autor: Bitter
Dveře tichého domku se otevřou a pohybové čidlo způsobí, že se okamžitě rozsvítí.
Do úzké chodby vkročí štíhlá vysoká postava a sundá si kabát, ze kterého opráší sníh.
Sundá si čepici a na ramena dopadnou, pečlivě schované černé vlasy.
Vyzuje si těžké, černé motorkářské boty a zelené oči se smutně rozhlédnou po prázdném bytě. Nic, co by nasvědčovalo tomu, že zde někdo bydlí. Na stěnách nevisí obrazy ani fotky, stoly jsou prázdné.
Automaticky zapne televizi a odejde do kuchyně. Otevře lednici a vyndá poslední lahev s džusem. Z mrazáku vyndá pizzu a zapne mikrovlnku. Jeho oči se zastaví v rohu, kde je sbalená cestovní taška, dva kufry a bílá kabela.
S povzdychnutím odejde do koupelny, pustí proud vody a opláchne si obličej. Z očí vyndá barevné čočky na jedno použití a oči okamžitě zaplaví mléčná čokoláda. Chvilku na sebe hledí do zrcadla a snaží se nemyslet na to, co bude zítra.
Vyruší ho cinknutí mikrovlnky. Vyndá pizzu z mikrovlnky a i s pitím ji odnese do obýváku. Zrovna začnou zprávy.
„Vítáme vás u přehledu zpráv. Je devatenáct hodin, prvního února…“ Dál nevnímá.
Prvního února. Dneska tomu je rok a půl od tý doby, co pro něj začal nový život. Život skrytý okolí, život v programu na ochranu svědků, život se jménem Filip Hofman, na svoje původní jméno-Bill Kaulitz Trumper, musel zapomenout, aniž by chtěl. Rok a půl žije sám v Drážďanech, bez přátel, rodiny… bez lásky.
Flashback
„Kde je můj bratr?“
„Pane Kaulitzi, lehněte si, musíte odpočívat.“
„Kde je Tom?!“
„Nerozčilujte se…“
„Tak kde je!“ Už to nevydržel, musel křičet. Vždyť už je při vědomí dva dny, ale nikdo mu ještě neodpověděl.
„Je nám to líto, když jsme přijeli, vašemu bratrovi se už nedalo pomoct…“
„Ne! To není pravda! Tome!!“
Konec flashbacku
Slzy, kterým se celý den bránil, si prorazí cestu a za chvilku už se pokojem line tiché vzlykání. Složil hlavu do dlaní a před očima mu znova a znova vyplouvala jedna vzpomínka…
„Tome! Stůj!… Tome!“ Tom chytl Lucy za ruce a snažil se jí vytrhnout zbraň. Padl výstřel.
„Né!!!! Tome!! Ne!!!!“ Vteřinové ticho prořízl jeho zoufalý výkřik, když Tom padl na kolena. Okamžitě přiklekl k němu a Tom mu padnul do náruče.
„Ne!“ Vykřikl do ticha. „Ne… už ne…“ Už neměl sílu takhle žít. Vždyť celou tu dobu je zavřený tady nebo se bezcílně potlouká ulicemi. Tom by to takhle nechtěl.
„Bi… Bille… ty… ty musíš… musíš žít… Mi-milu… miluju tě…..“
Tom mu zachránil život, vyměnil ten svůj za jeho, aby žil, žil za oba. Když nemůžou být spolu, musí začít znova, tentokrát jako někdo jiný. Už měl sbaleno. Zítra jede do Berlína a pozítří letí do Francie. Srovná si všechny vzpomínky a vrátí se jako někdo jiný. Zapomene na to, kým byl. Bill Kaulitz je pro celý svět mrtvý, zapomene na to, že jím byl, umřel s Tomem.
Bill vešel do hotelové haly. Jako slavný frontman v tomhle hotelu byl vždy za doprovodu ječících fanynek. A kdyby jen fanynek. Právě tady Tom vykopl na jejich osmnáctiny dveře. Strávili tady svojí první noc.
Došel na recepci.
„Dobrý den, mám tu rezervaci na jméno Hofman, pokoj padesát osm.“
„Ano, jistě…“ Během chvilky bylo všechno vyřízeno. Cestou k výtahu si nemohl nevšimnout páru očí, které ho sledovaly.
