autor: Dietřisko & Kentaur
Vyznání
Bill
„No… To vypadá krvavě,“ podotknul jsem při pohledu na mrtvolu Lauren Lavoorové. Nacházeli jsme se v dalším nóbl sídle zdejší smetánky. Rozhlédl jsem se kolem. Spatřil jsem rozbité okno, ale to prý bylo už na předchozím místě činu. Nepochybně se jednalo o toho samého pachatele. Otočil jsem se a spatřil Toma. Byl bledý a třásl se. Zmateně jsem se na něj podíval. Zrudnul a obrátil se.
„Prostě nemám rád mrtvoly, no,“ zamumlal. Vzpomněl jsem si na jeho incident s „pitvologem“. Tak strašně moc jsem ho chtěl obejmout a políbil, připomněl mi, jaké to bývalo. Spokojil jsem se s tím, že jsem ho podepřel.
„V pohodě?“ Přikývl. Vyvedl jsem ho ven z domu a on se nadechl čerstvého vzduchu.
„Díky,“ vydechl. Pustil jsem ho. Z domu vyšli i ostatní. Taky se tvářili dost roztřeseně.
„Vemte si dneska volno,“ řekl Tom. „Jen… Potřebuju někoho na noční.“
„Já půjdu,“ řekl Matthew.
„Já taky,“ přidal jsem se.
„Dobrý,“ oddechl si Tom. Rozešli jsme se domů – já se na pokoji pořádně vyspal.
Večer jsem vyrazil rovnou do práce. V celé budově Scotland Yardu nikdo nebyl, kromě Matthewa. Sedl jsem si do kanceláře a pořád dokola si procházel spis o případu. Po hodině se ozvalo zaklepání na dveře. Zvedl jsem hlavu.
„Ano?“ Dovnitř vešel Matthew.
„Můžu?“ zeptal se nervózně.
„Jo,“ broukl jsem. Sedl si na můj stůl. Tázavě jsem se na něj podíval.
„Věříte v lásku na první pohled?“ Moje odpověď před lety by byla: Nevěřím na lásku vůbec. Ale po tom, co jsem poznal Toma, bylo všechno jinak.
„Možná?“ odpověděl jsem neurčitě.
„Já… Jsem se do vás zamiloval.“ Zmateně jsem se na něj podíval. Byl rudý a díval se do země. V tu chvíli mi hrozně připomínal Toma. Položil jsem mu ruku na rameno.
„Tohle nepůjde,“ řekl jsem něžně. Smutně pokýval hlavou. Vypadal tak nešťastně… Přitáhl jsem si ho k sobě a sevřel ho v náručí.
„Netrap se…“ zašeptal jsem mu do ucha. „Najdeš si někoho, kdo si tě zaslouží.“
„Dobře.“ Najednou se otevřely dveře a do kanceláře vešel Tom. Překvapený výraz v jeho tváři vystřídal chlad.
„Tyhle věci jsou na pracovišti zakázané,“ řekl ledově. Pustil jsem Matthewa a postavil se.
„Já- já půjdu,“ vykoktal Matthew. Osaměli jsme.
„Co si myslíš, že děláš?“ zasyčel Tom.
„Vůbec nic.“ Založil jsem si ruce na prsou.
„Ty… Ty…“ Zřejmě nenacházel slov. „Jak můžeš?“ vyrazil ze sebe nakonec.
„Tak teď mě poslouchej,“ řekl jsem mrazivě. Byl jsem vážně naštvaný. „Přestaň si se mnou hrát. Odmítáš mě a pak žárlíš? Tohle je totiž jen fér.“ Postoupil jsem dopředu. Vyděšeně se na mě díval. „Ono by to bylo fajn, něco si s ním začít. Sledoval bych, jak žárlíš, jak tě to štve a přitom si uvědomuješ, že je to tak správně… Bylo by to správné a kruté, viď?“ Obkroužil jsem prsty jeho rty.
„Tak proč to neuděláš?“ zeptal se tiše. Přitáhl jsem si ho k sobě.
„Ty víš proč…“ Rozechvěle vydechl a přitiskl se na mě. Chvíli jsme jen tak stáli v objetí. Ticho přerušoval jen náš dech a tlukot našich srdcí. Pohladil jsem ho po zádech a posadil ho na stůl. Něžně jsem uchopil jeho tvář do dlaní. Jenom jsem se na něj díval.
„Děje se něco?“ zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou a usmál se. Měl na sobě košili. Moc mu to slušelo. „Tak dobře,“ vydechl. „Chceš mě?“ Začal si rozepínat knoflíčky. Bylo to… Velmi vzrušující. Jemně jsem mu odstrčil ruce a knoflíčky zase zapnul.
