autor: BrokenMirror
Yin & Yang
Když se Bill probudil, bylo to proto, že se chodbou ozval tichý alarm. Oznamoval vězňům, že je připravené jídlo; v tomto případě to byla snídaně, za pět minut, a tak by se měli připravit opustit své cely.
Bill otevřel oči a zamrkal do jasného slunečního světla, které svítilo jeho oknem. Zdálo se, že je naprosto po bouřce.
Jeho tělu bylo divně, tohle byla první věc, kterou si uvědomil po tom, co si zvykl na světlo. Jeho kosti byly jako z želé, kůže ho šimrala a opravdu ho netěšilo, že se mu chtělo usmívat, a to absolutně bezdůvodně. Sváděl to na fakt, že sex už neměl roky, a tak tohle byla posexová euforie. S tichým usyknutím vylezl z postele, protáhl si nohy a prokřupnul záda. Bolelo to, ale bylo mu krásně.
***
„Dobré ráno, Bille,“ řekla Anna, když k ní přišel společně s dalšími residenty na cestě do kantýny. Usmála se na něj jako pokaždé, když ho viděla, a sotva zvládla zamaskovat překvapení, když jí úsměv oplatil. Nebylo to ten nejzářivější úsměv, ale byl to úsměv.
„Ránko.“
Jeho tón byl také abnormálně jasný. Zamrkala. Nechtěla se ho prozatím ptát, co je důvodem jeho dobré nálady, to by ho nejspíš naštvalo, takže se jen usmála a nechala ho jít do kantýny.
Anna ho chtěla dál sledovat, a tak ho následovala do jídelny a posadila se ke stolu v rohu na druhé straně místnosti. Nic na snídani nebo obědě jí nedokázalo napovědět, z čeho by mohl mít tak dobrou náladu, a tak to chtěla prostě svést na prášky, které poslední dobou jedl, ale pak jí během večeře došlo, co to bylo.
Strážníci, kteří hlídali během jídla, byli Andreas a Georg, dvojice na tak malou jídelnu stačila, proto byla trochu překvapená, když vešel Tom. Zvědavě ho pozorovala, jak jde k Billovi. „Ahoj,“ viděla, jak řekl Bill a už se znovu usmíval. Tom mu něco odpověděl a Billův úsměv se trochu zvětšil, řekl mu něco se sebevědomým výrazem ve tváři.
Když vězni o pár minut později odcházeli do cel, viděla, jak v té mase lidí Bill něco šeptal Tomovi do ucha, ten se zasmál, zavrtěl hlavou a s úsměvem ho poslal pryč.
Anna zamrkala.
Ať se propadne. Ať se propadne do sedmi pekel.
Tom nebyl schopný zůstat mimo. Odpoledne přijel do práce a musel ho prostě vidět. Bylo to, jako by do práce už nejezdil pracovat; jezdil tam kvůli němu. Bylo to, jako by mu platili za to, že za ním chodí.
Takže to proto se vetřel do jídelny hned po tom, co přijel na stanici. Viděl, jak Bill sedí sám ve svém obvyklém rohu, a tak i když by měl nejspíš trochu litovat toho, co spolu dělali – přeci jen to bylo nevhodné – nebylo to dost na to, aby od něj zůstal pryč.
Přešel k němu, snažil se nepoutat až moc pozornosti, ale věděl, že se na něj po očku dívají.
Když byl už kousek od něj, Bill zvedl hlavu. „Ahoj,“ řekl, opatrně se usmál.
„Ránko,“ odpověděl Tom s úsměvem o něco větším. „Jak se máš?“
Bill se ušklíbl tak, že Tomovým celým tělem projelo horko. „Dobře,“ zavrněl a v očích mu bylo vidět, na co myslí, Tom se málem začervenal, ale zachoval si tvář. „Sedneš si?“ zeptal se Bill, kývl směrem k židli proti němu a Tom zavrtěl hlavou.
