autor: BrokenMirror
Nechat být
Společně spadli na postel, lapali po dechu a chvěli se. Jejich oblečení leželo na zemi, tvořilo cestičku od koupelny k posteli.
Bill zaúpěl, když slezl z Toma a položil se vedle něj, díval se do stropu. Vlasy měl přilepené na čele a jeho makeup se roztékal. Znovu zaúpěl, když se Tom převalil na něj, jejich nahá a ulepená těla se k sobě nepříjemně lepila.
„Co to děláš?“ postěžoval si, zavrtěl se pod ním.
„Dívám se na tebe,“ odpověděl Tom, dal vlasy Billovi pryč z čela a Bill ztuhnul, díval se na něj, zadrhával se mu dech a nemělo to nic společného s tím, že měli zrovna sex. „Opravdu vypadáš zatraceně dobře.“
Bill nemohl najít slova a zůstal naprosto ztuhlý, cítil, jak z Tomova těla sálá teplo.
„Obzvlášť když nevíš, co říct,“ pokračoval a Bill se cítil nepříjemně přemožený. Tohle nemohl dopustit. A ten úšklebek na Tomově obličeji sem nepatřil.
Bill trochu zavrčel a opřel se na jeden loket, druhou rukou si přitáhl Toma pro tvrdý polibek a překulil ho tak, aby byl on nahoře a jeho dlouhé vlasy je obklopily jako závoj. Byl tak zaměstnaný tím, že se ujišťoval, jestli má navrch a je dominantní, že si nevšiml, jak ho Tom semknul nohama a dal mu ruce za hlavu, až pak si uvědomil, že se nemůže hýbat, že je na Tomovi zaseklý. „Jdi do prdele,“ odsekl a snažil se dát ruce pryč, ale Tom ho držel pevně za zápěstí. „Přestaň se kurva usmívat.“
„Ty,“ řekl Tom a jako nic ho znovu otočil dolů, „to musíš nechat být.“
***
„Ty toho nech,“ opáčil Bill, měl tím na mysli, jak pevně ho držel a silně za jeho ruce zatahal.
Tom zavrtěl hlavou a zazubil se, když se s ním Bill pořád pral. „Ne, dokud se neuvolníš.“
Bill si odfrkl a odvrátil pohled, díval se naštvaně do zdi.
„Nebuď takový,“ zamumlal Tom a otřel se mu nosem o čelist. „Na co myslíš?“
„Na to, jak tě ze sebe dostat.“
Tom se odtáhl a snažil se mu podívat do očí. „Ne, to není pravda,“ rozhodl se po pár vteřinách. „Je tu něco jiného. Jestli mě opravdu chceš pryč, pak by ses víc pral a já bych tě nikdy nepoložil proti tvé vůli.“
Bill si odfrkl nosem a zamračil se. „Už jsem ti něco říkal o tom, jak-„
„-se tě snažím pochopit, já vím,“ dokončil Tom a líbal ho po krku. „Nenávidíš to.“
„Ano.“
Tom se zazubil nad tím, jak se mu lehce chvěl hlas. Snažil se co nejvíc odolat tomu, co mu Tom dělal, ale Tom cítil, jak pod ním povolil. „Bylo by to tak zlé, kdybych tě pochopil?“ zeptal se tiše a pustil jedno z Billových zápěstí a zajel mu prsty do vlasů, jemně mu masíroval hlavu. „Nebylo by hezké, mít někoho, kdo tě chápe? Kdo rozumí?“
„Nikdo by to nikdy nepochopil,“ zašeptal, zvedl ruku k Tomovu krku a jemně ho škrábal na místě, kde se jeho copánky oddělovaly od hlavy, a Tom se usmál nad tím, jak to bylo skoro jako pohlazení. „Nech to být.“ Jejich oči se setkaly a něco skrz Toma prolétlo, něco teplého a nabitého. „Prosím,“ dodal Bill. „Nemůžu…“ došla mu slova a odvrátil pohled. „Nemůžu dopustit, abys to věděl,“ řekl nakonec a pak si olízl rty, než dodal: „To je to, co je jiné.“
„Jsi zasraný monstrum!“
Bill se zazubil a přešel blíž, pomalu a nebezpečně. „Já vím,“ zavrčel, sklopil oči a ušklíbl se.
