I´m sorry, brother 7.

Tom s pohledem upřeným na cestu před sebou přemýšlel nad situací, která má nastat.

Co když na něj Francisko něco připravil a on mu jen padne do spárů stejně jako jeho bratr?

To nesmí dopustit. Musí od něj Billa dostat za každou cenu. Klidně se s Billem vymění, pokud to bude třeba.

Ruce se mu potily, a kdyby v nich nesvíral volant, tahal by se s nimi za dredy. Byl tak nervózní a musel přiznat, že i trošku vystrašený. Kdo by ale nebyl? Zapletl se s největším mafiánem v Německu, a to jenom kvůli drogám!

Při pomyšlení na drogy se mu nepříjemně stáhl žaludek.

Blížil se k cíli. V dálce viděl velkou rezavou bránu, která vedla na skladiště, jež se už nějakou dobu nepoužívalo. Po chvíli jí projel. Neviděl nic, co by poukazovalo na přítomnost Franciska, dokud nezajel za jednu z menších budov připomínajících garáž. Stála tam černá dodávka se zatemněnými okny. Polkl, zastavil kousek od ní. Auto nechal nastartované, kdyby se náhodou něco zvrtlo a on by musel rychle odjet společně s Billem. Nebo bez něj.

Chvilku ještě seděl v autě se zavřenýma očima. V mysli se mu promítl usmívající se Bill a to ho přimělo vystoupit z auta. Nechal otevřené dveře.

Z dodávky vylezl on. Francisko. Postarší, zavalitý muž v obleku. Dokolébal se k Tomovi s úsměvem na tváři. Tom měl chuť mu ho svojí pravačkou smazat, ale věděl, že teď by to byla naprostá blbost.

„Ahoj Tome,“ pozdravil ho, když k němu došel. „Jak se máš?“ zeptal se jakoby nic. Tom vydechnul. Měl co dělat, aby nevybuchnul. Klid, klid, opakoval si v hlavě.

„Neprodlužuj to,“ řekl tím nejklidnějším hlasem. „Kde je můj bratr?“

„Kde jsou moje peníze?“ ušklíbl se Francisko. Tom se zamračil a zalovil v obrovské kapse, ze které vytáhl sáček.

„Tady,“ ukázal na něj. „Z ruky do ruky, okay?“

„Samozřejmě,“ Francisko udělal pohyb rukou směrem k dodávce. Její boční dveře se jako na povel otevřely. Tom mohl rozeznat hned několik postav, které v ní byly, avšak neviděl jim do tváří, protože vnitřek byl tmavý. Jeho pohled upoutala klečící postava na zemi. Tom si byl jistý, že je to jeho bráška. Nikdo nemá takové vlasy.

K jeho uším dolehlo tiché vzlykání, které bylo něčím tlumené. Čím? Šátkem? Roubíkem? Toma zabolelo u srdce, když uviděl, jak jedna z postav vyzvedla Billa na nohy a hrubě s ním vylezla z dodávky. To, co uviděl, ho málem dostalo na kolena.

Jeho bratr měl obličej celý nafialovělý od ran, které dostal. A ne, že jich bylo málo. Sotva se udržel na rozklepaných nohou. Hřbetem ruky si utřel pusu od něčeho bílého. Tomovi hned došlo, co to bylo. Sperma. Sperma jednoho z těch chlapů z dodávky! Krev se v něm začala vařit.

Billovy tváře byly mokré od slaných perel, které mu stále tekly z očí. Z očí, které byly prázdné. Ale něco se v nich zalesklo, když se Bill podíval na Toma. Zaleskla se v nich naděje.

Ten muž chytil Billa za loket tak surově, že Bill bolestí zakňučel. Tom měl co dělat, aby se k němu nepřiřítil a jednu mu nevrazil.

Bill byl dovlečen za Franciska, který se chraplavě zasmál. „Koukám, že James se s ním ještě rozloučil. Asi to taky udělám.“ A s těmito slovy chytil Billa za bradu a prudce ho políbil. Štípl Billa do odhaleného boku a ten bolestí zasyčel, čímž trošku pootevřel ústa. Francisko se hned jazykem dostal do jeho úst a začal je surově plenit. Bill držel, ač byl znechucen a měl sto chutí tlustého mafiána kousnout do jazyku.

Tom zuřivě zatínal pěsti a snažil se uklidnit. Nevydržel to a řekl: „Strkej si ten svůj jazyk laskavě někam jinam.“ Francisko se od Billa odtáhl a podíval se na Toma.

„Máš štěstí, že nemám čas, jinak bych ti ukázal, kam ten jazyk ještě můžu tvému bráškovi strčit a ne jen to,“ zasmál se. Kdyby šlo zabíjet pohledem, mafián by byl už dávno mrtvý, neboť v Tomově pohledu byla čirá nenávist a chuť vraždit.

Když se uklidnil, řekl: „Já taky nemám čas, tak to urychleme.“ Francisko přikývl a přitáhl si Billa k sobě. „Na tři,“ zamumlal a začal odpočítávat. Na tři se v mafiánově ruce objevil plný a celkem těžký sáček, zatímco v Tomově náručí skončil Bill. Pevně ho obejmul a Bill se ho držel jako klíště, nasávaje známou vůni bratra.

Tom začal s Billem couvat, dokud nenarazil na své auto. Zavřel oči a hladil plakajícího Billa po zádech.

„Už jsi u mě, jsem s tebou, jsme v pořádku,“ mumlal mu do černých vlásků. Uklidňoval tím sebe i Billa. Rád by už nastoupil a odejel domů, ale ještě nemohl. Musel počkat, dokud mu Francisko nedá povolení. Mafián si musel spočítat peníze.

„Můžeš jet,“ zamumlal mafián a otočil se od nich. Tom na nic nečekal, strčil Billa na místo spolujezdce a zabouchl za ním. Pak si nasedl sám a zavřel za sebou dveře. Auto bylo stále nastartované, jen šlápl na plyn, a jak nejrychleji mohl, vyjel domů.

Oba chlapci mlčeli a autem vládlo nepříjemné ticho. To přerušil Tom, když zastavil před jejich bytem. Zadíval se svému bratrovi do očí.

„Bille, já-“ Tom byl přerušen jemnými rty, které se přitiskly na ty jeho. Tom byl zprvu zaskočen, ale neodolal a bratrovi polibky oplácel. Byl to jemný avšak hluboký a procítěný polibek.

„Tolik jsi mi chyběl,“ zamumlal Tom do těch sladkých rtů.

autor: Chika