The treasure from Germany 12.

(z pohledu Toma)

Když se mi z Kaye po nekonečně dlouhém rozhovoru podařilo vytáhnout, co se odehrávalo mezi Nyzem a Viktorií, převládaly ve mně dvě emoce: zmatek a vztek. Absolutně jsem nechápal, co to mělo znamenat. Začala se snad se mnou bavit, protože Kaye už dávno znala a chtěla mi ho přebrat? Nebo s ním snad měla nějaké nevyřízené účty? Zase ale když jsem si přemítal náš úplně první rozhovor, opravdu vypadala jako někdo, kdo mě vidí poprvé a upřímně rád mě poznává. Její chování se začalo měnit až od druhé schůzky. Ale co za tou změnou stálo?

„Nad čím přemýšlíš?“ Kay mi jemně stisknul rameno. Už minimálně hodinu jsem nebyl zrovna dobrým společníkem pro naše hosty.

„Můžeš hádat, ale jen jednou,“ s povzdechem jsem si promnul obličej. „Pořád mi vrtá hlavou ta Viktorie, něco mi tam nehraje. Vždyť je to tak milá holka! A aby to předstírala, to zase ne. V posledních dnech mi na ní něco nehrálo, ale jinak jí z očí prostě kouká dobro.“

„Tome, přestaň to tolik analyzovat,“ přiklekl přede mě, pevně mi svírajíc kolena. „Já vím, že ta holka na tebe zapůsobila a ty se jí teď snažíš uvnitř sebe něčím omlouvat, ale pravda je, že je ta holka prostě divná. Vůbec mi nesedí a upřímně, bych byl nejradši, kdyby ses od ní držel dál.“

„Když já nevím,“ pochybovačně jsem nakrčil nos.

„Přestaň v každém hledat dobro, zlato. Občas tam totiž žádné není,“ pousmál se a krátce mě políbil. „A teď se s námi koukej bavit, je celkem zábava sledovat Anise s Billem, ale hlavně Billa. Prostě k popukání!“ pobaveně se zazubil.

Konverzaci na téma Viktorie považoval za uzavřenou, takže já raději mlčky přikývl a nasadil úsměv, aby si Kay myslel, že jsem v pohodě, ačkoliv v hlavě mi to šrotovalo dál. Rozhodl jsem se, že na to půjdu podobně jako ona – budu se tvářit přátelsky, a zároveň budu na výzvědách.

***

K mému překvapení vycházel plán ještě lépe, než jsem očekával – Viktorie sama volala a žádala o schůzku. Návrh, že mě vyzvedne, jsem ale razantně odmítl; nechtěl jsem jí v Kayově blízkosti, dokud bych snad neuznal, že prostě měla pitomé otázky a my byli moc podezřívaví. Takovému vývoji situace jsem ale moc nevěřil.

Jakmile jsem Viktorii spatřil, už zdálky mi něco nesedělo. Její obličej postrádal obvyklou sebedůvěru, namísto toho vypadala vyplašeně. Většina vzteku mě hned přešla, protože tohle chování jsem znal. Někdo jí ublížil, ať už fyzicky nebo psychicky. Probouzela se ve mně ochranářská role.

„Ahoj, Tome!“ nasadila úsměv, sotva jsem k ní došel. Pohled mi okamžitě sklouzl na její líčko, hutně natřené make-upem, který stejně nedokázal zakrýt všechno. Nějaký hajzl ji uhodil. „Omlouvám se, že jsem včera zmizela bez rozloučení, ale už bylo pozdě a já tě nikde neviděla.“

„V pohodě, Nyze říkal, že jsi odešla brzy,“ mávnul jsem rukou a pomalu se rozešel k blízké pizzerii. „Rozuměla sis s ním?“

„Je to fajn chlap,“ pousmála se. „Ale nemyslím si, že by z toho něco bylo. Nejspíš jsem se neuvedla zrovna nejlíp.“

„Co tím myslíš?“

„No… Málem k něčemu došlo, ale já se po chvíli zasekla a utekla,“ nejistě pokrčila rameny. „Byla jsem trochu opilá,“ dodala, jako by to mělo všechno vysvětlit.

„Aha. No, Nyze se o ničem nezmínil, tak třeba jsi mu padla do oka natolik, že ti to odpustil,“ s povzbudivým úsměvem jsem zalezl ke stolku poskytujícímu téměř stoprocentní soukromí.

