autor: Dietřisko & Kentaur
Zrada
Bill
Chvíli jsem se tiše smál jménu oběti. Poslední dobou mám poněkud morbidní smysl pro humor, pomyslel jsem si pobaveně.
Zatáhl jsem Toma na hajzlíky – jak romantické. Přitáhl jsem si ho k sobě.
„Asi z tebe zešílím,“ zamumlal jsem.
„Co blbneš?“ vyhrkl a začal mě od sebe odstrkovat.
„Nemůžu se na nic soustředit.“ Políbil jsem ho na krk. Ucítil jsem, jak ztuhl.
„Bille… Musíme jít…“
„Jen chviličku,“ zaprosil jsem.
„No… Chvilička by teoreticky vadit nemusela…“
S trochu rozpačitými výrazy jsme vyšli ze záchodků. No, Tom vyšel s rozpačitým výrazem. Já se tvářil spokojeně. Dokonce se mi i celkem chtělo do práce.
„Takže, půjdeme navštívit rodinu pana Christmastreeho, „prohlásil jsem vesele a snažil se zase nerozesmát.
„Máš nějakou dobrou náladu…“ vydechl Matthew. „Můžu jít s váma?“ otočil se na Toma. Ten vypadal dost zaraženě.
„No… Když chceš…“
„Tak jo!“ Široce se usmál. „Taky chci něco vyšetřit a bejt tak dobrej jako vy dva!“
Sklopil jsem hlavu, abych skryl úsměv. Hrozně mi připomínal Toma před pěti lety. Kéž bych to tak mohl vrátit… Jeho důvěřivý pohled plný obdivu i lásky… Vždycky mi dával všechno, co mohl, jen aby mi udělal radost, ale já ho odkopl jako hadr… Nakonec mám, co jsem si zasloužil. Zlomil jsem mu srdce a on mi to oplatil. Jsme si kvit, tohle už dávno skončilo. Jen já se tu marně snažím rozdmýchat to, co mezi námi kdysi bylo. Zasahuju mu do života – neprávem. A ještě ke všemu se do mě tady Matty zamiloval a já nemůžu udělat nic než to, co tenkrát Tomovi. Zlomit mu srdce, odmítnout ho.
Ale teď bych mohl přestat vyvádět jako zamilovaná puberťačka a soustředit se na práci. Tom i Matthew se vydali do auta a já šel se zachmuřeným výrazem za nimi. Asi si oba všimli změny mé nálady, protože se po mně tak nenápadně otáčeli a snažili se zjistit, co se děje. Kupodivu to byl Matthew, kdo první překonal svou stydlivost a zeptal se:
„Stalo se něco?“
„Jo…“ Smutně jsem se usmál. „Stalo, ale už je to dlouho.“ Tom pevně sevřel volant. Asi si nepřál, abych tu s Matthewem rozebíral naši minulost.
„Co je mezi váma dvěma?“ pokračoval Matthew ve vyptávání. Tom se rozkašlal.
„Poslouchej, Matty… Můžu ti říkat Matty?“ Nadšeně přikývl. „No, tak…“ Pokračoval jsem. „Musíš se zeptat Toma, jestli mi dovolí ti to říct.“
„Chodili jsme spolu,“ řekl chladně Tom. „A rozešli jsme se. Hotovo, konec.“
„Ach,“ vydechl Matthew. „To je mi líto. Promiňte, že jsem se ptal.“
„Už se neptej,“ zavrčel Tom. Já jsem se na Matthewa přátelsky usmál. Přišlo mi to vtipné – jako bychom si prohodili role.
Dorazili jsme k domu pana Christmastreeho. Vystoupili jsme z auta. Dům byl obrovský, za ním byla zahrada s bazénem.
„Hele, děcka, já myslím, že už mám motiv,“ ušklíbl jsem se. „Definitivně potvrzeno.“
Zazvonil jsem. Otevřel nějaký muž – podle uniformy bezpochyby sluha.
„Dobrý den,“ řekl odměřeně.
„Je tohle dům Felixe Christmastreeho?“ zeptal jsem se stejným tónem. Co jsem komu udělal, že se kolem mě motaj takový nesympatický lidi?
„Ano, je. Vy jste od policie?“
„Ne, vole, z Avonu,“ řekl jsem málem.
„Ano, jsme,“ odpověděl přátelsky Tom místo mě.
„Tak pojďte dovnitř.“
Tělo už tu nebylo, protože ho odvezli na pitevnu. Přemýšlel jsem, že se tam zajdu podívat. Sice se prý žádné stopy nenašly, ale stejně…
„Předpokládám, že měl spoustu konkurence.“ Rozhlížel jsem se po pokoji. Perfektně uklizeno až na rozbité okno.
