Never Look Back II 7.

Krásné a krásnější

Tom

V pátek odpoledne jsem se konečně odhodlal Harrymu říct, že na víkend nebudu doma. Nečekal jsem, že bude takhle vyvádět.

„Musíš to zrušit!“ vykřikl najednou.

„Nemůžu, je to pracovní…“ řekl jsem tiše. Abych byl upřímný, docela jsem se ho bál, když zuřil. „A proč vlastně tak moc chceš, abych byl doma?“zeptal jsem se.

„Měl jsem nějaké plány, ale takhle to budu muset zrušit,“ zabručel.

„To je mi líto, ale já tam vážně musím.“ Popadl jsem svoji tašku a rychle vyběhl ven. Už jsem s ním nechtěl mluvit.

Na obědě jsem potkal Billa. Tvářil se docela spokojeně.

„Ahoj,“ usmál se na mě.

„Ahoj,“ odpověděl jsem tiše.

„Co je to s tebou? Netěšíš se?“ zeptal se.

„Ne, to ne. Já… Jen Harry…“

„Je na tebe zlý?“ podezříval ho hned.

„Víš co? Neřeš to,“ uzavřel jsem tenhle rozhovor. Chvíli se na mě ještě díval, než si vzal jídlo. Zrovna bylo nějaké kuře. Vypadalo to docela dobře, a co bylo překvapivé, docela chutně.

Po jídle jsme nasedli do auta.

„Nevadí ti, že budeme pracovat o víkendu?“ optal jsem se pro jistotu.

„Mně?“ zasmál se.

„No, myslel jsem, jestli si třeba nechceš projít město nebo něco navštívit a tak…“

„Nemám s kým,“ řekl prostě.

„Aha.“ Dál se mezi námi rozhostilo trapné ticho. Už si nemáme tolik co povídat jako dřív, pomyslel jsem si.

„Docela mi chybí tvoje ukecanost,“ prohodil Bill. Sakra, jak ví, o čem přemýšlím?

„Hm…“ broukl jsem. „Mám zapnout rádio?“

„Jak chceš,“ pokrčil rameny a věnoval se řízení. Ač nechtěně, musel jsem přiznat, že mu to sluší, když se soustředí. Zapnul jsem tedy nějaké písničky.

***

Po dvou hodinách jsem konečně vjeli do Newstonu. Bylo to docela malé malebné městečko. Tvářilo se, že tu bude příjemná rodinná atmosféra. Vystoupil jsem z auta a přehodil si tašku přes rameno.

„Kdeže bydlí ta tvoje teta?“

„Jen kousek rovně.“

Přišli jsme k Billově tetě před dům. Byl celkem velký a už z venku vypadal útulně. Bill zazvonil, já jsem nervózně postával za ním. Nebylo moc normální přisrat se k cizím lidem jenom kvůli vyšetřování. A ještě k tomu o víkendu. Skoro jsme vypadali jako milenci. Radši jsem ty otravné myšlenky zahnal. Otevřely se dveře a v nich stála starší paní s milým úsměvem.

„Bille!“ vypískla nadšeně a objala ho. Musel jsem se usmívat. Vypadala tak šťastně. Na chvíli se mi zastesklo po mé vlastní rodině. To vědomí, že mě nikdo nikdy takhle už neobejme, bylo smutné. Pak pozornost Billovy tety padla na mě.

„A ty jsi?“ zeptala se mile.

„Oh, omlouvám se. Já jsem Tom Trümper, Billův kolega,“ představil jsem se a podal jí ruku.

„Karin Liveová, jeho teta,“ mrkla na mě a ruku přijala.

„Těší mě,“ řekl jsem slušně. Karin se pozorně zadívala na Billa. Vypadala, jako by jí právě něco došlo.

„A… co tu vlastně děláš?“ zeptal se. „Nemáš být v New Yorku?“

„Spolupracuju tu na jednom případu,“ vysvětlil. „A… Potřebovali bysme ubytování. Nemůžeme tu u tebe přes víkend přespat, prosím?“

„Ale, jistě. Tak pojďte dál, kluci,“ usmála se vřele a pozvala nás dovnitř, kde nás honosně pohostila. Prostě typická teta.

Po tom, co jsme se najedli, nás zavedla nahoru, kde měl být náš pokoj. K mé smůle se tam nacházela jen jedna postel.

„Nevadí vám to?“ optala se Karin pro jistotu.

„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. Nemohl jsem si přece stěžovat. Taky by mě mohla vykopnout ven před dům na zahradu. Ale to by neudělala.

Bill si se svojí tetou chvíli povídal o tom, jak se má a tak. Docela zvědavě jsem ho poslouchal a čas od času se usmál. Cítil jsem se tady vážně dobře. Tak dobře jako už dlouho ne.

***

Večer jsem seděl na posteli naproti Billovi. Rozpačitě jsem se kousal do rtu. Přemýšlel jsem, že bych něco řekl, abych prolomil to mučivé ticho, ale nevěděl jsem co. Bill se tvářil neutrálně a v klidu si lehl.

