autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Hned po tom, co uklízečka odešla, přišel Tom. Jen jsem k němu zvedl hlavu a lehce se na něj usmál. Měl jsem chuť se rozeběhnout a vrhnout se mu kolem krku. Jenže to je jen sen.
„Zařízeno,“ oznámí mi poslušně a zavře za sebou.
„Děkuju moc,“ usměju se vděčně. „Už tu byla uklízečka a převlékla tu postel.“
„Já vím, potkal jsem ji na chodbě,“ pokývá hlavou. „Už sis vybalil?“
„Jo, jo,“ přikývnu na souhlas a sjedu si dlaněmi nervózně po stehnech. Kdyby to byla jiná situace, už stojím u něj a láskyplně ho líbám. Mohl bych to udělat i teď, ale mám strach, že by ten brouček odmítl.
„Dobře. Jinak… pití i jídlo je normálně v kuchyni. Pojď se podívat, jestli nebudeš mít na něco chuť, abych to koupil,“ pobídne mě a rozejde se kolem mě do kuchyňky. „Chodím na jídlo dolů do restaurace, takže tu nemam pořádný jídlo. Spíš sušenky, ovoce a tak, kdybych měl na něco chuť.“ Došel jsem tam s ním a podíval se, jak to tam všechno má.
„Tomi, já nemám ani moc chuť k jídlu. Pokud něco budu chtít, řeknu si, ale ty tvoje sušenky s tebou rád ochutnám,“ usměju se na něj mile. „Já jen…“ přistoupím k němu a pootevřu rty. Stáhne rty k sobě, jako by se přesně této situace obával, a podívá se na mě. Jenže já nechci, aby se obával, sakra.
„Hm?“ pousměje se. Tohle nebude asi vhodná situace, abych ho líbal. Jenže on mi chybí, moc mi chybí.
„Moc děkuju,“ pohladím ho něžně po tváři, abych mu nepůsobil nějaké špatné pocity, a sklopím pak trošku oči.
„V pohodě. Nakonec jsem rád, že tu jsi. Alespoň ten den si spolu užijeme, ne?“ usměje se na mě povzbudivě. To zní tak… hrozně, pane bože. Nejradši bych se vymazal ze světa, protože tohle mi ubije. Vidím, že to není jako dřív, jak bych si přál a bolí mě to. To jeho ‚nakonec‘.
„Doufám, že ano,“ přikývnu a kousnu se do rtu. Olíznul si rty a nadále se na mě usmíval.
„Mmm, tak co budeme dělat? Neměl jsi něco v plánu?“
„Chtěl jsem jít do toho krámu,“ kývne pobaveně hlavou.
„Mohl bych jít s tebou?“ zeptám se stydlivě.
„Jasně. Třeba si vybereš něco, co bys chtěl,“ odsouhlasí. Hah, jdu kvůli tomu, abych byl s tebou co nejvíce.
„Dobře,“ přikývnu. „Jen si převléknu tričko,“ brouknu a rozejdu se pomalu do pokoje. Tam jsem si na sebe vzal jen slabé černé tílko.
„Já se taky převleču. Vlastně bych si dal i sprchu, jestli ti to nebude vadit. Byl jsem v nemocnici, takže… No zkrátka bych se sebou měl něco udělat,“ povzdechne a už si začne sundávat triko.
„Jo, klidně běž,“ usměju se na něj mile. Jindy by si mě vzal s sebou. Ne, nebudu na to myslet, nemůžu. Ještě ze sebe skopnul kalhoty a v boxerkách odešel do koupelny. Jen jsem semkl rty k sobě a díval se za ním.
