autor: Turmawenne
Stále sedíc v pohodlném houpacím křesle nedaleko od okna, pobýval drobný chlapec vysoké postavy a neustále si při světle velmi slabého světla pročítal dva řádky dopisu, které ho již hodinu znepokojovaly. Nedokázal si vysvětlit, kdo mu tyhle dopisy posílá, a hlavně proč.
Je v tom závist nebo jen čirá nenávist? Je to Alan, nebo si s ním kdosi neznámý pohrává? Netušil, nechápal a nevěřil. Nechtěl věřit jedinému slovu, které dopis obsahoval. Uvnitř jeho těla se jeho dušička ovšem s ubíhajícími minutami zmenšovala. Měl strach, obavy a byl nejistý, ačkoli svého Toma miloval a bezmezně mu věřil. Chtěl popřít všechna ta slova, která kdosi napsal, ačkoli netušil, za jakým účelem. Chtěl od Toma slyšet, že je to všechno lež, ale on se mu o tom dopisu bál říct. Co kdyby reagoval agresivně nebo ho to naopak mrzelo? Co kdyby dostál pocitu, že mu Bill nevěří?
Nemohl tohle riskovat. Proto se rozhodl, že tento dopis zůstane tajemstvím. Rozhodl se včas, jelikož sotva si dopis založil do papírů z práce, zaslechl cvaknutí kliky.
„Bille?“ ozvalo se bytem. Bill ani neodpovídal, rovnou vyběhl z ložnice ještě nepřevlečený a doběhl ke svému protějšku. Ihned Toma objal kolem krku, přitiskl se k jeho pevné vypracované hrudi a zavřel oči. Jakmile se kolem něj stáhly silné paže, všechny jeho obavy a nejistota byla tatam.
„Ahoj,“ pohladil ho Tom po havraních vlasech a poodtáhl si jej od sebe pro polibek. Jakmile mu jej věnoval, zahleděl se mu hluboko do očí. „Děje se něco?“
„Ahoj, ne… jen jsem před chvílí přišel a jsem vážně unavený. Ale nechtěl jsem si dát vanu bez tebe, hm?“ usmál se Bill mile. Nechtěl na sobě dát znát, že by mu cosi ještě víc pokazilo náladu a přidalo na únavě.
„Kdyby se něco dělo, řekl bys mi to, že?“ zamračil se Tom trošku, přičemž Billovi sjel prsty po páteři.
„Jasně, že jo, ale nemusíš si dělat starosti,“ uculil se Bill přímo hravě.
Tom dal svému černovlasému andělovi jen krátkou pusu na čelo a poté si jej v náručí zanesl přímo do koupelny. Za vzájemné pomoci se oba odstrojili a vlezli si do vany plné pěny. Nyní následovala dobrá hodina plná relaxace, omývání se a doteků.
„Jak ses měl dnes v práci?“ zašeptal Tom do Billova ucha. Ležel za ním a černovláskovo tělo si o sebe nechal opírat.
„Bylo toho moc. Příliš práce, rozčilování, do toho ta nová holka. Byl jsem rád, když jsem udělal svoji práci a pak jsem musel po ní vše předělávat,“ povzdechl si Bill smutně.
„To mě mrzí. Třeba zítřek bude klidnější,“ pohladil jej Tom po břiše a věnoval mu několik polibků pod ouško.
„A jak ses měl ty?“ šeptl Bill, přičemž si začal pohrávat s pěnou, kterou na sebe všude sázel a vytvářel na sobě tak bublinkovou peřinku.
„Dnes to šlo, jen jsme nějak vyřizovali tu akci, co bude příští měsíc. Ta výprava bude zatraceně dlouhá. Doufám, že to za těch čtrnáct dnů stihneme. Ještě musíme dokoupit nějaké věci, zařídit si pojištění, všechno kolem. Je toho moc, tím tě nebudu zatěžovat. Ani já se tím nezatěžuji, tohle za nás dělají další lidi,“ usmál se Tom klidně.
„Sakra, ty to máš ale dobře ošéfovaný,“ zasmál se Bill zvonivým smíchem, pootočil se a všechnu pěnu, co měl nabranou v dlani, foukl přímo na Toma.
