočetl obecné informace. Netušil, že se bude ve městě stavět nějaká přípojka metra. Rozklikl mapu, na které byla vyznačena oblast, kde podle článku ceny nemovitostí klesly skoro o polovinu. Zájem Billa vzrostl, protože to bylo opravdu oblast blízko centra. Jen kousek od jeho školy i od místa, kde bydlí Tom. Hned pod mapou byl další odkaz na fotogalerii, aby si čtenáři zřejmě udělali představu, jaké domy a byty se v té lokalitě nacházejí. Bill prohlídl prvních 5 a ušklíbl se. Ačkoli se domy zlevnily, stále byla jejich cena nechutně vysoká, že by si ji normální smrtelník nemohl za celý svůj život dovolit. V závěru došel k bytům a u šestého obrázku se nevěřícně zastavil. Byl to půdorys bytu, který měl ve složce ve stolu nakreslený už asi 2 roky. Přesně takový byt, jaký si vysnil, je k prodeji v jeho městě? Vyskočil ze židle, klekl k poslední zásuvce svého stolu a začal vyhazovat všechny věci ven, dokud nenašel modrou složku. Rozevřel ji a našel ušmudlaný papír s návrhem bytu, který by si jednou přál mít. Přirovnal jej k tomu, který měl otevřený na obrazovce a vydechl úžasem.
Vyhledat majitele domu, adresu a číslo na něj byla naprostá maličkost. Byl zapsaný v seznamu majitelů, kteří ceny snižovali – nenavyšovali. Bylo něco málo po čtvrté hodině, tudíž doufal, že mu hovor ještě někdo zdvihne.
„Linka pana Drehlera, máte přání?“ ozval se ženský hlas.
„Dobrý den, tady Kaulitz, mohl bych mluvit s panem Drehlerem?“ zeptal se Bill, dívajíc se na všechny informace, které našel na internetu.
„Malý moment prosím, přepojím vás,“ slíbila žena a v telefonu luplo.
„Drehler, s kým mluvím?“ ozval se hrubý hlas muže na druhé straně.
„Dobrý den, tady Bill Kaulitz,“ představil se Bill malinko třesoucím se hlasem.
„Dobrý den. Co si přejete?“ zajímal se muž.
„Rád bych se zeptal, zda je byt na adrese Blaumannstraße 66 stále na prodej.“
„Které patro máte na mysli?“
„Oh, nejsem si jistý. Měl by to být obdélníkový byt s balkonem,“ stiskl Bill zuby.
„Oh ano, horní patro. K bytu patří i vstup na střechu budovy. Ano, ten je stále na prodej. Respektive bude asi za 2 minuty,“ upřesnil pan Drehler.
„Mohl bych se zeptat na cenu?“
„Beze všeho. Konečná částka bytu bez hlavního vybavení je milion a půl,“ řekl bezbarvým hlasem.
„Tak málo?“ vypískl Bill nejdříve, pak si ale rychle odkašlal. „Chci říct, to je velmi dobrá cena. Mohl bych se s vámi předběžně co nejdříve sejít? Měl bych o ten byt vážný zájem.“
„Beze všeho, pane Kaulitzi. Hodilo by se vám to v pondělí kolem poledne v mojí kanceláři?“
„Naprosto. Budu se těšit. Hezký den,“ rozloučil se Bill.
„Vám také. Na shledanou.“
Bill odložil mobil a zapištěl radostí. Skákal po pokoji jako smyslů zbavený.
„Milion a půl! Milion a půl!“ vyvolával nevěřícně. Vždyť jen půl milionu dostal od dědy k 20. narozeninám. Věděl, že by takhle neměl uvažovat, ale milion a půl pro něj absolutně nic nebylo. Skoro ani nepozná, že mu taková částka z konta zmizela. Zvláštní pocit jako by ustoupil. Bill se rychle vrhnul ke svému diáři a velkým červeným písmem si na pondělí napsal poznámku ‚Drehler 11:00-13:00‘, i když si byl jistý, že na takovou událost rozhodně nezapomene. Chtěl tu zprávu okamžitě zavolat Tomovi, ale jakmile se uklidnil, rozhodl se, že ještě počká. Dokud nemá nic jistého, nebude burcovat půl města, aby se radovalo s ním.