Když jsem si uklidil tričko do tašky, usadil jsem se na pohovku a jen na něj čekal. Hlavou se mi míhalo tisíce myšlenek. Stále jsem si jen pohrával s tím prstýnkem od něj a snažil se v sobě nějak skrýt všechnu tu bolest. Cítil jsem se tu zvláštně, nebylo ani divu. Z veškerého uvažování mě vytrhlo, když ze dveří od koupelny vyšel napůl mokrý Tom jen s ručníkem kolem pasu. Klasicky a snad i naschvál ho měl proklatě nízko. Kapičky vody na jeho vypracovaném těle ještě zvýrazňovaly jeho opálení. Můj bože a tohle bylo moje. Mohl jsem se ho dotýkat, líbat ho a ty kapičky mu klidně olizovat. To mi dělá snad vážně naschvál. Kousl jsem se do rtu a prohlédl si ho. Bohužel mi nikdo nemohl upřít, že jsem z něj byl absolutně v háji. Po chvilce jsem od něj zrak odvrátil, nechtěl jsem, aby si myslel, že ho nějak očumuju.
„Tohle jsem potřeboval,“ vydechl spokojeně, přičemž se protáhl a zívl. Díky tomu mu samozřejmě ručník sjel ještě o něco níž, takže mi byly odhaleny jeho dokonale oholené slabiny. Ohh, ne, nedívej se na něj. Ježiši, to je nevhodná situace na to, abych cítil tlak v kalhotách.
„Jo, to-to věřím,“ prohlédnu si ho a jen bezmocně přivřu po chvilince oči.
„Není ti v těch kalhotách horko?“ nakrčí nos a založí si ruce v bok. Ještě se ptá? Ach jo, zabijte mě někdo.
„No jo, teda… to je dobrý,“ koktnu.
„Tak půjdeme koupit nějaký kraťasy,“ poposkočí vesele a zatleská rukama. Jako naschvál se mu rozvázal ručník. Ne, ne, ne! „Nedaleko je…“ To už z něj sklouznul ručník na zem. Ah, ježiši. Nechci nic vidět, nechci. „Ahm, promiň,“ sebral ho zamračeně. „Kousek odtud je dobrej obchoďáku s hadrama,“ začal si ho opět uvazovat kolem pasu.
„To nic, dobrý,“ nasucho polknu a odvrátím zrak. „Já to vydržím, mám tu jedny slabší džíny,“ oddechnu. Nechci si nic kupovat. Nemá to cenu na ten den a kousek.
„Ne, stejně musíme koupit plavky. Až nakoupíme, půjdeme se na chvíli koupat do moře. Tady chodí běžně takhle pozdě, když už není slunce tak ostrý,“ rozejde se do ložnice. Nebudu mu odporovat. Pokud to tak chce, rád půjdu.
„Tak dobře,“ odsouhlasím mu to nakonec.
„No vidíš, že to jde,“ zasmál se a začal se vedle oblékat. Nějak to jít musí. Nechci ten jediný den jen sedět, dívat se na tebe a brečet, lásko, víš.
„Jo, jo,“ pousměju se a dojdu si pro tašku. Vzal jsem si z peněženky peníze a jinak tu vše nechal. Když byl hotový, seskočil schod z ložnice jako malé dítě a přišel ke mně. Měl na sobě obyčejné bílé tílko, které zvýrazňovalo jak jeho svaly na rukou i ramenou, tak vypracované bříško. Měl na sobě tmavě modré kraťasy s bílým lemem a k tomu i modré žabky. Opravdu lituju toho, že mám práci, jakou mám. Kdybych ho zaměstnával a nevedl firmu, možná by si do firmy dovolil chodit taky v tílku. Sakra, jemu to tak šíleně sluší.
„Sluší ti to,“ pochválím ho a usměju se.
„Jo? Vždyť mám jen tílko a kraťasy,“ zasměje se. Ještě si nandal sluneční brýle, dal si peněženku a iPhone do kapes a poté vyšel z pokoje. Vzal jsem si také sluneční brýle a šel za ním.