Patřily číšníkovi v hotelovém baru. Z toho pohledu mu naskočila husí kůže. Sice si ho moc neprohlížel, ale přísahal by, že ho zná… Asi tady byl, když tady nocovali.
Zastavil se před dveřmi a jemně pohladil lakované dřevo. Vešel a jako film mu před očima probíhal ten večer.
„Víš, že jsem ti vlastně ještě nepřál k narozeninám?“
„Vážně?A nebude to taky tím, že jsem tě zatím nepustil ke slovu?“
„Hmm,možná…“.
„Miluju tě a chci , abys věděl, že pro tebe udělám cokoli.“ …
Dotáhl kufry do ložnice. Vybalil si jen jedno triko. Nemělo to cenu, bude tady jen jednu noc.
Podíval se z okna. Venku se rozsněžilo, takže ven jít nemohl. Znova si vzpomněl na toho číšníka. Zatřepal hlavou a sundal si bundu.
Asi hodinu jen seděl a vzpomínal. Bylo to naposled. Zítra už začne znova. To, kým byl, zamkne v tomhle pokoji, alespoň si to myslel…
Vstal a sjel do přízemí, kde okamžitě zamířil do baru. Sedl si na vysokou stoličku, ale vzápětí z ní málem sletěl, a to ve chvíli, kdy se na něj ten číšník otočil. Měl krátký tmavě blond vlasy, vysoký a dost štíhlý, ale ty oči… Tome… Málem se neudržel a řekl to. Jenže číšník na tom nebyl lépe. Místo toho, aby se ho zeptal, co si dá, ohromeně na něj zíral. Už když vešel z něj nemohl spustit oči.
„Co… co si dáte?“ Vykoktal ze sebe konečně. Bill nebyl schopný něco říct, ten hlas… v tu chvíli se mu název drinku naprosto vyčoudil z hlavy.
„Co mi doporučíte?“
„Záleží na tom, jestli chcete něco míchaného nebo čistého… víno, vodku… sekt?“
„Míchaného…“
„Sladšího nebo hořčího?“
„No, život mám hořkej dost, takže spíš něco sladšího.“
„Vtom případě okamžik.“
Otočil se a dal se do míchání. Během chvilky se před Billem tyčila vysoká sklenka modro červeno fialového drinku a ledem, dvěma brčky a jahodou.
„Děkuju…“ Špitl a usmál se…
Pro Tobiase to byl zas jeden den z desítek jiných. Přijde do hotelu, postaví se za bar a bude bavit tu tlupu zbohatlíků, která se v hotelu usídlí.
Není to však tak dlouho, co seděl na druhé straně baru a nechal se obskakovat.
Jako slavný Tom Kaulitz si to mohl dovolit. Jenže to on už není. Už půl roku pracuje v hotelu a hraje pro ostatní zábavného mladíka za barem, překypujícího sebevědomím. Realita, která se však skrývala za dveřma jeho bytu, odhalovala ten rok, který trávil izolovaný mezi stěnami a utápěl svůj žal v alkoholu. Když se dověděl o Billově smrti, život pro něj skončil.
Slíbil mu, že ho ochrání… že mu Lucy neublíží… zklamal. Nezklamal jen sebe, ale hlavně svou jedinou lásku. Věděl, že už nikdy nebude nikoho tolik milovat. Litry alkoholu mu pomohly tu bolest otupit a on se rozhodl, že začne něco dělat. Bill kvůli němu zemřel, tak ať to není zbytečně.
Práci našel v hotelu Grant. Nemusel pracovat… peníze na kontě by mu vystačily na zbytek života, jenže to by se zbláznil. Jako Tobias Berger si našel i pár přátel, nikdo však netušil, že tenhle usměvavý mladík denně už rok a půl ulehá v slzách a jedinou myšlenkou-Odpusť, lásko… zradil jsem.
Zrovna rovnal barové židle a připravoval bar na příval hostů, když si ho všimnul.
Černý tenisky, tmavší rifle a černý kabát halil vysokého mladíka s černými, po ramena dlouhými vlasy.