V myšlenkách se už však viděl ve svém bytě. Viděl veškeré vybavení, doplňky. Jasně viděl celou budoucnost, kterou tam stráví. Pořídí si psa, velkou manželskou postel, nastěhuje si do ní Toma, a především bude volný jako pták. Bude si domů zvát, koho chce, bude si odcházet a přicházet, kdy chce, a bude moct Toma líbat v každé místnosti, aniž by se bál, že je někdo nachytá. Dokonalost. Jeho srdce bušilo tak silně, že měl pocit, jako by se měl už zítra stěhovat.
Na Toma přes celý víkend skoro zapomněl. Jak slíbil, že zavolá, tak to byl nakonec Tom, který mu volal v sobotu večer, co se děje. Bill mlžil tak okatě, že Tomovi okamžitě došlo, že něco kuje, ale po telefonu to z něj nechtěl tahat. Domluvili se jen čistě konverzačně na pondělní hodinu a rozloučili se.
V neděli Simone trvala na společném obědě. Bill se otráveně obtěžoval do jídelny. Tento týden matku sotva viděl a že by mu nějak chyběla, říct bohužel nemohl. V klidu jedl svoji porci, ačkoli na sobě cítil matčin pohled.
„Celý týden jsme se skoro neviděli,“ podotkla.
„Hm,“ zamručel Bill a polkl.
„Něco nového?
„Ani ne,“ odtušil Bill.
„Co výuka kytary?“
„Nebaví mě to,“ zamumlal Bill.
„No je to měsíc, víš,“ začala.
„Nevím.“
„Domluva zněla, že pokud u toho vydržíš alespoň měsíc, můžeš si do domu pozvat, koho budeš chtít,“ připomněla mu.
„Na to jsem zapomněl,“ přiznal Bill. Ani neměl chuť si sem někoho zvát a vlastně ani neměl pořádně koho.
„Přemýšlela jsem, a jelikož jsi dodržel slib, máš mé svolení té kytary nechat, pokud tě ten kluk už nebaví,“ poskytla Simone Billovi velkorysou nabídku. Bill chtěl okamžitě oponovat, že to tak není, ale včas se zastavil.
„Fajn,“ řekl nemastně neslaně. Simone se mračila čím dál víc. Billovo chování se jí nelíbilo. Sotva se viděli a její vlastní syn se k ní chová tak odtažitě.
„Nechceš mi něco říct?“ zeptala se podezíravě.
„Vlastně ano. Tahle nucená konverzace mi leze krkem a já bych se rád naobědval,“ vyhrkl Bill drze.
„Nezapomínej, s kým mluvíš, Bille!“ zavrčela Simone.
„Tak to půjde dost těžce, když věčně nejsi doma a jediné, čeho se od tebe dočkám, když zavítáš jednou za rok domů, jsou jen výhrůžky, zákazy a příkazy,“ prskl Bill, strčil si poslední brambor a kousek masa za tvář a zvedl se od stolu. Než stihla konsternovaná Simone něco říct, zmizel Bill na schodech, žmoulajíc v ústech poslední sousto z oběda tak zuřivě, že málem pokousal a spolkl i svůj vlastní jazyk.
Vlastní bydlení bylo jediné východisko z téhle situace. Upnul se na ten byt tak silně, že si nedovedl představit, že by se mělo něco pokazit.
*
V pondělí dopoledne Bill špicloval za pootevřenými dveřmi od svého pokoje. Poslouchal, jak Simone dole úkoluje veškeré služebnictvo, a pak se ozvalo bouchnutí dveří. Bill zvedl ze země svoji tašku, zavřel dveře od pokoje a jako myška seběhl do spodního patra.
„Ps! Hey! Anelli!“ volal na svou oblíbenou služebnou, schovaný za rohem, že mu čouhala jen hlava.
„Co se děje?“ ustala Anelli v práci.