„Nemůžu. Přijdu později, za pár hodin.“
Bill přikývl a dal si vidličku do pusy, oči mu zářily. „Platí.“
Zrovna v tu chvíli Andreas, který stál na druhé straně místnosti, zatleskal. „Dvě minuty, chlapi. Dojídejte.“
Bill si dal do pusy poslední kus jídla, co měl na talíři, než odstrčil tác a opřel se. „Oh, tak vážný,“ zamumlal Tomovi, který si odfrkl, podíval se na Andrease, který se opravdu tvářil velice vážně. Tom ho napodobil a Bill se uchechtl, naklonil hlavu a trochu překvapeně se zasmál.
O půl minuty později byli všichni na nohou, včetně Billa, a odcházeli k východu.
Bill přešel k Tomovi, naklonil se, prakticky mu dýchal do úst a Tom se zhluboka nadechl; nechtěl nic jiného, než ho chytit a opřít o stěnu…
„Chceš si to někdy v blízké době zopakovat?“ vydechl mu Bill do obličeje.
Tom se trochu zasmál a vykoktal: „Uvidíme,“ a Bill odešel se vševědoucím úšklebkem. Tom tam zůstal a bylo mu horko, skoro jako by hořel.
Stál tam tak nějak zpola ohromený, dokud si neuvědomil, že je místnost prázdná. Zamrkal a zavrtěl hlavou. Musel se uklidnit, kdokoliv by ho mohl přistihnout, doufal, že se to nestalo; Bill stál až moc blízko pro normální konverzaci.
Když se Tom dostal do kanceláře, okamžitě měl pocit, že o něm Georg a Andreas mluvili, protože zmlkli hned, jak vešel. Jeho kroky se ozývaly celou místností, když přešel ke stolu, cítil na sobě jejich oči. Posadil se, bylo mu divně.
Georg si odkašlal a znělo to jako virbl v tom tichu.
„No tak, řekni to,“ řekl Tom, vydechl a otočil se na své dva kolegy. „No tak, vím, co chceš říct.“
„Okay.“ Naklonil se Georg. „Jen si myslím, že je to kurva divný.“
To nebylo to, co Tom zrovna čekal. „Co?“
„Ty a osm- Bill,“ opravil se. „To bylo kurva divný.“
„Proč to bylo divný?“
Andreas stále nic neřekl, ale když to udělal, jeho hlas byl plný ohromení. „Buď tu svoji hru posunul na 100krát rychlejší, anebo opravdu…“ zastavil se, zavrtěl hlavou, jako by sám sobě říkal, že je to špatně. „Ne. Ne. Tome, tohle…“ zhluboka se nadechl. „Tohle nemůžeš. Prosím, nedělej to.“
„Oh, jo, jasně,“ řekl Georg pomalu a otočil se k Andreasovi. „Tebe taky dostal!“
Andreas ho ignoroval, ale čelist mu viditelně ztuhla. „Tome, manipuluje, okouzluje a stáhne tě k sobě, ale nic z toho nemyslí vážně. Hraje si; tahá tě za vodítko. A až budeš tak hluboko, že nebude cesty ven, zmáčkne spoušť a bude si užívat, jak se topíš.“
„Protože to se stalo tobě.“
„Já-„
„Řekni mi něco, Andreasi,“ řekl Tom a založil ruce. „Když jsi to byl ty, když jsi byl na mém místě, mluvils s ním někdy, sedl sis někdy a jen s ním mluvil? Zasmál se někdy?“
Andreas se na chvíli zarazil. „Nikdy, on se neumí-„
„No, se mnou to dělá,“ naléhal Tom. „Protože já jsem pro něj víc, než jsi ty kdy byl.“ Cítil se trochu pyšně.