„Zůstaň ode mě dál,“ řekl Andreas, chvěl se mu hlas a Bill se zastavil přímo před ním.
„Kde jsi to našel, co?“ zeptal se, natáhl ruku, aby se ho dotkl, ale Andreas mu ruku odstrčil, couval. „Špiclovals u šéfa ve skříňce?“
Andreas se chvěl, pevně v pravé ruce svíral složku. „Proč?“ zeptal se. „Proč, Bille?“
„Proč?“ naklonil Bill hlavu. „Protože jsem chtěl,“ vydechl. „Chtěl jsem a bylo to hezké.“
„Jsi šílený…“ zašeptal Andreas. „Jsi nemocný.“
„Myslel jsem si, že máš rád nebezpečí, Andy.“ Billův úšklebek se rozšířil. „Myslel jsem si, že to máš rád tvrdě. Rozhodně šukáš tvrdě.“
„Oh bože, ty jsi-„
Bill přišel blíž. „Co se stalo s tím, že mě dostaneš ven, hm?“ zeptal se, přejel prstem po Andreasově čelisti. „Nikdy se to nestalo.“
„Jsem rád, že jsem to neudělal,“ sykl Andreas, chvěl se nad tím, jak blízko u sebe byli, třásl se z toho, jak blízko byl tomu, aby ho dostal ven. Zahrával si s ním; Bill si s ním hrál od samotného začátku. To mezi nimi bylo falešné, všechna slova byla falešná. „Měl bys tu shnít navždy.“
„Měl bych, viď?“ zazubil se ještě víc. „Chtěl by ses ke mně připojit?“ přes obličej mu přeběhla temnota a Andreasovi se sevřel žaludek. Couval, dokud nenarazil do zdi a nemohl dál. Kde měl ksakru pistoli? Oh, dole ve svém pásku, který neměl na sobě. Oh, oh, kurva. „Pomoc!“ rozkřikl se dřív, než se dokázal zastavit, a Bill se zařehtal.
„Aw, to bylo sladké,“ zabroukal. „Voláš o pomoc jako hodný chlapeček.“
V chodbě se ozvaly rychlé kroky a Bill počítal. Tři… dva… jedna… Bill se naklonil dopředu, přitiskl se Andreasovi na rty a podařilo se mu ho otočit tak, že Bill byl ten, kdo byl u zdi, a v tu chvíli zrovna někdo vešel do cely. Věděl přesně, jak to musí vypadat.
„Hej!“ rozkřikl se někdo a vběhl do pokoje, Bill měl jen chvíli na to, aby zašeptal: „Pa-pá“, než Andrease z Billa odtáhli.
Tomova ruka se pomalu přesunula zpátky k jeho volnému zápěstí a dal mu obě ruce nad hlavu. „Nezbavíš se mě,“ řekl, díval se do Billových temných a intenzivních očí. „Ať už jsi tu pro cokoliv,“ pokračoval. „Vím, že jsi neudělal nic tak hrozného, aby sis tohle všechno zasloužil. Nezasloužíš, Bille,“ dodal, když otevřel pusu, aby protestoval. „Nech to být,“ zamručel znovu a propojil jejich rty.
Yin má bariéru proti zlu.
Líbali se tak minuty, dokud se vzduch kolem nich nestal horkým a vlhkým. Billovo tiché oddechování naplnilo místnost a trochu se prohnul, byl víc než připravený se do toho znovu pustit, ale nechtěl o to prosit. Cítil se neuvěřitelně zadušeně a nepříjemně otupěle, nenáviděl, když nebyl schopný se hýbat, ale z nějakého důvodu nepanikařil. Z nějakého důvodu zůstával klidný a vůbec tomu nerozuměl. Jediné, co věděl, bylo, že nechce, aby se Tom pohnul, aby odešel.
Nikdy, dodal tichý hlas v jeho hlavě, ale on se rozhodl ho ignorovat.
