autor: LilKatie
Tom prudce uskočil doprava a rozmáchl se kovovou tyčí, minuli oba. Tom měl štěstí v neštěstí a Bill zapomněl jak správně dýchat. Oba dva chlapci byli v obličeji naprosto bílí strachy, rozdíl byl v tom, že jeden seděl v relativním bezpečí na stromě a ten druhý se snažil zachránit jim oběma život. Otočil se, tak nějak spíš omylem se mu podařilo druhého vlka praštit druhým koncem tyče, zvíře zakňučelo. Tom ztěžka vydechl, svíralo se mi u srdce a žaludek měl jako na vodě, jeden chybný pohyb a může to všechno ve vteřině skončit a Bill tu zůstane sám a bezbranný a…
Rozčileně sám zavrčel a vycenil zuby, jako by se snad chtěl přít se šelmami o to, kdo má zde větší sílu a větší moc, kdo je tady pán. „Tak pojďte, hm? Tak pojďte!“ zoufale se na ně rozkřikl a máchl bojovně tyčí, otočil se na druhou stranu, když cítil a viděl, jak ho obkličují. „Pojďte blíž a zmaluju vám ty vaše tlamy, vy hajzlové!“ jako by mu snad mohli vlci rozumět, svaly se mu třásly adrenalinem, který mu proudil v krvi nezměrnou měrou.
***
„Bože můj, Tome! Jsi celý?“ ptal se vyděšeně Bill, když neobratně slezl ze stromu.
„Jo… asi jo… Jen mě škrábli…“ sebral se ze země Tom a skepticky se podíval na dvě mrtvá těla ležící kousek od nich, jako by se snad měli vlci každou chvílí zvednout a znovu zaútočit.
„Jsi tak statečný…“ vydechl Bill a pevně ho objal. „Měl jsem o tebe takový strach… Bál jsem se o tebe tak strašně moc… strašně, strašně moc.“ Tulil se k němu roztřeseně, Tom mu objetí oplatil, nemohl této šance nevyužít, i když se před chvílí málem zbláznil strachy.
„To je dobrý, Bille, přeci bych je nenechal, aby ti nějak ublížili…“ odtáhl ho od sebe nepatrně a podíval se mu do očí, byli u sebe tak blízko a Tom Billovi právě zachránil život a… tak nějak automaticky se k sobě naklonili, ale v tom Bill ucukl. Tom vydechl. „Tak pojď, budeme muset jít, hledáme přeci tvého snoubence…“ pousmál se trochu zklamaně. Vyrazil napřed na cestu, Bill tam jen zůstal stát a mlčky se za ním díval. Promnul si čelo, Tom měl pravdu, museli najít Georga a Gustava… a on by rozhodně neměl mít takové myšlenky!
„Oh podívej!“ vypískl Bill. Šli bezmála hodinu podél říčky, Tom totiž dostal skvělý nápad, že by tak mohli dojít až k oceánu. Ale teď, konečně jednou za sto let, objevil něco Bill, za což byl neskutečně vděčný a rád.
„Co vidíš?“ zvedl Tom hlavu od země a rozhlédl se, už asi půl hodiny mezi nimi panovalo dost trapné napjaté ticho.
„Podívej, támhle je nějaké letadlo!“ Ukazoval zběsile na strom na druhé straně přes řeku.
„Letadlo?“ zamrkal Tom a podíval se směrem, který Bill ukazoval. „No do prdele! Máš pravdu! Musíme se tam podívat, třeba tam bude ještě pilot, třeba bude mít vysílačku a pomůže nám najít pomoc!“ okamžitě mu stoupla nálada o sto procent vzhůru.
„Nebo tam může být ten někdo, kdo střílel, Tome…“ vydechl nejistě Bill a rozpačitě se podrbal na krku.
„To si nemyslím… a i kdyby, třeba jen mohl mít stejný problém s vlky jako my…“ podíval se na něj nadějně. Bill si skousl ret a nakonec přikývl.
„Asi máš pravdu…“ pousmál se a Tom na něj mrkl. „Teď se jen musíme dostat přes tu řeku…“
„Nepředpokládám, že řekneš, že umíš postavit most, viď?“ Tom zavrtěl hlavou.
