autor: Muckátko :o*
Noc v Tomově pevném objetí měla na Billa blahodárné účinky. Díky brzkému usnutí byl vzhůru už před sedmou. Nechtěl Toma probudit, ale jeho ruka zkroucená mezi jejich těly mu pomalu začínala modrat a on ji opravdu potřeboval narovnat a nechat prokrvit. Zavrtěl se a ruku nešikovně vytáhl. Tom něco zamumlal ze spaní a instinktivně si Billa přitáhl ještě blíž k sobě, což na Billově tváři vykouzlilo široký úsměv. Ze včerejší únavy ze stěhování a uklízení se také vyspal. Zavrtěl se na matraci. Chtěl vstát, že půjde oběma nachystat snídani, ale zdánlivě hluboce spící Tom Billa sevřel a nepustil.
„Jestli nemusíš akutně na záchod, tak zapomeň, že vylezeš z postele,“ zabručel Tom, aniž by otevíral oči.
„Myslel jsem, že bych udělal snídani,“ řekl Bill a položil hlavu zpět na polštář.
„Ta počká, hospodyňko, chci tě u sebe,“ řekl Tom a schoval Billa k sobě do náruče skoro celého.
„Tomi, nemůžu dýchat,“ postěžoval si Bill. Jednak ho svíraly Tomovy paže a jednak byl skoro celý schovaný pod přikrývkou. Tom nespokojeně zavrčel a dovolil Billovi vykouknout.
„Vyspal ses dobře?“ zeptal se Bill.
„Moc dobře. Máš pohodlnou postel,“ pochválil mu Tom.
„My,“ opravil jej Bill.
„Co my?“ nechápal Tom.
„MY máme pohodlnou postel. Ne jen já,“ pousmál se Bill. Tom otevřel jedno oko.
„Seš si jistý? Protože jakmile si mě sem nastěhuješ, těžko mě budeš vracet mámě,“ vyplázl Tom jazyk nakřivo.
„Nebudu tě vracet. Nechám si tě na dobu určitou. Navždycky.“
„V tom případě si nechám i já tebe. Od teď jsi jen můj.“
„Budeme se milovat, Tomi?“ zeptal se Bill. Tom otevřel i to druhé oko.
„Proč na to tak spěcháš?“
„Těším se, a když to uděláš, budu tvůj. Jen tvůj. Teď nejsem ničí. Jako kdyby na stole ležel papír. Nebude ničí, dokud se na něj nepodepíšeš,“ dal Bill Tomovi jasný příklad. Tom se musel zasmát. Vyvracet Billovi opak zřejmě nemělo cenu, protože jeho dětské já byla jedna ze stránek, kterou Tom miloval a nehodlal utlačovat tou dospělou.
„Když to bereš takhle, tak za prvé ne že nejsi ničí, jsi svůj a milování není něco, čím se na tebe podepíšu, aby se na tebe už nikdo nikdy ani nepodíval. Takhle to přece nefunguje.“
„Hmm, ale já to pořád chci udělat.“
„To je mi jasný, ale není kam spěchat. Není třeba se na tom domlouvat. Až se to stane, tak se to stane.“
„Může se to stát třeba teď,“ mlel si Bill pořád svou.
„Teď koukej spát. Je ještě brzy,“ líbl Billa na tvář a zavřel oči. Bill se ale rozhodl, že takhle rozhodně spát nebude. Přetočil se na bok a tlačil se pod Tomovo tělo.
„Co to děláš?“ chechtal se Tom.
„Chci pod tebe,“ řekl Bill a schovával se pod Toma.
„No to nejsi zdaleka sám,“ podotkl Tom laškovně. Bill se mu podíval do obličeje.
„Na to rychle zapomeň. Pod tebou můžu být jen já nebo postel,“ zamítl Bill a zafuněl, když se Tom konečně nadzvedl a nechal Billa vklouznout pod něj.
„Rozmačkám tě,“ zabručel Tom, když si jej Bill stahoval na sebe.