Tom pustil jedno z jeho zápěstí a díval se mu přímo do očí, hledal známky toho, co by mu říkalo, že dělá něco špatného, přesunul ruku na Billovo levé koleno. Chytl ho pod ním a zvedl, dal si jeho nohu kolem pasu. Stále se na něj díval, aby si byl jistý, že nepřekračuje žádné hranice, chytil se za své znovu tvrdé přirození a přitiskl se k němu. Bill roztřeseně vydechl, zavřel oči a otočil se obličejem ke zdi, nic ale neříkal ani nedělal. To mu dodalo odvahu, Tom pomalu zatlačil dovnitř. Bill byl rozbolavělý a usykl skrz zuby, pevně se volnou rukou chytil Toma za rameno. Tom se sklonil, opřel se obličejem o Billův krk a pomalu, líně začal hýbat boky.
Bill věděl, že Tom cítí, že se mu nelíbí buď to pomalé tempo, nebo ta blízkost, ale stejně v tom pokračoval a bylo to tak mocné, že Bill nevěděl, co se sebou dělat. Bolelo to, ale byla to příjemná bolest. Nedovolil si ale sténat, to by ho vzalo na místa, kam se nechtěl dostat.
„Nech to být.“ Zamručel mu Tom do ucha a dlouhým přírazem ladně minul Billovu prostatu.
Billovi se zadrhl dech v krku a sevřel Tomovo rameno pevněji, zajel mu nehty do kůže a tvrdě oddechoval nosem. Zavřel pevně oči, chvěl se z toho, jak na něj Tom nalehával. Tohle nikdy předtím nedělal, ne takhle.
Noha, kterou měl kolem Tomova boku, se mu chvěla, a Tom ho líbal na krk, stále mu jednu ruku držel za hlavou. „Nech to být,“ zopakoval a vyhledal Billovy rty, vzal jeho spodní ret mezi zuby a natáhl ho do pusy; cítil, jak Bill roztřeseně dýchá.
Tom pomalu pustil jeho druhé zápěstí a uvolněná ruka mu okamžitě vystřelila na záda, jemně ho škrábala na kůži, nejspíš až trochu do krve, ale Tomovi ta bolest nevadila. Bill by ze sebe mohl Toma teď klidně lehce sundat, ale neudělal to, nevěděl, jestli chce. Byl rozpolcený.
Bill prolomil polibek a přesunul se Tomovi k uchu, a to, co mu do něj pošeptal, Toma celého rozechvělo tak silně, že si Bill chvíli myslel, že se udělá. „Ubliž mi.“
Tom zavřel oči a přestal se hýbat tak rychle, že Bill zanaříkal. Bolelo ho v rozkroku, zrovna se znovu plně vzrušil. „Ne,“ zašeptal Tom, nejspíš u sebe v hlavě zněl více přesvědčeně.
Bill zvedl druhou nohu a ušklíbl se nad tím, jak se Tom zachvěl. Oh, byl teď tak slabý. Bill ho měl. „Ano,“ usykl, trochu se prohnul v zádech, otřel se penisem o Tomovo břicho.
„Kurva.“ Tom svěsil hlavu a jemně ho kousnul na klíční kost.
V Billově hlavě to bylo jako malé exploze. Zlomeně a hluboce zasténal, otočil hlavu zpátky ke zdi a začal dýchat rychleji.
„Masochisto,“ popíchl ho Tom a přesunul se rty k jeho krku, jen jemně přejel zuby po kůži, než ho lehce kousnul.
Bill si chtěl tak moc vynadat za to, že o tohle požádal, ale pak Tomovy boky zrychlily a brzy na všechno zapomněl. Nebylo to pomalé a něžné, ale tvrdé a rázné, a když se Tom natáhl dolů a sevřel ho, Bill se sotva dokázal nadechnout.
Brzy se tma za jeho zavřenýma očima změnila v jasné světlo a v uších mu hučelo, břicho mu nesnesitelně hořelo. Udělal se s roztřeseným zvukem, prohýbal se v zádech. Udělali se skoro nastejno, drželi se pevně a lapali po dechu.
Když z něj Tom po pár vteřinách vystoupil, leželi bok po boku na posteli, zírali do stropu a snažili se uklidnit.
Bill zavřel oči, ztěžka dýchal, celé tělo ho bolelo vášní a bolestí. Dokonce i když měl zavřené oči, cítil, jak se na něj Tom dívá. Neopovážil se je otevřít, protože se bál výrazu, který by v Tomově tváři mohl vidět.