„Je už matka pryč?“
„Před minutkou odešla, a jestli potřebujete… teda… potřebuješ zabavit, tak bohužel. Dostali jsme tolik práce, že budeme rádi, když to stihneme do jejího příchodu,“ povzdychla si hospodyně.
„Uh… no… pomohl bych vám, ale jsem na odchodu,“ přiznal Bill a vylezl zpoza rohu.
„Páni! Moc ti to sluší, Bille! Vypadáš, jako bys šel projednávat nějaký důležitý zákon,“ poznamenala Anelli, když si Billa prohlédla od hlavy až k patě. Měl na sobě úzké černé kalhoty, bílou košili a černé sako s všemožnými cvoky. Vypadal velmi elegantně a ležérně zároveň.
„Jo mám obchodní schůzku, ale pš! Nevím, jak dlouho se zdržím. Kdyby Tom přišel dřív, ať ho Norbert pošle do pokoje. Já mizím!“ špitl a běžel ke dveřím.
„Budu držet palce, ať jde o cokoli!“ mávla na něj Anelli a dostalo se jí širokého úsměvu. Venku Bill naskočil k Henrymu do auta a nechal se vysadit u budovy, kde sídlil jeho budoucí obchodní partner. S překvapením zjistil, že jsou to jen dvě krátké ulice od jeho skoro bytu.
„Dobrý den. Mám schůzku s panem Drehlerem. Bill Kaulitz,“ připomněl se Bill sekretářce, která si jej se zájmem prohlížela.
„Vydržte prosím. Ohlásím vás,“ mrkla na Billa a zvedla sluchátko.
„Je tu pan Kaulitz. Smím ho poslat dál?“ zeptala se.
„Ať chvíli počká. Už jsme téměř hotovi,“ řekl jí šéf do sluchátka.
„Pan Drehler dokončuje nějaké jednání a prosí vás o chvíli strpení. Dáte si kávu? Nebo čaj?“ nabídla Billovi.
„Ne děkuji. Není třeba,“ odmítl zdvořile a posadil se do polstrovaného křesla. Sundal své sluneční brýle a položil je na své stehno, které měl díky noze přehozené přes druhou trochu výš. Sekretářce co chvíli něco spadlo, do něčeho vrazila, nebo se bouchla o stůl. Bill se musel uchechtnout. Byla nenápadná jako sáňky v létě. Koukala na Billa, jako by byl kus masa. Kdyby jen věděla, že jí chybí dole něco, s čím si Bill tak rád hraje.
„Děkuji, že jste přišli. Budu se těšit na další spolupráci,“ ozvalo se zleva od polstrovaných dveří. Z místnosti vyšli dva muži a třetí zůstal stát ve futrech. Krátce se rozloučili a na Billovi spočinul pohled muže, který zůstal v místnosti.
„Pak Kaulitz?“
„Ano. Dobrý den,“ vstal Bill a hodil si tašku na předloktí.
„Dobrý den, pojďte dál a omluvte to čekání,“ poodstoupil Drehler z prostoru mezi dveřmi, aby se Bill mohl protáhnout dovnitř.
„V pořádku,“ mávl nad tím Bill rukou a zůstal stát v místnosti. Čekal na vyzvání, aby se posadil.
„Prosím! Posaďte se!“ ukázal Drehler na dvě židle u svého stolu.
„Děkuji,“ položil Bill tašku na levou židli a na tu pravou se posadil. Drehler se usadil za stůl a odklidil papíry z předchozího jednání.
„Můžu nabídnout něco k pití?“ zeptal se.
„Ne děkuji,“ odmítl Bill znovu.
„Dobrá tedy,“ položil zpět sluchátko, jak se chystal volat sekretářce, aby jim připravila nějaký nápoj. „Takže my jsme spolu mluvili kvůli tomu bytu na Blaumannstraße, jestli se nepletu,“ začal.
„Přesně tak,“ potvrdil Bill.
