autor: Muckátko :o*
Bill seděl v křesle, nohu přes nohu, záda narovnaná jako by spolkl pravítko a ve tváři velmi vážný výraz. Tom došel do pokoje a Billa pozdravil.
„Jen pojď dál. Posaď se,“ ukázal na pohovku a čekal, dokud zmatený Tom nesvlékne mikinu a neposadí se na pohovku.
„Proč máš ty brýle?“ mračil se Tom.
„Dělám výzkum,“ pronesl Bill vážně.
„A k tomu potřebuješ brýle?“
„Potřebuji vypadat vzdělaně a inteligentně,“ odpověděl Bill suše.
„Dostanu pusu?“
„Možná později.“
„Proč mám pocit jako bych byl nějaký pokusný králík na psychologickém sezení?“
„Protože nejsi moc daleko od pravdy,“ podotkl Bill, sáhl na kulatý stolek po své levici a vzal si tvrdé složky, ve kterých měl svoje poznámky a materiály.
„Bille, o co jde?“
„Něco k pití než začneme?“ zeptal se Bill, ignorujíc Tomovu otázku.
„Ne díky.“
„Dobrá, tak se opři a uvolni se.“ pokynul Tomovi a šmátral po tužce, aby mohl Tomovy odpovědi zaznamenat.
Celá tahle akce měla jeden jediný smysl. Tajně se s Tomem shodnout na určitých věcech ohledně Billova zbrusu nového bytu, jehož majitelem se stal včera. V jeho tajné skrýši v pokoji se nacházely veškeré dokumenty a především klíč. Byt byl prázdný a než jej Tomovi bude moct ukázat, chtěl jej zařídit, a jelikož plánoval Toma donutit trávit tam raději více času než méně, chtěl, aby se tam Tom cítil jako doma, proto byl ochoten upustit od svých striktních představ a přijmout kompromis. Na svém papíru ve složkách měl předepsané věci, na kterých bylo třeba se domluvit. Sám strávil celé odpoledne, aby vše sepsal podle sebe. Tomovi budou muset stačit dvě hodiny, protože byl Bill netrpělivý a chtěl začít se zařizováním co nejdříve.
„Abys neřekl, že tě chci zneužít pro nějaký vědecký pokus, nastíním ti, o co jde,“ umoudřil se Bill.
„Buď tak laskav,“ vydechl Tom sarkasticky.
„Je to úkol do školy. Týká se psychologie osobnosti, takže potřebuji, aby ses otázkám nedivil a odpovídal opravdu pravdivě, protože to ve výsledku může mít fatální následky, pokud budeš lhát, a teď mluvím vážně.“
„Okey,“ protřel si Tom čelo. Vypadalo to na jeden z Billových šílených nápadů, ale Bill vypadal opravdu zapáleně soudě podle brýlí, důležitého výrazu ve tváři a profesionálního sedu.
„Slibuješ, že budeš mluvit pravdu a nic než pravdu?“
„Tak přísahám,“ zvedl Tom ruku a protočil očima.
„Tohle je pro mě opravdu důležité, a jestli mě máš rád, tak to budeš brát vážně.“
„Už jsem slíbil, že budu mluvit pravdu,“ obhajoval se Tom.
„Dobře, tak začneme. U-hu,“ odkašlal si a posunul si brýle na kořen nosu. Tom měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Bill byl prostě hérečka.
„Začneme barvami, které působí na člověka. Lehni si na pohovku hlavou k oknu a zavři oči,“ zavelel Bill a přes obroučky se podíval, co na to Tom říká.
„Nebudu ležet, když můžu…“
„Slíbil jsi to!“ vyhrkl Bill vysokým hlasem.
„Uch fajn! Tohle je tak pošahaný,“ mrmlal Tom, ale lehl si, a dokonce bez vyzvání zavřel oči.