Andreasovy oči se změnily ve dvě štěrbiny. Georg zapadl do pozadí, jen se díval s nadšeným výrazem, jelikož miloval drama. „Blouzníš,“ řekl Andreas a zavrtěl hlavou, ale v jeho hlase byla trocha nejistoty, která Tomovi říkala, že viděl, co se stalo během večeře. Tom neblouznil. „Má tě tak moc zaháčkovanýho.“
„Proč prostě nedokážeš přijmout, že se lepší?“
Než měl Andreas šanci odpovědět, Georg otevřel pusu, aby promluvil. „Takže i kdyby se lepšil, co budeš dělat? Co víc se stane, Tome? Musíš se na to podívat reálně a realita je, že je ve vězení, ano? A ty pracuješ ve vězení; mezi vámi dvěma nikdy nic být nemůže, i kdyby byl duševně zdravý.“
Jako by na to Tom nikdy nepomyslel; Georg jen zopakoval to, co on sám sobě říkal už nějakou dobu.
Tom si tohle říkal věky, ale nikdy to opravdu nepromyslel.
Tak nějak měl Andreas pravdu. Bill ho měl opravdu hluboko, hluboko zaháčkovaného.
***
„Nedávno se mi o tobě zdálo.“
Bill nakrčil obočí a zvedl koutek rtů. „Bylo to hezké?“ zahýbal obočím.
Tom tohle čekal, a tak rychle odpověděl: „Tekla ti z očí krev,“ zachvěl se, když pomyslel na ten sen, na to, jak Bill vypadal, když mu z vlasů kapala krev, z jeho oblečení, konečků prstů, jak černé měl oči, jak maniakálně se smál. A to nesměl zapomínat na jeho další verze.
Bill nakrčil pobaveně obočí.
„Sexy,“ řekl sarkasticky.
„Jde o to,“ pokračoval Tom, „že jsem kvůli tomu o něčem přemýšlel, celkem dlouho. Můžu se tě na něco zeptat?“
Bill si opřel lokty o stůl a opřel si bradu o pěst.
„Mmh,“ souhlasil s lehkým přikývnutím.
Tom zhluboka vydechl, nebyl si jistý, jak se zeptat.
„Nemusíš odpovídat,“ řekl, podíval se na něj, musel to říct, než se zeptá na něco, co by mohlo být až moc osobní. „No, víš, když se… změníš,“ řekl, nenapadlo ho lepší slovo. „Je to nějaká, chci říct, je to nějaká jiná osobnost, jakože rozdvojená osobnost?“
Bill se na něj chvíli díval, v tichosti, pak se narovnal a položil ruce na kraj stolu.
„Ani ne,“ řekl a Tom byl překvapený; nečekal upřímnou odpověď. „Ne oficiálně,“ dodal Bill zamyšleně. „Myslím, že bys to tak mohl nazvat, ale není to tak úplně ono, víš?“
„Má to jméno?“
„Jméno,“ zopakoval Bill pobaveně. „Nejsem až tak šílený, Tome, no tak.“
„Jak bys tomu říkal, kdyby to muselo mít jméno?“ zeptal se Tom, protože byl opravdu zvědavý. Ačkoliv bylo smutné, že s tím Bill musel žít, nemohl popřít, že to bylo vzrušující.
Bill se zamračil a zdálo se, že o tom přemýšlí.
„Matěj?“ navrhl s úšklebkem, žertoval a Tom se zasmál a protočil oči.
„Idiote.“
„A jak tomu obvykle říkají?“ zazubil se Bill, Tom byl rád, že o tom dokáže žertovat. „Jim? Stuart?“
Tom si odfrkl. „Nemůžeš nic vymyslet?“ to bylo zlé; Tom byl zvědavý, jaké jméno by si Bill vybral pro svou druhou osobnost, i kdyby to nemělo být to, co to bylo.