„Pokud máte o ten byt stále zájem, mám pro vás dobrou a vlastně i špatnou zprávu. Cena klesla ještě o čtvrt milionu, takže celková částka je milion a čtvrt.“
„A ta špatná?“
„Cena klesla kvůli tomu přístupu na střechu. Bude se zazdívat, takže na něj bude přístup pouze z požárního schodiště, které je přístupné všem bytům. Pokud se domluvíme, přijdete tím o tohle privilegium,“ poznamenal Drehler opatrně.
„To není problém. Přístup na střechu nebyl mojí prioritou, proč jsem chtěl ten byt koupit,“ pronesl Bill důležitě.
„Výborně. Takže máte o ten byt stále zájem,“ konstatoval.
„Nejen zájem. Chci ho koupit,“ řekl Bill rozhodně.
„Dobrá tedy,“ pousmál se Drehler s jakou vervou se do toho ten kluk pouštěl.
Další půlhodinu strávili vyplňováním Billových údajů do smlouvy. Krátce na to byla smlouva vytisknuta a ještě teplá byla položena k Billovým rukám.
„Jak jste mohl vědět, že ten byt opravu koupím?“ zeptal se Bill. Překvapilo jej, že měl Drehler tu smlouvu už nachystanou v počítači.
„Nechci vás urazit, ale nepsal jsem ji kvůli vám. Bylo mi jasné, že jakmile tak moc klesne cena bytů v blízkosti centra, navzdory těm rejpalům ohledně hluku se najde velké množství lidí, kteří se o ten byt pobijí a nakonec na tom vydělají, takže jsem si ji předem předepsal a jen čekal, kdo přijde jako první. Vy jste měl štěstí. Od našeho telefonátu mi volalo asi sedmdesát dalších zájemců,“ řekl Drehler.
„Jo. Měl jsem štěstí,“ přikývl Bill.
„Takže navrhuji následující postup. Smlouvy si obě vezměte domů a pečlivě si je prostudujte. Dávám čas na rozmyšlenou ale více jak 3 dny nečekejte. Jestli nespěcháte, mohli bychom se na ten byt jít podívat. Je to pár minut chůze odsud. Uvidíte, co kupujete,“ nabídl se Drehler.
„To bych moc rád,“ přikývl Bill a nechal se vyvést z kanceláře. S Drehlerovým svolením požádal mladou sekretářku, která po Billovi div neslintala, aby odfaxovala smlouvu na určitě číslo. Poté oba opustili budovu.
Bill by se dvakrát nerozmýšlel, protože už prázdný byt s holými zdmi jej okouzlil. Oceňoval, že jej Drehler upozornil na drobné nedostatky, na věci, které byly opravovány a další záležitosti, které se překupníci nemovitostí snaží obvykle skrýt. Jejich prohlídku přerušilo až zvonění Billova telefonu. Omluvil se a hovor přijal.
„André?“
„Čau Bille! Kámo, kde jsi k takovému bytu přišel? Já chci taky!“ lamentoval André. Byl to kolega rodinného právníka, se kterým byl Bill zadobře. Číslo faxu bylo jeho. Potřeboval, aby se na smlouvu podíval někdo, kdo tomu rozumí, a řekl mu, jestli tam není nějaká past, která by Billovi později znepříjemnila život.
„Ty víš, že jo! Takže všechno v pořádku?“ ujišťoval se.
„Vypadá to, že jsi kápl na seriózního prodejce, ale chválím tě, že jsi byl obezřetný a nepodepsal něco bez rozmyslu.“
„Já vím. Nejsem debil. Máš u mě kafe! Díky moc za pomoc!“
„Nemáš za co, škvrně, a to kafe si vyberu! Neviděl jsem tě snad roky.“
„Jasně, naposled před pár měsíci, když jsi naboural Henryho auto.“
„To jsem vymazal ze svého povědomí!“
„Ale já ne a Henry taky ne,“ zasmál se Bill. „Hele, musím končit. Majitel na mě čeká. Ještě jednou díky za pomoc.“
„Nemáš zač. Budu netrpělivě očekávat pozvánku na kolaudační párty. Čááááuuu!“ zavyl André.
„Čau!“ odfrkl si Bill a zavěsil.
