autor: Dietřisko & Kentaur
Vlastní svět
Bill
Ráno jsem se probudil vedle Toma. Celých pět let to byl jen zoufalý sen. Nemohl jsem tomu uvěřit. Natočil jsem se k němu a přehodil přes něj ruku. Políbil jsem ho na tvář.
„Dobré ráno,“ usmál jsem se. Pomalu otevřel oči a podíval se na mě. Chvíli na mě zmateně hleděl. Pak vložil hlavu do dlaní.
„Co jsme to udělali?“ zašeptal zoufale. Pustil jsem ho. Zavřel jsem oči.
„To, co jsme oba chtěli…“
„Tohle nejde.“ To bylo přesně to, co jsem nechtěl slyšet. Chytil jsem ho za ruku.
„Proč mě nemáš rád?“ zeptal jsem se smutně.
„Já neřekl, že tě nemám rád.“ Na chvíli se odmlčel. „Myslel jsem, že když se spolu vyspíme, tak to skončí…“ Přetočil jsem se a lehl si na něj.
„Mně nejde jen o sex, Tome,“ řekl jsem vážně.
„Tak o co?“
„Chci se vedle tebe budit každý den, chci se s tebou držet za ruku, říkat ti, že tě miluju a slyšet to samé od tebe, řešit tvé problémy, protože jsou stejně důležité jako ty moje, být s tebou pořád…“ Překvapeně vydechl.
„Tak dobře… Tenhle víkend. Dokaž mi, že mě opravdu tak miluješ, jak říkáš. Ale ne nějak přehnaně, jestli to chápeš.“
„Jestli jsem to dobře pochopil, tak se mám chovat normálně a ty se nebudeš bránit,“ ujistil jsem se.
„Jo, přesně tak,“ vydechl.
„Tak dobře,“ usmál jsem se. Slezl jsem z něj a oblékl se.
„Kam jdeš?“ zeptal se zmateně.
„Udělat snídani.“ Odešel jsem do kuchyně.
Na stole ležela typická anglická snídaně a láskyplný vzkaz. Vrátil jsem se do pokoje. Tom se mezitím už oblékl.
„Chtěl jsem ti udělat snídani do postele, ale tetička mě předběhla,“ oznámil jsem mu. „Karin šla někam do města ke své kamarádce a my budeme vyšetřovat.“
„Myslíš, že toho milence Lavoorové najdeme?“
„Nevím,“ povzdechl jsem si. Nasnídali jsme se a vyrazili do města.
„Teď tady nejsme oficiálně,“ řekl jsem Tomovi. „Budeme vyšetřovat nenápadně.“
„To zní dobře,“ usmál se. Chytil jsem ho za ruku.
Zamířili jsme k hospodě. Tom se na mě tázavě podíval.
„Tam se dozvíme nejvíc věcí,“ mrknul jsem na něj. Před vchodem do hospody byla cedule s nápisem, který oznamoval, že tento víkend je tam diskotéka. Vešli jsme dovnitř. Tom chtěl jít hned k baru a začít se vyptávat. Zadržel jsem ho.
„Nenápadně,“ zašeptal jsem mu do ucha. Zrovna hráli pomalou písničku – Always od Bon Joviho. Odtáhl jsem ho do víru párů. Začali jsme tancovat. Chvíli se zdráhal, ale pak se ke mně přitiskl a položil mi hlavu na rameno.
I will love you, baby, always…
„Miluju tuhle písničku,“ zamumlal jsem. „A miluju tebe…“ Pak už jsme nemluvili, jen si užívali jeden druhého. Když písnička skončila, Tom si zklamaně povzdechl.
„Asi budeme muset do práce, co?“
„No jasně,“ zasmál jsem se. „Nezníš moc nadšeně.“
„Taky nejsem. Jdeme?“ Vyrazili jsme k baru jako normální lidi, co si jdou pro něco k pití. Opřel jsem se o desku a čekal. Tom si stoupl vedle mě. Po čase si nás barman všimnul.
„Co si dáte?“
„Vodku s džusem,“ zářivě jsem se usmál. Byla to první kombinace, která mě napadla, ale zřejmě to nebyla blbost, protože přikývl a podíval se na Toma.
„A vy?“
„Colu,“ zamumlal. Když barman otočil, varovně se na mě podíval. „Nesměj se mi. Jsme ve službě.“
„Ale já se ti nesměju. Aspoň mě bude mít kdo odtáhnout domů.“ Usmíval jsem se na něj, dokud nezrudnul a neuhnul pohledem.
„Zase si ze mě děláš srandu,“ obvinil mě.
„Já? Nikdy.“
Naši konverzaci přerušil barman, který před nás postavil dvě skleničky. Chtěl se zase věnovat svým záležitostem, ale já jsem na něj zavolal. Přešel zpátky k nám.