„Představ si, že stojíš v prázdném, bílém bytě. Není tam nic. Jen obvodové zdi a okna. Jakou barvu má předsíň?“ zeptal se Bill a čekal, kdy Tom začne vyšilovat, že nebude přemýšlet nad takovými kravinami, ale Tom vypadal, že opravdu přemýšlí. Mlčel a tiše dýchal.
„Béžovou, nebo okrovou,“ odpověděl po chvíli. Představil se, jak vstupuje do bytu. Nebylo by hezké, aby byla první místnost příliš křiklavá, aby odradila od dalších kroků dál do bytu, ale ani příliš mdlá, aby zbavila člověka zvědavosti, co se nachází dál v bytě.
„Pokračuješ dlouhou okrovou, nebo béžovou chodbou a po pravé straně vidíš kuchyň,“ navodil situaci a chystal se položit otázku týkající se barev, ale Tom jej předběhl.
„Vidím červenou kuchyň. S černými a světle šedými prvky,“ odpověděl. Bill překvapeně pozvedl obočí a Tomovu odpověď zapsal.
„V obýváku naproti kuchyně tráví člověk skoro stejné množství času jako v ložnici, která barva by tě měla v téhle místnosti obklopovat?
„Vínově červená, světle hnědá a možná bílá.“ Bill zaznamenal odpověď a pokračoval.
„V pokojích pro hosty moc času netrávíš, proto je vynecháme, ale koupelna by měla být útulná. Jak si ji představuješ?“
„Tmavě hnědá a oranžová,“ řekl Tom stručně.
„Největší místnost celého bytu tvoří prostorná ložnice. V jaké barvě by se ti dobře spalo?“
„Modrá a šedá.“
Přes barvy se dostali až k vybavení bytu, a aniž by měl Tom nejmenší tušení, o co Billovi jde, Bill postupně získal všechny informace, které potřeboval. S každou Tomovou odpovědí s překvapením zjišťoval, že se shodovali v 90% věcech a ve zbylých 10% se budou pravděpodobně dohadovat jen o odstínech barvy, typu televize, nebo tvaru pohovky. Svou dnešní misi považoval za více než úspěšnou.
„Můžeš otevřít oči a posadit se,“ řekl Bill a zaklapl složky. Tom otevřel oči a díval se na strop. Chvíli trvalo, než se posadil a opřel.
„Uch! Nevím sice, co to bylo za blbost, ale jsem nějaký uvolněnější,“ hladil se Tom po pažích a protahoval své tělo.
„To vždycky, pokud jde o nějaké takové cvičení, kdy na tebe druhý mluví a ty musíš být ve své mysli kreativní,“ mrkl na něj Bill.
„Fajn. Ať to použiješ kdekoli pro kohokoli, doufám, že to zůstane anonymní,“ ujišťoval se Tom.
„Neboj se.“
„Nerad bych se o sobě pak někde dočetl, že protože jsem zvolil tu a tu barvu nebo ten a ten tvar, jsem v hloubi duši nějaký násilnický úchylák, co si potrpí na nějakých zvrhlých hrátkách se svou obětí,“ ušklíbl se Tom.
„Tak to se nemusíš bát. Nic takového se nestane,“ usmál se Bill a vstal z křesla. Posadil se obkročmo na Tomův klín a mile se na něj díval.
„Kdy mám čekat podobné sezení?“
„To ještě nevím. V každém případě děkuji, že jsi mi pomohl a věnoval mi svůj čas.“
„Dělal jsem to jen proto, abys teď ty věnoval svůj čas mně.“
„Podlé! A to jsem si myslel, že pomáháš bližnímu svému naprosto nezištně.“
„Zřejmě mě málo znáš. Můžu alespoň dostat tu slíbenou pusu?“
„Nic takového jsem ti neslíbil. Řekl jsem možná a později. Ani jedno nevyjadřuje slib nebo přesnou dobu, kdy ti tu pusu dám,“ vyplázl na Toma jazyk.