Bill miloval i nenáviděl svůj odraz v zrcadle. Díval se do svých vlastních temných očí orámovaných linkami a stíny, řasy měl dvakrát tak dlouhé. Díval se opravdu dlouho. Takhle se neviděl už roky. Vlasy měl delší, ale jinak vypadal úplně stejně až na to, že mu chybělo světlo v očích a že pod makeupem, co měl na tváři, byl bílý jako duch. Uhlí, které tu měl, byl jenom zvyk, a vypadal tak velmi dobře, vyváděl tím lidi z míry.
Tohle ale bylo pečlivě udělané, až na to, že u očí to měl trochu rozmazané, rychle namočil žínku v umyvadle. Dokonalost pro něj nebyla, nemohl se na to už dál koukat. Přejel si žínkou přes oči a rychle je utřel, chtěl všechno dolů a vypadat co nejvíc jako člověk. Měl na sobě svoje staré vězeňské šaty, oblékl si je hned, jak se dostal z opojení. Bože, ten sex… těžce polkl, snažil se o tom tak nepřemýšlet, hodil žínku do kyblíku pod umyvadlem. Zamrkal, pálily ho oči, dostaly se mu do nich šminky, a tak je měl podrážděné. Vyždímal vodu z další žínky a pak se na sebe znovu podíval do zrcadla. Ztuhl a dech se mu zachytil v hrdle, když přišel tváří v tvář své noční můře.
Černá mu tekla po obličeji, rozmazaná pod očima, jež byly černé a lehce nateklé. Zacouval, žínka mu vypadla ze sevření, s plesknutím spadla na zem. Ten odraz jako by se na něj ušklíbl, natáhl ruku dozadu a vytáhl něco zpoza kalhot.
Bill zalapal po dechu a otočil se. Nedívej se na to, říkal si. Nedívej se na to… nedívej…
Pak mu před očima začala probíhat scéna, dokázal pouze stát a třást se, zatímco to všechno viděl před očima.
Aniž by zazvonil na zvonek, roztřeseně otevřel dveře a vešel dovnitř, byl bolestivě bledý. Jen letmo se na sebe podíval do zrcadla, co viselo v chodbě, a rychle odvrátil pohled. Prudce se zastavil, když viděl Karinu vyjít z její ložnice.
„Bille,“ řekla, zastavila se a překvapeně valila oči. Zavřela chodidlem dveře k sobě do pokoje. „Co tady děláš?“
„Já…“ přešel k ní. Vlasy se mu kvůli dešti lepily k čelu, voda mu pořád stékala po obličeji.
Chladný kov na kůži nad kostrčí.
„Potřebuju tě,“ zašeptal a její obličej zjihl. „Já… myslím, že jsem udělal něco hrozného a… Karino, musíš mi pomoct.“
„Jo, jo, dobře,“ řekla a přikývla, přišla ho vzít za ruku. „Pojď, promluvíme si někde jinde… vypadáš hrozně.“
Když si Bill uvědomil, kde je, všiml si, že se ho někdo drží, pevně a bezpečně, a uvědomil si, že padá. Padl do náruče, která ho držela. Byla povědomá.
„Vidíte, není to potřeba,“ slyšel, jak někdo řekl, a sevření kolem něj zesílilo. „Mám ho. Držím ho. Jděte pryč s tou zasranou jehlou. Vypadněte! Obzvlášť ty, ty kreténe! Ano, ty taky, Anno.“
Bill slyšel kroky, a pak jak se zavřely dveře, a snažil se uklidnit, když ucítil pohlazení.
„Mám tě,“ zamumlal Tom. „Poslal jsem ji pryč, je pryč.“
„Kdo?“ podařilo se Billovi zachraptět, stále si nebyl jistý, co se stalo a Tom mu pomohl posadit se na postel.
„Sestra,“ odpověděl Tom. „Naprosto jsi… no… řekněme, že jsi ji tu nechtěl.“
Bill zaúpěl a odtáhl se od Toma, motala se mu hlava. Položil si dlaň na čelo a snažil se vzpomenout, co to spustilo tentokrát. Byl v koupelně a… oh, jasně. Přejel si prstem pod okem a ten byl černý. „Potřebuju to ze sebe dostat dolů,“ zamručel. „Kdy jsi sem přišel?“
Síla Yin stoupá s nocí. Síla Yang sílí ve dne.
