Timeless love 1.

autor: Wind

Ahoj… tak jsem tu s první vícedílovkou. Jen tak na vysvětlenou… děj se odehrává v přítomnosti, ale flashbacky v dobách honu na čarodějnice. Tom a Bill jsou milenci v té době a vzhledem k tomu, že je to doba fanatických inkvizitorů, bude jejich láska stižena krutým osudem. Ovšem jak to bylo dál, to vám neřeknu tady, ale až v povídce… první díl nebude jeden z nejdelších, je to teprve rozjezd, seznámení se životy našich dvou hrdinů. Další díly plánuji udělat delší, aby bylo co číst…

Takže vzhůru do čtení a komentování 🙂
Vaše Wind

~*~
*flashback*

Mladý muž s plavými vlasy svázanými do prapodivných provázků v klidu ležel na prostorné posteli. Prsty jedné ruky zabořené v půlnoční záplavě, zatímco druhou rukou objímal štíhlý pas své jediné lásky. Svého nadevše milovaného Willa, který mu svými bledými prsty přejížděl mezi svaly na břiše.

„Nad čím přemýšlíš, Tomi?“ špitl po chvíli ticha Will. Tom si táhle povzdychl.

„Ale nad ničím… jen… bojím se, že o tebe jednou přijdu… víš přece, jak svět kolem nás pohlíží na vztah muže s mužem… občas si říkám, jestli by ti nebylo líp beze mě. Se mnou nikdy nebudeš moct jít mezi lidi jako můj milenec.“ Will zvedl hlavu a upřel na svou lásku pohoršený a ublížený pohled.

„Tak tohle už nikdy neříkej. Miluju tě, to přece víš… a to se nikdy nezmění.“ Will to myslel vážně. Miloval ho z celé své duše, ovšem Tomova slova mu připomněla jeho vlastní trápení, což prozradil výraz jeho tváře. Toho si Tom nemohl nevšimnout.

„Willy… copak tě trápí?“ usmál se Tom a zlehka pohladil tvář svého milence. Ten se do dotyku opřel a vtiskl mu drobný polibek do dlaně.
„Jednou… nevím za jak dlouho, ale… jednou až-„

„Počkej… Neříkej to. Myslím, že tohle jsme už řešili. Nechci se o tom bavit. Ty víš, že tě nikdy neopustím. Nikdy.“

Stávalo se to čím dál častěji. Will věděl, že je Tom nesmrtelný mág, a proto se trápil tím, že on je jen obyčejný člověk. Bál se, že ho jednou Tom opustí, protože bude moc starý, že si najde někoho lepšího… že…
Tom tyhle jeho myšlenky nenáviděl. Nechtěl, aby se jeho láska trápila. Snažil se najít kouzlo, díky kterému by Will získal nesmrtelnost, ale… nedařilo se. Vůbec v jejich době bylo nebezpečné dát znát, že je člověk čaroděj nebo se jakkoli vyzná v bylinách. A láska muže k muži byla tabu úplně stejně jako magie. Ačkoli… všichni věděli, jak to u církevních hodnostářů bylo… jen se o tom nikdo neodvážil promluvit.

Tom si k sobě Willa přitulil, jak nejpevněji mohl, a polibkem do vlasů zahnal jeho smutné myšlenky někam hodně, hodně hluboko do jeho podvědomí. V tuhle chvíli jim bylo skvěle. Ovšem… o pár dní později…

*konec flashbacku*

Mladý muž se s trhnutím probudil ze svého snu. Černé copánky, kterými před lety nahradil blonďaté dredy, se mu zkroutily na holých zádech. Opět se mu zdál ten sen. Ne. To vlastně nebyl sen. Byla to vzpomínka. Nejčernější den jeho dlouhého, dlouhého života.

Den, kdy o něj přišel.

Posadil se na posteli s hlavou v dlaních. Nikdy ho to nepřestalo trápit. A to od oné chvíle uplynuly již stovky let, během kterých se snažil svoji jedinou lásku přivést zpět ze záhrobí. Dosud se mu to nepodařilo, ale on stále věřil ve svůj úspěch. Někdy už mu zbýval do vysněného cíle jen kousíček, když se něco zvrtlo a jeho láska se mu opět vzdálila. Dalo by se říct, že od Willovy smrti žil jen pro to, aby ho zase přivedl mezi živé, což mnohdy zatemňovalo jeho dobrý úsudek.