Vrátil se za Drehlerem do jeho budoucí kuchyně a usmál se.
„Myslím, že si nemusím nic rozmýšlet,“ usmál se a z tašky vytáhl smlouvy, aby je podepsal a předal Drehlerovi. V krátkosti mu vysvětlil, jak se věci mají, ať se nezlobí, že dal smlouvy překontrolovat svému právníkovi, protože se v těchto věcech nevyzná, a podepsané mu je vtiskl do ruky. Slíbil, že částku uhradí jednorázově na konto firmy, které je uvedeno ve smlouvě, a jakmile bude transakce provedena, byl ujištěn, že si bude moct vyzvednout papíry ohledně vlastnictví a dalších úředních
věcí.
Unavený ale šťastný se nechal Henrym zase odvést domů. Zjistil, že má deset minut zpoždění. Tom už jistě musel čekat v pokoji. Poděkoval Henrymu za odvoz a spěchal nahoru.
„Ahoj!“ pozdravil Toma, který postával u okna.
„No ahoj. Kde jsi?“ zeptal se Tom, když sebou škubl a otočil se za Billovým hlasem.
„Měl jsem nějaké vyřizování. Promiň, že jdu pozdě,“ omluvil se Bill a nechal se přitáhnout do Tomovy náruče. Pustil na zem tašku, která dopadla vedle jejich nohou, a omotal ruce kolem Tomova krku, zatímco se jejich rty potkaly v hlubokém polibku.
„Zatraceně moc ti to sluší,“ zamumlal Tom do Billových úst a stiskl v obou dlaních jeho drobný zadeček.
„Děkuji, ale musím tě požádat, abys ještě chvíli počkal. Skočím se převléknout do něčeho pohodlnějšího,“ zvedl Bill tašku a otevřel dveře. Otočil se, když cítil Tomovu přítomnost za svými zády.
„No co?“ rozhodil Tom rukama. „Nemyslel sis, doufám, že budu sedět tady sám, zatímco ty se budeš pár metrů ode mě svlékat,“ ušklíbl se.
„Budu se PŘEvlékat. To je velký rozdíl,“ upozornil jej a s dlaněmi na svých bocích doklopýtal Bill s Tomem až do pokoje.
Bill odehnal Tomovy dlaně a hodil tašku na postel. Otevřel svoji velkou prostornou skříň a vytáhl z ní tričko s krátkým rukávem, tepláky Adidas a černou mikinu na zip s kapucí. Zády k Tomovi si začal rozepínat vestu.
„Oh, ne ne ne!“ zadržel jej Tom a nakročil k Billovi. Hmátl po jeho zápěstí a přitáhl si ho k sobě. Nebyl spokojený, dokud Bill nestál mezi jeho roztaženýma nohama, dívajíc se na něj dolů s dvěma rozepnutými knoflíčky u vesty. Tom zdvihl ruce a knoflíček po knoflíčku ji začal rozepínat. Stáhl z Billa vestu a zamručel, když viděl, kolik knoflíčků u košile jej ještě čeká.
„Nechceš mi říct, pro koho ses tak vyparádil?“ zeptal se Tom nízko posazeným hlasem, když byla Billova košile do půlky rozepnutá.
„Ani ne,“ zamrkal Bill laškovně a zavrněl, když Tomovy prsty rozepnuly košili úplně, rozdělaly její půlky a Tomovy rty se mokře přisály k Billově kůži na bříšku a podbřišku. Billova hlava se trochu zaklonila a levá ruka se přitiskla na týl Tomovy hlavy.
Tohle bylo moc příjemné. Tomovy dlaně byly schovány pod košilí, přitisknuty k Billovým bokům a jeho rty líbaly Billovu kůži, skousávaly ji a zanechávaly za sebou vlhké cestičky.
„Tomi,“ broukl Bill a držíc Tomovu hlavu u svého těla, položil pravou dlaň na jeho rameno a přistoupil k němu ještě blíž.
„No tak, Billi, kdepak jsi byl?“ vyzvídal Tom dál, zatímco jazykem olizoval kůži nad okrajem Billových kalhot.