„O tohle mi nejde,“ usmál jsem se. Chytil jsem ho za ruce a políbil na tvář. Zmateně se na mě podíval. „Dobrou noc,“ zašeptal jsem, otočil se a odešel do hotelu. Nemohl jsem tam už zůstat. Pořád jsem na něj myslel… Začínalo se mi to vymykat z rukou.
Tom
Zůstal jsem tam zaraženě stát. Nečekal jsem, že… Že mě odmítne. Cítil jsem se zvláštně a nejhorší na tom všem bylo, že jsem to asi… chtěl. Nechápal jsem, co se to se mnou v poslední době děje. Mám milujícího přítele, tak co mi, sakra, chybí?! Proč jsem pokaždé tak nervózní, když se mi Bill jen přiblíží?
Zmučeně jsem se složil na židli. Ani se mi domů nechtělo. Přemýšlel jsem o tom, jestli Harrymu vůbec chybím. Poslední dobou měl pořád moc práce a na mě mu nezbýval čas. Chápal jsem to, ale mrzelo mě to.
Nakonec jsem přeci jenom šel domů. Ani mě nepřekvapilo, že tam Harry ještě nebyl. Zalezl jsem si do postele a usnul. Zdálo se mi o Billovi.
***
Druhý den jsem vstal docela pozdě. Harry řekl, že mě hodí do práce. Děkovně jsem se na něj usmál a nastoupil do auta. Když jsme zastavili a vystoupili, zhluboka jsem se nadechl.
„Tak… Ahoj,“ špitl jsem. Harry se ke mně naklonil a dlouze mě políbil. Nečekal jsem to, takže jsem začal spolupracovat až po chvilce. Po tom, co se ode mě odtáhl, jsem uviděl Billa, jak se na mě dlouze podíval a zalezl do budovy. Rozloučil jsem se s Harrym a vydal se za ním.
„Dobré ráno,“ pozdravil jsem, když jsem šel kolem něj.
„Dobré,“ broukl nepřítomně. V tu chvíli ke mně doběhla Natalie a odtáhla mě za rukáv někam za roh.
„Co potřebuješ?“ zeptal jsem se zvědavě.
„Chci se tě na něco zeptat,“ odpověděla.
„No?“ pobídl jsem ji. Trochu rozpačitě si prohrábla blonďatou hřívu.
„Co je mezi tebou a Billem?“ vypadlo z ní nakonec. Střelil jsem po ní pohledem. „Já… Já… Nic mi do toho není… Nemusíš odpovídat, jestli nechceš. Ale nikomu to neřeknu,“ koktala
„Dřív jsme spolu něco měli, ale teď už je to minulost,“ vydechl jsem a nechal ji tam stát.
Někdy kolem oběda jsme měli výjezd. Údajně se jednalo o nějakého mladíka, který na benzínce vytáhl zbraň, protože mu prodavačka nechtěla vydat peníze.
Bill
Celou cestu jsem musel myslet na to, jak ten… Harrold Toma oslintával. Nedokázal jsem to dostat z hlavy. Alespoň jsme měli nějaké rozptýlení, i když jsem nechápal, proč to musí řešit Scotland Yard. Jeli jsme všichni, protože se ostatní taky nudili. Matthew se na mě pořád nervózně díval.
To, co jsme spatřili na té benzínce, když jsme dorazili, jsem nečekal. Už se střílelo – zloděj si zřejmě přivolal na pomoc kamarády. Matthew a Jeremy vběhli dovnitř. Tom chtěl jít za nimi, ale já ho chytil. Zezadu jsem ho objal.
„Nemáš vestu,“ řekl jsem.
„Pusť mě!“ Snažil se mi vyškubnout.
„Ne, já tě tam nenechám jít.“ Teď jsem mluvil vážně. „Už jednou tě málem zastřelili. Znovu už to nedovolím.“
„Štveš mě, víš to?“ To už Matthew, Jeremy a Natalie vedli tři muže v poutech. Pustil jsem Toma.
„Je to zvláštní, že jim ta benzínka za to stála,“ prohodil jsem a sedl si do auta.
„Pojedeme si promluvit s manželem Lavoorové,“ oznámil Tom. Tentokrát jsem jel jen já s Tomem. Natalie se přidala k Matthevovi a Jeremymu. Tom se nejdřív vztekal, ale pak to přijmul. V autě zavládlo trapné ticho. Najednou si Tom odkašlal.
„Já… Jsem rád, že jsi tady.“ Letmo jsem se na něj podíval.
