autor: Turmawenne
Zdravím vás, moji milí čtenáři 🙂
Chci vám moc poděkovat za vaše komentáře, kterými mě vždy obdaříte. Ani nevíte, jakou mi děláte radost a jak moc mě motivujete.
Mrzí mě, že poslední díly jsou (alespoň dle mého názoru) ne příliš zajímavé, ale polepším se. Jsem momentálně v situaci, kdy mám pár dní do zkoušek, nemám vůbec nic hotové, připravené a hlavně naučené 😀 umíte si to asi představit. Dnešní díl je jasná prokrastinace, tak doufám, že se vám bude alespoň maličko líbit a udělá vám radost 🙂
Příjemné počtení a děkuji vám! 🙂
Turmawenne
Nadešlo pozdní ráno a oba muži se po krátkém pomazlení a drobné snídani vydali na cestu zpět do civilizace, a to přímo do hotelu, kde byli ubytováni. Tentokrát šli pospolu, Tom vzal Billa jinou, jednodušší cestou kolem řeky, kterou museli přes chatrný most přejít. Byla to krásná procházka, ačkoli pro Billa po ránu, kdy byl celý rozespalý a rozčepýřený jako kuře, vcelku náročná. Ale pro svého milence by přeci udělal cokoli, aby jej udělal šťastným. Však i on sám, Tom, se o to ze všech sil snažil. Chtěl Billovi ukázat svůj styl života a snad mu jej vnuknout také.
Do hotelu se chlapci vrátili až v době oběda, za což byli oba velmi rádi, hlavně Bill. Došli si dát nahoru věci, převléknout se do čistého oblečení a poté se šli dolů do jídelny naobědvat. Oběd byl příjemný, v klidném prostředí, které jen občas narušila zdejší majitelka s otázkou, zda je vše v pořádku a jestli nechtějí chlapci přidat porci jídla či dolít pití.
Když oba dojedli svůj oběd, šli nahoru do pokoje, který zatím téměř ani nevyužili.
„Co bys rád dnes dělal?“ zeptal se Tom Billa, přičemž si jej uložil na svoji hruď a prodíral se mu skrz vlasy prsty.
„Nevím, chci to nechat na tobě,“ usmál se Bill a zavřel své mandlové oči. Tomovo hlazení a pročesávání vlasů mu přinášelo velké uspokojení a příjemné pocity.
Bylo jisté, že mu zcela propadl a nebylo cesty zpět. Byl zamilovaný až po uši, spokojený a šťastný. Nikdy se necítil lépe, nebylo místo pro pochyby.
„Tak co kdybychom se před večeří zašli projít? A neboj se, nebude to už žádná zlá dlouhá cesta,“ rozesmál se Tom. „Bude to jen na chvíli. Chci ti ukázat jedno místo, kam jsem jako dítě, hrozně rád chodil, a také musíme splnit, co sis přál – spoustu fotek,“ dodal a poté Billa políbil na čelo.
„Jsem jedině pro, ale teď bych rád takhle jen odpočíval. I to je součástí našeho výletu, že?“ zatetelil se mu Bill v náručí.
„Jistě, můj princi. Teď je čas na odpočinek, klid a na nás dva,“ stiskl jej starší muž ve svém náručí. Oba je přikryl a nechal Billa jen v klidu ležet. Byl chápavý vůči tomu, že jeho drobeček není zvyklý na tolik fyzické aktivity, pohybu, sportu a podobných záležitostí. Musely ho pěkně bolet nohy a celé tělo po té náročné včerejší túře. Proto byl ochotný ho dnes nést klidně v náručí, udělal by pro něj cokoli.
Oba byli jako rozmařilí blázni, zamilovaní jeden do druhého, uzavřeni v kruhu, ze kterého nebylo cesty ven, ale spokojeni a naplněni jeden druhým. Jejich vztah byl pošetilý, někdo by řekl nenormální. Zpočátku to skutečně vypadalo jen jako živočišná potřeba sexu, chtíč jeden po druhém. Nic z toho doteď nepominulo, ani v budoucnu nejspíš nepomine, jen se všechny tyhle pocity smísily s láskou. S láskou, které nikdo nerozuměl, snad ani rozumět nechtěl.
Tom si byl jistý, neměl pochyby, což bylo jasné. To on byl ten dominantní, dalo by se říci alfa, který rozhodoval téměř o všem. Vedle něj Bill jako submisivní stvoření, které by pro něj shořelo láskou, poslouchal a snažil se pro Toma být jeho miláčkem a stvořením, které mu vždy udělá radost, něco jako jeho drobné kotě, které má jeho páníček zcela omotané kolem prstu. Ale i Bill si byl jistý. Nebyl na pochybách. Zapomněl na všechny ty odporné dopisy, vzkazy a řeči, které jej předtím trápily. Byl šťastný, Tom ho požádal o ruku, nikdo jim to nemůže překazit. Jsou to všechno jen fámy, lži a trpká závist.
Bylo krátce před šestou večer, když se oba muži dostali ven z hotelu a vydali se kamsi do neznáma. Ruku v ruce kráčeli směrem k lesu. Bill se už trošku obával, že ho zase čeká nějaká dlouhá túra, ale naštěstí se mýlil, což jeho samého asi po 20 minutách cesty mile překvapilo. Prošli jen kousíček lesa, ačkoli do strmého kopce, ale před nimi se rozprostřela nádherná louka, louka posetá květinami, nádhernou čistou zelenou trávou. Byli obklopeni přírodní vůni a jedinečným aromatem květin a trávy. Ačkoli už bylo šero, stejně odsud bylo hezky vidět dolů na město v dáli.