„Ne. Jen je pěkné, když jsi těžký a ležíš na mě. Nikdo na mě nemůže.“
„To nemůže ani tak. Byt jsme večer zamkli na dva západy,“ zažertoval Tom.
„Ty víš, jak to myslím,“ šťouchl do Toma. Ten se na oko ublíženě zamračil, ale nakonec půlkou těla Billa přece jen přilehl. Podepřel si hlavu dlaní a loket zabořil do polštáře těsně u Billovy hlavy, dávajíc pozor, aby mu neskřípl vlasy.
Bill vypadal, že usíná. Dost tomu napomáhalo Tomovo jemné hlazení a šimrání Billova obličeje, které uspávalo. Tom se nemohl zbavit příjemného pocitu. Vidět Billa pod sebou, jak odpočívá s uvolněnou tváří, přinášelo blaho i jemu. Nedokázal pochopit, že mu trvalo tak dlouho, než pochopil, že mezi nimi nejde jen o nějaký experiment.
„Ty nespíš,“ otevřel Bill oči a podíval se nahoru.
„Neříkej!“ odfrkl si Tom stylem ‚Bille, teď jsi na něco vážně kápl‘. Bill vydechl.
„Jsem sice pryč z domu hrůzy, ale taky se ze mě stal sirotek,“ pípl Bill.
„Neboj. Jsem si jistý, že moje máma bude nadšená, když o tebe bude moct pečovat.“
„To bude pěkné,“ kníkl Bill a chvíli jezdil prsty po Tomově předloktí, kudy vedly žíly. Pronásledoval ty modré cestičky, které vedly Tomovou rukou až k jeho srdci.
„Budu si muset najít nějakou práci. Mám na účtě sice ještě dost peněz, ale tenhle byt něco spolkl a vybavení taky.“
„V každém případě to stálo za to. Moc se mi tu líbí,“ přiznal Tom. Bill zvedl hlavu.
„To říkáš jen proto, abys mě potěšil. Co kdybych bydlel v bytě o dvou místnostech za pár stovek někde na okraji města, kde by nás tu a tam navštívila nějaká myška, hm?“
„Líbilo by se mi tam stejně.“
„Vidíš? Vidíš? Říkáš to jen, abys mě potěšil.“
„Říkám to proto, že se mi to bude líbit všude, kde budeš ty. To lidé dělají z domu domov,“ vyšplouchl Tom Billa.
„Oh… uh… tak teď jsi mě převezl. Přiznávám, a protože nechci začít brečet, řekni něco legračního.“
„Rád bych, věř mi, ale můj mozek začíná opravdu pracovat až kolem desáté, takže buď se ovládneš, nebo ti podám kapesník.“ Bill se zahihňal do Tomovy hrudi. Zvedl svoji ruku a vtiskl ji doprostřed Tomovy hrudi, aby cítil, jak mu bije srdce. Podíval se do Tomova obličeje a usmál se.
„Miluju tě,“ usmál se Bill něžně. Tom mu úsměv opětoval.
„Já tebe víc!“ dušoval se. Vylezl si nad Billa a usídlil se mezi jeho nohami. Billovy ruce se jako háďata omotaly kolem Tomova krku a stáhly si jej dolů. Hluboké spojení jejích úst Billa donutilo zasténat a prohnout se proti Tomově dlani, která jej hladila po hrudi, zatímco předloktí té druhé neslo většinu váhy Tomova těla.
Jejich jazyky olizovaly jazyk toho druhého a zuby občas hravě skously spodní ret svého protějšku. Bill více roztáhl nohy do strany a pokrčil pravou nohu. Díky tomuto pohybu Tom sklouzl ještě níž a mezi jejich těly už neexistovala téměř žádná mezera. Dotýkaly se od slabin až k hrudníkům. Billova dlaň, která byla přitisknutá k Tomovým bedrům, mu značně ztěžovala situaci, když tlačila Tomovo tělo na své bez ohledu na to, že se Tom snažil o opak. Rozhodně nechtěl Billa vmáčknout do matrace a udusit jej jak tíhou svého těla, tak vášnivými polibky. Věc, která ukončila jejich polibek, bylo Billovo tření o Tomův klín. Tom se od Billa se zafuněním odklonil.