„Vážně?“
„Jsi… vážně dobrý, jsem rád, že mi pomáháš.“
„Děkuju,“ řekl jsem prostě. Zase jsme mlčeli.
„Vzpomněl sis na mě někdy,“ zeptal jsem se tiše.
„Jo,“ zamumlal. Smutně jsem se usmál. Aspoň něco.
Znovu jsme stáli v domě, kdy jsme našli mrtvolu. Tentokrát to ale bylo tváří v tvář zachmuřenému muži, Maxmilliánu Lavoorovi, manželovi zavražděné.
„Jak dlouho jste se znali?“ zeptal jsem se.
„Sedm let, pět let jsme byli svoji.“
„Mhh-hmm… Jaké jste spolu měli vztahy?“
„Rok od roku chladnější…“
„Znal jste Aloise Benche?“
„Samozřejmě.“ Chladně jsem se na něj podíval.
„Jste podezřelý,“ oznámil jsem mu. Zavřel jsem svůj notes. Lavoor sklopil hlavu.
„Bille,“ zavrčel Tom.
„Co je?“
„Už zase to děláš. Jsi hnusnej na lidi.“ Praštil jsem ho notesem po hlavě.
„Profesionalita. Kolikrát ti to mám říkat?“ Vztekle se na mě podíval.
„Děkujeme, to je zatím všechno,“ sdělil jsem Lavoorovi.
„Počkejte!“ zavolal. Otočil jsem se. „Moje manželka jezdila do městečka Newstone. Měla… tam s někým poměr. Zkuste to tam.“ Párkrát jsem zamrkal.
„Díky,“ řekl jsem nakonec.
Vyšli jsme s Tomem před dům. Viděl jsem v jeho očích nadšení.
„Máme stopu! Ale budeme tam muset zajet…“
„Já mám v Newstonu tetu… Mohli bychom u ní bydlet a zatím vyšetřovat,“ navrhl jsem.
„Bille… to je… super,“ vydechl. Překvapeně jsem zamrkal. Nečekal jsem, že bude souhlasit. „O víkendu?“ zeptal se nadšeně. Usmál jsem se.
„Tak dobře.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Tak to bude zajímavý víkend 🙂
Uh, těším se na ten jejich společný víkend… Teda, pokud to Harrold Monsoon nehodlá sabotovat. Ale Matt (proč jen mi to připomíná Mathiho z PP?) je sympaťák, ale na mě se v této povídce objevuje až příliš vysoké procento homosexuálně orientovaných obyvatel. Nicméně, můj názor znáte 😀
Páčilo sa mi, ako Bill natvrdo povedal Tomovi tú pravdu o jeho správaní… Tom vážne nevie, čo chce.
Na Harrolda už ani nemám slov… na takého človeka, akým sa javí, sa pomaly ani nedajú nájsť slová.
A ten záver.. ako Bill Toma zas usmerňoval a tá rana notesom po hlave 😀 a na ten ich víkend sa teda teším. Dúfam, že si Tom už konečne ujasní svoje city 🙂
Zatím nejhezčí díl, co se týče vztahů našich kluků :)) Moc se mi líbí Billovo chování, jak je k Tomovi jemný a že ani nevyužil příležitosti 🙂 A těším se na jejich víkend 🙂
Nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
Jupíííííí budou spolu honem další díl.
Teda toho jejich společného víkendu se asi nedočkám 😀 Těším se na to jak malá! Budou spolu sami, a prostě jsem zvědavá, jak se díky tomu bude jejich vztah odvíjet 🙂
Zajímavé taky je, že v minulé řadě bych někdy Billa nejraději nakopala 😀 A v téhle řadě jej mám strašně moc ráda 🙂 Jak psala Allka, moc se mi jeho chování vůči Tomovi líbí! 🙂 Je sice škoda, že si tyhle pocity k Tomovi neuvědomil dřív, všechno mohlo být jinak, ale je zase pravda, že lepší pozdě než nikdy 🙂 Taky se mi líbí, jak to Bill nevzdává a při každé příležitosti Tomovi ukazuje nebo říká, jak jej miluje. Pevně věřím, že se mu tahle snaha nakonec vyplatí 🙂
No a jako obvykle musím napsat, že chci, aby byl Harrold už pryč! 😀 Na dobro! Vůbec se mi nelíbí, jak byl zase najednou na Toma celkem milý, vzal ho do práce, políbil jej…mu se taky ta nálada mění pořád a k Tomovi se chová jak se mu zachce! Moc chci, aby si Tom uvědomil, že s ním není šťastný 😀 a chtěl být s Bille 🙂
Moc děkuji za další díl! 🙂