Ta chůze, pomalá a na kluka tolik nezvyklá, ta gesta, jak se kolem rozhlédl, když vešel, když mluvil s recepčním… přísahal by, že je to on. To charisma, které z něj sálalo na míle daleko. Jen jediná osoba měla takové charisma, že když někam vešel, nemusel ani promluvit, a už měl všechny omotané kolem prstu, a to byl Bill. Bylo nemožné, aby to byl on, to sám moc dobře věděl, ale nemohl si pomoct. Nedokázal se na něj přestat dívat, zmizel mu až ve výtahu.
Ale ani ne za hodinu si někdo sedl na židli. Otočil se… Byl to on.
Bože, to snad není pravda. Blesklo mu hlavou… Bille… Ale ty oči ho vrátily na zem… zelené…
„A to letíš sám?“
„Jo… potřebuju si něco srovnat… vypnout.“
„To bych taky potřeboval… Vypadáš, že se tam letíš vzpamatovat z rozchodu…“
„Jo tak trochu. Zabili mi přítele a já… chci už konečně žít, jenže to furt nejde…“ Upil trochu drinku a zadíval se do Tobiasových očí. Najednou mu přišly tak… nedokázal popsat, co v nich bylo…
Ani nevěděl, proč mu tohle vlastně řekl… možná za to mohl alkohol, možná to tak chtěl osud…
„V tom případě tě maximálně chápu…“
„Vážně?“
„Jo, taky jsem přišel o přítele.“
„Tys měl přítele? P-promiň, nenaštvi se, ale tipoval jsem tě za takovýho toho týpka, co balí opilý turistky.“
„No možná před tím, teď už ne. Od tý doby, co se zabil při nehodě, mě to všechno nějak nebaví.“ Ani nevěděl proč se s ním baví. Tolik mu připomínal Billa a přišlo mu, že toho mají tolik společného…
„Dáš si ještě něco?“ Podotkl, když si všiml, že už pátý drink je pryč.
„Radši ani ne… budu rád, že se doplazim do pokoje.“
„No jo… přestaly fungovat vejtahy… v kolikátym patře bydlíš?“
„Ve třetím. V padesát osmičce.“ Tomovi se při zmínce čísla zatmělo před očima. Tohle už bylo moc… Bill se mezitím pokusil slézt ze stoličky a postavit se. Šlo to těžko, přece jenom, alkoholu měl v sobě dost.
„Počkej, já ti pomůžu.“ Nabídl se Tom a podepřel ho. Spolu se dopotáceli až před pokoj.
Bill se opřel o dveře. Před očima to, co se stalo, když se vraceli z oslavy a on se takhle opřel o dveře… Tom se rozpačitě usmál a Bill mu úsměv oplatil. Najednou před ním nestál Filip, se kterým byl celý večer, ale Bill. A on ho tenkrát políbil…
Ani nevěděl jak, najednou ho držel v náručí a líbal. Ani jeden nevěděl, co se děje. Odtrhli se od sebe a nechápavě se na sebe zahleděli.
„P-promiň, já…“
„To… to je v pohodě… čau…“ Bill se okamžitě zavřel v pokoji a Tom zůstal chvilku stát na chodbě, než byl schopen jakéhokoli činu.
Bill vstal brzo ráno. Sbalil těch pár věcí co vybalil a vydal se na recepci zaplatit.
Když odcházel, podíval se ještě k baru, Tobias tam ale nebyl. Ten totiž seděl doma na posteli a hypnotizoval fotku na stole. Byl na ní s Billem. V hlavě měl zmatek. Když si chtěl vybavit Billa, vybavil si Filipa a naopak. Začal z toho být zoufalý, ale možná… možná, že měl Filipa potkat. Chtěl přece znova žít, ale Filip přece odlítá.
Ne, to nemohl dopustit. V životě už přišel o tolik věcí, co, když je tohle ta naděje, kterou tolik chtěl. Nemohl ji nechat mu proklouznout. Už ne.
Tom se naposledy podíval na fotku.
„Odpusť.“ Špitl a rychle otevřel noční stolek, do kterého ji bez jediného pohledu strčil. Bleskově si nasadil bundu a boty a schody seběhl snad po dvou. Na ulici stopl taxík.