„Tak to máš pravdu…“ pousmál se Tom. „Holt se budeme muset namočit…“ Bill nespokojeně zamručel a vydal se za svým kamarádem směrem k řece, posadil se na jeden z velkých kamenů. Které lemovaly její břeh. „Půjdu první,“ mapoval situaci starší z nich. „Ty se mě chytneš za ruku a půjdeš hned za mnou, ten proud je celkem silný, takže takhle budeme mít větší jistotu a stabilitu…“ podíval se na Billa, který jen přikývl. „Fajn, umíš plavat?“
„Jo, ale… to snad není podstatný, ne?“ nakrčil Bill čelo.
„Doufejme…“
„Tak jo… jsi v pohodě?“
„Klouže to!“
„Ano, já vím, snaž se nešlapat na ty kameny!“ Billovi podjela noha. „Říkám, ať nešlapeš na ty kameny!“
„Promiň,“ pípl Bill a narovnal se, pokračovali dál, řeka nebyla zas tak široká, mohla mít nanejvýš 5 metrů. Tom doskočil na druhý břeh a stáhl potácejícího se Billa k sobě.
„Dobrý?“ černovlasý přikývl a nespokojeně přešlápl, měl mokro v botách a opravdu to nebylo nic moc příjemného. „Ježíši Bille, nech toho…“
„Čeho mám nechat?“
„Tohohle, ksichtíš se, protože sis namočil boty…“
„Byly drahý!“
„Uhum, no tak to potom jo, to se ti hluboce omlouvám…“ vydechl Tom trochu popuzeně a sebral ze země svůj provizorní batoh. „Radši pojď…“ Bill na něj potajmu vyplázl jazyk a vyšel za ním, s každým krokem mu čvachtalo v botách.
***
„No, vypadá to, že tu nikdo není…“ rozhlížel se Tom kolem nich. „A to letadlo tady je pekelně dlouho…“
„Jo… Je z války, japonský…“ kývl Bill a díval se nahoru na vrak.
„Japonský? Jsi snad nějaký skrytý fanoušek letectví?“ černovlasý zavrtěl hlavou.
„Ne, ale na trupu je namalovaná vlajka…“ ušklíbl se Bill. No jasně, jak si toho mohl Tom nevšimnout, teď byl za pitomce.
„Vylezu tam nahoru a podívám se…“ rozhodl po chvilce Bill, čímž svého kamaráda nemálo šokoval.
„Cože uděláš?“
„Vylezu tam nahoru a podívám se… jestli tam není ta vysílačka nebo tak něco.“
„A víš vůbec, jak vypadá vysílačka vojenského letadla?“
„Jako mobil?“ Tom v duchu protočil oči, ale nemohl se na něj zlobit, jak by to asi tak mohl vědět?
„Víš ty co? Půjdu tam já… ty budeš hlídat tady…“
„Hlídat?“ pípl Bill zděšeně, nechtěl hlídat! Co když přijdou další vlci nebo i něco horšího!??
„Ano, hlídat… kdyby někdo přišel, tak ho můžeš okouzlit svým neodolatelným šarmem.“
„Hahaha…“ protočil oči. Kdyby tak věděl, že si Tom nedělal srandu, že si o něm opravdu myslel, že je neodolatelný. Dokonce i s roztrhaným trikem, sedřenou rukou a modřinou na čelisti. „Budu tady dole, a kdybys padal, budu se snažit chytit ten tvůj tlustej zadek.“ Ušklíbl se.
„Líbí se ti.“
„To by sis přál…“ posadil se na kámen a opřel se lokty o kolena, podepřel si bradu. Tohle musel být vážně ten nejhorší den v jeho životě.
„Víš, co ti řeknu?“ řekl ztěžka Tom, když se snažil vylézt po stromě nahoru. „Teď jsme se už mohli opalovat na pláži a nechat se obskakovat polonahýma barmankama.“
„Jo, protože barmanky jsou přesně to, co mám ze všeho nejradši, jak dobře ty mě znáš, Tome…“ protočil mladík sedící dole oči.
„Uh…“
„Už tam jsi?“ vyptával se.