„No právě,“ pošeptám více méně sám pro sebe. On to ovšem slyšel a zasmál se. Zamknul pokoj. Vzápětí jsme se vydali k výtahu. Došel jsem za ním a stoupnul si k němu, když přivolal výtah. Ten hned přijel, takže jsme nastoupili a sjeli do přízemí. Prošli jsme recepcí a poté už se vydali ven. Rozešli jsme se do centra, kde se ukrýval i ten obchod, o kterém Tomi mluvil. Hned jsme se tam rozešli. Všude to bylo hezké, čisté a uklizené. V každé ulici bylo mnoho krámků, obchodů se suvenýry, ale i hodně restaurací či cukráren.
Pomalu jsme došli až dovnitř do obchodu, kde Tom dál také vedl. Vzal velký košík, předal mi ho a se smíchem do něj skočil jako malé dítě. Blázen, ještě to tu zbouráme, ale proč ne. Jen ať to stojí za to.
„Jeď támhle dozadu,“ ukáže kamsi rukou. To jsem se i já rozesmál a pořádně se s ním rozjel. Chtěl jsem mu udělat alespoň nějakou srandu. Začal se smát a pištět. Lidé se po nás otáčeli, ale pouze se zasmáli a zakroutili hlavou, zatímco v Německu už by nás honila ochranka a lidi si na nás ukazovali. Užíval jsem si to s ním. Pořádně jsem se do vozíku zapřel a vymetal s ním regály.
„Brzdi nebo nabouráš!“ vypísknul se smíchem a vystrčil nohy ven, aby zbrzdil náraz o zeď.
„Neboooj,“ zasmál jsem se a zabrzdil, aniž by musel použít nohy. Ještě jsem ho stáhl trošku k sobě a vydechnul. „Páni, to je lepší než jezdit autem.“
„No jo, proto jsem tady. V Německu by nás takhle jezdit asi nenechali,“ řekl se smíchem a ukázal mi směrem, kam jsem měl jet dál. V Německu je to pro něj prostě na nic. Hlavně kvůli mně. Jen jsem se sám pro sebe smutně pousmál a poté se s ním rozjel na místo, kam ukázal.
„Tady, tady,“ začal hned lézt z košíku, když jsem dojel k regálům s oblečením.
„Hezky hačej,“ zaculím se na něj a pohladím ho po zádech. Zastavil jsem tam, kde chtěl.
„Né,“ vyškrábal se se smíchem ven. Došlápl na zem a přešel ke mně. Náhle mě chytil kolem pasu a přejel mi dlaněmi po bocích. Co to jen dělá… Jen jsem se na něj zadíval a soustředil se na jeho ruce. Trochu nakrčil nos a ještě mi přejel rukou po břiše.
„Zhubnul jsi,“ prohodí zamyšleně a už se přesune k regálu s plavkami. To je pravda, mám dole několik kilogramů. To je tím stresem. Chvíli se rozhlížel. Bylo jich tu opravdu hodně. Nakonec po řádném vybrání velikosti mi hodil do košíku asi troje.
„Jo,“ přikývnu a sleduju ho. „Tomi, bože, tolik? Stačí bohatě jedny.“
„Potřebuješ nějaký do zásoby, navíc uvidíme, jaký ti budou slušet nejvíc. Já se v tom vyznám, tak nemel a pojď,“ řekl nekompromisně a zašel do uličky vedle, kde byly kraťasy. Ano, šéfe. Chvíli se mračil a nelítostně si prohlížel modely, až mi vybral čtvery kraťasy a hodil je do košíku. Už jsem vůbec nic nenamítal, jen jsem za ním chodil a pobaveně ho sledoval. Je rozkošný, jako vždycky. Nechal mě vybrat nějaká trika a tílka, zatímco mi naházel do košíku žabky od každé barvy. Bylo zvláštní, že věděl i velikost mých bot. Mile mě to překvapovalo. Nechával jsem ho, spíš jsem jen koukal, co vše bere. Zná mě perfektně a je to vidět. On má snad na mě lepší odhad než já sám.
