To byl důvod, proč chlapec pil jenom zřídka. No, tohle a ještě jeho sklon k tomu mít ještě míň sebekontroly než obvykle, což se zdálo těžko uvěřitelné. Ale svědčila o tom událost z té noci, kdy si Nat s Billem vychutnávali margaritu a černovlásek skončil tak, že běhal nahý po ulici a tu a tam zaklepal na nějaké dveře, přičemž hledal někoho, kdo by mu pomohl s „monstrózním“ problémem. Nat se ho pokoušela zastavit, ale Bill byl mrštný jako kočka. Zarazilo ho až to, když zaklepal na okno Rosemary Clayborneové. Ta se ho pokusila nalákat dovnitř, aby jí udělal masáž chodidel, a nabízela mu ovocný koláč. Po téhle nabídce zmizel Bill rychle jako netopýr z pekla – k Rosemaryně zklamání.
Bill se zamračil, když hovor spadl do hlasové schránky. Ale bylo to jenom poloviční zamračení, na druhou stranu byl černovlásek potěšený tím, jak sexy zněl Tomův hluboký hlas. Usoudil, že by mu měl nechat vzkaz, protože to byla přece slušnost.
„Ahoj, Tome Kaulitzi, tady je Bill Trumper. Volám ti, protože pořád myslím na tvýho krásnýho ptáka a chtěl jsem s ním mluvit. Tedy, s tebou,“ vydechl úlevou, že má za sebou formality, a otevřel stavidla. „Je to prostě… pokaždé, když na tebe myslím, cítím se, jako bych měl zvracet, vystříkat se nebo sníst hodně třešní. Takže jak můžeš vidět, cítím se velmi komplikovaně,“ mumlal. „A každá možnost končí nepořádkem…“
Vydechl a zapadl hluboko do gauče. „Ale nepořádek může být dobrý, Tome!! Jako když se udělám na celé tvoje tělo a ty zase na moje! Nebo když děláš cookies a těsto máš všude na rukou a můžeš ho slízat. Když mluvíme o lízání…“ Chystal se mluvit o možná nejsprostším scénáři v dějinách, když byl přerušen křikem.
„POLOŽ TEN ZKURVENEJ TELEFON!“ Nat se vřítila vchodovými dveřmi do bytu a zamířila přímo k Billovi, kterému uniklo velké „ooof“. Přátelé se začali prát o mobil a bojovali spolu asi dvacet sekund, než se Bill dostal do té fáze opilosti, kdy byl ospalý a přítulný. Takže boj plynule přešel do toho, že chlapec Nat objal, šťastně vydechl a zavřel oči. Natalie tak snadno dostala telefon k sobě a zjistila, že hovor pořád běží.
„Haló? Tome? Oh, kurva, musel zanechat vzkaz. Nikdy jsem se s tebou nesetkala, ale jenom se ti chci omluvit za to, co se právě stalo. Byla to moje chyba, vážně. Ten kluk se opije tak rychle… No, v každém případě ho zkus moc nesoudit, až s ním budeš příště mluvit, jo? Oukej, měj se.“ Nat si oddychla a zavěsila. Pak zjistila, že se na ni Bill krásně usmívá.
„Ty vždycky víš, jak se o mě postarat.“ Černovlásek zamžoural a nakrčil nos. Nat mu poklepala na koleno a neubránila se tomu, aby svému směšně opilému, ale rozkošnému kamarádovi úsměv oplatila. Ale pak se její výraz změnil na vážný.
***
Tom maloval pro svou mámu celé odpoledne a většinu zatracenýho večera. Miloval ji, ale protože byla perfekcionistka, zabralo mu třicet minut vymalovat malinký kousek stěny, jelikož mu celou dobu stála za zády, kritizovala jeho práci a říkala mu, jak to dělat správně. Konečně jí mohl oznámit, že jde do sprchy a bude pokračovat zase zítra. A ano, nebyl daleko od toho říct své matce, ať se jde vycpat, ale byl schopný se udržet, než se dostal do koupelny – která byla teď růžová – kde si pak mudroval pod vousy.
Když se osprchoval, šel do svého pokoje, kde si začal sušit dredy. Nepodíval se na telefon celé hodiny, jelikož byl zcela zaměstnaný malováním. Takže ho teď rychle zkontroloval a zjistil, že má zmeškaný hovor a hlasovou zprávu od Billa.
Tom nemohl zabránit širokému úsměvu, jenž se mu objevil na tváři. Bill mu ještě nikdy nenechal vzkaz. Dredáč se kousal do rtu, zatímco stiskl Přehrát. Ano, Tom si byl vědom toho, že se chová jako bláznivá holka. A ne, nestaral se o to. Zpráva se pustila a Tomův usměvavý výraz se postupně měnil na zmatený, pak na znechucený, zpátky na zmatený, chtivý – to když Bill začal se sexuchtivými řečmi, a nakonec na vyplašený z křiku a boje, který nastal. Tom byl připravený v mžiku vyletět jenom v ručníku ze dveří, aby se u Billa doma ujistil, že je v pořádku, ale pak se v telefonu ozvala nějaká Britka a Tomův výraz se konečně ustálil na chápavém. I když byl pořád z toho všeho lehce zmatený.