„Sotva jsem se stihl vrátit zpátky do kanceláře, Bille,“ řekl Tom a Bill odvrátil pohled. „Hej. Podívej se na mě.“
Bill ho nechal otočit mu hlavu a Tom vzal rukáv a utřel mu oči.
„Tak,“ řekl, když byl hotov. „A je to pryč.“
Bill přikývl a znovu sklopil pohled. „Jsem…“ vydechl frustrovaně a zavrtěl trochu hlavou, pokusil se začít znovu. „Jsem… rád, že jsi tu byl,“ dokončil, jeho hlas byl hluboký a celkem monotónní, ale Tom věděl, že to, co říká, myslí vážně. Kdyby tady nebyl a kdyby nebyl schopný ho uklidnit, pak by Billovi dali drogy a zpacifikovali ho. Tom si nemyslel, že ho dokáže uklidnit sám, a byl opravdu příjemně překvapený, když cítil, jak se Billův tep zpomalil, když ho držel.
„Nikdy by se to nestalo, kdybych ti nepřinesl ty šminky, co? To je to, co to vyvolalo?“
„Není to tvoje vina,“ zamumlal Bill. „Stává se to náhodně… najednou prostě vidím věci co…“ se zaúpěním mu došla slova.
„Vidíš věci z minulosti?“ pomohl a Bill přikývl. „To je běžné pro lidi s PTSP, ne?“
„Naneštěstí?“
Chvíli v tichosti seděli a pak si Tom vzpomněl, že měl jít domů, že měl po šichtě už před dlouhou chvílí. „Musím jít,“ řekl omluvně. „Budeš v pohodě?“
Bill si odfrkl a mávl rukou. „Jo, jdi domů.“
Tom zaváhal, ale na Billově obličeji nebylo nic, co by naznačovalo, že nebude v pořádku, a tak se zvedl. „Dobře, uvidíme se zítra.“
„Jop.“
Tom se na Billa usmál, ten mu oplatil polovičním úsměvem a Tom se s těžkostí otočil k odchodu. Nechtěl odejít, ale teď když tu byla náhodná sestra, která viděla, jak Billa zvládl, nemohl tu zůstat až moc dlouho, aniž by vypadal podezřele. Mohl té sestře říct, že chtěl zkusit novou techniku, než aby museli píchnout vězně, který se děsil sedativ. No, byla to přeci jen i trochu pravda.
Stihl dojít ke dveřím, když Bill znovu promluvil.
„Počkej,“ řekl, zněl, jako by si zrovna na něco vzpomněl a Tom se zvědavě otočil. „S kým jsi to mluvil? Během mojí… epizody,“ procedil slovo jedovatě. „Vím, že jsi říkal, že tu byla sestra a slyšel jsem Anny jméno, kdo další? Byl tu i někdo další, že ano?“
„Georg,“ odpověděl Tom nenadšeně.
„To na něj jsi byl naštvaný?“
Tom zabručel. Hned jak se vrátil do kanclu, dvě minuty předtím, než Sophia přiběhla a říkala, že někdo musí jít nahoru podívat se na někoho z vězňů, podíval se do tašky s notebookem a viděl, jak z ní něco vyčuhuje. Vytáhl to a okamžitě viděl, co to je, a hned věděl, že to byl Georg, který to tam dal.
„Musíš si to přečíst!“ rozkřikl se Georg. „Tome, přísahám, musíš.“
„Nemusím nic.“ Sykl Tom a praštil složkou Georgovi na stůl. „Znám Billa, nepotřebuju vědět, co udělal předtím, jasný? Je mi jedno, co tam je, mně je to jedno. Nemůže to být tak špatný, jak říkáš-„
„Tome!“ Georg vypadal naprosto zoufale a Tom z toho zuřil. On se snad mohl rozhodnout za sebe, jestli to chce vědět, a Georg stejně vždycky přeháněl. „Tome, není to-„
To, co Georg chtěl říct, bylo přerušeno Sofií, která slyšela, že se něco děje na čtvrtém patře. Tom okamžitě věděl, že to je Bill, a tak vyběhl schody s Georgem v patách. Sestra a Anna už byly uvnitř a Tom se mezi nimi provlékl a dostal se k Billovi, který nejdřív odmítal jeho dotek, ale pak se vděčně začal uklidňovat.
