autor: Saline A.
Příběh 189. – Bav se, jako kdybys měl zítra umřít
„Víš, miláčku, jestli chceš do toho klubu dorazit ještě před zavíračkou, možná by bylo dobré, kdybychom vyrazili,“ Anis pobaveně zaklepal na dveře od koupelny, stejně jako každých deset minut za poslední hodinu.
„Nikam nejdu, vypadám příšerně,“ rozhodně jsem otevřel dveře a založil si ruce na prsou.
„Děláš si srandu?“ vydechl, okamžitě mě jemně chytajíc za boky. „Bille, vypadáš naprosto famózně! Kdybychom to Kayovi s Tomem neslíbili, okamžitě bych si tě odtáhnul do ložnice a celou noc si s tebou hrál.“
„Opravdu?“ s nejistým přešlápnutím jsem k němu vzhlédl, hladíc ho po hrudníku.
„Naprosto samozřejmě,“ s kývnutím mě jemně políbil. „Ale teď už pojďme, ať můžu celému městu ukázat, jak krásného přítele mám. Těším se na to, jak mi budou všichni závidět.“
Krátce jsem se zasmál, ale stisknul mu ruku. „Dobře, jsem připravený, tak pojďme. Kousek odtud je stanoviště taxíků, můžeme tam dojít.“
„Nevadí ti, že se na nás přilepí novináři?“ pomohl mi do kabátu, načež popadl peněženku a zavřel za námi.
„Vlastně je mi to celkem jedno. Půjdeme spolu po ulici a budeme se držet za ruce, není to, jako kdybychom se nějak osahávali nebo tak. O tohle se s nimi podělit můžeme,“ s mírným úsměvem jsem se k němu po cestě přitiskl.
„Líbí se mi, jak si znovu začínáš věřit,“ Anis mě obdaroval zářivým úsměvem. „Sebevědomí a odhodlání ti totiž hrozně sluší, víš? Takhle jsi zase malá diva.“
„Občas mi mé staré já chybí. Tehdejší Bill by je všechny poslal do hajzlu a ještě by se tu s tebou bez rozpaků osahával, jen aby bylo o čem mluvit,“ ušklíbl jsem se. „Já jsem na to příliš vyděšený.“
„Starý Bill ale nevěděl, že jeho matka je taková mrcha.“
„Vlastně jsem to věděl… Teda ne, že bych věděl, že je schopná až takových příšerností, ale… něco málo jsem věděl. To, jak se chovala ke mně, bylo dostatečným znamením.“
„Jak se k tobě chovala?“ trochu se zamračil.
„Všechno zjistíš u soudu, teď nemá cenu se tím zaobírat,“ povzbudivě jsem mu stiskl ruku, nasedajíc do volného taxíku a diktujíc řidiči adresu klubu. „Dneska večer se budeme bavit,“ s úsměvem jsem se k Anisovi přitulil, jakmile dosedl.
*
Nebavil jsem se. Byla to naprostá katastrofa. Zatímco ostatní vesele konverzovali, do mě se dala neskutečná paranoia, že všichni mají schované foťáky a čekají na každou moji chybu.
„Hodláš tu celý večer usrkávat z jednoho koktejlu?“ Anis se ke mně zhruba po hodině přisunul, svírajíc mi koleno. „Myslel jsem, že se chceš bavit.“
„Však já se bavím,“ zamumlal jsem neochotně.
„Jo? Mezi ostražitým otáčením se za každým blesknutím podobajícímu se focení a podezřívavým hledáním novinářů ti na to zbývá nějaký čas?“
Povzdechl jsem si. Anis měl samozřejmě pravdu; už brzy po příchodu jsem přestal reagovat na nejrůznější pokusy o konverzaci od ostatních. „Promiň, vím, že zase kazím večer.“
„Jestli někomu kazíš večer, tak jedině sám sobě,“ jemně mě chytil za bradu, letmo tisknouc rty na mé. „Dej si pár panáků na povzbuzení, dostaň se do nálady. A pak půjdeme tančit, dobře? Rozbalíme to na parketu, předvedu ti, jak mizerný tanečník jsem.“
S tichým smíchem jsem mu omotal ruce kolem krku a polibek na okamžik prohloubil, užívajíc si ten pocit. „Tak dobře, jdu si dát pár koktejlů na bar, a jakmile se budu cítit dost opilý, přijdu si pro tebe.“
„Takový plán se mi líbí,“ s úsměvem mi stisknul stehno. „Mám tu otevřený účet, takže se neboj objednat si cokoliv na mě.“
„Dobře,“ sladce jsem se uculil a s mnohem lepší náladou zamířil na bar, všímajíc si okolních závistivých i žádoucích pohledů. Líbil jsem se jim, toužili mě mít. A takové vědomí zlepší náladu každému.
Díky tomu netrvalo ani příliš dlouho, než mi alkohol stoupl do hlavy natolik, abych se zářivým úsměvem nastoupil doprostřed parketu a během svůdného vrtění se vzýval Anise pohledem k sobě. Očima na mě vyloženě visel, hltal každý můj pohyb.
Jakmile si ale všiml, že není jediný, kdo mě pohledem svléká, chvatně se zvedl a nespouštějíc ze mě zrak, zamířil rovnou za mnou. Jen co byl na dosah ruky, přitáhl si mě k sobě a zezadu se na mě přitiskl. „Víš, že jsi neuvěřitelně rajcovní, krásko?“
„A víš, že patřím jen tobě, krasavče?“ s tichým povzdechem jsem přivřel oči, otírajíc se o něj zadečkem. Líbilo se mi, že půlka klubu na Anise závistivě zírala. „Spousta mužů by zabíjela, jen aby mohla být na tvém místě.“
„Bez rozpaků bych zabil já je,“ zajel dlaní pod mé tričko, hladíc mě jemně po bříšku. Slastně jsem zaklonil hlavu a usmál se.