V jeho snu byl Bill rozdělený do tří, a čím déle o tom přemýšlel, tím víc to chápal. Zapadalo to, všechny tři zapadaly do Billa a všechny bojovaly o jeho pozornost, snažily se ho zatáhnout do jiného směru. Nebyl si jistý, jestli si toho byl Bill vědom, nezdálo se, že by o tom dřív přemýšlel jako o jiné osobnosti.
Bill pod stolem dal nohu přes nohu a byl na dobrou minutu zticha. Nakonec ale otevřel pusu, tentokrát zdráhavě. „Yang,“ vydechl.
Z nějakého důvodu kvůli tomu naskočila Tomovi husí kůže. „To zní dobře,“ souhlasil.
Téma Yangu náladu trochu potemnělo a Tom se už naučil rozeznávat změny v Billově náladě, když na to přišlo. Odsunul si židli od stolu a poklepal si na stehna s tázavým pohledem.
Billovy oči potemněly a na jeho rtech se objevil známý úšklebek. Ladně obešel stůl a usadil se Tomovi na klíně.
„Líbí se mi tohle tvoje nové sebevědomí,“ zavrněl, když Tom propletl prsty za jeho zády, byl rád, že dokázal zachránit situaci, než se úplně zkazila.
„Nechtěl jsem zabít náladu,“ řekl a snažil se ignorovat Billův pohled. „Promiň.“
„Jsem si jistý, že mi to dokážeš vynahradit.“
V hlavě mu šrotovala slova Georga a Andrease, ale byl to jen šepot vzadu jeho mozku, zatímco hlas Billa byl přímo vedle jeho ucha. „Mohl bych,“ řekl Tom hluboce, jejich rty se o sebe otřely, sotva se dotkly, ale Bill byl rychlý a zachytil Tomův spodní ret mezi své, nasál ho mezi zuby.
Líbali se jako dva natěšení teenageři na židli. Jejich rty do sebe narážely, odtáhli se jen proto, aby se mohli znovu nadechnout, než se k sobě zase přitiskli.
Bohužel museli přestat dřív, než se jeden z nich až moc vzruší, nebyli sami; nemohli dělat nic většího, ne teď, ne dnes.
Tom, který měl ruce stále v té samé pozici, s nimi přejel na Billovy boky a odtáhl se rty.
„Musíš jít?“ zeptal se Bill zastřeně, jeho oči byly tak temné, že ta hnědá nebyla skoro vidět.
„Brzy.“
Bill přikývl, zajel prsty do Tomových dredů. „Můžu se teď já na něco zeptat?“
„Myslím, žes to právě udělal.“
„Oh, chytré.“ Uchechtl se Bill. „Jsi opravdu gay?“
Tom překvapeně zamrkal. Tohle nečekal.
„Takže říkáš ne a moje ego vzrůstá světelnou rychlostí.“
Tom se tomu zasmál, než trochu vystřízlivěl. „Ani ne,“ řekl a zopakoval Billova slova z dřívějška. „Trochu.“
„Trochu znamená bisexuál?“
„Nejspíš.“
„Nejspíš,“ uchechtl se Bill. „Ale pak jsem stejně tak trochu výjimka. To se mi líbí.“
„A co ty?“ Tom vždycky předpokládal, že je Bill gay, ale nikdy se ho nezeptal. Neuvědomil si, že řekl něco špatně, dokud se Bill nedíval dolů, tichý a nehybný. Chvěl se mu pod rukama. „Hej, copak je?“
Bill skoro nemohl dýchat. Neviděl. Byl připravený, že na něj tahle otázka přiletí a plánoval na ni pravdivě odpovědět, ale nečekal tuhle reakci a že ji nedokáže kontrolovat. V mysli mu blikaly obrázky, vzpomínky, které jako by byly z jiného života, ze snu.
Pero mu létalo přes dlaň, lechtalo a škrábal, zanechávalo za sebou temně modré linky. Držela ho za ruku a kreslila mu na kůži malé obrázky.
Bill skoro spal; měl zavřené oči a opíral se hlavou o gauč.