Tom zavěsil a jenom zíral. „Co jsem si to právě teď, proboha, poslechl?“ zašeptal a rozhodl se, že svému svěřenci zavolá zpátky, aby se zeptal, jestli je všechno oukej, když černovlásek takhle moc pil. Tom nemohl uvěřit, že si čtrnáctiletý kluk dá alkohol, a ještě ke všemu ve vlastním domě. Sám začal s nějakými drinky zhruba ve stejném věku, ale bylo to vždycky se staršími přáteli a vždycky bez matčina či otcova vědomí. Vždycky. Trenér si najednou uvědomil, že Bill nikdy nemluvil o tom, kde jeho rodiče jsou. Nevěděl, jestli žije s Kiran napořád, nebo jsou jeho máma s tátou jenom na dovolené, nebo tak. Vlastně přišel na to, že neví o Billovi pořádně nic – kromě nahodilých vtípků a zvláštních věcí, co neustále vycházely z Billovy pusy.
Navolil na mobilu zpětné volání a neměl nejmenší tušení, co na něj čeká na druhém konci linky. Po pěti zazvoněních to Bill zvedl.
Bill vypadal, že se pomalu probírá. Zabručel: „Já… uh… promiň? Myslím… Měl bych se omlouvat? Nemám páru, co jsem říkal. Ale jednou jsem nechal vzkaz pro někoho, o kom jsem si myslel, že je to Kiran, ale asi jsem vytočil špatné číslo a všechno, co jsem do toho vzkazu řekl, bylo, že chci nějaké smažené kuře a sýrové brambory k večeři, ale zpátky mi zavolala dost naštvaná ženská, co mluvila španělsky a já prostě nevěděl, co dělat, Tome!“ Očividně prožil znepokojující zážitek, jenž ho poznamenal. „Takže jo, musel jsem se pak omluvit,“ vydechl. Tom nevěděl, co říct.
„Vážně se omlouvám,“ ozval se znovu Billův smutný hlas. Tomovo srdce roztálo.
„Co děláš?“ zeptal se Bill, nyní očividně zcela vzhůru a v pozoru.
„Jistě. Přece jsem spal, ne? Někdy se ptáš na věci, které jsou úplně jasné,“ vydechl černovlásek a Tom zakoulel očima.
Kousl se do rtu a zapřemítal. Konverzace po telefonu by se mohla lehce zvrtnout v lechtivý rozhovor – a on by pak byl šťastný muž. Nebo by si mohl s Billem zkusit opravdu promluvit. Za pokus by to stálo. Netlačil by na Billa, aby mu všechno řekl, dokud nebude připravený, ale jestli má pořád v těle trochu alkoholu, možná by mohl odhalit nějaká svá tajemství.
„Takže… Ty prostě nespíš v posteli?“ zeptal se pomalu.
Tom byl zmatený. „Proč ne? Až doteď jsem si myslel, že máš něco proti postelím, abych byl upřímný.“
„Co?“ zeptal se dredáč.
Dredáč si uvědomil, že Bill odvedl řeč jinam. Ale taky si uvědomil, že Bill opravdu není připravený o svém tajemství mluvit, takže se rozhodl počkat, než se ho znovu zeptá. Navíc jestli všechno půjde podle plánu s jeho narozeninami, na nichž Tom pracoval, určitě mu na základě skvělého plánu Bill vyklopí okamžitě všechno. Trenér se pro sebe usmál.
„Oukej, fajn. Jsem v ručníku, Bille,“ vydechl a zatřepal hlavou.
Bill se očividně rozhodl ho ignorovat. „Tak můžeš přespat tady, jestli jsi unavený.“
A linka ohluchla. Bill měl tu nejhorší telefonní etiketu. Tomovi byly jedno nějaké sovy, ale chvátal jako blázen, aby se sbalil a vydal se na cestu kvůli dalším věcem, které se tu noc měl naučit.
Když měl zabaleno a mířil ke dveřím, ozvalo se pípnutí. Tom vyndal z kapsy telefon a na displeji uviděl zprávu od svého svěřence.
-GUMOVÍ ČERVI
To bylo všechno. Tom usoudil, že Bill a telefony je příšerná kombinace.
autor: mohanrocks
Oukej, jsem mrtvá. 😀 Kam na to ta autorka chodí? 😀
Děkuji za překlad!! 🙂
Jako vždy, perfektní! 😀 😀 😀
Strašne moc ďakujem za úžasný preklad. A ku kapitole ani nemám čo napísať. Len že zbožňujem "šialeného" Billa a chápať-snažiaceho sa Toma.
Bože, ja nemám slov 😀 Toto je tak úžasná poviedka.. ja tých dvoch proste zbožňujem 😀 A chcela by som poznať niekoho takého pojašeného, ako je Bill 🙂
Ty dva mě dostavaj do kolen Bill třeštidlo a Tom se to snaží marně pochopit.
bože ty jejich rozhovory mě dostanou! Že by byl už nějaký pravý sex i pod 15? :-* vrr to by bylo teda hodně drsné 🙂
Přidávám se ke Kirsten, taky bych chtěla někoho jako je Bill, znát 😀 Ovšem nemám tušení, zda bych s takový člověkem pohla pobývat delší dobu 😀 Asi bych se z něj zbláznila 😀 Každopádně to nemění nic na tom, že Billa totálně miluju! 😀 On fakt nemá chybu! Ten jeho Caps Lock mě pořád děsně rozesmívá 😀 Nebo ty jeho pravidla pro vstup do centra 😀 On je ptostě úžasné třeštidlo 🙂
Strašně moc Ti děkuji za překlad, Allko ♥ Nevíš, jak moc jsem ráda, že si tuhle dokonalost můžu číst 🙂