„Na letiště, rychle.“
Bill si sedl do čekárny a z kabely přes rameno vyndal flašku s pitím. Za půl hodiny mu letí letadlo do Paříže. Konečně začne nový život. Bez vzpomínek. Nechá je tady, tady v Německu. Jenže nechá tady i někoho jiného… Nechtěl, ale pořád musel myslet na ten polibek s Tobiasem. Bylo to… jako by mu tělem projížděla elektřina, ale on nechtěl. Slíbil si, že na něj zapomene. Nemůže s ním být, jen by si stále připomínal Toma a to on nechtěl, už neměl sílu takhle žít, v zajetí myšlenek a nekonečné bolesti, vždyť je to přes rok.
Minuty plynuly spolu s jeho myšlenkami a on ani nepostřehl, jak rychle to utíká.
„Cestující letu 5485 do Paříže ať se dostaví k východu 3B.“ Bill vstal, mikinu pověsil na tašku a vykročil.
„Filipe!“ Najednou ho někdo chytil za rameno a prudce otočil k sobě.
„Tobiasi… co… co tady děláš?“
„Nejezdi tam, prosím… zůstaň tady…“
„Ale já…“
„Filipe, prosím… jestli teď odletíš, tak zabiješ poslední naději, kterou jsem měl, že začnu novej život… prosím…“
„Já…“ Bill si nervózně hrábl levou rukou do vlasů.
„Tobiasi…“ Zasekl se, Tobias mu doslova zíral na ruku, na které byl zřetelný nápis – Freiheit89. Včera měl mikinu, tohle neviděl.
„Tobi… co je s tebou?“
„To… to přece…“ Prudce ho chytil a políbil. Dřív, než se mohl vzpamatovat, mu zajel pod tričko a na břiše mu nakreslil hvězdu.
Bill se od něj polekaně odtrhl. Tobias přece o tom tetování neví, tak jak mohl…?
„Co… co jsi to udělal?“
„To, co vždycky… andílku…“ Odpověděl mu šeptem a Billovi se začaly do očí tlačit slzy. Co to dělá? Co to říká? Proč nemůže jednoduše zapomenout?
„Udělal jsi to poprvý…“
„Ne… dělám to vždycky, a ještě něco… když tě budím…“ Ve vteřině přitiskl rty pod jeho ucho a jemně políbil a nakonec foukl. Bill se roztřásl.
Naprosto nevěděl, co se děje. Jen stál a nechal Tobiase, ať mu přejíždí konečky prstů po tváři. Tom ho chvilku hladil a upřeně sledoval jeho oči, teprve teď viděl kontaktní čočky, byl si jist, jakou barvu skrývají. Vylovil zpod trika řetízek s prsteny.
„Tenhle je tvůj… Bille…“
O rok později-Vídeň
Bill se protáhl a zívl si.
„Copak? Nějakej ospalej…“
„Unavenej.“
„A jakej je v tom rozdíl?“
„Když jsem ospalej, můžu si za to sám, když jsem unavenaj, můžeš za to ty…“
„Ještě, že to máš na koho svádět.“ Bill se jen svatouškovsky usmál a vzápětí se mu vrhnul kolem krku.
„A pak, že jsi unavenej!“ Rozesmál se Tom.
„Pojď spinkat…“ Zašeptal mu Bill těsně u ucha a políbil ho na krk.
„To víš, že jdu… pane Bergre…“ Pane Bergre Tom maximálně zvýraznil.
„No tak šup… už ať jste tady… Pane Bergre…“ Odpověděl mu Bill stejným tónem. Tom si lehl, automaticky si Billa přitáhl k sobě a propletl s ním prsty levé ruky.
Oběma se na prsteníčku vyjímal prsten z chirurgické oceli, ve kterých bylo vyryto jednoduché -Tobias und Filip Berger-1. 2. 2011…
Byl to rok co jsou zase spolu a oba doufali, že už tentokrát je to napořád. Jak se doslechli z médií, Lucy je ve vězení, takže snad… A i kdyby, oni jsou pro svět mrtví. Teď jsou Filip a Tobias. I když… vystupují v baru, kde dělal Bill číšníka se svojí novou kapelou, tentokrát ale už ne pro nabité haly…
„Bille…“ Zašeptal po chvilce Tom do ticha.