„Bez ohledu na to, jak moc z tebe chci strhat oblečení, tohle musím ukončit,“ vydechl Tom a snažil se ignorovat Billovy přitažlivě naběhlé rty v kontrastu s hlubokým prosícím pohledem.
„Huh?“
„Na divoké sexuální hrátky nemáme čas a opravdu bych nerad přišel do práce s boulí mezi nohama,“ vysvětlil Tom.
„Jsi vzrušený jen z mých polibků? Musíš mě mít hodně rád, Tomi,“ zavrněl Bill škádlivě.
„Ještě pár polibků a ano. Vzrušený bych byl. A že tě mám rád, dokonce víc než rád, to jsem si myslel, že víš,“ lípl Billovi vlhký polibek na čelo a vstal z jeho těla. „Půjdu nám udělat snídani,“ oznámil Tom a zmizel z ložnice. Bill vydechl a odkryl svůj klín. Z Toma si dělal legraci a přitom byl jeho klín už dávno horký a naběhlý.
*
Bill po snídani vystartoval od stolu, aby sklidil nádobí. Když Tom snídani připravil, Bill po nich uklidí.
„Po práci se stavím doma za mámou,“ informoval Billa, který se zasekl v pohybu.
„Ale pak přijdeš, že ano?“
„Když budeš chtít, tak přijdu,“ zamrkal Tom.
„Vlastně bych chtěl, aby ses sem nastěhoval,“ pokrčil Bill rameny.
„Oh… Bille, o tom si promluvíme až časem dobře?“
„Bez problému. Já půjdu do města a koupím věci, které mi tady ještě chybí,“ utřel si Bill ruce do utěrky. Tom si vzal tašku a přehodil si ji přes rameno.
„A nechceš raději počkat na mě, až se vrátím? Aby ses s těmi věcmi nemusel tahat?“
„Já to zvládnu. Větší věci si nechám odvézt domů a zbytek odtáhnu taxíkem.“
„No dobře, ale ne že tě tu najdu večer s vytahanýma rukama nebo pořezanými dlaněmi.“
„Slibuju,“ usmál se Bill.
„Fajn. Teď mi pojď dát pusu a já půjdu,“ máchl Tom rukou, aby si Billa k sobě přivolal. Bill se zaculil a obešel barový stoleček. Tom jej objal oběma rukama kolem pasu a přitiskl si jej těsně k tělu.
„Měj úspěšný den,“ popřál mu Bill a nechal se od Toma tvrdě políbit. „Wow! Skoro bych řekl, že ti budu chybět,“ zahýbal Bill obočím a Tom protočil očima.
„Ani omylem. Jsem naštvaný, že ty si budeš lítat po nákupech, zatímco já budu makat.“
„Možná ti něco přivezu,“ přislíbil Bill.
„Hlavně se mi vrať ty. Kdyby něco, mám mobil u sebe,“ připomněl Billovi a pevně si k sobě Billa přitulil.
„Tomiii,“ zasmál se Bill. „Víš, uvidíme se za pár hodin znovu!“
„Uuuch. Jsi vrah romantické chvilky. Pá večer,“ polaskal Billovy rty a raději odešel. Nikdy nechtěl mít Billa těsně u sebe víc než teď.
Zdálo se, že tím dnem začala úplně nová etapa jejich životů.
autor: Muckátko :o*
betareaed: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Parádna časť 😀 Strašne sa mi páčilo, ako sa Bill snažil dostať pod Toma 😀 a dúfam, že je to naozaj nová etapa ich životov.. a najlepšie by bolo, keby bola už len dobrá.. ale to uvidíme 🙂
tak tohle byl nádherný dílek. Jsem ráda že to všechno dobře dopadlo a ty dva jsou tak roztomilí :-* miluju tu povídku je užasná každej díl má něco do sebe a vždy je to okouzlující těšim se na další díl.