„Také si kup něco ty, prosím,“ usměju se. „Vyber si něco.“
„Jsem tu už skoro dva týdny, Bille. Musel jsem si i koupit kufr, abych to měl kam nacpat. Mají tu všude levný hadry,“ řekl se smíchem.
„Ahm, už jsem ticho,“ usměju se a zvednu ruce na znamení nevinnosti.
„Fajn, to by bylo,“ pokývá hlavou a dojedeme ke kabinkám, kde bylo spodní prádlo. Vzal mi patery boxerky a poté mi vše vrazil do náruče, abych šel zkoušet.
„Super, to v té kabince budu celej den,“ zasměju se a zajdu dovnitř.
„Jo? Tak já jdu zatím nakoupit potraviny a ty si vyber, co chceš a co ne. Bude to tak rychlejší,“ zasměje se. Ne, ne, kdo mě okoukne?
„Né, okoukneš mě, jo? Prosím,“ usmál jsem se sladce. „Alespoň v něčem.“
„Víš co? V každym modelu se vyfoť, pak mi to ukážeš. Já letim do potravin,“ vzal se smíchem košík a jel pryč. Že se nestydí, takhle mě tu ponechat, pff.
„Oh,“ podíval jsem se za ním a zakroutil se smíchem hlavou. Poté jsem už zalezl do kabinky a začal se pomalu svlékat. Ozkoušel jsem si asi dvoje plavky, troje kraťasy a boxerky také tak. V každém kusu oblečení jsem se mu vyfotil, jak si žádal. Proč si tu srandu neudělat, když si o to řekl. Poté jsem se převlékl zase do svých džínů a vylezl ven. To, co jsem si vybral, jsem si nechal v náručí a zbytek vrátil na příslušná ramínka.
Když jsem tam věšel poslední boxerky, přijel zpět rychle jako blesk.
„Tak co? Máš vybráno?“ zeptá se.
„Něco ano a mám pro tebe i fotky,“ ušklíbnul jsem se.
„Mně stačí fotky jen toho, s čím si nevíš rady. Pokud máš vybráno, nemusíš mi to ukazovat,“ prohodí lhostejně. No, takže ty fotky smažu a bude fajn. Proč jsem to vůbec, já idiot, dělal, hm? Naflákal bych si, kdybych mohl.
„Dělal jsem si jen srandu, promiň,“ sklopím oči s lehkým úsměvem, který se po pár vteřinách vytratil. Vzniklo mezi námi trapné ticho, které nakonec přerušil zvuk košíku, když se s ním pomalu rozjel. Nakoupili jsme ještě několik drobností, které jsme si oba vybrali. U mě to byl kartáček na zuby a žvýkačky. Tom si koupil ještě sušenky, o kterých mluvil. Poté jsme se už vydali k pokladně, kde jsme nákup zaplatili. S taškami v rukou jsme se vydali dál po centru. Jen jsme se procházeli, dívali se kolem. Občas mi řekl, kde co je, ale jinak tu bylo poměrně mrtvo. Všichni se váleli u vody.
„Chceš to dát do hotelu, nebo bys chtěl jít na pláž?“ zeptám se ho potom.
„Do hotelu. Musíme se převlíknout do plavek,“ zakření se na mě. „Dneska jsou pěkný vlny. Tě v nich utopim,“ začal se smát. Byl bych mu i vděčný.