„Hmmm.“ Bill jen tiše brouknul a dál si hrál s jejich snubními prsteny.
„Stýská se ti někdy po tom, jak to bylo dřív? Myslím po slávě a tak…“
„Ne.“
„Ne?“
„Ne… teď taky vystupujem, sice ne před tisícovkama, ale to mi nevadí. Takhle máme alespoň klid. Jediný, po čem se mi stejská, jsou kluci, máma a táta…“
„A co kdybysme za nima jeli?“
„Myslíš, že je to dobrej nápad?“
„Nevim, ale podle mě se nemůže nic stát.“
„Máma mě zabije…“ Dodal Bill po chvilce mlčení, co nad Tomovým nápadem přemýšlel.
„Proč by tě zabíjela, bude ráda, že žijem. Podle mě, když nám řekli, že ten druhej umřel, řekli to i jim.“
„Ale stejně mě zabije… nesnáší tetování…“ Špitl Bill a otočil se na záda. Tom se jen usmál a rukou objel nápis na Billových ramenech – Ich liebe dich.
„Neboj… já tě nedám.“
„No to si myslim… kdo by ti vařil…“
„Nevim… umřel bych hlady.“
„No vždyť to říkám…“
„A teď mám taky docela hlad…“ Špitl a pomalu se přibližoval k Billovým rtům.
„A co by sis dal?“
„Tebe, lásko…“ Špitl a políbil ho…
Láska si nevybírá. Zasáhne jedno koho. Co když je ale osud proti?
Pak už zbývá, objevit v sobě sílu a čelit všem jeho nástrahám, protože za lásku se vyplatí bojovat až do posledního dechu.
Nenechat se srazit na kolena a věřit, věřit v zítřek. Věřit v to, že už to osud vzdá, a že už jste konečně překonali těch tisíc moří, tisíc temných let…
Oni je překonali. Nenechali se rozdělit ani smrtí, ani zradou, nenávistí… ničím. Konečně osud vzdal boj a láska teď může nerušeně pokračovat… tisíc let daleko…
I když… kdo ví, co si osud jednoho dne usmyslí…?
KONEC
autor: Bitter
betaread: Janule
božee to bylo kráásné!!!.. fakt klaním se až s nosem na zemi heh.. máš brutální štěstí že tahle brutálnost tak krásně skončila ;D fakt krásná povídka chválím mooooc!!! :o*
Toho jsem se bála:'-( Že jednoho dne přijdu a bude u téhle povídky napsáno to hnusné slovíčko konec..:'-( Chtěla bych třetí řadu, moc, moc a kdyby nebyla tak určitě požaduju nějakou vícedílovu od Bitter…plosíííím! Žeru tvoje povídky, píšeš úžasně Bitter! A tohle byla opravdu tvá nejlepší povídka:-)
Jako!!!!!krásný…….;)Ale se nasraná že to končí……xD
^^ ňuf ňuf…božii
Výborně, výborně. Eště že bude třetí řada, jinak bych opravdu emocionálně strádala… 😀 Tohle je perfekt!
jůůů, a už se těším na třetí 🙂 jinak… to mě dostalo, že o tom neřekli rodičům… ale mám v tom trošku binec, podle lékařů umřel jenom Tom? nebo i Tomovi řekli, že umřel Bill?
super Bitterko….tenhle konec sem nečekala takže super!
hey Bitter uplně mazec.. taky sem vůbec nečekala.. ale kráásný.. strašně moc… a bude 3 řada??? já doufám že jo.. ale hlavně už žádné vraždění jo.?? nebo tě picnu brouku..!! 😀 😀 😀
Mám v tom zmatek, ale žijou… Toto zfilmovat tak to nikdo nepochopí jen ti co to četli xD ale je to naprosto užasny… to na tom letišti… upe dojemny… upe sem slzela… nejdokonalejší
Tag jsem tůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!!!!!!!!!
Jů díky mooooc za komenty, přísahám že třetí řada bude jen jí etě nemám hotowou tag to troooošku potrwá…
ahoj všichniii
Aha mě zas ignoruje co? Notáááák já náhoidou hlídala kámopšku tagže sem měla tag… 6 panáků náhodou…
je tu někdo, než ten ožrala se šesti panákama? xD
Ne nenííííí
Tagže ignorace jo???
sakra. Takže tu zbejváš jen ty….to sem to dopadla…ty jsi na notebooku?
JJ jsem a nestěžuj si bo to tele fakt vofidlám XD
super..takže jsi v hospodě a máš pivo bo víno….super..
Kolu zlato, kolu XP
no to ti tak veřim, holka…..
….no a decku no…
no, to sem si mohla myslet….ty bys bez alkoholu nevydržela….
ale… wíno je zdrawý… a wíš co se říká – čím ses zkazil tím se zpraw… xp
hm, zdraví ale nesmí se chlastat každej den!
zejtra nebudu a příští tejden tagi nee… je praxe a zas budu wstáwat brzo X(( A co jinak… Čo Ondrášek… kam mu má přijít Mark nabombit????
ale….sem u Ondráška a on se válí v postýlce…a to si myslíš, že ti řeknu, kde bydlí? haha..to určitě..ani mne nehne!
No jako Mark si to zjistí neboj… má swý zdroje a celýho ho wycucne… Ha a bude
no to určitě…tomu tak věřim…takej slaboch..xDDD
No ae až se promění panečku…. To zas bude triler XD
hele Bitter…mizim…jdu cvičit…nevím, kdy se vrátím…já tě pak prozvonim ju?
TSSSSS tag ona si de cwičit a miláčka tady nechá… tag ted jsem pro změnu uražená já abys vědělaXDD
fajn! tak si buď! Jenže cvičení je zdravý! alkohol ne!!! Tak jdi teď domů a až se vrátim tak jdi do hospody a máš to tak pa!
Ako konec? Honem další řadu! Bitteruškoo, líbilo se mi to s tím hotelem. To by bylo hezký, kdyby tam bylo dýl xDD
A jako bráško a sestřičko! Vy na mě úplně kašlete! To jste už na mě zapomněli? :((
ale prd Teri…nezapomněly! Na tebe nikdy….xD
Jéé, ty seš tady!
Nezapomněli, jo? Já bych tady byla častěji, ale chápeš… :((
nechápu..ale to je jedno…xDDD
No, prostě debilní mobil… xD
jistě…hele psala mi Bitter…asi za námi přijde…xDDD tak budem moct psát..
Jo? tak joo! Super. hele a co se děje u tebe a Marka?
Obržďenec dorazil!! teri.k tobě to furt eťe neide?
hmmm no pohádali jsme se..a teď jsme momentálně v posteli..xD
Tak ae…
co ale…..xDDD tak začni psát Marečku..xDP
Nejde mi to, Bitterko :((
*Tom mě objímá a Bill na něj dělal držky, ať nic neříká* Já to už stejně vim… *špitnu*
Bill: cože? Jak-jak o tom víš? *snažím se si rukama zakrýt bříško*
Mark:No,tobys chtěla wědět co?
*utřu si oči a kouknu na tebe* A proč myslíš, že bych tady bulela… Vím to od Nika…
tom:Bille nešil,stejně to za chwilku praskne tag co?
no to bych teda chtěla vědět!
Bill: Od Nika? On ti to jako prásknul? *vyděšeně se na tebe podívám* Jaký nešil, Tome? Nestačí, že jsem těhotnej kluk, ale ještě to budou vědět všichni. Nik to vykecá snad všem!
*zakroutím hlavou a odtáhnu se od Toma* Jo, jasný… Jsem všichni. Ale to je přece už jedno… *sklopím oči a chci se jít projít někam ven, ale jsem unavená*
tom:Tak a dost! Nik se určitě jen přeřek,já newim co proti němu furt máš! A ty si jako myslíš že to budeš až do porodu tajit? A co potom co?!
mark:ae to sem jen tag plácnul. Toho si newšímej.*máwnu rukou a otočim se na břicho.
Bill: Proč zas řveš Tome?! Samozřejmě, že bych to řekl, ale až dýl! Až byc chtěl já! Až bych na to byl připravenej, že všichni okolo budou vědět, že já, kluk, jsem těhotnej! Promiň, že jsem si ani já ještě na ten pocit nezvykl a už to všichni věděj! Bůhví komu to Nik ještě řekl! Já sem mu věřil, že to nikde neřekne!*křiknu s pláčem a uteču do pokoje kde se zamknu*
Sauri: *plácnu tě po zadku* stejně kecáš bratr!
Tome, co mám dělat? On mě nesnáší prostě… Já… Já se asi odstěhuju, vlastně tady ani nemám věci, tak to bude hned. *zase mi steče slza* Já nikde nic neřeknu. Nechám vás už napokoji!
Mark:když kecám tag kecám.*pokrčim rameny.
Tom: nasraně dojdu za Billem.* a zas seš uraženej co? Na cn si chceš zwykat,stejně je nechceš! Aby to nezničilo kariéru!
Terko….nikam nechoď..všechno si vykládáš špatně…já, Bill na tebe nejsem naštvanej….sem naštvanej na Nika…ty u nás zůstaň..xDDD
Bill: Dej mi pokoj, Tome! Ty ty děcka v sobě nenosíš! Nemáš k nim pouto jaký mám já! Tys mě oš—l a tim to pro tebe končí! Ale já ty prcky v sobě budu mít 9 měsíců a už teď je miluju, protože jsou moje, jenom moje! Promiň, že mi celej život řikali, že chlapečci nemůžou mít miminka a já je teď mám! Taky by ti to přišlo divný! Tak mi tu nevykládej takovýhle hovadiny!
Sauri: Kecáš! *zamuchlám se do peřiny a otočim se k tobě zády*
Tom: jo,a proč máš zařízendj ten kojeneckej ústaw když je tak miluješ?!
mark: přitáhnu tě k sobě.*ty to stejně wíš,tag proč bych to měl říkat?*něžně tě kousnu do ucha.
Bill: *prudce odemknu dveře a hned do tebe strčim* Kojeneckej ústav? Kojeneckej ústav? Víš proč je zařízenej? Protože to udělal doktor, který mě ošetřoval! Řekl, že bych děti mít, jako kluk, neměl a zařídil to proti mé vůli! Asi si neviděl tenhel papír, viď? Arogantní sobče! *vyáhnu z kapsy papír o zrušení přijmutí dětí do kojeneckého ústavu. Potom zase vedju zpátky do pokoje a zamknu se* Seš neskutečně hnusnej Tome!
Sauri: hm…máš smůlu..bolí mě hlava *pokrčim rameny a zamuchlám se do peřiny ještě víc*
Tom: tak jsi mi to měl říct! Ty řekneš že sem tě zbouchnul a tim to končí ae já sem kurwa jejibh táta!*třísknu do dweří a odejdu za Terkou.
Mark:to newa.*špitnu ti do wlasů,přitulim se k tobě a zawřu oči.
Bill: Nech mě bejt! Taky na mě nemusíš bejt furt tak hnusnej! Ty děti jsou moje *křiknu na tebe ještě* jenom moje! *špitnu si sám pro sebe a hladím si bříško*
Sauri: *začnu se potichu smát do polštáře.* Tak dobrou
hele lidi jdu pryč…tak se tu mějte! Pa! já se vám ozvu až tu budu!
sem tu…tak jdem psát..holky…budete se divit..mě to nějak chytlo..xDDD
fáájn…nikdo tu není….sem tu sama! se na mě všichni vykašlali!
Už jsem tadýý! Jsi natahu zlato XD
ale prd na tahu! Na jakym tahu? ty si na tahu..xDDD
Já myslim we psaní… Na tahu nejsu,píšu meere;-)
cože??? tak to malinku nechápu…xDDD
Jáj no abys psala XD už cwak?
ne….jako…nějakou svojí vlastní povídku bo s Markem? xDDD
Jo s Markem:-* no a nějakou twincestku bys mohla naťukat tagi. Ae teď už piš…
hmmm ta to seš holka na tahu ty..poslední koment byl můj, že jsem se začaĺa smát do polštáře..koment č. 59..takže piš ty!
Ájó no už to widim:-D
Mark:ještě wíc se k tobě přiwinu.*tag co bude?budeš spinkat bo se tlámat?
asi oboje! *zasměju se znova a přitisknu se svým zadkem na tvůj klín*
No jo a prowokowat eště co?*zašeptám ti těsně u ucha a dlaní zajedu pod twý tričko a nechám ji spočinout na twém bříšku.
hele! řekla sem ti, že mě bolí hlava, ne?! *řeknu ale stejně se otřu o tvůj klín*
Dyť já nic neďelám.*trochu se zawrtím.
hele minule si nechtěl ty mě! Co kdybych já teď nechtěla tebe, hm? *zvednu se na rukou a kouknu se na tebe s našpulenou pusou*
No to máš smůlu, todle už sis wybrala.*špitnu,líbnu tě na pusu a přetočim se na záda.
a co jako? mě znásilníš nebo co? *zasměju se nad tou představou*
Spíš ty mě jak tag nad tím přemejšlim.
hmm…no to určitě…Marku?
Ano? Copak?*nadzwihnu se na loktech abych na tebe lip widěl.
*přitulim se k tobě co nejblíž to jde* Chci tě *špitnu proti tvojí kůži*
Úplně mi naskočí husí kůže. Přitisknu tě k sobě a wášniwě políbím.* dělej si se mnou co chceš lásko.*špitnu a wysadím si tě na sebe.
*nesouhlasně zamručím ale nechám se na tebe posadit. Lehce tě kousnu do krku a polibky přejdu až k podbřišku*
Zajedu dlaněmi pod twé tričko a to se we wteřině wznáší wzduchem.
Bolo pekné ako sa našli na tom letisku. Ale, ako preboha mohli byť mŕtvy, koho pochovali??? Matka by ich chcela v truhle vidieť, logicky a keby jej ich neukázali nikdy by neuverila že sú naozaj mŕtvy. Toto je trochu nedovysvetlené.
Krásná povídka, neuvěřitelně dojemná. Opravdu se mě dotkla hluboko – to jejich znovushledání s jinými jmény bylo prostě dokonalé. Těším se na třetí řadu 🙂
Tohle bylo uplne vycerpavajici! Tolik zvratu! Bylo to skoro jako nekolik povidek najednou:D
S tim cisnikem, jako moc pekna romantika, bylo to takovy intimni, jak se sobe sverovali a nakonec zjistili, co maji spolecnyho. Ja tajne verila, ze ten cisnik, ze ho znam^^ Tyblaho ale nenapadlo by me, ze budou mit oba jinou identitu:D Tady o zmeny identit ocividne neni nouze, me to bavi:D A letiste… Miluju tu scenu, miluju shledavajici sceny na letisti, tyhle misa maj neco do sebe a ja mam vlastne v jedny nenapsany povidce taky neco takovyho, kde se shledaji na letisti:D
Osm let stara povidka… Bitter, je to hodne hodne. Velkej. Posun. Na to, ze ti bylo kolik, 18? Hadam, ze v ty dobe to patrilo mezi spicku, dneska takova Lykara je uplne nekde jinde. Pokud mam objektivne kritizovat, uz muzu, ne:D Pravda, nejaky nedostatky to ma, pokud muzu srovnavat se dneskem:D Celkove mozna az prilis zvratu, je tam spousta zajimavych napadu, ktery by vydaly na dalsi pribehy a je to docela dost komplikovany diky tomu:D Presne jako v telenovele se neco zlepsilo a pak se to zas po…:D Vzhledem ale k tomu, ze to bylo napsany tak poutavym zpusobem, tak me to ale nikdy nenudilo! Tohle je tvoje (jedna z tvych) silnych stranek, umeni strhnout. Drama!:D Zaujmout, prekvapit, jo to taky! Navic, drzis se zakladu, o cem to melo bejt, nebo spis-neutikas od nazvu – tady vlastne neco jako "i pres tech 1000 mori spolu budou"-ono vlastne tolik tech zvratu, to jsou ty more, ty komplikace! Takze jo, to by sedelo;) Uvidim, jaka bude treti rada! Ale dneska toho bylo uz hodne, jdu pak na Lykaru:D Dik za povidku;)