„Ty jeden,“ rozesmál se Tom a začal Billa všude po bocích lechtat. Bill to měl opravdu ‚velmi‘ rád, a proto se několik minut koupelnou nesly různé skřeky, výkřiky a hlasitý smích či prosby.
Když chlapci po koupeli a drobné večeři ulehli do pohodlné postele, přitiskli se k sobě a užívali si klidu a pohody, Tom náhle tiše promluvil.
„Budeš mít o víkendu čas?“ zeptal se najednou.
„Samozřejmě, budu doma a budu jen tvůj,“ uculil se Bill, přičemž si přes svého drahého přehodil nohu, a tím se k němu víc natiskl.
„Mmm, to zní moc dobře. A co kdybych nám ten víkend trošku naplánoval, hm?“ poškrabkal jej Tom na stehně.
„Chceš někam jet?“ optal se Bill zvídavě a pozvedl i hlavu. Byl náhle akčnější než dosud.
„Uvidíš. Nech se překvapit. Kdo se moc ptá, moc se dozví,“ políbil Tom to zvídavé štěně na špičku nosu. „Ale tenhle víkend si s tebou chci rozhodně užít,“ dořekl pak ještě.
„Udělám vše proto, aby se povedl. Snad ti nic z toho tvého překvapení nepokazím,“ zašvitořil Bill natěšeně, ačkoli ospale.
„Ty nikdy nic nepokazíš. Vše jen zdokonaluješ,“ věnoval mu Tom polibek a poté se už uložil i s Billem v náručí ke spánku. „Miluju tě,“ řekl a přitiskl jej na sebe.
„Já tebe,“ pověděl mu Bill a poté se už nechal unášet sny. Jeho sny nebyly vůbec klidné. Stále se nesly kolem toho dopisu, který jej tížil při každém nadechnutí.
Dny utíkaly jako voda. Bill se domů chodil prakticky jen vyspat, jelikož byl nyní skutečně velmi pracovně vytížený, a navíc chtěl stihnout všechnu práci, aby měl o víkendu nefalšovaný klid a čas jen na svého milovaného, což se mu také povedlo.
Byla sobota ráno devět hodin, když jej Tom probudil motýlími polibky, které mu sázel po ramenou a části páteře. Tohle ráno bylo přímo stvořené pro pomilování, čehož oba muži ihned využili. Měli před sebou krásný víkend, o němž Bill zatím nic netušil.
Po krátkém milování, dlouhé sprše a vydatné snídani milenci nasedli do Tomova auta a rozjeli se pryč z města. Bill dostal za úkol si s sebou sbalit jen nějaké pohodlné oblečení a základní hygienické potřeby.
Cesta trvala hodinu a několik minut, než Tom zastavil v malebném městečku, spíše vesnici, kde byla nádherná příroda, lesy, louky a větší zima než ve městě. Parkoviště u malého rodinného hotelu, kde chlapci zastavili, byl také dál od centra městečka, pokud se to tak dalo vůbec nazvat.
„Páni, tady je krásně,“ řekl Bill, když vystoupil z auta, a rozhlédl se kolem sebe do daleké krajiny.
„Myslel jsem si, že se ti ta změna bude líbit. Já to tu mám moc rád. Prožil jsem tu skoro celé dětství,“ prozradil mu Tom, vzal jejich tašky, chytl Billa za ruku a šel s ním dovnitř do hotelu. Na recepci je obsloužila postarší paní, která o všem věděla. Tom tu měl již připravenou rezervaci. Poté se chlapci ubytovali v malém příjemném pokoji v prvním patře hotelu. Byla tu i malá terasa s výhledem na dalekou krajinu, která se Billova hned zalíbila.
„Líbí se ti tu? Není to nic luxusního, ale…“ nedořekl Tom, jelikož mu Bill hned skočil do řeči tím, že jej jemně políbil.
„Je to perfektní, konečně klid od města a jen my dva,“ uculil se Bill.
„Mm, jsem tak rád, že se ti tu líbí,“ objal jej Tom a políbil ho několikrát na krk. „Dnes nás čeká perný den. Měl by ses na to připravit. Až se tu trošku zabydlíme, zajdeme si na oběd. Nechal jsem nám připravit tvoje oblíbené jídlo. Vím, že bys za smažák s hranolkama dal i život,“ rozesmál se Tom.