„Potřebujete něco?“ zeptal se.
„Ano. Znáte Lauren Lavoorovou?“
„Jo. Občas sem chodí s Jimmym. Proč?“
„Jak dobře jste ji znal?“ pokračoval jsem.
„Od vidění. Proč se ptáte?“ Barman začínal být docela podrážděný.
„Co tu s Jimmym dělali? A kde ho můžeme najít?“
„Neřeknu vám nic, dokud se nedozvím, proč se ptáte!“ Povzdechl jsem si.
„CBI, vyšetřujeme vraždu Lauren Lavoorové.“
„Proboha…“ vydechl.
„Tak povídejte,“ pobídl jsem ho.
„No… Tak tady vždycky poseděli a pak šli na střechu.“
„Na střechu?“ podivil jsem se.
„Jo, na střechu. Trávili tam hodně času. Nevadilo mi to. Jimmy je fajn chlap. Napíšu vám jeho adresu.“
„Dobře, a my se půjdeme podívat na tu střechu,“ uzavřel jsem. Barman nám ukázal cestu. Vyšli jsme po schodech.
„Myslíš, že ten barman věděl, že Lavoorová byla vdaná?“ zeptal se mě Tom.
„Težko říct… A zajímalo by mě, jestli to věděl Jimmy.“
„Jakože by byl vrah? Ale co by měl milenec Lavoorové společného s-“ zarazil se a jen zíral. Otevřel jsem totiž dveře na střechu. První, co uviděl, byl krásný výhled na skoro celé město. S úsměvem jsem sledoval, jak vychází ze dveří a pomalu jde k zídce na okraji střechy. Zavřel jsem dveře a šel za ním. Opřel jsem se o zídku. Trochu sněžilo a město vypadalo, jako by bylo v nějakém těžítku. „To je nádhera…“ vydechl. Stoupl jsem si vedle něj a položil svou ruku na jeho.
„Ani se nedivím, že tu trávili tolik času,“ řekl jsem tiše. Otočil se ke mně a podíval se na mě zářícíma očima. Naklonil jsem se k němu a něžně spojil naše rty. Přitiskl se ke mně a polibek prohloubil. Líbali jsme se dlouze a pomalu. Ani nevím, jak dlouho to trvalo. Odtáhl jsem se od něj a zadíval se mu do obličeje. Měl trochu zrudlé tváře a oči mu svítily. „Sluší ti to…“ zašeptal jsem.
„Děkuju.“ Pustil jsem ho.
***
Podle adresy od barmana jsme našli dům Jimmyho Sonderse. Zazvonil jsem. Otevřel nám muž, pravděpodobně starší než my, s kulatým obličejem a překvapeným výrazem.
„Vy jste Jimmy?“ zeptal jsem se.
„Ano. Co se stalo?“
„Znáte Lauren Lavoorovou?“ Trochu zrudnul.
„Jo… Co chcete?“
„CBI, vyšetřujeme její vraždu.“
„Proboha…“ Opřel se o futra. V očích se mu zatřpytily slzy. „Lauren je… mrtvá?“
„Ano,“ řekl jsem klidným hlasem naprosto bez emocí. Tom nervózně přešlápl.
„Můžeme vám položit pár otázek?“ zeptal se zúčastněným hlasem.
„Jo. Jo, pojďte dál,“ řekl ztěžka Jimmy. Zavedl nás do kuchyně, kde jsme se posadili ke stolu.
„Takže… Jak dlouho jste se znali?“
„Čtyři roky.“
„To je dlouho,“ uklouzlo Tomovi. Jimmy jen zasmušile přikývl.
„Věděl jste, že byla vdaná?“
„Jo.“ Odmlčel se. „Chtěla se rozvést a žít se svojí dcerou tady.“
„Ona má dceru?“ vyhrkli jsme s Tomem naráz.
„Samozřejmě,“ řekl trochu udiveně. „Vy jste to nevěděli?“ Podívali jsme se s Tomem na sebe. Jak to, že nám to Lavoor neřekl? Nebylo to nic závažného, ale bylo divné, že nám to zatajil.
„No… A nepohádali jste se,“ zeptal se váhavě Tom. Jimmy zavrtěl hlavou.
„My se nehádali.“ V jeho hlase byl smutek. Lehce jsem se dotkl Tomovy ruky.
„Půjdeme.“ Vstal jsem. Rozloučili jsme se s Jimmym a vyšli ven.
„Chudák,“ zamumlal Tom.
„Děláme to úplně špatně,“ povzdechl jsem si. Tázavě se na mě podíval. „Tady nejde o vztahy… Umírají bohatí lidé. Proč? Někdo závidí. Nejde o osoby. Jde o prachy.“ Musel jsem si přiznat, že Tomův obdivný pohled mi hodně chyběl.