„Umm… Já se půjdu osprchovat.“

„Dobře,“ usmál se. Vzal jsem si taštičku s hygienou a podle jeho instrukcí našel koupelnu. Dal jsem si jen krátkou sprchu, navoněl se a vyčistil si zuby. Oblékl jsem se do tepláků a vrátil se do pokoje. Bill něco dělal na mobilu, a když si mě všiml, usmál se. Nejistě jsem mu úsměv oplatil a lehl si vedle něj.

„A jak se má tvůj Harrold?“ V jeho hlase bylo znát lehké opovržení.

„No, asi nic moc,“ vydechl jsem.

„Jak to?“ povytáhl obočí.

„On… se naštval.“ Ani jsem nevěděl, proč mu tohle říkám. Bill vypadal, jako by ho to právě začalo zajímat.

„Proč se naštval?“ vyzvídal.

„Kvůli tomuhle výletu. Asi chtěl něco podniknout a já mu zkazil plány.“

„Tak to mě fakt mrzí,“ řekl přehnaně dramaticky.

„Nech toho,“ šťouchl jsem do něj a trochu se uculil. Proti mé vůli mi to přišlo roztomilé.

„Víš, že je Harrold taky v ohrožení?“ zeptal se po chvíli.

„Co?“

„No… Náš pachatel jde zřejmě po bohatých a podle toho, co jsem slyšel…“ vysvětloval.

„To je blbost,“ přerušil jsem ho, i když to bylo docela logické. Nechtěl jsem si takovou možnost připustit.

„No, jak myslíš,“ zaslechl jsem. Ano, Bill měl pravdu. Začínal jsem mít docela strach o Harryho život.

„Tvoje teta je hodná,“ záměrně jsem změnil téma. Bill se ušklíbl, ale přikývl.

„Když jsem byl malý, trávil jsem tu hodně času. Mám ji rád. A víš, co říkala?“

„Ne?“ odtušil jsem.

„Že bysme se k sobě hodili,“ zazubil se. Stydlivě jsem sklopil pohled. To, jak o tom pořád tak v klidu mluvil, mě odzbrojovalo. Radši jsem neodpověděl a stáhl se k oknu. Opřel jsem se lokty o parapet a zadíval se z okna na sníh, který opět padal.

Najednou se Bill objevil za mnou a zezadu mě objal. Na chvíli jsem ztuhl, než jsem se konečně uvolnil. Pohladil mě po boku a zabořil mi hlavu do ohybu mezi ramenem a šíjí. Nijak jsem se nebránil a jen zavřel oči. Bill mi začal olíbávat krk. Příjemně to šimralo. Líbilo se mi to. Když se na chvíli odtáhl, nespokojeně jsem zabručel. Bill se usmál a pokračoval. Natáhl jsem hlavu tak, aby k mému krku měl lepší přístup. Bylo to tak zatraceně úžasné a příjemné. Ve chvíli, kdy mi jazykem přejel přes krční tepnu, jsem nedokázal zadržet vzdech. V téhle chvíli mi bylo jedno, že na mě doma čeká přítel. Nedokázal jsem se bránit.

Otevřel jsem oči a otočil se k Billovi čelem. Vyhledal jsem jeho rty a sám od sebe ho políbil. Chvíli vypadal zaskočeně, ale pak se do polibku usmál. Dvakrát jsem mu jazykem obkroužil rty a poté mu nasál spodní do pusy. Po chvilce jsem se od něj odtrhl a dlouze se mu zadíval do oříškových očí.

„Měl jsi za těch posledních pět let někoho?“ zeptal jsem se. Zavrtěl hlavou.

„Věřil jsem, že tě jednou zase potkám,“ zašeptal.

„Hlupáčku,“ pousmál jsem se a pohladil ho po černých vlasech. Musel jsem si přiznat, že mě jeho slova dojala. Najednou mi začalo být líto, že jsem se mu nikdy neozval. I když co bych změnil? Akorát bych otevřel staré rány. Své staré rány. Byl jsem tak sobecký. Co když někdy opravdu čekal, až zavolám? Bill mi prsty přejel po bedrech, čímž mě vytrhl ze zamyšlení.

„Kdy jsi přestal kouřit?“

„Ten den, co jsi odjel…“ Bolestně jsem přivřel oči.

„Proč?“

„Pro tebe.“ Věděl jsem to. V hlavě mi poletovalo tisíce myšlenek a téměř každá mi říkala, že jsem svině. Neměl bych tohle dělat. Bylo to špatné. A navíc tím ublížím nejen sobě, ale i ostatním.

Bill se ke mně přitiskl, co nejvíc to šlo. Skoro to vypadalo, jako by se v mém náručí chtěl schovat. Pevně jsem ho objal a položil si hlavu na jeho rameno.

„Tomi,“ šeptl.