„Zlobím se na něj,“ potvrdil Tom. „Je to idiot.“
„Proč, co se stalo?“
„Já… to ti nemůžu říct.“
Bill nakrčil obočí. „Dobře,“ řekl pomalu. „Nová zápletka.“
Tom se zasmál a podrbal se na krku, Bill se zamračil.
„Nelíbí se mi to.“ Rozhodl se.
„Hah!“ odfrkl si Tom a pobaveně se na Billa podíval. „Tak to ti to neřeknu už vůbec. Chci, abys to opravdu cítil.“
Bill se na něj chvíli podezřívavě díval, rty našpulené, dokud se mu na obličeji nerozlil sebevědomý výraz. Teď se Tom cítil podezřívavě.
Bill se zvedl z postele a přešel k němu. „Oh, já vím,“ řekl a dal mu ruce kolem krku. „Chceš mě požádat o ruku a nikdo z tvých kamarádů to neschvaluje.“
Tom se jen sotva stihl udržet od záchvatu smíchu a namísto toho zfalšoval zaúpění. „Sakra, zničils mi překvapení!“
Jestli byl Bill schopný žertovat, obzvláště o něčem takovém, pak byl v pořádku a Tom si nemusel dělat starosti.
Dívali se na sebe ve vší vážnosti opravdu dlouho, tak dlouho, jak Tom dokázal udržet vážnou tvář, a pak se trochu rozesmál a Bill svěsil hlavu, tiše se zasmál. „Bůh ví, že bys byl stejně mizernej manžel,“ řekl Bill, když zvedl pohled.
Tom nakrčil obočí. „Oh?“
„Jo, protože neumíš ani za hovno lhát.“
„Pravda,“ řekl Tom a pokrčil rameny. „Ale co to má co společného s manželstvím?“
„Všechno?“ navrhl Bill, hrál si s Tomovými copánky, pohledem je pozoroval.
Yin chce pomoci Yang najít jeho dobrou stranu.
Tom mu položil ruce na pas. „Lži nepatří do manželství,“ připomněl mu tiše.
„Ano, patří,“ řekl Bill, hrál si s jeho vlasy.
„Pak to není dobré manželství.“
Bill pokrčil rameny. „Já to nepoznám.“
Tomův pohled se zjemnil, snažil se zachytit ten Billův, ale on odmítal oční kontakt. „To mi je líto.“
Bill vydechl a vykroutil se z Tomova lehkého doteku. „Byls na odchodu,“ připomněl mu, odtáhl se psychicky i fyzicky.
„Jo…“ Tom nasál spodní ret a pak se na vězně opatrně usmál. „Jdi si lehnout, ano? Dobrou noc.“ Zaváhal, ale pak si Billa přitáhl do objetí, chvíli to trvalo, ale nakonec mu to s hlubokým výdechem vrátil.
Anna se setkala se strážníkem Braunem před výslechovou místností. Jeho obličej byl strnulý a vážný. „Zdravím,“ řekla a podívala se skrz jednosměrné zrcadlo. „To je on?“ zeptala se tiše, i když věděla, že ji nemůže slyšet.
„Jo.“ Braun se také díval dovnitř. „Já vím,“ řekl, jako by dokázal číst její myšlenky. „Ale vzhled může klamat.“
„Je mu jenom šestnáct, proč by-„
„To proto jste tu, proto jsme vás sem zavolali. Nemáme ponětí. Neřekl ani slovo.“
„Vypadá…“ Anna naklonila hlavu a dívala se na šestnáctiletého chlapce, který seděl u stolu uprostřed místnosti a zíral na desku stolu. „Takže vůbec nemluví?“
„Od zatčení ani slovo.“
„A hádám, že to není jeho krev.“
Braun přikývl. „Jistěže není. Pošleme ho do pasťáku, je až moc mladý na tohle místo. Šéfka chtěla překročit pravidla a nechat ho tady, ale to je-„
„Skandální!“ rozkřikla se Anna, dívala se na Brauna vykuleným pohledem a pak zpátky na chlapce.
