Kristy 2.

autor: Cincina

Omlouvám se za delší pauzu, ale plánovala jsem to. 🙂 Ale už jsem tady s dalším dílem. Akorát nevím, jaká bude frekvence přidávání.

Potřásli si rukou, Bill se na něj pousmál a Tom se vydal ze zasedačky pryč. Nechtěl s ním mluvit, a už vůbec se s ním seznamovat. Neměl náladu po tom včerejším alkoholu. Byl rád, že je vůbec vzhůru.

O HODINU POZDĚJI

Ale to by nebyl Tom, kdyby si ho nezavolal šéf do kanceláře, kde byl i Bill.

„Tome, mám pro vás speciální úkol, a to zaučit tady Billa v naší firmě. Zvládnete to?“

„Jistě.“ Hraně se usmál, přitom mu v hlavě tepalo bolestí. Skoro mu slzely oči.

Jakmile vyšel z kanceláře, Bill za ním v těsném závěsu, všichni je sledovali. Už tak se cítil trapně před ním, protože si myslel, že to pozná, a teď ještě na ně musí ostatní zírat.

Bill za ním něžně cupital a rozhlížel se kolem sebe. Když viděl před sebou se ploužícího Toma, nedalo mu to a zeptal se:

„Kocovina?“

Tom se zastavil a obrátil se na něj.

„Je to moc vidět?“

„Ani ne, ale já to poznám.“

Tahle slova se Tomovi zaryla do paměti. Už je nikdy nevymaže, protože to vyznělo, jako by znal jeho tajemství.

„Můžu vám poradit jeden takový speciální koktejl, který používám já.“

„Tak dobře. Ale nejprve tě musím provést.“

Až potom si uvědomil, že mu začal tykat. Než stihl něco říct, Bill ho předběhl s tím, že v tom klidně mohou pokračovat. Tom tedy s úsměvem přikývl. Provedl ho od nejvyššího patra až po přízemí, vysvětlil mu, kdo co dělá. Poté mu ukázal místo, kde bude pracovat. Nebylo tak daleko od toho jeho, ale nakonec si oddychl, když zjistil, že to není hned vedle něj. To by nejspíš nerozdýchal.

Bill mu za všechno poděkoval a usadil se ke svému stolu. Pustil se do nějaké té menší práce na rozehřátí, než se aklimatizuje.

VEČER

Tom se opět loudal z práce domů. Tentokrát tam byl ještě déle než včera. Ani si nevšiml, že Bill tam také zůstal o něco déle a běží za ním.

„Haló, Tome!“

Tom se otočil. Myslel si, že je v práci poslední, a nečekal, že zrovna Bill by svůj první den v práci trávil tak dlouho.

„Ahoj. Co tady ještě děláš?“

„To je milé.“ Rozesmál se Bill. „Nakonec jsem zjistil, že té práce je nějak hodně, a tak jsem ji dneska udělal všechnu, abych toho zítra měl méně. I když toho méně nebude.“

„Aha. Tak se teda měj.“

„Počkej! Jdeš domů? Nechceš si jít někam sednout? Chtěl bych v nové práci někoho více poznat.“

„Měl jsem v plánu jít domů. Ale tak můžeme.“ Pousmál se. Vůbec se mu nechtělo, protože neměl náladu seznamovat se. Jenže chápal, že Bill se cítí osamělý v nové práci a on je takový lidumil, že s ním soucítí a rozuměl tomu.

„Ukážu ti jeden skvělý bar, kam nejraději chodím. Snad ti nebude vadit, že je to gay bar, hm?“

V Tomovi hrklo. Věděl, že je Bill gay, protože to na něm poznal. Ale že mu to řekne zrovna takhle, to nečekal. Nechtěl dát znát, že ví, o kterém baru mluví, proto pouze řekl, že mu to rozhodně nevadí.

V BARU

Když vstoupili, Tom by se nejraději praštil do čela. Zrovna byl za barem barman, který si ho pamatuje, protože naposledy Toma balil.

Posadili se ke stolu a barman si to k nim už mířil.

„Dobrý den, co si dáte?“ Podíval se na Billa. Ten se nestačil ani nadechnout, když barman zpozoroval Toma. „Jé ahoj, Tome. Tak jako obvykle?“

Tom si promnul čelo. „Hm.“

„A vy?“

Bill mu zamumlal nějaký nápoj a nespouštěl z Toma oči. Barman odešel a nechal je o samotě.

„Proč jsi mi neřekl, že tenhle bar znáš?“

Výslech začal.

„Prosím tě, nikomu v práci neříkej, že jsem gay. Nikdo to tam neví.“

Bill zachytil jeho zoufalý pohled, který mluvil za vše.

„Proč to tajíš?“

„Protože nechci, aby to někdo věděl. Svého šéfa tipuju na homofoba a tahle práce je dobře placená a nechci o ní přijít. A navíc u nás je to jedna velká drbárna.“

„Já to na tobě poznal už na první pohled.“ Špitl Bill.

Tom se pousmál. „Já na tobě taky. Snažil jsem se ti vyhýbat, protože jsem si myslel, že to na mě práskneš, a to by byl konec.“

„Neboj se. Já to v práci taky nikomu neřekl. Jsi první a myslím, že i poslední. A řekl jsem ti to proto, že ty jsi taky gay.“

„Bude to tedy takové naše malé tajemství, doufám.“

„Spolehni se.“ Usmál se Bill.

autor: Cincina