autor: Dietřisko & Kentaur
Odhaleni
Bill
„Takže… Je jasné, že na pana Benche musela mít spadeno spousta lidí. Můžete nám říct kdo a proč?“ Asi jsem sebral Tomovi jeho postavení, ale nijak mě to netrápilo. Předstíral jsem, že nevidím vzteklé pohledy, které po mně vrhá.
„Já… Nejsem si jistý,“ řekl váhavě pan Bench starší. „Zeptejte se spíš jeho bratra, Freddieho… Teda Ferdinanda.“
„On má bratra?“ podivil jsem se. „Můžete nám dát jeho adresu?“ Začal diktovat a já luskl prsty na Toma, aby to zapsal. Moc se mu to nelíbilo, ale neprotestoval. Natalie to sledovala s otevřenou pusou. Mrknul jsem na ni a namachrovaně odešel do auta. Sedl jsem si na místo řidiče. Pár vteřin po mně se do auta posadili naštvaný Tom a ohromená Natalie. Však ty mě ještě budeš milovat a obdivovat, pomyslel jsem si s úsměvem.
***
„Co se mezi vámi vlastně stalo?“ zajímala se Natalie, když jsme hledali dům Ferdinanda Benche. Tom málem zakopl.
„Jak to myslíš?“
„No… Vypadá to, jako byste se pohádali…“
„Tak něco,“ broukl jsem.
„Můžu s tebou mluvit?“ procedil Tom mezi zuby.
„Jasně,“ usmál jsem se. Chytil mě za zápěstí a odtáhl mě do nějaké uličky. Okamžitě jsem ho přitiskl ke zdi a pevně se k němu přitiskl. „Hmm, takže jsi změnil názor?“ zavrněl jsem.
„Ne, jen ti chci říct, aby sis se mnou přestal hrát,“ řekl naštvaně. Okamžitě jsem zvážněl.
„Já si s tebou nehraju.“
„A co mají být ty narážky…? Nejdřív mi říkáš, jak mě miluješ a necháš mě být, pak si ze mě děláš srandu…“ Sklopil hlavu.
„Jen se snažím vyrovnat se s tou bolestí. Dokážeš si představit, jak se cítím?“ Měl jsem vztek, ale spíš na všechno okolo než na něj. Nic neodpověděl, ale nedíval se na mě. Něžně jsem chytil jeho tvář do dlaní.
„Jak se máš?“ Zmateně se na mě podíval.
„Jak to myslíš?“
„Když jsi odjížděl, nebyl jsi na tom zrovna nejlíp. Jsi už v pohodě?“
„Už… Už jsem se z toho dostal,“ zamumlal. „A jak se mají Chris a Kate?“
„Budou se brát. A nezamluvíš to.“ Vážně jsem se mu podíval do očí. „Jsi šťastný?“
„Samozřejmě,“ vyhrkl.
„Je na tebe hodnej? Stará se o tebe? Nechybí ti něco?“
„Jo! A neptej se mě už na osobní život… Nic ti do toho není!“ Snažil se mi vytrhnout, ale já ho stiskl pevněji.
„Nezníš moc přesvědčivě.“
„Co je ti do toho?!“ Povzdechl jsem.
„Všechno…“
„Proč?“ zašeptal.
„Protože tě miluju.“ Naklonil jsem se k němu a dlouze ho políbil. Už se mě ani nepokoušel odstrčit. Pouze to rezignovaně přijímal. O to jsem nestál. Odtáhl jsem se a smutně se na něj díval. Vtom se ozvalo odkašlání. Otočili jsme se. Ve vchodu do uličky stála rudá Natalie. Bylo jasné, že už tam stojí nějakou chvíli.
„Ni-nikomu to neřeknu,“ koktala. „Jen bysme měli už jít.“
„Fajn?“ řekl jsem a vyrazil. Šli jsme všichni vedle sebe, ale Tom si dával pozor, aby byla Natalie uprostřed. Bylo mi to líto, ale nedával jsem to najevo. Jen jestli mu ten chlap, kterýmu nemůžu přijít na jméno, ubližuje… Zaryl jsem nehty do dlaní. Tak ublížím já jemu. A bude se pořádně divit.
„Tady to je!“ vykřikla Natalie. Zvedl jsem hlavu a spatřil moderní a zřejmě dost drahou vilu. Zazvonil jsem. Dveře přišel otevřít nějaký muž. Měl na sobě župan a tvářil se napůl zmateně, napůl naštvaně.
„Dobrý den. Scotland Yard,“ ujal se slova Tom.