„Hmm…?“ Ale on už dál mlčel. Prohrábl jsem mu jemné vlasy. Najednou jsem na svém krku ucítil horké kapky. Chytil jsem Billa za ramena a podíval se na něj. V jeho krásných očích se třpytily slzy. „Ššš…“ vydechl jsem a konejšivě ho pohladil. Náhle mi přišel tak bezbranný. Ukázal mi i jeho citlivou stránku. Když jsem viděl, jak krokodýlí slzy stékají po jeho bledé tváři, chtělo se mi brečet taky. „Pojď už spát,“ zamumlal jsem mu do ucha. Přikývl. Nechal se mnou odvést k posteli. Opatrně jsem ho položil a přikryl ho peřinou. Naklonil jsem se nad něj a otřel mu mokré cestičky po předchozím pláči. Aspoň že už se uklidnil. Smutně se pousmál a stáhl si mě na sebe. Vyhledal moje rty a dlouze mě políbil. Nezmohl jsem se na nic jiného, než abych mu to opětoval.

Líbali jsme se dlouze a pomalu. Ani nevím, kdy to z láskyplného přešlo na naléhavé a hladové. Bill se mi vpil do rtů a polaskal je svým jazykem. Vzrušeně jsem vydechl a rukou mu zajel pod tričko. Pohladil jsem jeho břicho a trošku ho polechtal. Zatnul břišní svaly a já cítil, jak mu naskočila husí kůže. Musel jsem se pousmát.

Začal mi vyhrnovat triko. Cítil jsem, jak jeho prsty putují po celých mých zádech a při tom odhalují moji kůži. Nechtěl jsem ani přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby sem teď přišla jeho teta. Opustil jsem jeho rty a vrhl se přes čelist na jeho krk. Ve chvíli, kdy jsem se ho tam dotkl, mi trochu zatnul nehty do zad. Nebolelo to, bylo to vzrušující. Hlasitě vydechl a stáhl ze mě vrchní část oděvu úplně. Strhl mě k sobě a překulil se nade mě. Posadil se mi na stehnech a začal ústy zpracovávat moje bradavky. Okamžitě ztvrdly. Andělsky se uculil a vrhl se po mém pásku. Zůstal jsem jen nečinně ležet a užíval si jeho péče.

Po chvilce jsem se trochu vzpamatoval a taky se zapojil. Svlékl jsem Billa a zadíval se na jeho překrásné tělo. Prstem jsem mu přejel přes tetování na boku. Naklonil se ke mně a znovu spojil naše rty. Rozkrokem se otřel o ten můj, takže jsem táhle zasténal. Zřejmě mě chtěl vyprovokovat k nepříčetnosti, protože se na mně neustále nějak vrtěl a pohupoval. Cítil jsem, jak můj penis tvrdne. Přestával jsem racionálně uvažovat a začal se řídit svými přirozenými pudy. Olízl jsem Billovi bradavku a pevně ho chytil za boky. Silně jsem stiskl. Zbavili jsme se posledních kusů oblečení, které nám bránily cítit vzájemně svá těla. Když se na mě silně natiskl, myslel jsem, že se zblázním. Dožadoval jsem se ho víc a víc.

„Chci tě, Tome,“ zašeptal mi do ucha, když mi ho žužlal. To mě ještě víc rozrajcovalo. Shodil jsem ho ze sebe a postavil se na všechny čtyři. Vyzývavě jsem se na něj podíval. Nenechal na svoji reakci dlouho čekat. Pohladil mě po zádech a jedním prstem mi pomalu přejel po otvoru. Hlasitě jsem zavzdychal. Snažil jsem se krotit, ale nešlo to. Zajel dovnitř a začal mě roztahovat. Toužil jsem po tom, aby už byl uvnitř mě. Bylo to tak intenzivní, že jsem téměř ani nevnímal bolest.

„To je… Uhhh… Dobrý,“ dostal jsem ze sebe. Nahradil své prsty penisem. Přirážel do mě rychle a tvrdě a já si to vyloženě užíval. Tak dobré milování jsem už dlouho nezažil. Taky jsem to dával dost hlasitě znát. Ale i Bill se nenechal zahanbit. Když se začal rukou věnovat mému rozkroku, zaryl jsem mu nehty hluboko do zad, až jsem na nich ucítil trochu krve. Nevadilo to ani mně ani jemu. Chovali jsme se jako zvířata. Tak přirozeně a nespoutaně.

Netrvalo to příliš dlouho a ucítil jsem, jak se do mě udělal. Já sám jsem vyvrcholil několik vteřin po něm s hlasitým výkřikem. Vychutnával jsem si ten nejdelší a nejkrásnější orgasmus. Bill ze mě vystoupil a začal slízávat sperma.

Potom se ke mně položil a pevně mě objal. Schoulil jsem své chvějící se tělo do jeho bezpečného objetí. Lehce mě hladil po rameni.

„Miluju tě…“ Políbil mě do vlasů.

Já tebe taky… Asi… S touto myšlenkou jsem usnul.

autor: Dietřisko & Kentaur