Seděl jsem v letadle mířícím do Londýna. Netušil jsem, že je anglická policie tak neschopná, že musí CBI žádat o pomoc. Musím jim pomoct já. Prý jsem nejlepší. Už je to dlouho, co mi to začalo být jedno. Byl jsem připravený na to, že se budu celý let nudit. Mohl bych spát, ale to, co jsem vídal ve snech, mi bránilo. Nebyly to noční můry, jen… To bolelo.
V ruce jsem stále svíral papír, který mi vrazil Chris. Bylo to oznámení, že se s Kate budou brát. Doufají, že se stihnu vrátit na svatbu. Vlastně to bylo díky mně – když jsem Kate konečně poslal do patřičných mezí, začala si všímat milých lidí okolo sebe. Nezáviděl jsem jim jejich štěstí, i když měli něco, co já nikdy mít nebudu. Ale to už mi bylo taky jedno.
Nedávno mi začali všichni říkat, ať už se seberu. Že už je to pět let. Vím, že je to pět let. Je to pět let a padesát tři dní. A pořád to bolí.
V příletové hale Londýnského letiště Heathrow čekal anglický gentleman s kloboučkem držící ceduli s mým jménem. Jak milé. Běžte se vycpat. Vy i celý Scotland Yard s vámi.
Vešel jsem do místnosti, kde na mě čekali vyšetřovatelé, se kterými jsem měl spolupracovat. S nezájmem jsem si je prohlížel, když vtom jsem spatřil hnědé oči, jež jsem vídal každou noc ve svých snech.
Tom
Od té doby, co jsem se přestěhoval do Anglie, jsem žil nudný život. Každý den jsem zůstával až do večera v práci a nijak se nerozptyloval. Vyřešil jsem několik případů a díky tomu jsem získal vyšší pozici. Tak se ze mě stal šéf s vlastním vyšetřovacím týmem. Dotáhl jsem to celkem daleko, ale i přesto jsem nebyl šťastný. Ten stereotyp už mě unavoval.
Jednoho dne jsem se seznámil s milým klukem. Jmenoval se Harrold Monsoon. Začal jsem se s ním stýkat a nakonec to skončilo tak, že jsem se k němu nastěhoval. Byl z bohaté rodiny, takže bydlel ve velké vile. Ze začátku jsem si připadal divně, ale po čase jsem si zvykl.
Právě proto jsem teď stál v jednom z apartmánů v budově Scotland Yardu. Ten člověk měl právě přijet. Společně se mnou tu ještě stáli další 3 lidé z mého týmu. Všichni jsme napjatě čekali, kdo to bude.
Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel jeden náš zaměstnanec a za ním… Překvapeně jsem sebou škubl. To si ze mě dělají prdel, že jo? Ještě jednou jsem si ho prohlédl. V tu chvíli ke mně upřel svůj pohled. Hlasitě jsem polkl. Pootevřel pusu. Vypadalo to, že mě poznal.
autor: Dietřisko & Kentaur
První řadu jsem četla jen velmi zběžně, ale tenhle díl se mi líbil, tak se těším na další 🙂
ano pokračování 🙂
Druhou řadou jste mě fakt potěšily, holky! 🙂 Vůbec jsem s tím nepočítala, o to víc jsem ráda, že jste se do ní pustily! Teď jen doufat, že i tahle druhá řada nakonec neskončí špatně 😀
Je mi trošku líto, že se kluci po celou tu dobu tak trápili. Na jednu stranu Toma vážně chápu, že se rozhodl odjet pryč z Ameriky, ale na tu druhou si zase říkám, že to dělat neměl.
Jsem fakt zvědavá, jak se bude klukům po 5 letech dařit spolu zase pracovat a jak se k sobě bdou chovat.
Moc se těším na pokračování! 🙂
I love it 😀 😀 😀 😀 rychle dalsi 😀 😀 😀 😀 😀
Já mam takovou radooost, že se pouštíte do druhý řady :)) Snad nás tentokrát ten happy end nemine 🙂
P.S.: Krásnej banner 🙂
Strašne ste ma potešili tým, že ste začali s druhou sériou… vôbec som s tým nerátala 🙂
Je mi ľúto, že sa chlapci trápili tak dlho.. a tiež ma prekvapil ten Tomov priateľ.
Som zvedavá, ako sa toto vyvinie a dúfam konečne v happy end.
Jupí druha řada ale Tom je zadaný co to udělá z Billem.