Slabě se usmál, když cítil, jak ho prsty pohladila po dlani, bylo to uklidňující. Přejela po jeho čáře života a všech ostatních čárách, které si Bill nikdy nepamatoval, proč tam jsou, ať mu už jejich význam říkala, kolikrát chtěla, zasněně se usmál. „Mám vůbec chtít vidět svoji ruku, až skončíš, Karino?“ zeptal se unaveně.
Slyšel, jak se usmívá. „Ano,“ bylo jediné, co řekla a zavřela pero. „Jsem hotova, už tam není místo.“
Bill zamrkal a otevřel oči, podíval se na modré čmáranice na své pravé ruce. Namalovala po jeho kůži malé smajlíky a nejspíš stovku hvězd rozdílných tvarů a velikostí. Zkoumavě otáčel rukou. „Tahle je hezká,“ rozhodl se a ukázal prstem na pěkně velkou trojitou pěticípou hvězdu. „Můžu si jí udělat jako tetování?“
Karina vykulila oči. „Opravdu?“
Bill přikývl. „Chtěl jsem další a tahle je hezká.“
„To už se ti to první zahojilo?“ zeptala se a zašklebila se. „Moje pořád trochu štípe.“ Položila si ruku nad zadek. „Ale samozřejmě že můžeš!“ oči se jí leskly štěstím, jako by byla poctěna, že si chce vytetovat něco, co nakreslila. „Ale sem si to nedávej.“
Bill se uchechtl. „Jasně že ne. Kam myslíš?“
Na chvíli se zamyslela a pak se jí na rtech rozprostřel úlisný úsměv, naklonila se k němu a pošeptala mu to místo.
Bill se zasmál. „Opravdu,“ zamručel. „Okay. Dobře.“
„To bys udělal?“ zeptala se překvapeně.
„Jo, proč ne?“
Zavrtěla hlavou, smála se. „Nevím. To je opravdu dost dole, nikdo by ho neviděl, pokud-„
„Pokud bych nebyl nahý,“ dokončil za ní Bill s pokřiveným úsměvem. „Já vím. Kdo by to nechtěl vidět?“
„Tvoje ego, Bille, přísahám bohu…“
Bill se na ni zazubil a pak, najednou, jí líbal, ale netrvalo to dlouho. Odtáhla se s tichým zalapáním po dechu.
„Bille, já-„
Přerušil ji dalším polibkem, brzy se zdálo, že vzdala to cokoliv, co chtěla říct. Uvolnila se do polibku a nechal ho položit ji na záda.
*
„Nemyslím si, že jsme to měli dělat,“ řekla Karina tiše, když si zapnula košili. „Proč… chci říct…“ vypadala frustrovaně. „Myslela jsem, že jsi…“
S ostrým bodnutím děsu si Bill uvědomil, že si myslela, že je gay. Jak dlouho si to myslela? Myslela si to vždycky? „Nejsem,“ sykl a sebral ze země svoje triko. „Ježiši, Karino.“
„Omlouvám se,“ vykřikla zděšeně. „Já jen… nikdy jsi ani…“ nevěděla, co říct. „Nikdy jsi neměl…“
Protože jsi tu jen ty,
chtěl na ni zakřičet Bill. A muži jsou prasata. Byli nechutní a nespolehliví a už jen myšlenka na muže zvedala Billovi žaludek.
„Takže,“ začal. „Takže ty ne…“ zaúpěl a složil si obličej do dlaní. Oh, tohle je skvělé. Fantastické. Perfektní. Co to sakra udělal?
„Znamenáš pro mě všechno,“ zašeptala Karina. „Jsi můj nejlepší kamarád, jsi jako brácha-„
Slovo brácha se z ní sotva dostalo ven, než Billova ruka najednou vystřelila a vrazila jí facku. „Brácha!“ rozkřikl se. „Takže se svými bratry spíš, co?!“
Karině až hlava ulítla na stranu a ten šok ji na chvíli zcela paralyzoval. Když se pohnula, byla to jen její hlava. Podívala se na něj skrz své blonďaté vlasy a pohled v jejích očích byl znepokojený. Žádná zlost, žádný strach ani šok, jen čisté znepokojení.