„Uch!“ vzdychl Bill, když všetečná dlaň nejdříve pohladila Billův klín a poté trhla se dvěma knoflíky a zipem. Šikovné dlaně vyjely po těle od podbřišku přes břicho, bradavky až k ramenům, odkud stáhly košili a nechaly ji dopadnout k Billovým nohám.
„Takže?“ připomněl Tom Billovi, že stále čeká na odpověď.
„J-jednání. Měl… měl jsem… jednání,“ přiznal Bill, když mu Tom zafuněl do klína a stahoval jeho kalhoty přes boky stehna a lýtka až k jeho kotníkům, kde z nich Bill jednoduše vystoupil.
„Jednání,“ zopakoval Tom. „Víš, když mi povíš, co to bylo za jednání, donutím tě cítit se moc dobře,“ začal Tom. Sklonil se k Billovu klínu skrytému pod boxerkami, naklonil hlavu na stranu a hravě skousl Billův penis přes látku. „Nebo mi to neřekneš a já ti pomůžu obléct se do domácího oblečení,“ řekl a přejel prstem po Billově penisu. Bill frustrovaně zafuněl a snažil se vydýchat.
„T-tepláky,“ zaskřípal. Tomovo hlazení mu rozhodování moc neusnadňovalo.
„Cože?“ zastavil Tom svoji činnosti.
„T-tepláky… podáš mi je… prosím?“ otevřel víčka a podíval se na Toma zastřeným pohledem.
Tom nevěřícně zakroutil hlavou.
„Ty si vážně musíš stát za svým, co? Raději tu teď budeš sedět a čekat až se uklidníš, než abys mi to řekl a já tě mohl udělat.“
„Kdybys nebyl tyran, tak mě uděláš i bez toho, abys to věděl, a jestli je tohle ta žárlivost, tak můžeš být klidný. Jsem panic stejně jako před tím,“ pípl Bill.
„Ty jsi vážně pako!“ vyprskl Tom smíchy.
„Co bude s tím oblečením?“ zeptal se Bill.
„Bude muset ještě chvíli počkat,“ řekl Tom, popadl Billa za zadeček a hodil s ním proti matraci. Položil se mezi jeho rozevřená stehna a otíral se o jeho klín.
„Ahh Tome!“
„Co? Změnil jsi názor?“ vydechl Tom. Jeho penis se začal probouzet.
„Ne, ale jestli se uděláme do našeho oblečení, jen jeden z nás má po ruce sprchu a čisté spodní prádlo. Ten druhý bude muset trpět, než dojde domů,“ upozornil jej Bill a nechal se kousnout do rtu,
„Co navrhujete, pane ‚Já myslím na všechno?'“ zafuněl Tom do Billova krku a přirazil.
„Och! Zamkni… zamkni dveře od pokoje a… a půjdeme do koupelny,“ navrhl Bill a snažil se přerušit tu jiskřivou chvilku mezi nimi. Tom polaskal Billův ušní lalůček a zadýchaně se odklonil.
„Ale rychle,“ vydechl.
„U-hum,“ přikývl Bill a nechal Toma ze sebe slézt. Dvěma skoky překonal vzdálenost od postele do koupelny a začal pouštět vodu ve sprše. Stáhl za sebe boxerky, jakožto poslední kousek halící jeho tělo, a vykvíkl, když se na jeho záda nalepilo Tomovo oblečené tělo a jeho ruce okamžitě našly Billův vzrušený penis.
Bill sebou trhl a otočil se v Tomově náruči. Strhával z něj oblečení rychlostí blesku. Nikdy nechtěl Toma nahého víc než teď. Jakmile Tom skopl oblečení ze svých kotníků, přitiskl Billa k sobě a vplul jazykem do Billových úst. Náruživě jej líbal a poslepu je kormidloval pod teplou vodu. Vlhko a teplo jen podněcovalo jejich smysly a touhu po těle toho druhého. Tom stiskl dlaní Billovu bradu a čelist, aby jej donutil naklonit hlavu a snáze se dostal k jeho krku. Bill zasténal a posunul Tomovy prsty ke svým ústům, aby je mohl začít sát a olizovat.
