autor: Dietřisko & Kentaur
Berlin
Liebes Tagebuch,
dnešek je významným dnem pro celou Říši. Konečně se podařilo zrealizovat Führerovy plány a sny. Německá vojska napadlo Polsko. Tím začala válka a na jejím konci čeká sluncem zalitá, nádherná Německá země.
A víš, co je nejlepší? Děje se to na mé narozeniny a Führer mi osobně poslal gratulaci! Jsem šťastný. Nyní musím pronést proslov před svou jednotkou… Svůj pocit štěstí si můžu užít večer.
Tom
Vyhnali nás z kasáren. Zase se měl konat nějaký projev na vymývání mozků. Už mě to unavovalo. Pořád to samé dokola. Říkalo se, že se blíží válka, ale zatím to bylo stále o tom, jak je potřeba „nečisté“ rasy vymýtit. Nesnášel jsem tyhle kecy. Bylo to tak zatraceně nespravedlivé.
Rozestavěli nás na dvůr. Museli jsme udržovat přesnou linii a být v pozoru. Když jsem se rozhlédl po tvářích ostatních členů z mé jednotky, všichni napjatě očekávali, co se bude dít.
Najednou se před námi objevil Obergrupperführer Bill Kaulitz ve své velitelské uniformě. Přejel nás přísným pohledem a pak zaheiloval. Celá jednotka ho musela napodobit. Viděl jsem náboženskou úctu ve tvářích svých „přátel“. Dalo se jim tak vůbec říkat? Bill začal mluvit. Poslouchal jsem ho jenom tak napůl ucha. Nechtěl jsem to slyšet.
„Je mi ctí oznámit vám radostnou zprávu. Začala válka.“ Překvapeně jsem zamrkal, zatímco ostatní propukli v nadšený jásot. „Doufám, že s naší statečností a silou dovedeme boje do vítězného konce…“ Tak se to opravdu stalo… Začalo to… Všechny čekala zkáza.
Bill domluvil. Ozval se hlasitý poslech. Musel jsem se přidat taky, abych neměl problémy. Už tak toho bylo dost a rozhodně jsem se nechtěl nechat zastřelit za zradu.
Řekli nám, ať se zase vrátím na svá místa. Všude kolem sebe jsem slyšel vzrušené rozhovory ostatních. Nechápal jsem, proč jsou tak nadšení. Válka znamenala jenom miliony zbytečně promarněných životů.
„Tohle Hitler nedomyslel…“ zamumlal jsem si pro sebe tiše. V tu chvíli jsem neviděl pomstychtivé oči SS-Oberführera Andrease Gühneho.
Odešel jsem do místnosti, která mi byla přidělena. Naproti mě seděl Gustav. Můj spoluobyvatel tohohle malého prostoru a taky jediný, s kým se dalo aspoň trochu normálně mluvit.
Najednou se ve dveřích objevil Georg. Andreasův… No… Poskok a vlezdoprdelka. Věděl jsem, že je zle.
„SS-Mann Tom Kaulitz se má dostavit na odpykání si svého trestu,“ zašklebil se.
„Proč?“ zeptal jsem se opatrně. Co jsem udělal?
„Za blbé kecy. Příště si to aspoň rozmyslíš a buď rád, že to je jenom drhnutí podlahy!“ Hodil po mně hadr a ke dveřím postavil kýbl. Pak se otočil a odešel. S povzdechem jsem se zvedl.
„Co jsi řekl?“ upřel na mě Gustav své oči.
„Pravdu…“ Vzal jsem kýbl a vyrazil.
Bill
Přišel jeden z SS-Mannů mé jednotky. Oberführer Günhe mi řekl, že měl řeči urážející Führera. Nebyl to však velký prohřešek, takže dostal za úkol jen umytí mojí podlahy.
Při příchodu zaheiloval. Tvářil se slušně, tak jsem usoudil, že bude v pořádku. Přinesl si věci, o nic jsem se nemusel starat. Četl jsem si Führerovu gratulaci a začal sepisovat poděkování. Ticho vyplňovalo pouze drhnutí kartáče a skřípot tužky o papír. Protože jsem slušně vychovaný, navázal jsem se svým podřízeným zdvořilý, lehce odtažitý rozhovor.
„Jak se jmenuješ?“
„Tom Trümper.“ Ani na okamžik nepřesušil práci – to jsem ocenil.
„Doufám, že už se poučíš,“ řekl jsem relativně mile.
„Hmm,“ zabručel jen. Zamračil jsem se.
„Dávej si pozor, nebo to s tebou dopadne špatně,“ varoval jsem ho, měl jsem dobré úmysly! Snažil jsem se mu pomoct! Ale on řekl jen:
„Horší to snad být nemůže, než posluhovat těm netvorům.“ Zvedl jsem se od stolu a klekl si na jedno koleno, abych mu viděl do očí.
„Víš, že tohle budu muset nahlásit na vyšších místech.“ Neuhnul pohledem, celou dobu se na mě díval. Oceňoval jsem jeho odvahu.