„To by mě nenapadlo,“ řekl smutně. Povzbudivě jsem se na něj usmál. „To přijde.“
Zašli jsme si na oběd do restaurace. Zamyšleně jsem se šťoural v jídle.
„Děje se něco?“ zeptal se Tom.
„Přemýšlím o motivu. Proč by někdo vraždil bohatý lidi a nic nevzal? To by byla přece blbost…“
„Třeba někomu něco udělali,“ navrhl. „Bench a Lavoorovi byli v takové skupině… Jakémsi spolku. Třeba jde po jeho členech.“ Přestal jsem jíst.
„Jak to víš?“ Sklopil pohled.
„No… Harry v tom spolku taky je.“ Povzdechl jsem si.
„Aha.“ Zmínka o tom… Harroldovi vyvolala trapné ticho. Neměl jsem chuť ho přesušit.
„Bille,“ řekl nervózně. Povytáhl jsem obočí. „Jen nechci, aby tenhle víkend… Něco kazilo.“ Zrudnul a sklopil hlavu. „Takže jestli ti vadí, že mluvím o Harrym, klidně mi to řekni.“ Překvapeně jsem se na něj podíval.
„Mluv si o čem a o kom chceš,“ pokrčil jsem rameny nakonec. Chytil mě za ruku.
„No tak,“ řekl naléhavě. „Na něčem jsme se domluvili… Takhle to nepůjde.“
„Tohle je k ničemu!“ vybuchl jsem. „Hádáme se tu, o čem máme a nemáme mluvit. Prostě to nechme být.“
„Musím si odskočit,“ zamumlal a odešel.
Zamyšleně jsem se díval před sebe. Samozřejmě, že mě štvalo, když mluvil o tom… Harroldovi, ale nemusíme se kvůli tomu hádat. Jednou už jsou spolu, tak bych se s tím měl smířit. Aspoň zatím. Tom se vrátil ke stolu.
„Promiň,“ povzdechl jsem se. „Je toho na mě nějak moc.
„V pohodě. Takže to dojíme a budeme pokračovat?“ změnil téma. To se mi líbilo.
„Jasně.“ Ještě chvíli jsem se šťoural v jídle a pak jsme odešli. Na ulici jsme se zase chytili za ruce.
„Co teď?“ zeptal se Tom po chvíli mlčení.
„Půjdeme se poptat, jestli se tu někdy neobjevil i Bench. Taky je dost možné, že Lavoorová měla vztah i s ním… To bychom pak měli motiv a možná že i vraha.“
„Hm, to se mi nějak nezdá.“
„Však mně taky ne. Ale prověřit se musí všechno.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Ja som vedela, že Tom ráno zas otočí! 😀 Ale som rada, že dal aspoň Billovi šancu, aby mu cez ten víkend dokázal svoju lásku.
No a tie vraždy.. zatiaľ takmer nič o nich neviem, takže som zvedavá, ako sa bude vyšetrovanie vyvíjať.
Vďaka za kapitolku.
Jsem ráda, že alespoň tenhle víkend si můžou užít trochu spolu.,
No, po tý Tomově reakci ráno ve mně dost hrklo 😀 Ale jsem ráda, že se rozhodl dát Billovi aspoň šanci… A ty vraždy mi začínají pěkně vrtat hlavou 🙂
Těším se moc na další díl!
Uh, to bylo tak… tak milý a sladký a je fajn, že Tom dal Billovi možnost mu dokázat, že ho miluje 🙂 Ale mám takový zvláštní pocit, že Harrold to brzo nějak posere 😀 Třeba že si přijede Toma zkontrolovat nebo něco takovýho…
btw, Jimmy je sakra absolutně božsky dokonalý jméno :3
Je fajn že jsou spolu.
Moc jste mě potěšily tím, že dal Tom Billovi šanci. Už jsem se děsila, že je všechno v prčicích, po Tomově prvotní reakci. Ale nakonec dal Billovi šanci a já jsem za to strašně šťastná! Věřím, že se bude Bill snažit – no i když věřím, že to ani nebude o snažení, Bill by byl k němu takhle hodný pořád 🙂 A já strašně moc doufám v to, že Tom po tomhle víkendu totálně otočí a uvědomí si, že Harrolda nechce 😀 Fakt by se ho už mohl zbavit, nemám ho ráda 😀
Vím, že tohle už opakuju asi po několikáté 😀 Ale Bill je v téhle řadě fakt skvělý! 🙂 Moc jsem si jej oblíbila a líbí se mi všechno, co dělá 🙂 Je fajn vidět, jak se změnil k lepšímu 🙂
A stejně jako holkám, i mě strašně vrtají hlavou ty vraždy. Nemám ani trochu páru o tom, kdo by to mohl být vrah a mám trochu strach, že ty vraždy budou ještě pokračovat. Tak uvidíme 🙂
Moc děkuji za díl! 🙂