„Dáš je zase do mě, Tomi?“ zeptal se vzrušeně a vykřikl, když se jeho záda setkala s chladnými kachličkami ve sprchovém koutu a jeho nohy se najednou ocitly ve vzduchu. Rychle je omotal Tomovi kolem pasu, aby mu usnadnil jeho držení, a zaklonil hlavu, když se jejich klíny srazily. Tom rychle požádal Billa, aby mu na prsty nanesl trochu sprchového gelu, jelikož jednou rukou musel stále Billa přidržovat. Hned na to, co se na Tomových prstech ocitlo malé množství nažloutlého vanilkového sprchového gelu, Tom sáhl za Billova záda a okamžitě nahmatal Billův otvor. Díky Billovým roztaženým nohám, jak visel na Tomově pase, byly jeho půlky roztažené a přístup k Billovým intimním místům naprosto bezproblémový.
„Připravený na slast?“ zeptal se Tom dráždivě a začal tlačit svůj prst do Billova zadečku.
„Ngh! Tome,“ zaryl Bill nehty do Tomových ramen a zaklonil hlavu.
Dokud Tom roztahoval Billovo tělo jen jedním prstem, zůstával v klidu. Nechával Billa zvyknout si, aby mohl později přidat ještě jeden prst. Brzy sjednotil pohyby Billovy pánve, která narážela na kousek Tomova těla v jeho zadečku, svými prsty. Bill směšně hopsal na Tomových prstech, snažíc se sklouznout po nich ještě níž. Svým vrcením se zároveň klouzal svým penisem po tom Tomovu, což ve výsledku přinášelo rozkoš oběma. Pohybům Billových boků Tom nadbíhal. Přirážel k Billovu klínu a tlačil své prsty do Billova těla. V tomhle úhlu nemohl zasáhnout Billův bod, ale zdálo se, že pouhé hledání a snaha se o něj alespoň otřít, Billa posílala do výšin.
Vrcholný výkřik přišel jen pár minut po tom, co se jejich těla naprosto sehrála. Pohybovali se v harmonii, proto malinko zalitovali, že zrovna když se do toho oba dostali, přišel konec. Tom schoval obličej do Billova krku a opatrně vyklouzl z Billova zadečku. Chytil jej dlaněmi za obě půlky a opatrně mu pomohl na nohy. Třásl se, ale vypadal, že už bude moct stát sám. Stáli naproti sobě a schovávali se do záhybů těla do toho druhého.
„Jo. Chyběl jsi mi,“ pronesl Tom laškovně a zasmál se do Billova krku, když jej Bill plácl po rameni, aby si laskavě uvědomil, že tu Bill není jen proto, aby se na něm ukájel.
„Miluju tě,“ objal jej Tom pevněji.
„Já tebe taky,“ vydechl Bill a nechal Toma, aby pomohl spermatu sklouznout z jejich těl. Poté zastavili vodu, osušili se a oblékli do oblečení.
„Uhm tady je tvoje oblečení,“ podal Tom Billovi kupku, kterou si před tím Bill nachystal na převlečení.
„No děkuji mockrát,“ poděkoval Bill sarkasticky.
„Nebuď kousavej!“ šťouchl do něj Tom.
„Nejsem,“ protáhl se Bill jako kočka a Tom čekal, kdy spokojeně zapřede. Měl sto chutí se rozchechtat, když sledoval Billův růžový obličej a mimózní pohled. Položil se zády na postel a rozplácl své končetiny jako žába do stran.
„Dnešek rozhodně zapíšu k těm nejlepším dnům v mém životě.“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Bill mě v tomhle díle táááák potěšil! 🙂 Jsem strašně ráda, že si Bill začal shánět byt. Taky bych z toho domu chtěla vypadnout 😉 A všechno to bylo pěkná rychlovka a už za chvilku bude byt jenom jeho! 🙂 Fakt se těším, až z tohohle domu vypadne a bude si moct dělat, co chce.