„Uh… eungh…“
„Cos povídal?“
„Umh… už, bože… fuj… něco tu smrdí…“
„Smrdí?“ nakrčil Bill nos. „Tak to ještě že jsem tam nelezl já…“ vydechl a postavil se na nohy, zaklonil hlavu a díval se nahoru na Toma. V tom uslyšel všeříkající dávicí zvuk. „Tome?“ nakrčil čelo. „Jsi v pohodě, Tommy?“
„Uh…“ odplivl si Tom. „J-jo… jen… Ježiši…“ ozvalo se zašustění, křupnutí, zavrzání a dolů z vraku spadlo necelý metr od Billa cosi, když se mladíček podíval blíž, zvedl se mu žaludek a to něco málo, co měl v žaludku, šlo hodně rychle ven.
Na zem vedle něj dopadla mrtvola pilota. Z toho vlhka, které tady v lese panovalo, byla už dost v pokročilém stádiu rozkladu. Červi mu prolézali nahnilou kůží na tvářích a na pravé straně byla vidět kost jeho čelisti. Takhle špatně Billovi snad nikdy nebylo.
„N-Našels tam něco?“ vydechl ztěžka Bill, když Tom seskočil dolů. V puse stále ještě cítil zahořklou pachuť.
„Jo,“ vydechl Tom se soucitem, když se podíval na zeleného Billa.
„Vysílačku?“ zvedl k němu Bill s nadějí pohled, ale jiskra naděje v jeho očích hodně rychle vyhasla, když Tom zavrtěl hlavou. „Oh…“
„Jo…“ promnul si Tom čelo. „Ale našel jsem pistole a nějaké náboje, prošlé konzervy a sušenky.“
„P-Pistole?“
„Jo… Jednu si vezmi.“ Poslal mu ji a sám si tu svoji zasunul za pásek od kalhot.
Bill polkl.
„A-Ale já… Já neumím střílet, Tome…“
„A myslíš, že já snad ano?“
Zavrtěl mlčky hlavou.
„Tak vidíš… nějak to spolu zvládneme, ano?“ pomohl mu na nohy a pohladil ho konejšivě po tváři.
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Trosku mi to pripomina hunger games…jinak skvela povidka a jsem vedqva jak se bude dej dale vyvijet, je to hooodne zajimave.
Povídku jsem zaregistrovala až dnes, ale vše jsem dočetla a vypadá to zajímavě!
To brodenie sa cez rieku bolo rozkošné:D Bill je podarený:) Krásne to medzi nimi iskrí. Ďakujem za kapitolu:)
Tom je můj hrdina <3 Bill mě pořád ještě rozčiluje tím svým primadonstvím, ale dneska už byl vidět určitý krok směrem k lepšímu 🙂 A k tomu ta romantická chvilka… No, já jsem dneska moc moc spokojená 🙂
Těším se na další díl 🙂
[1]:Hunger games jsem neviděla ani nečetla, takže to bude podobnost čistě náhodná 🙂
Hrdina Tom 🙂 zmasakroval vlky a zachránil princeznú.. uhm teda Billa 😀 to napätie medzi nimi je úžasné.. a iskry len tak lietajú 🙂 Vďaka za časť.
Tahle povídka je vážně úžasná! ♥
Vždycky se moc těším na další díly. Je perfektně akční, a Tom je tady úžasný! Líbí se mi, jak Billa ochraňuje a zatím se mu to daří báječně 🙂 Bill je prostě Bill 😀 Co na to dodat 😀 Už mě ani těma svýma řečma nerozčiluje, už se mu jenom směju 🙂 Ale Toma za to stejně pořád obdivuju, jak to s Billem dokáže vydržet 😉
Jsem mco ráda, že Tom přemohl vlky, líbilo se mi, že i přesto, jaký měl strach, tak na venek působil celkem klidně. Je to prostě hrdina!
Moc se už těším na další díl a na to, co se v něm stane.
A i přesto, že bych chtěla, aby kluci našli Gusťu s Geem, tak si to na druhou stranu nepřeji. Nechci, aby se Bill vracel ke Geovi 😀
Děkuji za skvělý díl! ♥
Diva Bill je nejlepší kombinace, když jsou v tomhle prostředí, úplně tam zapadá 😀 Chudák Tom 😀 Ale on to stejně na Billovi miluje 😀 Toman se s vlky nějak rychle vypořádal, je to týpek:-D Bill mu měl dát polibek za tohle