„Ano, to jsem taky říkal.“
Anna vydechla. „Nic nevíte? Jeho motiv, nic?“
„Vůbec nic, takže jestli byste mohla zapracovat se svou magickou myslí, pak z něj možná něco dostaneme. Alespoň abychom věděli, jak je na tom mentálně. Nemusí tu s námi úplně být.“
„Dobře. Uvidím, jestli se k němu dokážu dostat. Pustíte mě tam?“
Annu pustili dovnitř a ta pomalu přešla ke stolu. Ani nevěděli, jak se jmenuje, ale brzy budou po tom, co policie projde dům a sebere nějaké základní informace a důkazy.
„Ahoj,“ řekla tiše, když došla ke stolu.
Chlapec ani nezvedl hlavu, aby ukázal, že ví, že je tady. Hrál si se zaschlou krví za nehty. Měl krev i ve svých tmavých vlasech, na oblečení měl také tmavé skvrny. Bylo vidět, že pod tou špínou je to roztomilé dítě; byla škoda, že musel mít tak temný příběh. „Můžu se posadit?“ zeptala se, ukázala na židli.
Neodpověděl, ale ona to ani nepředpokládala a posadila se. „Jsem Anna,“ řekla, pořád se na něj dívala. „Jsem tady, abych si s tebou promluvila. Chci, abys věděl, že tě nijak nebudu soudit.“
Nepohnul se.
„Myslíš, že mi můžeš říct své jméno?“ pokračovala.
Při tomhle zavrtěl hlavou.
„Okay, to nevadí,“ řekla Anna, ráda, že z něj dostala alespoň nějakou reakci. „Chceš to ze sebe umýt?“ přikývla směrem ke krvi, kterou škrábal, a on sebou cuknul.
„Přestaňte mluvit,“ řekl tiše, nepodíval se jí do očí. Jeho tmavé vlasy mu padaly před obličej, zastiňovaly jeho oči z jejího pohledu, ale bylo jasné, že se stále dívá dolů.
„Nechceš tu krev umýt?“ zeptala se znovu a to křehké tělo před ní ztuhlo.
„Držte hubu!“ rozkřikl se a zvedl pohled. Jeho oči byly temné; divoké, nikdy nic takového u šestnáctiletého neviděla a musela se hodně držet, aby nezacouvala. Takže nerad mluvil o té krvi. Jen trochu víc… „Takže si nechceš umýt tu-„
To zavrčení, které ze sebe dostal, bylo skoro jako od zvířete, a Anna nebyla dost rychlá na to, aby se dostala z cesty, když sebou chlapec mrštil přes stůl a natáhl se po jejím krku. Naštěstí Braun stál přímo za ním, hlídal, a byl dost rychlý na to, aby chlapce chytil dřív, než se k ní dostal. Pral se s ním, házel sebou.
„Dobře, dobře, uklidnil se,“ řekl Braun. „Nepustím tě, dokud sebou nepřestaneš házet. Mám celej den.“
„To já taky,“ zasyčel chlapec a pokračoval v praní a kopání.
Braun se na Annu podíval a ta přikývla. „Beru to, beru ten případ.“
„Jste si jistá?“ zeptal se, obličej v křeči z toho, jak ho stále držel.
Anna přešla k chlapci, který se snažil osvobodit svoje ruce zkroucené za zády. Stoupla si před něj a on na ni zle koukal přes svou ofinu, ztěžka dýchal. Opatrně mu dala vlasy stranou, byly ztvrdlé suchou krví, chtěla vidět jeho oči. Usykl nad tím dotekem a trhl rameny, jak se chtěl osvobodit. Jeho oči byly stále temné zuřivostí, potlačenými emocemi. Chudáček. „Jsem si jistá,“ řekla a dívala se mu přímo do očí. „Jsem si jistá.“
Anna s Billem pracovala asi sedm měsíců v pasťáku, než se někdo rozhodl zakročit. Anně bylo řečeno, že nedělají s Billem dostatečně velké pokroky a že ji vymění za někoho jiného, někoho více „kvalifikovaného“ k tomu, aby se vypořádával s teenagery.
To se jí vůbec nelíbilo. Mohli říct, cokoliv chtěli, ale Bill dělal pokroky, i když jí vůbec nic neřekl. Věděla, že když mu budou měnit psychiatry, bude to pro něj špatné, ale poslouchal ji někdy někdo? Ne.