„Pak si vezmu, co mi patří,“ pokrčil Tom ramenem a bez okolků se přitiskl Billovi na rty.
„Uhm uhm uhm,“ bránil se Bill a máchal rukama, aby se vyprostil z Tomova sevření.
„Co je?“ olízl si Tom rty.
„Oprava! Ty se nedočteš, že jsi násilnický úchylák, já ti to rovnou povím. Tohle je znásilňování!“ vypískl Bill a slezl z Tomova klína.
„U-hu. Takže? Budeš mě žalovat?“
„To by bylo moc jednoduché. Nechám tě několik dní v celibátu,“ založil si Bill ruce na hrudi.
„No moje pravá ruka na to má naštěstí jiný názor a představuje zadní vrátka, takže asi tak…“
„Tome Kaulitzi, jsi malý všetečný perverzák,“ vypískl Bill pohoršeně.
„A ty jsi děsná upejpavka. Neřekl bych, kdybych po tobě chtěl něco zvrhlého, ale já chtěl jen pusu.“
„Nakonec bys ji dostal, kdybys mě nechal pohrát si s tebou.“
„Uvědomuješ si, jak absurdní tahle výměna názorů je?“ zeptal se Tom a narovnal se.
„Možná. Ne že by mi to nějak vadilo,“ pokrčil Bill rameny.
„Fajn. Tak jako tak jsme tím zabili deset minut, takže můžeš směle pokračovat,“ zvedl Tom rezignovaně ruce a posadil se hlouběji do pohovky. Bill zamlel pusou a po kolenou přilezl k Tomovi.
„Hádám, že tohle patří ke vztahu stejně jako ty hezké chvilky.“
„Někdy bych tě vážně praštil,“ přiznal Tom. Bill se uchechtl.
„To znamená, že je se mnou naprosto všechno v pořádku.“ Tom se rozesmál.
„To máš asi pravdu, ale stejně mám pocit, že máš něco za lubem, nebo jsi něco už provedl.“
„Nic jsem neprovedl. Přísahám. Věděl jsi, že se bude stavět nová přípojka metra?“ zeptal se Bill a vzápětí se kousl do jazyka. Motal se kolem toho tématu, aby alespoň trochu ulevil svému svědomí, že to Tomovi ještě nemůže říct, ačkoli by mu to nejraději vyzpíval do tváře.
„Máma něco říkala. Bude zase rozkopaná půlka města, všude prach, hlína a všichni budou na prášky,“ zabručel Tom.
„Jo jo. Hele volal jsi už do toho studia?“ vzpomněl si Bill.
„Zítra se tam jdu ukázat a domluvit se,“ usmál se Tom. Bill sebou cukl.
„COŽE??? A to mi říkáš až teď? Necháš mě tu plácat blbosti takovou dobu a nic neřekneš? Kdybych se nezeptal, tak mi to snad ani neřekneš!“ zlobil se Bill.
„Ale řeknu. Jen jsem čekal na správnou chvíli.“
„A co říkali?“
„Bille,“ zasmál se Tom, „neříkali ještě nic, protože tam jdu až zítra,“ poklepal Billovi na čelo.
„Dobře dobře, ale hned jak dostaneš svůj zadek ven ze dveří, tak mi musíš zavolat. Budu čekat u telefonu. Určitě se jim budeš líbit, Tomi, slibuju,“ líbl Toma na tvář.
„To doufám. Dal jsem ve školce výpověď, takže jestli to studio neklapne, jsem bez práce,“ zamračil se.
„Žádné obavy! Budeš se jim líbit. A ten katalog? Koukal ses?“
„Prolistoval jsem ho jen tak zběžně. Chci se nejdřív zapracovat a pak až půjde všechno plynule, zkusím to s univerzitou.“
„Tomu říkám plán.“
„Máme ještě půlhodiny. Zahraješ mi? Měl bys trénovat na zítřek. Ne že bys to potřeboval, ale stejně. Alespoň jednou by tenhle výukový pokoj měl slyšet tvoje hraní, když už se to tu mělo odehrávat třikrát do týdne,“ uchechtl se Bill a podal Tomovi jednu z akustických kytar.
