autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Bill do mě ještě jednou tvrdě přirazil a hlasitě zasténal. V tichosti jsem na něj koukal. Když jsem viděl, že orgasmus pomalu odeznívá, pohladil jsem ho po paži. Jakmile ze mě vyšel, slezl a položil se udýchaně vedle mě. Pomalu jsem se posadil, dal si za záda polštář a opřel se o něj. Poté jsem se přikryl prostěradlem, spíš si ho jen nahrnul mezi nohy. Zbytek těla mi byl ukradený. Uklidil jsem pouta do šuplíku u nočního stolku, odkud jsem vytáhl krabičku cigaret. Jednu jsem si hned zapálil a začal kouřit, aniž bych šel na terasu. Byla tu klimatizace, takže to bylo vcelku jedno. Potáhl jsem si z cigarety a opřel si se zavřenýma očima hlavu o pelest. Nevím, co mě na tom všem mrzí víc. Jestli to, že mi nedopřál to, co jsem chtěl já, ačkoli jsem se tu s tím jako debil připravoval, anebo to, že se rozhodl souložit bez kondomu jen na faktu, že to naposledy bylo hezký, aniž by pomyslel na moji nemoc a mé pocity.
„Uhm, ty kouříš?“ pošeptá a přivine se blíž ke mně. Neví o mně základy, tak jak si mě chce brát, hm?
„Občas,“ promnu si rozkrok a vydechnu do vzduchu kouř. Fuj, teď to ze mě teče a všude se mi to tu po posteli rozmaže. Je to nepříjemný.
„Taky jsem dřív kouřil,“ šeptne a přilehne si až ke mně. Hm, kdo by to do něj řekl. Očividně si přál, aby mi byl blíže. Zřejmě i proto si přese mě dal ruku a začal mě hladit po boku.
„Já nekouřím. Jen někdy prostě dostanu chuť,“ pokrčím rameny a nepohodlně se zavrtím. Ano, tohle jsou problémy, které se dají řešit, jenomže i přesto mě to víc utvrzuje v tom, že bychom se neměli brát.
„Rozumím ti,“ usmál se. Stále mě jemně hladil, přičemž mi už začal dávat i polibky na hruď a břicho. Stejně se furt cítím divně. Připadá mi to absolutně nefér. Těšil jsem se, měl jsem chuť na tvrdej sex a nesčetněkrát jsem mu to řekl, ale on i přesto udělal tohle. Bylo to od něj sobecký. Hlavně, že přede dveřmi říkal, že mi to udělá, jak budu chtít já. Popotáhnul jsem si z cigarety a fouknul to stranou, aby mu to nešlo přímo do obličeje. Rozhlédl jsem se po popelníku, ale nikde nebyl po ruce, tak jsem se natáhl po skleničku, kterou tu měl Bill nedopitou z rána a odklepl jsem popílek do ní.
„Co je ti?“ pošeptal vlídně, přičemž mi kreslil po břiše prstem.
„Nic…“ Jen ses zachoval jako sobeckej kretén, zatímco já se tady pro tebe spoutal a div neroztrhnul robertkem, když jsem si ho do sebe narychlo nacpal jako překvapení, aniž bych se roztáhnul nebo naslinil. Možná jsem egoista, ale taky jsem dost citlivej a na sex já jsem obzvlášť. Asi proto jsem se nedokázal úplně uvolnit a celkem to i bolelo. No… tak hlavní je, že si užil on, no ne?
„Nepřipadá mi to tak,“ olíznul si rty a vyjel mi na hrudník. Na to jsem mu neměl co říct, tak jsem raději potáhl znovu z cigarety. Nemohl bych si ho vzít. Ať ho miluju sebevíc, tak nemohl.
„Jsi na mě naštvaný, Tomi?“ řekl tiše a tělo si zapřel o loket, aby se na mě mohl podívat, což ihned udělal. Hah, všimnul si?
„Nemám důvod, nebo snad jo?“ povytáhnu obočí.
„Možná ano, já nevím,“ pokrčil drobně rameny. Natáhl se ke mně a dal mi alespoň pusinku na hrudník. On si asi vůbec neuvědomuje, co se tu stalo.
„Víš co, půjdu si dát sprchu. Teče mi to z prdele,“ hodím cigaretu do sklenice a začnu lézt z postele.