„A CBI,“ dodal jsem.
„Ferdnand Bench,“ řekl muž upjatě.
„Jdeme kvůli…“ začali jsme s Tomem oba naráz. Zarazili jsme se a podívali se na sebe.
„Jdeme kvůli vraždě vašeho bratra,“ dokončila Natalie.
„Aha… Vydržte, půjdu se obléknout. Zatím pojďte dál.“
Posadil nás ke stolu v kuchyni a odešel. Mezi námi se rozhostilo trapné ticho. Po chvíli Tom vytáhl mobil a začal něco psát. Podařilo se mi nahlédnout mu do mobilu. Psal tomu… Harroldovi, že ho miluje. Krásné. Že spolu půjdou na večeři. Na romantickou večeři. Ještě lepší.
„Ty mi koukáš do mobilu?“
„Ne! Co si to o mně myslíš? zeptal jsem se uraženě. Jen zavrtěl hlavou a zprávu odeslal. Nepřiznal bych to, ale rvalo mi to srdce. Připadal jsem si jako chodící žárlivost. Benchovi to trvá, pomyslel jsem si netrpělivě.
„A jak se vlastně má Harry?“ zeptala se najednou Natalie. Nevěděl jsem, jestli vážně musí vědět všechno, nebo mi to dělá naschvál.
„Jo, fajn,“ usmál se Tom.
„Dlouho u nás nebyl,“ pokračovala.
„No… Nemá teď moc času.“
„Tak… Už mi můžete položit pár otázek, jestli chcete.“ Byl jsem vážně moc rád, když jsem spatřil Benche.
„Ano. Kvůli tomu tu jsme.“ Opravdu mě těšilo, že můžu začít mluvit o něčem jiném. „Kde jste byl v pondělí dopoledne?“
„Doma.“
„Máte na to nějaké svědky?“
„No jasně,. Janice, Grace,…“ Chtěl vyjmenovávat dál, ale já ho zarazil.
„Dobrý, to prošetříme. No a… Víte něco o nepřátelích svého bratra?“
„Měl jich spousta, ale konkrétně vážně nevím… Většinou to byla spíš závist než nenávist. Znáte to, prachy,“ mávl Bench rukou.
„Jaký jste spolu měli vztah?“
„Já byl mladší, on starší. Dědic většího podílu. Já vždycky hrál druhé housle. Ale nezabil jsem ho. Pořád mám prachů dost, to by mi za to nestálo.“
„Dobře, děkujeme,“ ukončil jsem výslech. Zatím. „Ozveme se, kdybychom ještě něco potřebovali.“ Rozloučili jsme se a vyrazili k autu.
„Myslíte, že to byl on?“ zeptala se tiše Natalie.
„Nevím,“ řekli jsme s Tomem naráz. Už mě to začínalo štvát. „Každopádně je to náš hlavní podezřelý,“ navázal jsem. „A tipnul bych si, že těch vražd bude víc.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Je zábavné sledovať, ako hovoria niečo obaja naraz.. hold obaja sú zvyknutí šéfovať. 😀
A ten Tomov vzťah.. dúfam, že ho čo najskôr ukončí.
Děkujeme Vám za podporu, lidé milí. Vaše komenty těší naše horoucí stárnoucí srdce. Jsme s Kentauřicí velmi rády, že se Vám naše povídka líbí. Pokud chcete zjistit více o nás a našich příbězích, podívejte se na náš web :)) (termitiod.blog.cz)
super rychle další =))))))))))))))))
Ti dva spolu mě neskutečně baví :)) A Bill je mi čím dál sympatičtější – jak jsem ho v první řadě tolik nemusela, tak tady je s těma svýma myšlenkovýma pochodama skvělej 🙂
Moc se těším na další díl 🙂
Chudák Natalie, na to asi jen tak nezapomene 🙂
Podle mě to bral Freddie moc klidně… Nejsem si tak úplně jistá, jestli v tom něco je, nebo moc čtu a koukám na detektivky 😀 Nicméně, další úžasný díl 🙂
To byla kapitolka doufám že brzo bude další.
Já z těch dvou prostě nemůžu 😀 Doslova 😀 Čekám, kdy se na sebe vrhnou, a pořád nic 😀 Každopádně Billovi fandím, musí získat Tomovo srdce zpět, i když si myslím, že Billovi Tomovo srdce nikdy ani patřit nepřestalo.
Harrolda bych už ráda pryč 😀 trochu mi to tam kazí 😀 Tak snad se brzy dočkám 😉
Děkuji za skvělý díl! 🙂