Psychiatr za psychiatrem chodili za Billem, ale všichni vždy po krátké době skončili. Bill je odháněl, buď je svedl, anebo pro ně byl prostě až moc těžký na zvládnutí. Ale ona si s ním i tak jednou za čas mohla promluvit. Navštěvovala ho, byla jediný návštěvník, kterého měl, a i když předstíral, že není rád, když ji vidí, ona viděla, že je rád, že tam někoho má. Pracovala s několika dalšími vězni, většinou lehkými případy, lidmi, kteří si jen potřebovali s někým povídat. Bill byl opravdový případ, jeden, který chtěla vyřešit, a opravdu ji bolelo, když viděla, jak trpí.
Po několika letech se rozhodla skončit a dělat něco lehčího. Všechny ostatní případy jí jen neustále připomínaly ten, který nemohla vyřešit. Bill přešel osmnáctý rok a byl převezen do vězení, kde teď pracovala v jídelně. Mluvila s ním při každém jídle, ale v cele ho už nenavštěvovala.
Dívala se, jak roky ubíhají, a Bill dělal jen malé pokroky, nikdo nevěděl, jak ho zvládat, a on tomu nijak nepomáhal, vrčel na každého, kdo se k němu přiblížil, jako lev.
Dělalo jí to starosti. Věděla, že kdyby se vrátila zpátky, pak by ho dokázala otevřít. Sama pro sebe si ale hledala výmluvy, proč se nevracet. Byla moc stará, moc unavená, práce byla až moc těžká. Tom ji ale znovu nakopl a její žízeň po ukončení případu a opravdu Billovi pomoci se znovu stala prioritou číslo jedna, a jak se zdálo, i Tomovou.
Skoro pět let uběhlo a stále nikdo nevěděl, proč to udělal.
Ale Yang chce zabít Yin.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Ďakujem za preklad. A netuším ako vyjadriť čo cítim, keď tento príbeh čítam. Je to desivé, nežné, smutné. Je mi Billa strašne ľúto, stále som viac presvedčená o jeho nevine ale vôbec nemám istotu, že je to tak. Som napnutá a strašne sa teším na ďalšie čriepky príbehu. Mám strach, že Toma vyhodia a Bill zase zostane len s Annou. Alebo sám. Som rada, že Tom tú Billovu zložku nečítal. Že Billovi verí, a ja dúfam, že sa nemýli♥
Ano, tak už se blíží ty zlomové díly. Billa je mi v celé téhle povídce strašně líto, kvůli tomu všemu, co prožil. Ani Tom to nebude mít jednoduché…
Moc děkuju za překlad!
konečně jsem se zas něco dozvěděli 🙂 ti dva v tom vězení to je něco naprosto dokonalého. úplně jsem se d onich zamilovala. Bill si s Tomem už dávno nehraje a Tom je do něj zblázněnej, jako blázen 🙂 Nemůžu se dočkat dalšího překladu :-* Thole je něco, jako moje droga.
Tí dvaja spolu.. to je niečo úžasné. Som rada, že Bill tak podlieha Tomovi. To, že Tom dokázal Billa sám upokojiť ma veľmi potešilo. Dúfam, že ich vzťah niekto neprezradí a Toma nevyhodia. A Tom stále boduje s tým že proste Billovu zložku čítať nechce a hotovo! Som rada, že verí v Billovu nevinu a som strašne zvedavá, či nakoniec ten Bill vinný bude alebo nie.
Vďaka za preklad.
Tahle povídka je úchvatná taky díky krasnemu překladu.
Krása, krása, krása 🙂
Každý díl povídky doslova hltám 🙂 Nejvíc se mi ale stejně líbí, jak se Bill postupně začíná měnit a hlavně má Toma už skutečně rád 🙂 Tom už není jenom nějaký Billův rozmar 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂
Já nevím, co na napsat. Úžasný díl!! Moc děkuji za překlad!
nádhera nádhera.. taky netuším, co psát.. už prostě nemám slov.. droga tohle 🙂
A čo urobil?zabil to dievča? Alebo to iba videl…? Tešim sa na ďalšie diely 🙂