„To je nádhera,“ vydechl Bill uchváceně. Byl nadšený z těchto maličkostí jako malé dítě, které poznává svět. I Bill poznával svět. Ten Tomův.
„Že?“ Přitakal mu Tom a objal ho zezadu kolem pasu a hlavu si opřel o jeho rameno. „Hrozně rád jsem sem chodil s Mallory. Vždycky jsme si tady hráli, pobíhali a plánovali si život. Nikdy jsme se od sebe nechtěli odloučit. Trošku patetické od obyčejných sourozenců, co?“ ušklíbnul se sám pro sebe.
„Náhodou, máte spolu hezký vztah. Můžeš být rád, že ji máš. Já jsem jedináček, nikdy jsem se neměl na koho obrátit,“ pootočil k němu Bill hlavu a mile se na něj usmál.
„Máš pravdu,“ řekl Tom jen a poté už z kapsy vytáhl svůj malý digitální fotoaparát. „Chci si tě tu vyfotit,“ uculil se. „Stoupni si pěkně tady na ten výběžek, ať je vidět ta krajina za tebou, louka a hlavně ty,“ řekl a odběhl od něj. Bill se smíchem roztáhl ruce, vzhlédl do oblak a nechal se Tomem fotit. Tom nafotil hned několik fotografií. Poté se samozřejmě ke svému milovanému přidal, protože si to žádal. Kluci se potom ještě dlouhou dobu fotili spolu, dělali u toho směšné obličeje, pošťuchovali se a líbali. Bohužel fotky nikdy dostatečně nedokázaly vyjádřit sílu jejich pouta a lásky.
Samozřejmě že nakonec skončili svalení v trávě, obklopeni květinami pod zataženou oblohou. Líbali se, mazlili a vyznávali si sladkými slůvky lásku. Tom si nedokázal odpustit občas Billa pevně sevřít. Dokazoval tím sám sobě, že je Bill jeho a že je u něj. Občas míval téměř paranoidní pocity, že jej ztratí, ačkoli si jím byl jistější, nežli sám sebou.
Na večeři se pak chlapci vrátili zpět do hotelu. Prakticky se sem chodili jen najíst, alespoň o Billovi se to dalo říct. Spořádal celou večeři a ještě si dal dva velké kousky borůvkového koláče. Ačkoli Tomovi říkal, že už nebude, že je plný a nemůže se takhle přecpávat, Tom do něj s klidem druhý kousek koláče bez problému dostal. Dalo by se říct, že Tomovi Bill přišel někdy až příliš roztomilý. Měl problém pak kontrolovat svoje chování, aby ho neumačkal.
Nyní už čas běžel až příliš rychle. Víkend končil, výlet, v klidu strávený společný čas se chýlil ke konci a na oba muže tenhle fakt dopadal. Proto Tom ještě na večer do postele nechal objednat dobré víno a společně s Billem v klidu popíjeli. Museli jít spát včas, jelikož museli poměrně časně vyjet, aby Bill stihl být v 10 hodin v práci na schůzi.
Takže jakmile byla více jak půlka lahve prázdná a místnost po notné chvilce utichla a po tichých vzdechách a milostných zvucích zbyla jen vzpomínka, chlapci usnuli.
Brzo ráno po ranní hygieně, sbalení si věcí a rychlé kávě Tom s Billem vyrazili nazpět do města. Tom Billa odvezl rovnou do práce a sám se poté vydal do jejich bytu, kde dal vyprat oblečení z víkendu a pak si zasedl k notebooku a vyřizoval nějaké důležité maily. Po krásném víkendu jako by nebylo vidu ani slechu. Jak to rychle začalo, o to rychleji to skončilo.
Bylo to jen pár hodin, co byli milenci rozděleni díky pracovním povinnostem od sebe, ale i přesto se jeden druhého už nemohl dočkat.
To bylo poznat, jakmile Bill vkročil do dveří s taškou, v níž nesl nějakou dobrou večeři, kterou po cestě domů zakoupil. Během chvilky u něj už Tom stál a svíral jej ve svém náručí. Opět ho během dne zmohl ten těžký pocit samoty a nejistoty.
Nyní měl však Billa u sebe a odmítal jej pustit. Zase byli spolu. Zase byli jako jeden.
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
To jejich pouto mě úplně ohromuje 🙂 Na jednu stranu jim tu vášeň strašně závidím, na druhou stranu mě to zase trochu děsí.
A už fakt vyhlížím, kdy se něco pokazí :/ Těším se na další díl.
Absolútne mi nevadí, že posledné kapitoly boli "nezaujímavé" ako si napísala. Aspoň si užívam kľud, lebo sa bojím toho, čo tam ešte nastane 😀
Další krásný díl 🙂 Tímhle dílem si mě Tom trošku získal na svou stranu, už z něj nemám až tak špatný pocit jako minule…ale i tak stejně čekám, co se ještě stane 😀
Stejně je to ale krásné, jak moc si chybí, jak moc se milují…snad se jim to nepokazí 🙂
Děkuji za krásný díl 🙂
Mam takovy pocit, ze Tom je trosku schizofrenni. Obavam se toho, aby Billa nezavrel doma a neodmital ho pustit ven. Kdyz ho stale potrebuje mit u sebe. Ale je pravda, ze ta jejich laska je krasna 🙂 a ani me posledni dily v nicem nevadily 🙂 dekuji za dil 😉
Pořad je to tak krásny až mám obavy že se něco pokazí.