„To se těším,“ usměju se a rozejdu se s ním tedy směrem k hotelu. Nebylo to příliš daleko, takže jsme tam do pár minut došli. Jakmile jsme dorazili na pokoj, uklidili jsme věci, které jsme nakoupili, a poté se už převlékli do plavek. Když jsme byli připraveni jít k moři, vzali jsme si jen osušky a šli z pokoje zase ven. Sjeli jsme opět výtahem do přízemí, kde jsme prošli recepcí ven. Před námi se po několika metrech už po chvilce objevila nádherná pláž. Ačkoli tu bylo dost lidí, nebylo to až tak hrozné. Očividně to byla klidnější část pláže. Tom nám zabral slunečník s lehátky, hodil tam věci a už se rozběhl nadšeně do vody jako malé dítě. Jen jsem se za ním s úsměvem díval. Kéž bychom tu spolu byli na krásné dovolené a takhle si užívali. Vsadím se, že bychom se nejednou milovali na pláži, blbnuli v moři. Chvilku jsem ještě snil, ale poté jsem za ním už rozeběhnul také. Stříkal kolem sebe plno vody, ale bylo zřejmé, že to nikomu v dosahu nevadí. Nakonec se po několika metrech s vodou po stehna zastavil a otočil se ke mně. Dno klesalo pomalu a postupně a voda byla krásně teplá, že nestudila, ačkoli jsme oba byli spaření z toho slunce. Usmál jsem se na něj a došel jsem až k němu.
„Nádherný,“ projedu vodu rukama a zadívám se na něj.
„Jo, je to tu krásný. Asi tu zůstanu napořád,“ zasmál se rozzářeně a šel hlouběji do vody. To byl okamžik, kdy jsem měl chuť jít ke dnu a už tam zůstat. Opravdu tu chce zůstat navždy. Vypadá tu spokojený, volný a rozjařený. Zdá se, že Německo je pro něj tabu. Momentálně si připadám jako střed Německa. Jsem rád, že je tu spokojený, ale bolí to. Vždyť bych ho nevídal, nemohl bych prakticky nic. Nemohl bych stále lítat sem. Vlastně, kdo ví, jestli by o to stál. Nic jsem na to neřekl a šel také hlouběji, až jsem se nakonec i rozplaval.
„Ták a teď tě pěkně utopím,“ zasmál se Tom, ale jen do mě pobaveně šťouchnul.
„Jen do toho,“ zasměju se a cáknu po něm trošku vody. Cáknutí mi oplatil, ale poté na mě s bojovým výkřikem skočil. Celý on. Já mu to ale oplatím. To jsem se smíchem vykřikl také a nechal se jím strhnout do vody. Potopil jsem nás oba. On mě od sebe však odstrčil a vynořil se.
„Blbečku,“ smál se a cákal po mně rukama proudy vody.
„No utop mě, honem,“ zasmál jsem se na něj a cáknul po něm nazpět. Přestal po mně cákat. Místo toho za stálého smíchu udělal něco nečekaného. Chytil se mě rukama kolem krku a nohy mi omotal kolem boků, což v té vodě nebylo nic těžkého. Co to vyvádí? On mě nepřestane nikdy překvapovat. Ovinul se kolem mne jako drobná chobotnička. Začal se na mně trochu pohupovat, přičemž se mě se smíchem snažil zatlačit pod vodu. Miluju ho, tu jeho roztomilost, vynalézavost, všechno. Přichytil jsem si ho za boky, částečně za zadeček a uvolnil dost nohy. Sice je to hezké, ale ta poloha je dost choulostivá.
„Už mě topíš?“ zasměju se.
„Snažím se,“ usmál se a víc se ke mně přivinul. Po chvíli marné snahy toho ale nakonec nechal. I přesto však zůstal u mě v téhle poloze. Zadíval se s úsměvem směrem k pláži. Pohladil jsem ho jemně po zádech a trošku si ho k sobě přivinul. Tváří jsem se otřel o tu jeho a tiše vydechl. Přál jsem si, aby tenhle okamžik neskončil a já ho měl stále u sebe. Beze slov na mě pohlédl a usmál se. Projel mi prsty mokré vlasy, poté je trochu uhladil a znovu do nich zabořil prstíky. Projížděl mi mezi nimi, něžně mě škrabal a hladil po pokožce hlavy. Dělal mi to vždycky a já to vždycky miloval. Chtěl bych ty okamžiky vrátit. Kdybych mohl vrátit čas, udělal bych to, i kdybych za to měl dát cokoli. Sledoval to a sladce se u toho usmíval. Spokojeně jsem při tom přivřel oči a jen tiše oddechoval. Užíval jsem si jeho doteků. Snažil jsem se mu to vyjádřit jen lehce tím, že jsem ho líbnul na tvář.