Na pár vteřin byl zaslepený zlostí. Bratr. Bratr! Ztěžka dýchal a ona se na něj pořád tak dívala, ale nakonec ta zlost ustoupila a on si uvědomil, co udělal. Zamrkal a pak vykulil oči. „Omlouvám se,“ vydechl a natáhl se, aby se jí dotkl, ona ho ale vzala za zápěstí, zastavila ho.
Vrtěla hlavou a Billovi nikdy nebylo hůř.
„Myslím, že bys už měl jít,“ bylo jediné, co řekla, její oči nepouštěly ty jeho a jemu z toho chladla krev v žilách. Udělal to, co si slíbil, že nikdy v životě neudělá; vztáhl na ni ruku, a teď už s ním nechtěla mít nic společného. Bylo to naprosto pochopitelné, on už také nechtěl mít nic společného sám se sebou.
„Omlouvám se,“ řekl znovu a zvedl svou bundu, oblékl si ji.
Karina přikývla, pohled sklopený. „Vím, že ano,“ řekla. „Vím, že ano.“
Bill najednou vylítl z Tomova klína, couval, dokud nenarazil do mříží, které kryly okno. Měl zamlženo před očima, třeštila mu hlava, jak obrázky a vzpomínky problikávaly jeho myslí.
Serval si z ruky obvaz a zíral na ni, chvěl se, jako by čekal, že tam budou Karininy malůvky.
Tom šel k němu a on se přitiskl ke zdi, přitiskl si svou poraněnou ruku k hrudníku. „Nedotýkej se mě.“
„Co se stalo? Co jsem řekl?“
„Jsi… jsi…“ někde hluboko v mysli věděl, že se chová iracionálně, ale právě v tuhle chvíli jeho mysl nechtěla spolupracovat, odmítala přestat, odmítala ho nechat uklidnit se a uvědomit si, že je Tom jiný.
„Okay, posadím se tady,“ řekl Tom, stále se mu díval do očí, posadil se na kraj postele.
Tom zůstal sedět naprosto v klidu, zatímco se Bill snažil uklidnit svůj panický záchvat.
Trvalo deset minut, než se uvolnil a uklidnil. Svěsil hlavu, zavřel oči.
„Promiň mi to,“ zamručel. Tom tohle neměl vidět; bude chtít vysvětlení a Bill si nebyl jistý, jestli nějaké má. „Abych odpověděl na tvou otázku,“ řekl pomalu, roztřeseně se nadechl. Vyhýbal se pohledu na Toma, ale zároveň nemohl. „Ne, nejsem.“
„Ty… nejsi?“
„Ne.“
„Ale…“
„Hele, já nevím, okay? Nevím. Nemám pro tebe jinou odpověď.“
Podíval se na svou pravou ruku, na hojící se zranění, a usykl. Opatrně se toho dotkl, přejížděl po něm prsty.
„Nebudu ti lhát, neuvěřitelně mě mateš.“
„Chudáčku,“ odsekl Bill a podíval se na něj ostře. „To já takhle musím žít!“
„No, kdyby ses snažil s Annou mluvit, pak by ti pomohla-„
„Kdo si myslíš, že jsi?“ zeptal se Bill rozčileně. „Už nejspíš po sté, nejsi můj psychiatr, jasný? Nebudeš mi říkat, co dělat nebo říkat.“
Tom otevřel pusu, aby odpověděl.
„Ne, jdi do prdele!“ odsekl Bill. „Prostě drž hubu.“
Tom zavřel pusu, jen se na sebe mračili.
