Dark Side of the Sun and Light Side of the Dark 3.

autor: Velvet Tears

Uběhl jeden měsíc od nového školního roku. Johny s Tomem se sem tam poprali, Tom se občas zastal Billa a ten dal na Tomovy rady a Johnymu se vyhýbal, než aby dostal další pěsti. Nyní měli jakési podzimní prázdniny, což znamenalo pro Billa a Toma jediné, a to byl klid od ostatních.

Billova matka si našla přítele. Podle Billa vypadal děsně. Jmenoval se Mark.

To jediné na něm bylo normální. Billova matka byla vysoká (180 cm) a štíhlá blondýnka. Měla pěkný obličej, sice oplácaný tunou makeupu, ale přesto vypadala k světu, na rozdíl od Marka.

Mark (automechanik) měřil s bídou 170 cm, dále měl řídké hnědé vlasy, vodnaté oči s vždy nepřítomným pohledem a rty jako žába. Byl to hotový model a na mužnosti mu přidaly snad jen jeho bicepsy. Celkově, samozřejmě podle Billa, vypadal jako jeden z trpaslíků z pohádky o Sněhurce.

Aby toho nebylo málo, častoval Billa neustálými lichotkami, jaký to není pěkný mladý muž, že by si už měl konečně najít slečnu, že on být ženskou, snažil by se Billa dostat hned. Bill měl ale pocit, že celou dobu se Mark snaží jen o tohle… No a tak Bill v duchu tiše sténal utrpením a myslel při tom všem na něho… Dal mu číslo, ale on se stále neozýval.

Tom hrál na kytaru, pak zas svou nejoblíbenější hru na mobilu, a když byl skoro v cíle, vybila se mu baterie. Rozhodl se prošmejdit svůj adresář. První jméno, které ho na delší dobu upoutalo, bylo Billovo.

Bill Toma vážně fascinoval, hlavně ten jeho široký úsměv. Bohužel jen málokdy se mu ten úsměv podařilo vykouzlit.

Musel se hodně snažit, aby na něho zapůsobil, a když se tak konečně stalo, byl to pak Bill, kdo celou dobu kecal o všem možném i nemožném a nezastavil se, dokud nezazvonilo na další vyučovací hodinu. No… Bill když se rozjel, tak už se nezastavil, a tohle s ním zatím zvládnul udělat jen Tom. Tom se často přistihl u toho, jak pečlivě zkoumá Billovy plné rty přetřené leskem, a ten si toho samozřejmě všiml. Nejčastější Billova reakce:

„Co je? Mám něco na ksichtě? Nebo s mejkapem?“ Pak si rukama otíral tváře a Tom se jen usmíval a přemýšlel nad Billovými starostmi…

Nikdy však spolu nebyli venku, a to chtěl Tom ihned změnit. Zhluboka se nadechl, připravil svůj palec a chystal se zmáčknout tlačítko volat: Bill.

Bill stále přemýšlel nad Tomem a až později si uvědomil, že jeho pravá ruka spočívá v kalhotách. Ale vážně jen spočívá… O chvíli později už ruku mírně rozpohyboval a oddal se své oblíbené činnosti.

Do pokoje vtrhnul Mark a Bill jen tak tak stačil ruku dat z kalhot pryč, ale to bohužel tak nešikovně, že zasténal, a to už Mark slyšel.

Když otevřel celé pokojové dveře, všimnul si Billova rozepnutého poklopce a lišácky se na něj usmál.

„Přišel jsem ti jen vzkázat, že s matkou dnes odpoledne odjíždíme na menší dovolenou a ty máš všechno potřebné k jídlu v ledničce a 5000 ti nechala na stole v kuchyni. Tak…“ Odmlčel se Mark a přistoupil blíž k Billovi.

„Kdybys cokoliv potřeboval, zavolej jí anebo nejlépe mně, abys ji zbytečně nevyrušoval.“ Domluvil Mark a pohladil Billa po vlasech, až se chudák musel otřást. Poté beze slova vyšel z pokoje a zavřel za sebou.

Tak… Po tomhle už snad Billovi nezlepší náladu nic. Jedině ON. Dál rentgenoval svůj mobil a vyčkával. Dočkal se… Jaké štěstí!

„Ano? Tady Bill.“

„Ahoj Bille, já vím.“ Odpověděl Tom logicky.

„Co potřebuješ?“ Otázal se Bill s dobře hranou lhostejností, tak jak jsou všichni u něho zvyklí.

„Neruším tě náhodou?“ Obavy…

„Ne ne, to vůbec ne.“ Hned Bill změnil hlas a s úsměvem si konečně zapnul zip u riflí.

„Tak to jsem rád, co takhle zajít spolu ven, víš, jen tak, projít se.“ Zatímco Bill přemýšlel, Tom už si netrpělivě začal okusovat nehet, přece jen to tomu Billovi trvalo nějak moc dlouho. A to stačilo jen ano nebo ne. „Bille? Jsi tam?“

„Rád! Rád!“ Bill na druhé straně vypadal jako malé rozpustilé a spokojené dítě, které zjistilo, že dostane svou vysněnou hračku. Div neskákal dva metry vysoko. To už ale Tom vidět nemohl, a tak si jen oddychl, že se mu dostalo odpovědi a domluvil se s Billem, že se sejdou před školou za dvacet minut.