„Miluju tvoje vlasy. Jsou jemný jako chmýří, co mají miminka místo vlasů. Pokaždé nádherně voní a já se jimi můžu prohrabávat donekonečna. Musím se napomínat, abych vždycky přestal,“ pošeptá s láskyplným úsměvem. Jelikož byl výš, položil si hlavičku na moji a dal mi do vlasů pusu. Lásko, co mi to jen děláš. Nejradši bych se s tebou mazlil, laskal tě, jak to máš rád, a hýčkal si tě.
„Tak se jimi prohrabávej klidně dál, je to dokonalý,“ pošeptám mu a pohladím ho po linii páteře. „Miluju, když to děláš.“ Vydechl mi spokojeně nosem na temeno hlavy a znovu se jimi začal prohrabávat, jak jsem si přál.
„Děkuju,“ pošeptal jsem tiše a zavřel jsem oči. Úplně jsem se do toho okamžiku vcítil a vychutnával si každičký jeho dotek. Znovu cítím ten hřejivý pocit u srdce, to jen díky němu. Pořád jsem ho hladil po zádech, hezky přes lopatky, bedra i boky. Byl tiše. Pouze se ke mně přitiskl víc, jako by u mě byl neustále málo. Opatrně jsem mu dal drobnou pusinku na krk, jak to měl rád, a víc mu stáhl paže kolem pasu. Dlouhou dobu mezi námi vládlo ticho, zatímco jsme si užívali jeden druhého.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Teda ten Tom je snad schizofrenik, ne? Střídá nálady jako ponožky 😀
Ale ten konec vypadá hodně slibně…
Toto bolo zlaté 🙂 Som rada, že sa to medzi nimi opäť trošku urovnáva a stále dúfam, že sa Tom nakoniec s Billom vráti.. aj keď mi jeho správanie skôr pripadá tak, akoby sa tam snažil Billa zdržať dlhšie 🙂
Ale inak som sa dnes pri Tomovom správanie usmievala ako magor 😀 to ich vyvádzanie v mori, jeho pokus o topenie Billa.. no a najviac ma dostal na začiatku ten nákupný vozík.. boože, to musela byť iná sranda 😀
To je divné. Tom sa správa akoby boli spolu fakt len na dovolenke akoby zabudol čo sa stalo a vôbec si nevšíma ako Bill trpí. Jeho to vôbec neštve??? Mne Tom parádne lezie na nervy a Bill vlastne tiež. Mal by si Toma posadiť na zadok a donútiť ho počúvať. Mali by si vyjasniť ako to bude a či majú spolu nejakú budúcnosť. Mal by Tomovi povedať, že sa rozviedol…
Tom je náladovej celou povídku Billa je mi moc líto.
Zuzka napsala přesně to, co jsem chtěla napsat já! 😉
Fakt mě oba štvou, Tom teda víc 😀 A já fakt nevím, jak to mezi těma dvěma může nakoc skončit. Věřím, že se Tom cítí ve Španělsku volně, ale spíše by se měl pořádně léčit a měly by se o něj starat někdo, jej má vážně rád…kdyby zůstal ve Španělsku sám, tak nevím jak by to s ním dopadlo 🙁
Tom je… nedokážu se v něm vyznat…:( Je mi Billa líto, že mu to trpí… Musí ho neuvěřitelně milovat. Snad bude co nejdřív další díle :))