Chvíli byli zticha, to ticho trvalo celých pět minut a pak oba chtěli promluvit ve stejnou dobu. Bill ale pusu zavřel. „Ty první.“
Tom se teď trochu usmál. „Jen jsem chtěl říct, že si myslím, že tohle byla naše první opravdová hádka.“
„Ty tomuhle říkáš hádka?“
„Možná.“
Bill se uchechtl a založil ruce.
„Cos chtěl říct ty?“
Na Billových rtech bylo něco, co se podobalo úsměvu. „Že vypadáš dobře, když jsi rozčilený.“ Odfrkl si a odvrátil pohled.
Tom se zasmál, pak řekl mnohem střízlivěji: „Opravdu to myslíš vážně, když říkáš, že nejsi…?“
Bill vydechl a projel si roztřeseně vlasy. Pomalu se vrátil ke stolu a posadil se.
„Možná je to něco, na co bys měl přijít?“ navrhl Tom, snažil se být nápomocný, ale v tu samou chvíli na něj nechtěl tlačit.
Bill jen pokrčil rameny, díval se na dřevěný stůl. Věděl, že by měl nejspíš o tomhle říct Anně, bylo to něco, co ho trápilo od chvíle, kdy si začal uvědomovat, že je Tom jiný, že Tom není jako každý jiný muž, ale až doteď se to snažil potlačovat.
Tom ho nechal s jeho myšlenkami o samotě, řekl mu, že nejspíš bude chtít přemýšlet a Bill na něj chtěl zakřičet, že už nechce přemýšlet. Aby nechodil. Byl už unavený, už nechtěl. Ať ještě nechodí. Ale ta slova byla zadrhnuta v jeho krku, a tak se jen díval, jak Tom odcházel.
Nemyslím si, že ještě chci být sám…
Praštil čelem do stolu.
Pohrdal muži, opravdu ano. Pohrdal dotýkáním se jich, pohrdal tím, když se ho dotýkali, a přeci to dělal, přeci to stále dělal, přesvědčoval se, že se mu to líbí. Jako obsese, závislost, kterou věděl, že si zaslouží, kterou dokonce i potřebuje. Toužil po tom. Sváděl muže, nutil je dotýkat se ho; bylo to něco, z čeho jeho mysl chtěla křičet na protest.
Nelíbilo se mu to, a zároveň to miloval.
Bylo to absurdní, bylo to hloupé a nedávalo to smysl, navíc to nikdo nevěděl. Ani jeden z jeho psychiatrů nevěděl o jeho obsesi, o jeho potřebě po psychickém týrání. Stejně by nevěděl, co jim říct, sám tomu nerozuměl a už byl unavený z toho, jak se ho lidé snažili analyzovat.
Tom. Tom začal jako každý jiný muž, jen kus mrdek, který si zasloužil být potrestaný za to, čím je. Bill je sváděl pro zábavu, ano, ale také to dělal, protože si zasloužili, aby jim bylo ublíženo. Samozřejmě, Bill během svého času ve vězení svedl i pár žen, ale to bylo jiné, ženám neubližoval. Alespoň ne úmyslně, pomyslel si, když zavřel oči.
Ale Tom se hodně rychle ukázal býti jiným, to si uvědomil dost rychle. Bylo na něm něco, z čeho bylo Billovi těžko, ale v tu samou chvíli mu bylo lépe, když s ním bylo. Bylo to šílenství, protože přesně to samé cítil, když byl s ní.
Bill nevěděl, co si o tom myslel, jak na to reagovat, ale už před dlouhou dobou si vybral, že už mu to prostě je jedno, že nebude tolik přemýšlet.