„Dobře,“ přikývnul plaše a pustil mě.
Bez dalších slov jsem si znechuceně otřel zadek a šel do koupelny. Bože, je pěkný, když je ve mně a udělá se do mě, ale tím to končí. Tenhle pocit, kdy to ze mě vytejká, mi fakt vadí. Je to, jako kdybych měl sračku či co. Zavřel jsem se v koupelně, zalezl do sprchového koutu a osprchoval se. Ještě chvíli jsem tam stál pod teplou vodou a přemýšlel o tomhle všem, až jsem raději vylezl a začal se utírat. Nevím, jestli jsem naštvanej nebo nasranej nebo spíš uraženej a dotčenej, ale každopádně jsem očividně nepříjemnej. Ale koho by tohle nenasralo? Všechno si tu jak nějaká naivní malá píča připravuju a on přijde a zachová se takhle. Tohle je hnus, vážně. Nemyslel jsem si, že je takovej. Poprvé to bylo bez kondomu hezký, byli jsme unešení láskou a všemi těmi endorfiny, ale teď už ne. Akorát jsem se nervoval a strachoval a byl nasranej. Teď mi to ještě teče z prdele jako nějaká bílá sračka. Fuj.
Když jsem vyšel z koupelny, hodil jsem ručník na křeslo a došel si obléknout plavky, abych se potom nemusel složitě zase převlékat, až půjdeme později k vodě. Bill v posteli seděl a tiše na mě hleděl. Kolena měl přitažená k tělu, div si o ně neopíral hlavu.
„Mám… prostě pocit viny, že jsem ti něco provedl,“ vydechl náhle. Stačilo by zapojit mozek.
„Tak ho vyhoď z okna,“ otevřu dveře na terasu, aby se to tu trochu vyvětralo, a začnu sklízet všechen ten bordel, co tu zbyl po té pitomé hře, která byla nakonec stejně úplně k ničemu.
„To nejde,“ broukne a ihned vstane. Jen si na sebe navléknul plavky, které tu měl a začal mi pomáhat uklízet. Sebral jsem z nočního stolku papírky, které sbíral a roztrhal je, načež jsem je hodil do koše.
„Ne to ne,“ vyhrknul ze sebe a nadechl se. Co je? Nechápavě se k němu otočím. Podíval se na mě a stydlivě přešlápnul.
„Chtěl jsem si je nechat,“ přiznal. K čemu by mu byly, proboha?
„K čemu, proboha? Jsou to jen papírky z blbý hry,“ zakroutím hlavou a sklidím osušku do skříně. Začal znovu poklízet ostatní věci kolem.
„To je jedno,“ zakroutil hlavou. „Jednoduše jsem si je chtěl nechat.“ Hm bezva. Nic jsem už neřekl a pokračoval v práci.
Když se mi to tu zdálo celkem uklizené, podíval jsem se na hodinky. Teprve tři hodiny, co tu ještě budeme hodinu dělat? Bill poklízel ještě nějaké věci ve skříňkách. On se očividně zabaví. Jen jsem pokýval hlavou a rozešel se na terasu, kde jsem si sednul a sledoval okolí. A ze skvělého dne se náhle stal propadák… Jo, to by odpovídalo mému životu. Netrvalo dlouho a zaslechl jsem jeho kroky blízko sebe. Náhle jsem zacítil jeho dlaň na rameni. Klekl si vedle mě na bobek a upnul ke mně oči. A je to tu zase – „Tomííí, co ti jééé?“ Bleh. Podívám se na něj. Přichytil mě za ruku a jen mě po ní hladil, přejížděl mi po prstech a stále se mi vpíjel do očí.
„Mrzí mě, jestli jsem ti něco provedl a omlouvám se za to.“ Zkrátka se musím zeptat. Neodpustím si to. Jsem lev a v takovýchhle náladách kolikrát řeknu věci, které ostatním lidem ublížím, aniž bych to přímo zamýšlel.
„Proč si mě vůbec chceš vzít? Vůbec nic o mně prakticky nevíš,“ oplatím mu pohled.
„Protože tě doopravdy miluju,“ pošeptal, byl vážný. „Znám tě, vím o tobě mnoho, ale jak se říká… člověk svého partnera nikdy zcela nepozná. Vždy na něm bude shledávat něco nového. Víš, já vím, že je možná brzo. Nedokážu to posoudit a hlavně na to můžeme mít odlišný názor, ale já to tak cítím. Jsem o tomhle přesvědčený. Nechci ztratit tu šanci, když vím, že jsi ten jediný člověk, kterého vážně miluju. Možná jsem se hledal, ale v tobě jsem našel člověka, se kterým když jsem, tak cítím, že on je má součást. Jsi to ty…“ Jenomže to nestačí.
„Jenomže když chceš žít s nějakým člověkem, musíš ho znát, aby to fungovalo,“ řeknu bez projevu jakékoli emoce.
„Já vím, ale já tě chci poznat, co nejvíce to jen půjde, a hlavně, co mi dovolíš. Chci s tebou ale i být,“ kousne se do rtu. „Navíc, už tě dost znám.“ Aha, to je mi novinka.
„To si myslíš ty…“ pošeptám a odvrátím od něj pohled.
„Každý máme svůj názor, to plně chápu a respektuju. Co vím ovšem jistě, je to, co k tobě cítím,“ pošeptal a pomalu se zvedl.
„Jenže to nestačí,“ semknu oční víčka k sobě.
„Já jsem schopný s tebou žít, řešit problémy i radosti, všechno. Chci, abys poznal ty mě a já zase tebe. Přeju si strávit všechen čas po tvém boku, ale já… dal jsem ti času, kolik si jen budeš přát. Já vždycky budu čekat, nikdy nepřestanu, i kdybych se dočkal odmítnutí. Respektoval bych to, ale nechci, aby sis myslel, že na tebe tlačím.“ Mám ho rád, miluju ho, ale nemůžu si ho vzít. Ne, když jsem takhle nemocný. Malá mě má ráda, ale co když za pár let umřu nebo za pár měsíců? Takhle si myslí, že jsem pryč a léčím se, ale takhle by si na mě musela zvykat jako na rodiče a až bych odešel, musela by snášet někoho jiného… Polknul jsem knedlík v krku, olíznul si rty a pootevřel rty.
„Víš, dokážu si s tebou představit, jak… všechno. Nejen nás dva, ale i Nicki, která ke mně patří. Ona tě zbožňuje a ty to víš. Já v tobě mám jistotu, bezmezně ti věřím, jsem k tobě upřímný,“ šeptal.
„A taky sobeckej,“ doplním ho, aniž bych nad tím přemýšlel. No co, už je to holt venku.
„Chtěl jsem ti jen říct, co vidím a cítím já. Zajímá mě, jak to bereš ty, jak to cítíš, ale ty mi o tom neříkáš,“ vydechl smutně. „Mrzí mě, že si myslíš nebo mě vidíš jako sobce.“
„A jak tě mám vidět po tom, jak ses tam vevnitř zachoval?“ zakroutím téměř pobaveně hlavou. Vůbec si to neuvědomuje. Zvedl jsem se, opřel se rukama o zábradlí a zavřel oči.
„Na co přesně narážíš?“ zeptal se.
„Zkus hádat,“ zadívám se z balkonu dolů.
„Nechci hádat, chci to v klidu řešit,“ cítil jsem jeho pohled v zádech.
„To je jedno. Stejně už je to pryč a nevrátíš to, i když pochybuju, že… Ne, nic, nehodlám se hádat. Jdeme na pláž,“ řeknu raději, projdu kolem něj dovnitř a vezmu si věci ze stolku. Rozešel se za mnou, ačkoli pomalejším krokem.
„Pochybuješ o čem? Že bych to chtěl vrátit? Kdybych mohl, tak napravím všechno, co jsem kdy posral,“ řekl, přičemž odkašlal. On si to užil, jemu se to líbilo, takže jen pochybuju, že by to chtěl vrátit.
„Nechci to už řešit. Jdeš?“ otočím se na něj. Jen přivřel oči a sám pro sebe přikývnul.
„Jo,“ vzhlédl potom ke mně a rozešel se za mnou. Vzal si věci, které potřeboval a jinak mě nadále následoval. Bez dalších slov jsem vzal kartu od pokoje a vyšel z apartmá. Bill šel za mnou. Aniž bychom promluvili, došli jsme až na pláž. Tam jsme si lehli na naše obvyklá lehátka a i nadále mlčeli. Raději jsem si strčil sluchátka do uší, nasadil si brýle a začal se opalovat. Fakt skvělý. Zahlédl jsem ještě, že se po mně Bill smutně podíval. Ulehnul na lehátko a zavřel oči. V tichosti ležel a občas se kousl silně do rtu. Co tím naznačoval, jsem v nejmenším netušil.
Leželi jsem v naprosté tichosti nejméně půl hodiny, jenomže to už mi došla trpělivost. Proto jsem se posadil, vytáhl si sluchátka z uší a nandal si žabky. Bill si okamžitě podepřel tělo o lokty a podíval se na mě. Já nebudu ten, co první promluví. Já ne. Mlčky jsem se zvedl a upravil si plavky.
„Kam jdeš?“ pípnul tiše. Prakticky mu nic jiného nezbylo, pokud ho zajímá, kam jdu.
„Jdu si na bar pro pití. Chceš taky něco?“ zeptám se.
„Ne, ne, děkuju,“ přikývnul a posadil se, načež se protáhl. Tim líp, alespoň sem hned nemusím pospíchat zpátky s jeho pitím. Poté se ale nahrbil a smutně sklopil pohled do písku. Raději jsem odvrátil zrak a došel na plážový bar, kde jsem se usadil a objednal si „Sex on the Beach“. Vypadá to tu pořád líp a líp. Asi tu zůstanu. Chci se ještě opálit a odpočinout si. Teď máme s Billem malou dovolenou, ale při ní nemůžu přemýšlet. Na přemýšlení o životě potřebuju čas a hlavně klid. Netrvalo snad ani 2 minuty, co si ke mně přisedl mokrý kluk v plavkách a vestě, načež se na mě usmál.
„Co tak smutně a zadumaně? Hádky s přítelem?“ zeptal se čistou němčinou. No jo, Ibiza je ráj Němců. Nepřekvapuje mě, že je jich tu tolik. Nechápavě jsem pozvedl obočí. „Chvíli jsem vás sledoval, tak jsem si to dal v hlavě dohromady…“ vysvětlí se smíchem.
„Ah tak,“ vyrozumím. „No jo, nějaký problémy,“ odsouhlasím nakonec.
„To je škoda. Nebejt tvýho přítele, tak tě začnu utěšovat,“ olízne si rty. Zvláštní, kolik tu je mimo sezónu homosexuálů.
„Nebejt mýho přítele, tak se nechám utěšovat,“ zavrtím pobaveně hlavou.
„Problémy v názorech nebo v sexu?“ zeptá se se zaujetím, když se ohlédne k našim lehátkům. „Tipuju to spíš na názory. Vypadá dominantně.“
„Jen vypadá. Je to šéf agentury,“ zasměju se. „A trefils dost špatně. Problémy v sexu nemáme, ale spíš… nevyhověl mýmu přání,“ pokrčím klidně rameny. O tomhle můžu mluvit upřímně, každý alespoň trochu sexuchtivý gay to pochopí.
„Hmmm… Tak to je zlý. Kdyby nám tvůj přítel dal chvilku klidu, tak bych ti udělal, cokoli by sis zamanul,“ skousne si ret a položí mi jemně dlaň na stehno. Pěkná nabídka, ale to říkají všichni. Jakmile jim nastavíte prdel, jedou si podle sebe.
„Hm, to už znám. Pár takových bylo a nakonec jsem se ani nevystříkal,“ ucucnu si pobaveně ze skleničky.
„Mezi tyhle nepatřim. Mých 24 cenťáků by ti dokonale rozdráždilo prostatu,“ zadívá se mi do očí. Následně mě chytí za ruku a položí si ji do klína. No ty vole, ahm, toho bych chtěl v sobě. Jenomže pár metrů odtud leží můj „přítel“, který mě požádal o ruku. Do prdele, co teď? Raději jsem ruku stáhnul a sklonil pohled. To je v prdeli.
„Ale no tak,“ nakloní se ke mně se smíchem. „Snad by se mi drobeček jako ty nestyděl. Já vidím, že nejseš tak nevinnej, jak se děláš,“ pošeptá. „Ale na jiný to zabírá, viď?“ Hajzl, si jako myslí, že na něj nemám nebo co? Kretén vymaštěnej, já mu ještě ukážu. Nenechám si tady nějakým přismahlym buzerantem srážet sebevědomí jen proto, že jsem ve vztahu. Odložím klidně sklenku na pult a postavím se před něj tak, aby sem Bill případně neviděl.
„Na tebe to zabírá taky,“ syknu a silně ho chytím za rozkrok. „Nebo snad ne, ty hajzle?“ nakloním se k němu s povytáhnutým obočím. On jen slastně zakňučel a přivřel oči. No vidíš, že to jde, chlapečku.
„A teď mi dej vestu, chci se taky projet na tom skútru,“ odtáhnu se už.
„A heleďme se, jakej se s tebe najednou stal dominantní hajzlík,“ zasměje se. „Ten skútr je můj, ale povozit tě můžu. Alespoň bude ten tvůj žárlit.“ To není až tak špatný nápad.
„Fajn, tak jdeme,“ kývnu a odstoupím. „Jinak jsem Tom.“ Stejně si nemůžu pomoct a je mi nějakej povědomej.
„Já jsem Ian,“ usměje se a navlékne mi svoji vestu, přičemž se na mě usměje.
„Je možný, že tě znám?“ začnu si ho pozorněji prohlížet. Zadíval se na mě pronikavým pohledem světle modrých očí, až se arogantně ušklíbl.
„Je to možný. Fotil jsem kolekci spodního prádla pro Bruno Banani.“ Ah, tak odtud ho znám. Usmíval se v tom dementním časopisu jako puberťák.
„V tom časáku jsi vypadal mladší,“ pronesu rýpavě a rozejdeme se k našim lehátkům, kde leží Bill.
„Doteď jsem přemýšlel, že bych jim o tobě dal vědět, protože máš pěkný tělo, ale tímhle sis to posral, kamaráde,“ začal se smát a plesknul mě přes prdel. Jen jsem se zašklebil a doběhl k Billovu lehátku. Bill ke mně hned zvedl oči a narovnal se.
„Kdo je to?“ přimhouřil proti sluníčku oči, když jsem k němu doběhl.
„Ale, jeden debil,“ mávnu lhostejně rukou. „Půjdu se s nim projet na skútru, ok?“ Zakázat mi to nemůže, i kdyby chtěl sebevíc, ale bude aspoň vědět, kde jsem.
„Chodíš se s debilama projet na skútru?“ svraštil obočí. „Bude tam… na tebe taky sahat?“ kousl se do rtu. Vypadal smutně, ale zároveň naštvaně, jako by žárlil. Ono to fakticky funguje, kdo by to do Billa kdy řekl, že by mohl taky žárlit.
„Vzhledem k tomu, že budu sedět za ním, tak budu osahávat spíš já jeho,“ zasměju se. On byl však vážný.
„Nechci, aby na tebe sahal. Já jsem ho viděl, jak se tě dotýkal, Tome,“ chytne mě za ruku. Ještě, žes neviděl, jak jsem se dotýkal já jeho.
„O nic nešlo. Řekl jsem mu, že mam přítele, takže buď v klidu, už si to nedovolí,“ narovnám se s povzdechem. „Můžu se s nim teda jít projet?“ povytáhnu obočí. Pěkně prosím, maminko, ten cizí pán mě nebude osahávat, slibuju.
„Já jsem ti nic nezakázal, samozřejmě že můžeš, pokud chceš,“ pokrčil lehce rameny. Nakonec se urazí a bude hrát, že je mu to u řiti.
„Fajn,“ pokrčím taky rameny.
Došel jsem k Ianovi a rozešli jsme se k jeho skútru. Zatímco na něj Ian vlezl, postával jsem po kolena ve vodě a čekal. Poté mi pomohl nasednout, nastartoval a omotal mi mé ruce kolem svého pasu.
„Drž se pevně, ale mezi nohy mi tak surově už, prosím, nešahej. Taky bychom mohli skončit ve vodě,“ zasmál se nahlas přes hluk motoru. Pfff, sračka.