„Víš, že jsi neuvěřitelně sexy, když šíříš nebezpečí,“ lehce jsem se proti němu zhoupnul v bocích. „Bože, nemáš ani ponětí, jak moc.“
„Opravdu?“ trochu překvapeně zamrkal, ale hned sevřel mé boky pevněji. „Vzrušuje tě, když jsem zlý?“
Souhlasně jsem přitakal, otáčejíc se čelem k němu a objímajíc ho kolem krku. „Miluju tvůj výraz. Když ti ztvrdnou rysy, ztmavne pohled a zhrubne hlas,“ zasténal jsem tiše.
„Jak chceš, abych s tebou zacházel? Máš snad nějaké speciální přání?“ zuby zatahal za můj ušní lalůček.
„Chci, aby sis mě vzal jako tvojí děvku,“ vzdychl jsem, hned se mu naléhavě tisknouc na rty v zuřivém polibku. Pevně jsem se na něj tisknul, zatímco Anis svíral můj zadeček v dlaních a polibky lačně oplácel, jazykem pleníc má ústa.
Byl jsem do polibku zabraný tak moc, až jsem si ani nevšiml, že nás Anis nějakým záhadným způsobem dostal z parketu. Všiml jsem si toho až ve chvíli, kdy Anis dosedl na sedačku v prázdném boxu a já obkročmo dopadl na něj.
„Chceš být moje kurvička?“ stiskl mi zadek tak pevně, že mě div nevmáčknul do svého klína. Táhle jsem zasténal; oběma vzrušení rychle rostlo.
„Ano, prosím,“ zoufale jsem se na něj natiskl.
Anis se pobaveně ušklíbl, rukou mi zajel do vlasů, aby vzápětí za ně mohl krátce zatahat a zaklonit mi hlavu. Přitiskl rty na můj krk, jazykem laskajíc mou už tak citlivou pokožku.
Bylo mi jedno, kdo nás uvidí. V tu chvíli jsme existovali jen my dva, Anisovy dlaně tisknoucí naše klíny proti sobě a rty zkoumající každý kousek odhalené kůže, jen aby mohl doputovat k mým rtům a lačně je líbat.
Svět by mohl explodovat a já bych byl šťastný.
Moje hlava mi vyhlásila válku. Zuřivou bitvu s atomovými bombami namířenými přímo na žaludek. Celé tělo se mi mstilo za předešlý večer.
Zaúpěl jsem. Jako kdyby mi jedna z těch atomovek vybouchla v hlavě. „Nevidíš, že trpím? Proč mluvíš tak nahlas?“ zašeptal jsem.
„Mluvím naprosto normálně. Jak se cítíš?“ položil mi Anis naprosto zbytečnou otázku.
Mátožně jsem se posadil a kouknul na něj. „Řekl bych, že druhá světová byla absolutní nic oproti tomu, co se teď děje ve mně. Jak to, že ty už jsi vzhůru?“
„Volal ti David,“ zamumlal a přešel blíž ke mně. Až teď jsem si všiml, že v rukou něco křečovitě svíral.
„Co chtěl?“ nakrčil jsem obočí.
„Zeptat se, jak jsme se včera bavili… Doufal, že hodně, a že nám to za to stálo,“ znovu zamumlal. Bez dalších slov mi podal noviny.
V šoku jsem na ně zíral. Přes celou titulní stranu byla fotografie mě, jak sedím na Anisově klíně ve chvíli, kdy on měl ruce na mém zadku, já pod jeho košilí, a navíc jsme byli uprostřed žhavého polibku. Ačkoliv fotografie nebyla nejkvalitnější, bylo vidět dokonce i naše vzrušení.
Prudce jsem noviny odstrčil a vyběhl rovnou na záchod. Tohle už na mě bylo moc. Jak se to ksakru mohlo stát? Jak jsme mohli dopustit, aby taková situace nastala?
„Bille, jsi v pořádku?“ zaťukal Anis jemně.
„Potřebuju být sám!“ vzlyknul jsem tiše, když jsem konečně vyvrátil obsah celého žaludku a vypláchl si pusu. Zhroutil jsem se vedle vany do klubíčka, nechávajíc slzy téct. Co jsme to udělali?
Anis smutně vydechl; i přes mé prvotní protesty ke mně přisedl a pevně mě objal. „Všechno bude dobré.“ Nikdy jsem si nepřál víc, aby jeho slova byla kouzelná.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Krásnej díl a chudík bill prosím další díl
Pokazde, kdyz vidim tu uvodni fotku tak slintam a priblble se usmivam. Navic charakter, ktery ma Anis v teto povidce… o Boze, chci ho xD a na tu fotku s Billem bych se taky klidne mrkla 😀 velice zazivny a vzrusujici dil, moc se mi libil! Diky Saline 🙂
Bill by se měl vykašlat na novináře a byt rád že je Anis takové zlatičko.
Je mi ľúto to, že keď sa Bill trochu uvoľnil dopadlo to zravn takto. Bill si zaslúži byť štastný. Dúfam že táto nepríjemnosť rýchlo prehrmí.
Teším sa ďalej.
Luju tuhle povidku…je mi lito toho ze si bill neveri…snad mu v tom anis pomuze…