„Tomu moc nevěřím, měla bych příliš velké štěstí, a to nemám nikdy, takže…“ pokrčila rameny s úsměvem. „Ale byl to hezký večer, tak alespoň mám na co vzpomínat.“

„Určitě to byl hezký večer?“ s pozvednutým obočím jsem si ji pátravě přeměřil. Zmateně mi pohled opětovala. „Víš, pokud jde o maskování modřin, můj bratr je v tom přeborník a já stejně vždycky poznám, když nějakou mám,“ poklepu si prstem na líčko, abych jí naznačil. „Kdo ti to udělal? A nezačínej prosím s výmluvami, že jsi upadla a podobně. Znám je nazpaměť. Všechny.“

„O nic nejde, Tome, je to jen malá modřina, trochu jsem se praštila, nedělej z toho prosím velkou věc, vážně o nic nejde,“ spěšně drmolila, ale já ji zastavil stisknutím zápěstí a vážně na ní pohlédl.

„Udělal ti to ten bratranec, u kterého žiješ? Protože od nás jsi musela jít rovnou domů, na to už jsem tě trochu poznal.“

Uhnula pohledem, zarytě mlčela. „Zasloužila jsem si to, byla jsem na něj hrubá,“ zamumlala po chvíli odevzdaně.

„Viktorie, i kdybys mu řekla ty nejhorší urážky, které bys na světě dokázala sesbírat, tak by to neznamenalo, že na tebe může vztáhnout ruku!“ zamračil jsem se. „Tuplem, pokud je to rodina. Jsi žena, a tam, ať se děje cokoliv, platí, že se uhodit nesmí. Neměla by sis to nechat líbit.“

„Nemůžeme to nechat být, prosím? Bylo to výjimečné, vím, že příště už se to nestane. Žiju u něj a vím, co mám nebo nemám očekávat, takže… Vážně se není čeho bát. On byl opilý, já byla opilá, oba jsme byli hrubí a on se nakonec prostě neovládl, ale vážně to není nic vážného, modřiny se mi dělají po každém stisknutí ruky,“ spěšně mumlala, jako kdyby se snažila na jeden nádech říct co nejvíc lží. A je pravda, že já jí nevěřil pomalu ani nos mezi očima.

„Dobrý, podobný řeči jsem kdysi slýchával taky, Viktorie, a nakonec z toho vylezlo, že Billa ten chlápek psychicky týral a občas se nebál použít ani násilí,“ s odfrknutím jsem její ruku pustil. „Takže jasnou lež poznám, promiň, nežeru ti to. A ty bys bratranci neměla věřit, že to bylo poprvé a naposledy. Dal bych ruku do ohně za to, že to dřív nebo později zopakuje.“

„A co myslíš, že s tím mám dělat, Tome? Jsi laskavý, že se staráš a já si toho opravdu vážím, ale s tímhle nejde nic udělat, bohužel nemám na to, abych se sama uživila a mohla od bratrance odejít, takže to budu muset ještě nějakou dobru vydržet,“ pokrčila rameny, nervózně si hryzajíc spodní ret. Něco ji trápilo, měla to na jazyku, ale jako by se na poslední chvíli do něj kousla a s úsměvem k němu vzhlédla. „Máte krásně zařízený dům, dýchá z něj tvoje i Kayova povaha, moc se mi to líbilo.“

S povzdechem jsem přistoupil na její hru, nemělo cenu lámat to přes koleno – podobná situace nikdy neměla. „Děkuju, ale spíš z toho dýchá Kay, celý dům zařídil on, ode mě jsou tam opravdu jen maličkosti, které ze mě v postupu času potajmu vytáhl,“ pousmál jsem se. „Ale také jsem z toho domu nadšený, ačkoliv pár věcí tam musíme ještě dodělat, ale jdeme na to pomalu, kupodivu nás baví společně plánovat tyhle poslední zbytky.“

„Tomu věřím,“ přitakala. „Jakmile se zařizuje ve dvou, kteří mají podobný vkus, je to docela zábava, tuplem, jestli u toho budeš mít tak fajn společníky, jako je tvůj bratr, Nyze a… Anis?“

S úsměvem jsem přikývl. „Oni jsou spíš na obtíž, akorát zdržují od práce, protože s nimi furt něco probíráme,“ zasmál jsem se. „Ale přivezli mi kus Německa, a za to jsem jim vděčný, opravdu se mi po něm stýská. Třeba se tam někdy vrátíme,“ s drobným úsměvem jsem nám spěšně objednal.

***

Ačkoliv jsem byl ze začátku poměrně naštvaný, nakonec to bylo příjemné odpoledne, přestože jsem si v duchu neustále připomínal, abych si dával pozor na to, co Viktorii říkám. Kdo ví, co všechno se jí odehrávalo doma, ale i tak… jazyk za zuby jsem držel poměrně pečlivě.

„Někdo jí mlátí,“ dosedl jsem vedle Kaye, aniž bych ho pozdravil. „Vlastně ne někdo, ale její bratranec, dneska mi to přiznala, když jsem na ní uhodil, viděl jsem modřinu pod make-upem.“

„Myslel jsem, že jdeš něco nakoupit a zařídit?“ pátravě na mě pohlédl.