Stejně už na ničem nezáleželo.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
OMG, LilKatie děkuju ti za další díl 🙂 Byla jsem docela překvapená, že si je Bill tak nejistý ohledně své orientace. Co si budeme nalhávat, pro mě bude gay až do konce života a nikdo mu to neodpáře 😉 Ty výlety do minulosti, kdy byl s Karinou mi vůbec nepomáhají pochopit, co se vlastně mohlo stát, že je zavřený a označený za šílence. Snad se to jednou dozvíme 🙂
Boze dekuji za dalsi dil…uzasny dil. Nechapu jak nekdo dokaze napsat neco tak dokonaleho, promysleneho, a pak taky to prelozit aby to ponechalo tuhloubku a vsechno. Smekam pred autorkou a prekladatelkóu tehle uzasne povidky. A tesim se jak se to nakonec dovyvine..
No tak sa opäť objavila ďalšia časť, za ktorú veľmi ďakujem.. už som rozmýšľala, že kedy sa tu objaví 😀
A k deju.. je zaujímavé sledovať Billovu "premenu", jeho správanie k Tomovi.. keď sa naňho usmieval, čo vôbec inak nerobí. A tá otázka ohľadom orientácie.. na to ani neviem čo povedať, ale zaujímalo by ma, prečo má Bill pocit, že muži si zaslúžia byť potrestaní len za to, že sú..
Teším sa na pokračko a som strašne zvedavá, ako sa bude ďalej ten vzťah medzi Billom a Tomom vyvíjať.
Taký mě překvapilo že není gay ale Tom mu pěkně vlezl pod kůží.
Ďakujem, ďakujem, ďakujem… Strašne som na pokračovanie tohto príbehu čakala. Dozvedela som sa ďalšiu črepinku z Billovej minulosti ale som zmätená stále viac. A horšie je, že nevidím žiadne východisko, len jediné, ak má Bill potrebu trpieť, možno by naozaj mohol vziať vinu za niekoho iného a on nie je vrah, len má pocit, že Karin ublížil a zaslúži si trpieť… Som neskutočne zvedavá čo bude ďalej a mám aj strach, že to Tomovo dobrodružstvo neskončí dobre. Predsa len, už o tom vie príliš veľa ľudí…
Teď, plná dojmů vůbec nevím co napsat…
Tuhle povídku jsem objevila až dnes. Z THF jsem znala jen banner a vůbec mě to nelákalo-já byla tak PITOMÁ!!!
Dnes jsem přečetla všechny dosud přeložené díly a musím ti LilKatie strašně moc poděkovat! Bez tebe bych to nikdy nezačala číst a to by byla obrovská škoda. Obdivuju, že ses pustila do něčeho takového. Tohle bych si já překládat netroufla.
Autorce posílám velikou poklonu, tahle povídka je dokonalá. Vúbec si netroufám tipovat, jak tohle asi skončí…
proboha já se konečně dočkala! Tolik adrenalinu..tolik emocí. je to nádherné. Už došlo i na moji teorii o roztříštěné osobnosti. Nemyslela jsem si, že bych byla něčemu blízko. Už mi nevadí, že tu nevím co Bill vlastně udělal a co se stalo. Líbí se mi, jak Tom v něm probouzí jiné pocity, stejně jako Bill v Tomovi. Jen se strašně modlím, aby to kluci na něj neprásknuli. Hlavně teda Andreas 🙁 Doufám, že se kluci neporvou to by byla pro něj asi poslední kapka. Obdivuju TOma, jak nepátrá po tom co se stalo, i když měl možnost si to celé přečíst. Miluju vás kluci.
Téda, konečně jsem se po dlouhé době dočkala dalšího dílu této úžasné povídky.. 🙂 Krásný díl, i mě šokovalo to, že Bill není gay.. vážně by mě zajímalo, jaké tajemství skrývá jeho minulost, pořád je vše takové zmatené.. snad se to dozvíme co nejdřív. 🙂 Děkuji za překlad. 🙂
ach.. sláva 🙂
Woow myslim, ze je Bill zamilovany^-^!!! :3 Jsem rada, ze jsi nam prelozila dalsi dkil je to skvela povidka:) Doufam, ze se Bill dostane z vezeni ven…!