Jsem šťastná, když jsou mí oblíbení hrdinové šťastní 🙂 Moc to těm dvěma přeju… Zároveň tuším, že se chýlíme ke konci… Z toho je mi docela smutno, tahle povídka je moje nejoblíbenější z těch, co momentálně vycházejí…:)
No nic, loučení si nechám, až ten konec opravdu přijde 🙂
Těším se na další díl <3
Kráásné, tak doufám, že jim to momentální štěstíčko vydrží co nejdýl 🙂
A hádám, že druhá část tady už dnes nebude, že? 🙁
Krásne♥ Je zlaté ako Tom vytrvalo odmieta Billove návrhy aby si ho "podpísal" a romanticky čaká na tú pravú chvíľu. Myslím, že keď to príde, Bill to určite ocení. Tom si ho váži a to sa cení:) Veľmi dúfam,že sa im nič nestane. Simone je šialená, určite sa bude snažiť urobiť Billovi nejakú hnusnú vec a Tomovi ešte viac:( mám strach. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu a teším sa na pokračovanie.
Awwwwwwwwwwwwwww! ♥♥
Já vím, začala jsem s mým komentářem opravdu zvláštně, ale když já mám po tomhle dílu tak strašně nádherné pocity, že to snad ani popsat nedokážu! 🙂 Máš všechny díly krásné, ale tenhle je snad ten nej! Opravdu jsem za ty dva ohromně šťastná! Takhle krásné díly plné citu bych tady mohla mít každý den! 🙂 Občas se sama divím, jak moc Tvoji povídku prožívám a říkám si, jestli je to vůbec normální 😀 Ale i kdyby nebylo, tak se toho rozhodně vzdát nechci 🙂
Strašně moc se mi líbí, jak se ti dva milují ♥ Jejich láska je něco jedinečného a já musím Simone poděkovat alespoň za jednu věc – a to za tu, že díky ní se kluci poznali. Alespoň jednou udělala něco, i když nevědomky, co Billovi pomohlo jej udělat šťastným. Nebýt Simone a jejího umínění donutit Billa hrát na nějaký nástroj, ti dva by se nejspíš nikdy nepotkali a nemohli tak udělat svět toho druhého krásnějším. Strašně se mi líbilo, jak Bill říkal, že je to JEJICH pohodlná postel. Moc se mi líbí, jak si chce nechat Toma už navždycky a že s Tomem do budoucna opravdu počítá. A vlastně je to i naopak. Moc doufám v to, že už budou kluci jenom šťastní, zaslouží si to. Oba dva si v životě vytrpěli nehezké věci a myslím, že je konečně na čase, aby byli oba pořádně šťastní. I když mě pořád maličko mrzí to, že Bill nikdy nepoznal mateřskou lásku, ale já věřím, že se to časem buď s jeho matkou zlepší natolik, že tu lásku bude cítit aspoň trochu, a nebo jej Tom a Melissa zahrnou takovou láskou, že si na rodiče pomalu ani nevzpomene 😉
Teď se budu zase opakovat 😀 Ale musím říct, že Bill je pořád tak roztomilý! ♥ To, jak se v posteli snažil dostat pod Toma..to bylo prostě krásné 🙂 On vlastně ať udělá cokoli, tak mi to přijde roztomilé a vždycky se nad ním rozplývám. Je to taková hodná, dobrá dušička ♥
A to jejich loučení na konci? Nemám slov. Nádhera! ♥
Za tenhle díl chci obzvláště moc poděkovat, protože něco takhle krásného jsem opravdu potřebovala 🙂 Díl mi totálně zvedl náladu, vyvolal ve mě miliony nádherných pocitů a za to fakt moc děkuji! ♥♥
To byla krásna kapitolka určitě se bude mít z Melissou a Tomem dobře jsou krásně zamilovaní.