„Už to mám hotové, Obergruppenführere,“ řekl. „Můžu jít?“
„Běž,“ zamumlal jsem.
„Heil Hitler,“ dodal ještě a s tím odešel.
„Heil Hitler…“ zašeptal jsem.
Abych se uklidnil, dokončil jsem poděkování Führerovi. Mohl jsem samozřejmě připojit stížnost na neposlušného vojáka, ale… Neudělal jsem to. Ani nevím proč. Prostě jsem to nechal být. Asi jsem vyměknul… S tím budu muset něco udělat.
Po zbytek dne jsem neměl nic na práci – jen jsem seděl ve svém pokoji a četl si Mein Kampf. Vím, že jsem ji četl už asi stokrát, ale já miluju ten pocit, když čtu slova osobně napsaná Vůdcem a jeho myšlenky souzní s mými.
Doufám, že brzy přijdou rozkazy – ta nečinnost mě rozčiluje. Když jsem naposledy mluvil s Himmlerem, naznačoval, že má jednotka bude jedna z těch, které budou bránit Berlín a Hitlera. Rozhodně se na to už těším. Raději půjdu spát – nemůžu si dovolit být nevyspalý. Říše mě potřebuje.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
První díl jsem si přečetla, je napsaný dobře, ale bohužel tomuto tématu ani tomu, že se v něm vyskytují dvojčata příliš neholduji, takže se omlouvám, že to u mě přečtením prvního dílu skončí.
No, já jsem věděla, že na něco zapomeneme! 😀
Tentokrát jsme se rozhodly vrhnout do trochu vážnějšího témata, takže doufáme, že se vám to i tak bude líbit 🙂
Moc děkujeme za super komentáře, které jste zatím u našich dílek zanechali!
Tak,konec kecání… 🙂
K. a D.
No, stejně jako Muckátko… Nevím co na to napsat. Měla jsem husí kůži už jen z toho banneru a hodně jsem se rozmýšlela, jestli to otevřít, nebo ne.
Nakonec jsem to otevřela, ale upřímně říkám, že nevím, jestli to budu číst. Tohle téma opravdu nemusím a je to pro mě až moc vážné na to, abych do toho motala twc… Omlouvám se.
[3]: souhlasím
A já říkám, že se mi to líbí. Jak už bylo řečeno, zřejmě to není zrovna nejvhodnější téma na twc, ale je fajn přečíst si zrovna od vás dvou něco vážného. Budu to číst, stejně tak jako každý jiný váš příběh, ale nejsem si jistá, jestli budu tak úplně souhlasit.
Abych pravdu řekla, takové reakce jsme nečekaly. Nebudu nikoho nutit, aby to četl. Jen říkám, že naším účelem není šířit nacismus či něco podobného, ale naopak ukázat, o co se jedna. Navíc je to aktuálnější téma, než se může zdát. V posledních volbách volilo delnickou stranu jedno procento lidí. Když se vám to nezdá moc, zkuste si to spočítat. Je to trochu povídka k zamyšlení.
To je asi vše.
to ja si to přečtu sakra ráda už se těším na další dil
tak doufám že Tom Billa z té posedlosti Hitlerem vyléčí docela mě zajímá co bude dál
Hodně kontroverzní téma – na to pozor. Taky téma ve kterém, když už chcete poukázat o co se jedná, je třeba dbát na detaily. Celkem vysoké funkce no :D. Bill generálem vojska, Andreas plukovník… no, na SS jednotku až moc vysoké… x) no, držím vám palce. Sama jsem zvědavá co z toho vyleze.
Já souhlasím s tím, že je to vážné téma pro twincest, ale první díl byl napsaný velice dobře, takže když tak bude povídka pokračovat, nevidím důvod, proč bych ji dál nečetla.. 🙂
Jelikož trpím nazi fetishem (fetišem pro nazi černé uniformy, nikoliv pro to co nacisté dělali) a taky pro to, že jsem také plánoval časem něco takového napsat a neměl jsem dostatečně velké koule 😀 musím říct, že jste mě potěšili/y!!! :3 Rozhodně budu rád za další díl. Jistěže kontroverzní a vážné téma, ale kolik spisovatelů se rozhodlo psat téma natolik vážné, jako je naše historie? Za mě rozhodně ano.
Bill krásně zobrazen jako typický fanatik Hitlerova "tažení", který doslova pohlcuje jeho slova a jeho činy. Tom je jinou osobou.
Toto téma je velice nevšední abych pravdu řekl, ale o to lepší. Mám rád originály, které podněcují fantazii. Dost bylo přeslazených rromantických povídek, přesně TODLE! MĚ BAVÍ!
Děkuji a respekt vám. 🙂
Přiznám se, že jsem nečetla první díl a nebudu soudit, co se tam bude dít, co se tam událo… Nicméně… Doba od roku 1933, kdy se dostala NSDAP k moci v Německu je zajímavá a mnoho autorů se k ní přiklání a pracuje s ní… Skýtá tam mnoho možností, jak ji využít… Ovšem… tento název mi nepřijde vhodný. Zejména proto že je spojený s onou osobou, kterou všichni známe… Pod tímhle názvem je to trochu zvláštní to takhle popsat… A nemyslím si, že to byla sázka na správnou kartu, co se týče názvu.