„Tome?“
„Hm?“ Věděl jsem, že se na mě dívá, ale neotočil jsem se.
„Bylo u první oběti rozbité okno?“
„No… jo. Proč se…“ Najednou se zarazil, jak mu to došlo. „Neříkej mi, že jsme tak blbí.“
„Nikdo nesebral vzorky ze střepů, že? Někde tam musí být krev. Dotýkal se někdo toho okna?“ otočil jsem se na sluhu.
„Pokud vím, tak ne.“
„Super. Brzo to budem mít vyšetřený.“
Tom
S Billem a Matthewem jsme nabrali vzorky, porozhlédli se po domě a vrátili se zpátky. Poslal jsem Matta, aby to všechno donesl do laborky.
„Ty Bille?“ otočil jsem na něj.
„No?“
„Znám jednoho chlapa. On… je taky ze zdejší smetánky. Nejsem si jistý, že by byl schopen udělat něco tak nechutného, jako zavraždit tři lidi, ale jeden nikdy neví, co je člověk schopen udělat, když mu rupne v bedně. A ten chlap vždycky měl něco proti Christmastreemu a té první oběti – Benchovi. Kdyby se vzalo v potaz, že zabití Lavoorové mohla být jen kamufláž, bylo by možné…“
„Jak se jmenuje?“ přerušil mě Bill.
„Adam McAuley,“ odpověděl jsem.
„Tak ho prověř,“ rozkázal.
„A co kdybys to udělal ty?“ ušklíbl jsem se.
„Proč?“ pozvedl jedno obočí.
„Já jsem tu šéf, prostě to udělej.“
„Nechápu, že si pořád potřebuješ dokazovat, že to ty tu máš větší moc,“ zavrtěl hlavou Bill. Cože? Takhle jsem to přece nemyslel! To on si vždycky všechno překroutí tak, jak se mu to hodí. A byl to taky on, kdo mě dneska zatáhl na ty záchody. A je to taky on, ke komu mám nutkání se naklonit a koho políbit. Ne! Rázně jsem si zakázal jakékoliv představy tohohle typu.
„Fajn. Udělám si to sám,“ zavrčel jsem. Ještě jsem stihl zaregistrovat Billův vítězný úsměv, než jsem zmizel za rohem. Zastavil jsem se za Jeremym, aby mi našel několik důležitých informací ohledně Adama McAuleye, které jsem potřeboval. Pak jsem se stavil dole na pitevně. Mladý, pohledný, šikovný a ambiciózní patolog (ano, konečně jsem se to slovo naučil) Andrew Light se na mě usmíval už ode dveří. Nemohl jsem si nevšimnout toho, že mě balil už od doby, co sem nastoupil. A to už mohlo být nějaké ty dva roky.
„Ahoj,“ pozdravil jsem ho.
„Ahoj,“ oplatil mi mile.
„Našel jsi něco?“ zeptal jsem se ho se zájmem a pak si trochu váhavě prohlédl chladné tělo, které leželo na pitevním stole.
„No, jen že byl zabit něčím ostrým a zbytek těla je ve velmi zohaveném stavu. Vrah mu prořízl krk nějakým nožem nebo něčím takovým a on pak zemřel na následky silného krvácení. Stejně jako předchozích oběti,“ vydechl a zamračil se.
„To je potvrzuje, že se jedná stále o toho stejného vraha,“ pronesl jsem nepřítomně. Andy se naklonil nad tělo a něco zachytil do pinzety. Sledoval jsem, jak se na jeho tváři rozlil úsměv. Tázavě jsem se na něj zadíval.
„Je tu nějaký chlup,“ zaradoval se Andy a strčil svůj objev do pytlíčku.
„Výborně,“ usmál jsem se a poplácal ho po rameni. Andy mi podal pytlík, sundal si rukavice a čepec a prohrábl si svoje uhlově černé vlasy. Musel jsem uznat, že je dost hezký, ale to nebylo to, proč jsem sem přišel. „Vezmu to nahoru na expertizu.“
„Dobře a měj se,“ nadšeně mi mávnul a opět se pustil do svojí práce.
Celé odpoledne jsem seděl nad extrémně nudnými papíry. Tohle by měli zakázat. Pořád něco vyplňovat a zapisovat a nic z toho. Slyšel jsem zpovzdálí tlumený hovor Billa a Matta. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě nezajímá, o čem si tak tihle dva můžou povídat.