Tom se zvedl z postele a zamířil k oknu. Venku se už pomalu rozednívalo, ale šero bylo stále všudypřítomné. Brzy bude čas připravit se do práce. Mohlo se to zdát zbytečné, vždyť na co by mág chodil do práce, že? Ovšem jen tady se Tom dokázal na chvíli osvobodit od myšlenek na něj. Pracoval jako primář místní nemocnice. Vlastně on sám tu nemocnici založil, ale to nikdo nevěděl, protože to udělal pod jiným jménem, podle kterého byl zakladatel už přes sto šedesát let po smrti. Za všechna ta léta měl tolik zkušeností s léčením, že se mu ani ti nejlepší doktoři s horou diplomů nemohli rovnat.

Tom si udělal snídani, najedl se, oblékl a pak už mu nic nebránilo v cestě do práce. Před odchodem ještě podrbal za uchem svého věrného psa, irského setra Bena. Nasedl do auta a během půl hodinky už oblékal bílý plášť primáře.

*na druhém konci města*

„Bille, počkej… co snídaně?!“ Volala na svého syna rusovlasá žena.

„Nemám čas… ujede mi bus… ahoj, mami!“ Černovlásek si za běhu nazouval boty a už pelášil na autobusovou zastávku kousek od domu. Měl štěstí. Doběhl právě včas. S úlevným výdechem se posadil na sedadlo vedle mladé hezké brunetky, která mu každé ráno držela místo vedle sebe.

„Ahoj, Liz.“ Naklonil se k ní pro polibek.

„Ahoj, Billy… zase jsi zaspal? Ty už se asi nezměníš, co?“ Usmála se Liz a přitulila se blíž k boku svého přítele. Chodili spolu už více jak tři roky a jejich vztah by jim mohl kde kdo závidět. Sice se neobešli bez občasných sporů, ale to už asi ke vztahu patří. Hlavní je, že se pak vždycky usmířili.

Když dorazili do školy, každý z nich se vydal do svojí třídy, protože Liz byla o ročník níž. I tak ale patřili mezi top-páry na škole. Bill se posadil do lavice a se zazvoněním vyčkával příchodu učitele.

autor: Wind

betaread: J. :o)

7 thoughts on “Timeless love 1.

  1. No okamžitě další díl hned zejtra ho tu chci no krásný to je ou a Tom s Billem by se mohli potkat tak že se Billovi něco stane no a pujde do nemocnice kde ho bude mit na starosti Tom…a zamiluje se do něj musím prostě jak říkám krásný a ať je tu další díl..:)))

  2. Tohle je fakt hodně dobrý…. rozhodně to dobře začíná a já jsem přesvědčená že se máme ještě na co těšit. Fakt pěkný ztěším se na další díl 🙂

  3. Páči sa mi to, len som zvedavá ako to bude aby mi nebolo ľúto Billa ani Willa. Som zvedavá ako ich dáš dokopy 🙂 Teším sa na pokračovanie.

  4. Tak musím říct, že mě tento díl opravdu oslovil a já se už teď nemůžu dočkat dalších dílů 🙂 Ten flashback se mi líbil nejvíc. Byl takový tajemný a ze starých časů 🙂 Tomi a Will 🙂 Nádhera 🙂 jsem strašně zvědavá, jak nakonec Will zemřel. protože pochybuju, že na stáří. Děísm se toho, co se mu stalo! A je mi tak líto Toma! On už je tady tak dlouho bez své lásky. Divím se, že ještě nezešílel! Musí to být strašné tu na tom světě být tak dlouho a jenom se nažit oživit jeho životní lásku.
    Oh, a Bill má přítelkyni? 🙂 No to se mi teda nelíbí 😀 Ne, samozřejmě že jsem ráda že má někoho k sobě 🙂 Ale už bych byla ráda, kdyby byl s Tomem 🙂 Jsem zvědavá, jak to máš pro nás všechno vymyšlené 🙂 Myslím, že tohle bude ještě hooodně zajímavé 🙂 Děkuji za povídku! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics