Teach me 33.

autor: Muckátko :o*

Ahojte!

Příjemné počtení Muckátko 😮*

Žádná noc se Billovi v životě nezdála být delší. S každou slzou, která skanula po jeho horké tváři, se hodinová rafička posunula o pět minut zpět a začala běžet zase od začátku. Doufal, že vyčerpáním brzy usne, ale v tom mu bránily hlasité projevy jeho žaludku. Nedostal večeři. Nevěděl, zda to byla součást trestu a matčina vzteku, nebo si to jen myslel. Večer se chtěl proplížit do kuchyně a něco si vzít, ale jen co vystrčil nos z pokoje, jej na chodbě zpražila přísným a nenávistným pohledem Hilda. Zavrtěla hlavou, aby na to Bill ani nepomyslel. Bill sklonil hlavu a zavřel se v pokoji.

Hilda byla stará služebná, která u nich zůstávala jen proto, že to byla spolehlivá práskačka a Simone se na ni mohla vždycky spolehnout. Myslela si, že díky Hildě mezi služebnictvem nenastane žádná vzpoura ani nepropukne anarchie. Bill si vždycky myslel, že je něco jako špionka než normální hospodyně. Zkrátka nemohl dostat horší dozor.

Mohlo být kolem 9, když se Bill posadil na posteli. Hlava mu třeštila a oči bolely. Cítil se tělesně i duševně nemocný, a ačkoli se považoval za silnou osobnost, neměl daleko ke kompletnímu zhroucení. Sevřel v dlani hranu nočního stolku a přitáhl se, aby se postavil na slabé nohy. Přidržujíc se všech stabilních předmětů okolo, se dostal až ke dveřím. Proklouznul na chodbu a velmi blízko u zdi ťapkal ke schodům. Pověsil se na kovové zábradlí a soustředíc ne schod za schodem, sešel až dolů. Zvedl hlavu, aby se podíval, kdo mu zničehonic zatarasil cestu.

„Důrazně vás žádám, abyste se,…“ promluvila Hilda nepřátelským velitelským hlasem, ale Bill ji zadržel. Byl zesláblý z ustavičného pláče a pocitu zlomenosti, ale ještě měl dost síly na to, aby odpálkoval jednu otravnou služebnou.

„Už ani slovo,“ zavrčel a obešel ženu zleva, míříc do kuchyně. Hilda zamlela nespokojeně pusou, otočila se na svém nízkém podpatku a s hlavou hrdě zdviženou se plížila za Billem. Ani se nesnažila předstírat, že v kuchyni něco potřebuje. Postavila se u vchodu ke zdi, ruce zkřížila za zády na bedrech a ostražitě všechny pozorovala.

„Dobré ráno, mladý pane,“ popřála Billovi Anelli, když viděla tu ježibabu na dozoru. Bill jen mdle zdvihl hlavu a podíval se Anelli do očí.

„Bolí mě hlava. Potřebuju prášek,“ zašeptal sklesle.

„Hned to bude,“ přikývla Anelli a rozeběhla se k lékárničce, kterou měli v kuchyni, a byla nejblíže. Vytáhla platíčko, napustila do sklenice vodu a postavila obojí před Billa.

„Díky,“ špitl Bill ochraptěle.

„Opravdu si myslím, že byste měl nejdříve něco sníst. Polykat léky na lačný žaludek vám neudělá dobře,“ podotkla Anelli. Bill se natáhl po pilulce, zapil ji vodou a polkl.

„Jestli se z něčeho pozvracím, tak z toho prášku to nebude,“ pronesl Bill a významně se podíval na Hildu, která na chvíli upustila od svého profesionálního výrazu a přes obličej se jí přehnal stín pohoršení.

Anelli si jemně povzdychla. Jestli byl Bill někdy blíže k tomu, aby ztratil charakter, který si do teď udržoval, tak to bylo právě teď. Jestli bude po tomhle Bill schopen úsměvu, dobré nálady, spontánnosti a žádných komplexů, pak to bude zázrak.

„Budete jíst v jídelně, nebo ve svém pokoji?“ zeptala se Anelli.

„Pan Trümper se teď vrátí do svého pokoje a já mu jídlo osobně donesu,“ vložila se do toho Hilda a přešla doprostřed kuchyně, aby Billovi naznačila, že se má okamžitě zvednout a poslechnout ji. Bill zaskřípal zuby.

„Pan Trümper se vrátí do pokoje, protože to on chce a ne proto, že mu to přikázala služebná, a jídlo mi do pokoje donese Anelli. Za prvé vám nechci vzhledem k vašemu věku přidávat práci a za druhé nehodlám riskovat, že se po té vaší osobní donášce zítra neprobudím,“ odsekl Bill a od stolu utekl pryč, než jej stihla Hilda následovat. Anelli jen tak tak skryla úšklebek. Hilda si upravila svoji zástěru a ostře se podívala na Anelli.

„Co okouníte?! Připravte snídani, ať mladý pán nečeká,“ zavelela a vyšla z místnosti, jako by ji před pár vteřinami Bill nezesměšnil.

Jako bachařka se postavila k začátku schodiště na patře, kde měl Bill pokoj. Sledovala služebnou, jak s tácem opatrně stoupá nahoru. Už seshora luxovala pohledem celý tác, zda se tam nenachází něco, co by bylo v rozporu s nařízením paní domu. Kromě dvou talířků se snídaní, sklenicí džusu, hrknu kávy, ubrousků a příboru na tácku neviděla nic podezřelého. Změřila si Anelli od hlavy až k patě, když kolem ní procházela.

„Žádné zdržování,“ přikázala a skepticky služebnou sledovala, jak mizí za dveřmi Billova pokoje.

Bill vzhlédl, když dveře klaply. Přestal žmoulat lem Tomovy mikiny, která mu už zřejmě zůstane, protože ji možná úmyslně zapomněl vrátit, když mu ji Tom jednoho večera půjčil, aby mu nebylo smutno. Nadechl se, aby něco řekl, ale Anelli si přitiskla prst ke rtům.

„Určitě je nalepená uchem na dveřích a poslouchá,“ zašeptala Anelli téměř na hranici mlčení. Bill smutně přikývl a zvedl se z tureckého sedu z postele. Posadil se ke stolu a nechal Anelli, aby vše vyskládala na stůl.

„Anelli? Můžu o něco poprosit?“

„Samozřejmě. O cokoli.“

„Kontroluj poštu každý den, jestli tam nebude něco pro mě. Nesmí to Hilda zabavit,“ díval se na ni širokýma zoufalýma očima, až Anelli píchlo u srdce.

„To víš, že jo. Nechceš ještě něco vzkázat Tomovi? Zařídila bych to,“ nabídla se.

„To není potřeba. Nebudu tu zavřený do nekonečna,“ zadíval se na Anelli, aby mohla zachytit zablýsknutí v jeho pohledu.

„Buď opatrný,“ sehnula se Anelli a líbla Billa do vlasů.

Popadla stříbrný tác a u dveří se zastavila.

„Dobrou chuť, pane, později se vrátím pro nádobí,“ řekla hlasitě a sáhla po klice. Bill se otočil ke snídani a podepřel si hlavu. Pravou rukou se chystal vzít do ruky vidličku, když mu pohled sklouzl k růži, kterou pro něj Tom ukradl v den, kdy spolu oficiálně začali chodit. Byla už suchá, a tak Bill květ ustřihl nůžkami a postavil si ji v malé vázičce na stůl. Jakmile se jí lehce dotkl prsty, sjel na desku stolu a začal snídat.

*

Tom pochodoval po domě, mumlal a přidržoval si mobil u ucha při každé činnosti, kterou zrovna vykonával.

„Snažíš se dovolat prezidentovi?“ zeptala se Melissa. Tom si odfrkl a típl vytáčení.

„Mám pocit, že by to v tuhle chvíli bylo daleko jednodušší,“ praštil sebou na pohovku.

„Co se děje?“

„Bill mi poslal včera dost divnou sms a já se mu snažím dovolat, ale jeho mobil je nedostupný a na telefonu k Trümperům domů je moje číslo pravděpodobně zablokované, protože mě to okamžitě přesměruje jinam.“

„Tome, no tak. Přestaň vyšilovat. Jedna sms nic neznamená. A že se ti Bill od včerejška neozývá? Až se ti neozve týden a víc, pak se teprve asi něco děje. Teď to nech být,“ mrkla na něj Melissa. Tom se rychle kousl do jazyka, aby nevyhrkl, že má o Billa starost a především mu chybí.

„Když myslíš,“ pokrčil ramenem.

„Myslím. Nepřijdeš náhodou pozdě do práce?“ upozornila Toma.

„Kruci!“ zaklel Tom a vystřelil ze své ležérní polohy. Ještě aby ho vyhodil v prvních dnech za pozdní příchod.

S hlavou plnou Billa klusal ke studiu, doufajíc, že se mu Bill ozve. A raději dříve než později.

autor: Muckátko :o*