Najednou se rozešli přímo sem. Rychle jsem se sklonil zpátky k papírům.
„Takže na rohu v hospodě?“ ujišťoval se Matthew. Cože, vždyť Bill říkal, že…?
„Jo.“ Nevěřícně jsem se na Billa podíval, ale on se jen usmál, vzal si tašku a odešel. Co to, sakra, mělo být? Nějakou dobu jsem se díval za zavřenými dveřmi, ve kterých oba zmizeli. Ani za milión let bych nepřiznal, jak moc mě tohle žralo. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem tam s ním chtěl být místo Matta já.
Svraštil jsem obočí a zamračil se. Na okamžik jsem zaváhal a uvědomil si, že si se mnou možná jen pořád hraje jako tenkrát, ale nechtěl jsem tomu uvěřit. Podruhé by to přece neudělal, a když jsem si vzpomněl na ta dvě slova, která mi neustále opakuje, přišlo mi neuvěřitelné, že by mi v tomhle směru lhal. Tak ale proč, kurva, teď šel ven s Mattem? Kdyby neodešli ven dřív, než jsem se k něčemu rozhoupal, možná bych jim i přihodil něco na práci, abych je tu zadržel. Teda hlavně Billa. Sakra, a proč mě to vlastně zajímá? Může si dělat, co chce.
S povzdechem jsem si opřel loket o stůl a o něj svoji těžkou hlavou. Sotva jsem vzhlédl, když přiběhla Natalie.
„Už přišly výsledky z laborky.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
úúúúúúúúúúúžasnéééééééééééé =)))))))))))))) těším se na další =)))))))))))))))))))))
Nevím, jestli to byl úmysl, ale dneska mi to přišlo extrémně vtipné. U "ne vole, z Avonu" uź jsem se neudržela a rozchechtala se nahlas? 😀 😀 😀
Je to super, těším se na další!
Uh, já myslela, že tohle má být jedna z vašich vážnějších povídek? 😀 Jako, Christmastree je ještě v pohodě, Adam, Matty a Andy se taky ještě dá… ale "Ne, vole, z Avonu," je už trochu moc a i když se poslední dobou směju víc než jindy, tohle mě položilo 😀
Docela by mě zajímalo, jestli to tady opravdu udělalo to hovado Harrold nebo někdo jiný, ale mnohem víc mě žere, že Bill jde někam s Mattem :/
Úžasný díl, už aby tu byl další 🙂
Jako ten Tom už by si měl přiznat, že v tom prostě lítá 😛 A doufám, že si to uvědomí dřív, než to Bill úplně vzdá a někam odfrčí 🙂
A dost mě zajímá, kdo vraždí. Není to třeba Harrold? To by se mi líbilo 😀
A kam jde jako Bill s Mattem? Co to jako má být? 😀
Jinak moc vám díky za zvednutí nálady, vy do každého dílu dokážete dát nějaký ten nevtíravý vtípek, co mi zaručeně vykouzlí úsměv na tváři 🙂 Těším se moc na další díl!
Ako už bolo spomínané, to "Ne, vole, z Avonu" odrovnalo aj mňa 😀 Bill bol fakt vtipný dnes. Ale som zvedavá, čo si to tam naplánoval za stretnutie s tým Mattom.
A tiež ma strašne zaujíma, kto je ten vrah! 🙂
No Tome pět let byl sám a čekal na tebe ale ty sis našel jiného tak co chceš?
Mě tahle povídka neuvěřitelně moc baví!! 🙂 Fakt vám za ni děkuju, protože mi zvedne náladu a při dnešním dílu jsem z Billa fakt nemohla 😀 Jak už holky psaly, to Billovo "Ne, vole, z Avonu" bylo fakt něco 😀 😀 😀 Směju se tomu ještě teď a to mě nerozesměje jen tak něco 😉 😀
Já jsem naopak ale ráda, že jde Bill ven s Mattym 😀 Jenom ať se Toman uhryzává žárlivostí, třeba mu pak dojde, že chce Billa jenom pro sebe a začne něco dělat 🙂
S těma vraždama je to čím dál zajímavější a já jsem čím dál víc zvědavější, kdo že je ten vrah. Stále si myslím, že by jím možná mohl být Harrold 😀 Tak trochu by se mi to i hodilo do karet, protože pak by už Tom neměl výčitky ohledně toho, že se s ním rozejde nebo si nebude dělat starosti s tím, že zahazuje dlouhodobý vztah.
Moooooc se těším na chvíli, kdy se ti dva dají oficiálně dohromady 🙂
Moc vám děkuji za skvělý díl! ♥