„Vážně bude smažák?“ zajásal Bill se smíchem. „Ty jsi vážně báječný,“ zaculil se a věnoval mu dětskou pusinku na rty.
Během hodiny, co si kluci vybalili věci a trošku si po cestě odpočali, šli dolů do malé jídelny. Jelikož to byl rodinný hotel, všichni se tu znali a celkově prostředí tu bylo domácké, bezprostřední a klidné. Během chvilky se oběma klukům dostalo výborného oběda, který si oba náležitě vychutnali, zvlášť Bill. Ten měl přímo boule za ušima, jak si pochutnával na svém oblíbeném značně kalorickém jídle.
Když oba dojedli, dostali jako malou pozornost ještě dezert v podobě malého zmrzlinového poháru.
Pěkně přejedení se potom odvalili nahoru do pokoje, kde ovšem bylo po veškerém klidu a odpočinku. Bill měl teď opravdu chuť padnout do postele a spát, ale tenhle nápad mu Tom stačil ukrást ještě předtím, než ho stihl vyplnit.
„Oblékat, šup, jdeme ty kalorie trošku spálit,“ poplácal Tom Billa po zadečku se smíchem. Ten s plným bříškem zaskučel, ale poslušně se šel převléknout. Přeci jen byl stále zvědavý, co jej čeká, kam ho Tom chce vzít a co budou dělat. Z Tomových slov Bill už doma poznal, že je pro něj tenhle víkend důležitý a že je má možná víc spojit.
Nyní byl čas zapomenout na všechno špatné. Na rušné město, neklid v práci a nedostatek času na jejich společnou lásku, a hlavně na ty ošklivé dopisy, které Billa tolik sžíraly. Teď byl čas na užívání si a lásku.
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Krásná, ale moc podezřelá idylka! Že by klid před bouří? 🙂
Dostala jsem chuť na smažák s hranolkama 😀 je to i moje oblíbený jídlo, taky podle toho vypadam 😀
Krásně idylický díl… Ale bojím se čím dáll tím víc těch dopisů 🙁 A taky toho, až budou Bill s Tomem od sebe. Aby se třeba Billovi něco nestalo…
No, jsem moc zvědavá na pokračování 🙂
Musím súhlasiť s dievčatami. Zatiaľ je to krásne idylický vzťah, ale bojím sa tých dopisov a aj Tomovho odchodu… no som zvedavá, čo bude ďalej 🙂
Tohle se čte přímo nádherně. x) Budu doufat že jim to pohodlí ještě chvilku vydrží…Snad se Bill nenechá zastrašit těmi dopisy. Těším se na další díl. 🙂
Já jsem tak přemýšlela o Billovi a těch dopisech a dospěla jsem k tomu, že je mi Billa děsně líto 🙁 Já sama nemám ponětí, co bych v jeho situaci dělala. Protože tomu druhému můžete věřit jak chcete, ale když začnou chodit takové podezřelé dopisy, tak prostě ten červíček pochybností začne šťourat a já s mojí fantazií bych za chvilku měla strach, že je Tom nějaký masový vrah a že mi chce navodit dojem, že mě miluje a pak mě odveze na takovou samotu, přiměje mě jít s ním na nějakou túru a pak už mě nikdy nikdo neuvidí 😀 Tohle už je tady přehnaná úvaha, věřím, že nic takového se nestane 😀 Ale kdoví, co je vlastně Tom zač. Bill jej zná jen takového, jak se Tom k němu chová, ale nejsem si jista, zda ví něco o Tomově minulosti a tak.
Trošku za začínám o Billa bát 😀 I když nevím jestli se bát Toma nebo toho, co Billovi píše ty dopisy.
No každopádně jsem fakt moc zvědavá na pokračování 🙂
Pani… docela se bojim, co sis pro nas pripravila… 🙁 Ty dopisy… mozna by se s nimi mel Bill sverit, nez to.preroste v neco vic… 🙁 ale vazne se bojim, jak to dopadne a jak se to zamota…
Ale moje pocity toho "spatneho" byly utlumeny tou romantikou na "vesnici" -malem mestecku, to bylo krasne a doufam, ze pristi dilek taky tim zacne 😉 byla bych moc rada, kdyby ano 🙂
Jsem zvědava kam jej Tom zavede a proč.