Zbytek výuky strávili tak, jak se od nich od začátku očekávalo. Hraním na kytaru.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Bill je proste skvelý 😀 Ako myslí na Toma, aby sa mu byt páčil a hlavne ako nenápadne zisťoval tú jeho predstavu 😀 Teším sa na ďalšiu časť a Tomovi držím palce, nech mu tá práca vyjde 😀
Tak doufám, že bude Tom z toho bytu stejně nadšený jako Bill 🙂
Ten výslech byl super 😀
Jen pořád doufám, že se neobjeví nějaký nečekaný problém…
Ten Bill 😀 Je to takovej roztomilej ťunťa a i když bych ho někdy asi něčim bacila, stejně jsem si ho neskutečně oblíbila 🙂
Chci, aby se už Tom dozvěděl o tom bytě! Jsem nedočkavá, co na to bude říkat 🙂 Být Billem, vyklopím mu to okamžitě, nevydržela bych čekat 😀 A moc přeju Tomovi, aby mu to nová práce vyšla! Tolik mu přeju lepší život, protože on je ten nejhodnější člověk na světě! Asi ho Billovi tak trochu závidim 😀
Těším se na pokračování <3
Doufám že jim vše vyjde.Bill je zlatičko.
To bolo prefíkané a úžasné, že si dal takú prácu aby sa Tomovi v byte páčilo:) Bill je také zlaté stvorenie:) Ale tá absencia maznania ma dosť mrzí:) budú si to musieť poriadne vynahradiť. Predsa len pravá ruka nie je to pravé:)
Precetla jsem si celou povidku a musim rict: PANI!!!! Je neuveritelne chytlava, jak je psana, tak svou ctivosti, vtipem, laskou a dejem… opravdu suprove.!!! 🙂 ja ani poradne nevim, co bych rekla, snad jenom aby je Billova mama nechytila, i kdyz ted to bude uz asi celkem jedno 😉 libila se mi ta "psychologicka" hra, jak z neho tahal vsechno, co se dalo. Mam takovy pocit, ze ve vysledku bude Tom nadseny z Billova prekvapeni 🙂
Lekce kytary jako zasterka pro chvile, aby mohli byt spolu jsou naprosto skvele! 🙂 i kdyz se mi vic Bill libil, kdyz byl u Toma doma. Jeho postava mi v tech chvilich prisla neuveritelne uvolnena 🙂 tal uvidime, co sis pro nas pripravila v pristim dile! 🙂 budu moc rada kdyz budou dily pribyvat pravidelne! 😛 😉 me to potesi vzdy! 🙂
Bill je vážně kouzelný! Každým dílem mě dostává víc a víc! 🙂 Ta jeho ´hra na psychologa´, to bylo fakt něco. Děsně jsem se tu u toho smála 😀 Nechápu, kde ty svoje nápady bere, ale jsem za to ráda, protože mě vždycky dokonale pobaví 🙂 I když v Tomově roli bych asi být nechtěla, jak už jsem zmiňovala, jsem tak moc zvědavá, že by mě štvalo, že nevím přesně o co jde 😀 A hlavně Bill to všechno tak perfektně hrál 🙂 Je fakt úžasný! 🙂 A hlavně jsem fakt zvědavá, jak se bude To tvářit na to, až zjistí, že všechno tohle bylo jen kvůli novému bytu. Já jsem čekala, že mu Bill už vyklopí, on, který má touhu říkat všechno 😀 Ale teda hezky se drží 🙂 A je od něj strašně krásné, jak chce, aby se i Tom u něj doma cítil hezky 🙂 Mám z těch dvou skutečně velkou radost!
Díky za díl! ♥♥♥