Teda ale věděla jsem, že je Billova rodina hodně bohatá, ale že až takhle, to jsem teda nevěděla 😀 Jenom jsem valila oči, když se Bill zmínil, že na 20.narozeniny dostal 1,5 milionu! No jo, někdo se hold má 😀 Ale je fakt, že on sice má peníze, ale nemá doma žádnou lásku od rodičů. Tak ono se to asi vykompenzuje.
Akorát kvůli tomu Billovu divnému pocitu v minulém díle jsem čekala, kdy je dneska jeho matka nachytá 😀 fakt jsem úplně trnula, a i když se kluci zamkli a Simone nejspíš nebyla v domě, tak jsem čekala, co se kde semele 😀 Jsem ráda, že se nic nestalo a já jsem si tam mohla užít společné chvilky kluků 🙂
Stejně ale přemýšlím, co bude Simone dělat, až zjistí, že se bude Bill stěhovat. Vůbec si nedovedu představit, co se stane, jak se bude tvářit, co bude říkat. Takže se toho trošku děsím, i když si nemyslím, že bych měla proč.
Bill je ale stejně pěkná potvůrka. jak Tomovi nechce nic říct 😀 Já jsem strašně zvědavá, ale fakt šíleně, takže bych se asi zcvokla z toho, že Bill se vším dělá takové tajnosti a nechce nic říct.
A strašně moc se mi líbí, jak se mají kluci rádi!! ♥
Moc děkuji za krásný díl! ♥♥♥
Zamrazilo ma, keď Billova matka zrušila hodiny gitary, ale keď bude mať Bill byt a jeho plány sa naozaj budú môcť uskutočniť, tak je všetko v najlepšom poriadku. Ale mám obavy, že tak jednoduché to nebude. Tie problémy ich asi stále čakajú? Ja by som si strašne rada užívala ich bezproblémové zbližovanie ale väčšinou to tak nefunguje navždy. Tu by al aj mohlo… či?
Strašne moc ďakujem za prekrásnu kapitolu♥
Olalá, tak bytu se Billovi zachtělo :)) No, já mu budu strašně moc držet palce, ať to všechno vyjde… I když samozřejmě tuším problémy… Ale věřím, že se všechno vystříbří 🙂
Moc se těším na další díl 🙂
Četla jsem teprve poslední dva díly a je to super. Rozhodně budu pokračovat!
Ty dva jsou takové zlatíčka.
Som rada, že ten Billov divný pocit nakoniec nebolo nič zlé. Je super, že si našiel vlastný byt a chce sa odsťahovať (tá veta, že si tam nasťahuje Toma bola skvelá :D), ale bojím sa reakcie Simone.
Ďakujem za časť a teším sa na ďalšiu. 🙂
Úžasný jako vždy 🙂 Už se nemůžu dočkat další části 🙂
já chci taky děděška který mi dá k 20. milion a pul.. 😀 ale bohužel můj děda je skrblík a je mi 22 😀
[1]:
[8]:
Děvčata, děvčata, nečtete pozorně 😀 1,5 milionu stojí byt. Od dědy dostal "JEN" půl milionu 😉
Tak musím ještě napsat, že mi to nedalo a během noci jsem si přečetla celou povídku od začátku. Spát jsem šla ve 3 ráno a když jsem po dalších třech hodinách vstávala s dětma do školky tak jsem si pěkně nadávala!
A teď si nadávám opět, že jsem raději nepočkala, než bude dopsaná, protože teď na tu povídku musím pořád myslet……uáááá.
Je skvělá, píšeš úžasně. Hlavně to jejich postupné sbližování, to bylo snad nejlepší ze všech povídek co jsem kdy četla. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam stála s nimi.
Jo a moc moc díky, žes nechala Billa ostříhat, protože s těma světlýma dlouhýma vlasama se mi vůbec, ale vúbec nelíbí. A já si to všechno, co čtu musím do detailu představovat a takhle mi to nešlo. Bez vlasú to jde líp. I když mi pořád leze do představ i s kšiltovkou 🙂
Uf, tohle je snad můj nejdelší komentář, co jsem kdy napsala 😀