„Nemel a jeď, já uznám za vhodné, kam budu sahat a kam ne,“ zašklebím se a víc se k němu přisunu. Ian už se jen zasmál a pomalu se rozjel vodou k bójím, kde už na to pořádně šlápnul a rychle jsme se rozjeli mezi vlnami. Dojeli jsme hodně daleko od pobřeží, až jsme nakonec zastavili uprostřed ničeho. Tam jsme si povídali a smáli se. Byl to celkem v pohodě kluk, ovšem do té doby, než na mě opět začal dorážet s těmi svými kecy, přičemž mě hladil po stehně a pokoušel se mě i políbit. Pokaždé jsem ho odstrčil, až jsem ho nakonec se smíchem shodil do vody. Sedl jsem si za řídítka já a nechal ho za sebe vlézt. Chvíli nadával, že jsem blbej, ale potom mi pomohl nastartovat a nechal mě taky jezdit.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Tak a mám dosť. To akože čo malo znamenať ? Tom ma fakt v tomto diele pekne nasral,len preto ,že sa pohádali neznamená ,že je to dôvod na to aby Billovi zahol pri prvej príležitosti. Bez urážky ale Toma mám v tejto poviedke čoraz menej a menej radšej.
No to si delas srandu zas to tak zkazit.Tom je fakt debil jestli to neda do poradku.Nechces je uz nechat v klidu:-D?
Tom by zaslouzil pesti a Bill jeste vetsi…. s takovym urazlivym debilem fakt nema zapotrebi se zahazovat. Ja byt jim, davno se na nej vyseru….
A já už se bála, že se tahle ´super´ Tomova náladička nedostaví! Ten kluk mi pije krev čím dál víc! :-/ Pomalu a jistě si spíš začínám myslrt, že bude Billovi líp bez něj. To, jak se uráží kvůli každé kravině a neumí s Billem řešit věci, je fakt něco. Bill s ním má svatou trpělivost, vážně se divím, že se ještě nesbalil a neodjel domů. A pokud se tohle někdy stane, tak bude Tom zase naštvaný na Billa. Štve mě, že si Tom neumí přiznat, že udělal chybu on. Je na něj naštvaný a chudák Bill vlastně ani neví proč.
Upřímně doufám, že se Tomovy nálady brzy spraví, protože to neničí jenom Billa, ale i mě! 😀
Děkuji za díl 🙂
No… možno má Tom HIV, ale celkom iste má aj inú diagnózu a mal by sa ísť liečiť, je to kretén a mne sa to už fakt nechce čítať. Je z toho totálna telenovela. Škoda, lebo inak je to pekný štýl a dobre sa číta…
[2]: Děkuji za komentář, jen připomínám, že povídku jsem nepsala jen já, ale jednalo se spoluautorství mezi mnou a výše zmíněnou Mischy 🙂 jen pro připomínku.
Jinak vám všem moc děkuji za komentáře.. 🙂 mrzí mě, jak negativní jste, ale já se nějak ani nedivím 🙂
Povídka je přeci jen už také starší, je to asi dva roky, co jsme ji psaly, možná o něco méně, nevím přesně. Tím se ale rozhodně nechci nějak ospravedlňovat.
Povídka je pěkná ale Tom je debil na druhou Bill by se měl smířit s tím že Tom o něj nestojí na rozdíl od Toma má pro co žít.
Na Toma už pomaly nemám nervy! Štve ma čoraz viac a viac! Dobre, chápem, že chcel tvrdý sex a Bill ho trochu potom sklamal, ale takto urážať sa fakt nemusel. Mal sa s Billom normálne porozprávať a nie zas myslieť len na seba a začať flirtovať s prvým chlapom, ktorý sa naskytne a to ešte rovno pred Billom.
Som zvedavá, ako to bude pokračovať, lebo občas mám už pocit, že Tom si Billa vážne nezaslúži a takmer by som Tomovi priala, aby ho Bill opustil.
Tom ma neskutočne naštval, fajn niečo si predstavoval neskončilo to tak ako chcel, ale zato sa predsa nemusí uražať. Mal by sa uvedomiť keď nič nepovie nahlas a z Billom sa neporozprava ako dospelí- Bill nie je jasnovidec aby vedel čo ho zere.
Billa mi je ľúto toto si fakt nezaslúži.
Tom ma neskutočne naštval, fajn niečo si predstavoval neskončilo to tak ako chcel, ale zato sa predsa nemusí uražať. Mal by sa uvedomiť keď nič nepovie nahlas a z Billom sa neporozprava ako dospelí- Bill nie je jasnovidec aby vedel čo ho zere.
Billa mi je ľúto toto si fakt nezaslúži.