Pokrčil jsem nevinně rameny a zářivě se usmál, než jsem zase zvážněl. „Kayi, musíme s tím něco udělat, používala stejný otřepaný fráze jako každý týraný člověk, a mně se teda vůbec nelíbí, že by tak drobná holka jako ona měla někde trpět.“

„Miláčku, ale ty si musíš uvědomit, že ta dívka není naše starost, ona je dospělá, určitě dobře vychovaná, a musí si sama dát dohromady, že to, co se děje, není dobré a musí s tím něco dělat. S tímhle ty toho moc nezmůžeš, očividně je dost tvrdohlavá, když tam zůstává,“ stiskl mi stehno. „A navíc, pořád jsem se upřímně nesmířil s tím, že se na mě vyptávala během příprav k sexu s naším kamarádem.“

Naštvaně jsem si cosi zabručel pod nos, pár nadávek, ale otočil jsem se k Nyzemu. „Dneska o tobě mluvila, mrzí jí, jak se včera chovala. Sice tvrdí, že byla opilá, ale já myslím, že by k něčemu došlo, kdyby třeba nemusela jít domů k tomu bratranci. Líbíš se jí.“

Nyze se pobaveně rozesmál, trochu se vrtíc v křesle. „A co já s tím teď mám dělat, ty dohazovačko, hm? Ta holka je ztracená, já stejně za pár dní odlítám zpátky do Německa, tak proč něco rozdmýchávat?“ pokrčil rameny.

„Možná proto, že vím, že tu máš být ještě deset dní a ani jednomu z vás by neuškodilo, kdybyste si vyrazili? Máš mé plné požehnání, ovšem pokud se nebudete bavit o mně a Kayovi, to by můj povedený manžel nejspíš nepřenesl přes srdce,“ s úšklebkem jsem se mu zavrtal do náruče. „Ale vážně myslím, že by sis s ní mohl užít hezkou dovolenou, sám jsi říkal, že je to hezká a super holka, tak proč toho nevyužít?!“

„Tome, já nevím,“ pochybovačně se zašklebil, hledajíc oporu u ostatních. Ale krom Kaye, který divoce vrtěl hlavou, takže já ho nakopl do holeně, si ho nikdo nevšímal. „No tak dobře, já se s ní sejdu!“ vyhrkl nakonec pod náporem mého pohledu.

„Takhle se mi to líbí,“ spokojeně jsem se zazubil, hned vytahujíc telefon a načítajíc její číslo. „Napíšu jí, kde se večer sejdete, rovnou dneska, ať nám tady nesmrdíš další večer,“ svatouškovsky jsem se usmál. „A vy dva můžete jít někam klidně taky, nebo aspoň dřív na hotel, ještě jsem neměl čas užít si Kaye v každé místnosti domu,“ zasmál jsem se krátce.

Okey, myslím, že tohle mi dostatečně stačilo, vážně potřebuju ven s holkou, abych vypadl od vás všech píšťal,“ Nyze se nervózně a znechuceně zašklebil, ale vzápětí protočil očima a zasmál se. „Ještě pod náporem vašich řečí zženštím a bude ze mě píšťala taky!“

„Ne, nebude,“ vážně jsem ho sjel pohledem od hlavy k patě. „Na to nemáš tělo, sorry brácho. A ani nic moc zadek.“

Kay vedle mě se hlasitě rozchechtal a stiskl mi stehno. „Tak takhle mě nikdy nenapadlo uvažovat.“

„Mě taky ne, dokud jsem se nedal dohromady s tebou,“ pokrčil jsem rameny pobaveně, než jsem zase kouknul na Nyzeho. „Večer se tedy sejdete, užijete si hezký večer v… místo ještě domyslím, a když budeš šikovný, můžeš se pokusit něco málo o ní vyšťourat, ke mně už moc sdílná není. A kdyby se něco dělo, můžeš jí přivést sem na přespání, nám to vůbec nebude vadit,“ prohlásil jsem, absolutně ignorujíc Kaye, který začal vehementně protestovat. „Důležité totiž je, abyste se hezky bavili, něco o sobě zjistili a třeba se dali dohromady, i kdyby jen na těch pár dní, oba potřebujete trochu upustit páru!“

„Bože můj, tohle mi byl čert dlužnej,“ zaúpěl. „Vážně, Tome, měl by ses soustředit na tvoje manželství, než aby ses snažil spárovat ostatní páry. Je to celkem otrava.“

„Já vím, ale jednak mě to hrozně baví, a taky jsem fakt nadšenej z vidiny tebe a Viktorie,“ nadšeně jsem se zavrtal Kayovi do náruče a spokojeně vydechl. Kdybych jí dal dohromady s Nyzem, třeba by se dokázala odpoutat od toho bastarda bratrance. Toho k životu fakt nepotřebovala.

autor: PeTiŠka & Saline A.