Četla jsem Vaše komentáře, jak jste na to reagovaly u ostatních a je dobře, že chcete upozornit na fakt, že jedno procento dělnické strany dostalo hlasy… Ovšem je zase otázka, jestli je to vhodné téma k řešení a upozorňování na to, aby se tam ukazovala opravdu pravá historie a nebylo to smyšlené apod… Aby to nebylo původně myšlené pro zamyšlení nad celou situaci, aby se potom z toho nestalo něco, co jste nezamýšlely… Ale jak jsem řekla nebudu soudit.. Toto téma je jisto jistě lákavé, ale ten název? Není šťastný a už vůbec si nemyslím, že je vhodně zvolený…
Tak teraz ste ma odrovnali. Nielenže začínate s novými poviedkami v takých krátkych intervaloch, ale tentoraz aj témou. Takéto niečo tu ešte nebolo! Je to poriadne vážna téma a osobne si myslím, že na twc nie úplne vhodná, ale je to vaše rozhodnutie také niečo napísať. Rozhodne však mám v úmysle prečítať si ďalšiu časť a ak ma nič mimoriadne neodradí 😀 tak si ju prečítam až do konca.
Ten popis Billovho fanatizmu.. normálne ma až zamrazilo pri jeho myšlienkach, ktorými súhlasil s Hitlerom a tešil sa na nadchádzajúcu vojnu.
Som veľmi zvedavá, ako sa s touto poviedkou popasujete a ako sa bude dej vyvíjať.
Já tý povídce rozhodně šanci dám. 🙂 První díl byl více než zajímavý,tak nevidím důvod to nečíst. Jsem zvědavá jak se s tímhle tématem poperete,protože ne každý má odvahu psát zrovna o tomhle. Zatím to celé dokonale vyjadřuje tehdejší atmosféru a za to už máte velké plus. 🙂 Těším se na pokračování a přeju hodně štěstí při psaní dalších kapitol. 🙂
No páááni..já nějak nevím co napsat a ani nevím, jaké pocity mít z povídky.
Tohle téma je na můj vkus až strašně moc vážné, smutné a deprimující. Na blog se většinou chodím odreagovat a mám strach, že u tohohle se budu akorát trápit a bude to na mě až moc. Další díl si ale rozhodně přečtu. Jen mám strach, že někdy nastane moment, kdy toho na mě bude moc a budu se čtením muset přestat.
Musím Vám ale holky říct, že jste si teda nemohly vybrat těžší téma na povídku 😀 Jsem rozhodně zvědavá, jak se s tím poperete a jak to bude pokračovat dál. Nemám vůbec ponětí, jak by tohle mohlo pokračovat a jak to skončí, ale pevně doufám, že se Tomovi podaří změnit Billův názor, i když teda nevím nevím. Spíš to vidím na nějaký pořádně depkoidní konec.
Tak uvidíme, jak se s tímhle poperete 🙂
Tolik komentářů už dlouho u žádný povídky nebylo 😀
První díl mě rozhodně zaujal 🙂 Teda – zaujal mě už ten název a na okamžik mi prolítlo hlavou: Bože, Bill bude Hitler 😀 Napadá mě, že kdyby byl zvolený trochu jiný název – třeba i český překlad místo originálu – nebilo by to tolik do očí. Nicméně název povídky je každého věc 🙂
Je to dobře psané – konec konců od vás dvou už ani nic jinýho nečekám, jste dobrý autorky 🙂 A já budu rozhodně číst dál. Jsem zvědavá, jak se popasujete s tímhle tématem, nicméně pokud to bude aspoň jakžtakž uvěřitelné a z hlediska historie to bude sedět, tak to bude určitě dobrý 🙂
Osobně se o tuhle tematiku docela zajímám, takže ode mě máte plus a budu vám držet palce, ať se vám povídka vydaří minimálně stejně jako startovní díl 🙂
Tak tohle je zajímavé. Musím přiznat, že nejprve jsem si přečetla komentáře… a i když někteří psali, že už to číst nebudou, tak já si to přečíst musela.
Téma Hitler mě vždy nějak fascinovalo. Vždycky jsem o tom chtěla vědět něco víc.
Můžu říct, že zapojit do toho twincest by mě asi nenapadlo, ale cením kreativitu. A upřímně se těším na další díl, protože jsem fakt zvědavá, co se bude dít:D
Tom je fakt odvážný. Tohle říct v té době… nebýt to Bill, tak už je nejspíš po něm:)
hustě 😀
netrpělivě očekávám pokračování. 🙂 Super začátek a skvělý téma ! 🙂 (akorát s těma něneckema slovíčkama mám občas problém, ale snad jsem pochopila co tím bylo řečeno)
Zajímavé a zvláštní téma.