Tom položil telefon a začal se chystat ven. Bill se mu trochu líbil, ale to bylo to poslední, co by si chtěl přinejmenším přiznat; že je gay. Do této doby ho nikdo stejného pohlaví nepřitahoval. Proto se snažil tuhle myšlenku co nejdříve vypustit z hlavy. Přece nepůjde s Billem poprvé ven a nebude myslet na toto a v klidu se mu dívat do jeho čokoládových očí a přitom mu opakovat, že jeho makeup nemá chybu.

Bill se pět minut vzpamatovával a lítal po bytě jak puberťačka chystající se na první rande. Vzal si tupírovací hřeben, lak a vosk na vlasy. Dnes si svého dikobraza naježí jen trochu.

Na perfektní účes už neměl moc času. Když byl hotový, donesl si svá líčidla a namaloval se. Vrátil se s nervozitou do pokoje a otevřel velkou šatní skříň, kde stál dalších pět minut, než si vybral svůj outfit. Oblékl si triko s nápisem Detroit Bad Boy, obyčejné modré džíny, které na něm stejně vypadaly neobyčejně, a klasickou černou koženou bundu. Byl připraven jít a naposled se podíval do svého doposud nejlepšího přítele zrcadla, kde mohl vidět svoje nádherné Já, a odešel opět vystresován.

Tom si na sebe vzal pro změnu jeho klasiku. A to vše ve velkém. Dnes zkombinoval černou s bílou. Navoněl se Play Boyem a na hlavu si nasadil jednu ze svých kšiltovek, které nosí jen na významné události. Nečekal však, že si to Bill jakkoliv uvědomí a ocení to. Schade… Taky se podíval do zrcadla a všude kolem něho byl cítit ten odporný parfém.

Super, smrdím jak stará… no nic, je čas jít. Pomyslel si Tom a vydal se vstříc osudu.

Bill rychle procházel ulicemi ke škole, protože by nerad přišel pozdě. Výjimečně nepřemýšlel nad Tomem, ale nad matkou s Markem. Nevšímala si Billa jako předtím a ani ho každou chvíli nekomandovala. Vlastně se jeho situace doma výrazně zlepšila.
A to tak, že měl klid, a to mu naprosto stačilo. Taky zůstal u 483 jizev, a to jen díky Tomovi, ten mu mnohdy dokázal zvednout náladu svými vtípky. Vlastně mu celkově bylo s Tomem dobře.

Nacházel se pár metrů od školy, Tom už tam netrpělivě přešlapoval a čekal na Billa.

Bill konečně přešel poslední cestu, která ho dělila od školy a od Toma, a nervózně si pohrával se svým velkým prstenem. Když byl kousek od Toma, prsten mu chtě nechtě spadl na zem, a Bill se pro něho sehnul tak, že jeho zadek směřoval na Toma.

Krásný zadek… Problesklo Tomovi hlavou, zatímco si Bill zpátky nasazoval prsten.

„Ahoj Billy.“

„Ahoj Tome?“ Spíše než odpověděl se zeptal Bill, který si všiml, jak mu Tom mile zdrobnil jméno.

„Se mě ptáš?“ Tom hned věděl, co Billa tak rozhodilo, a tak se to snažil zamaskovat jiným přístupem k němu.

„Ne… jen, že ty… nic, jak se máš?“ Zeptal se ho spíš jen tak že slušnosti, protože tušil, že Tom nemá moc dobrou náladu.

„Blbě.“ Odpověděl napůl upřímně Tom.

„Jo, já vím.“

„Tak proč se mě ptáš?“ Zeptal se Tom Billa, který si na svou adresu připsal to, že má Tom špatnou náladu. Určitě za to může on. Za všechno vždycky mohl jen Bill…

„Ze slušnosti a pak, zajímáš mě, Tome, tak co se děje?“

Tom na chvíli přemýšlel co mu na to vlastně říct, a nakonec mu položil tu nejnevhodnější otázku ze všech.

„Už jsi měl někdy holku?“

Tomovi přišlo k nevydržení to Billovo přemýšlení. Je přece tak jednoduché na to odpovědět, buď měl, nebo neměl! Tom začínal být naštvaný. To se nemělo stát.

„Ne.“

„Proč ne?“

„Proč to chceš vědět, Tome? Na tom nezáleží, mně ne.“

„Mně ale jo, za ten pitomý měsíc, co se známe, jsme si řekli už spoustu věcí a nějak ten dnešní rozhovor začít musím, nemyslíš?“

„Jasně, souhlasím, můžeme se alespoň pohnout od školy?“

Určitě, a kampak bys chtěl, Billy?“ Zeptal se Tom Billa a opět použil to sladké „Billy“. Chystal se ho totiž provokovat, chtěl z něho za každou cenu dostat to, že je gay… A pak se uvidí, co bude dál…

„To je úplně jedno, stačí, když se budeme jen tak procházet.“ Rozhodl Bill.

„Tak jo, ale neodbíhejme od tématu, ano?“ Nedá Tom Billovi pokoj a ten už se mu chystá říct pravdu, alespoň poloviční.

„Nenašel jsem tu pravou.“

„Bille, nebudu ti tu namlouvat, že se tě na to ptám jen tak náhodou, budu k tobě upřímný a to samé bych si přál od tebe. Jsi moc fajn kámoš, nechtěl bych tě ztratit, to ne, ale jsi jiný, odlišný od ostatních a takoví kluci jsou většinou…“

„Gayové?“ Skočil mu do řeči zklamaně Bill a čekal na nejhorší.

„Ano.“

„Jsem gay. Promiň.“

„Ale já nejsem.“ Plácne pohotově Tom, proč by si to taky měl Bill myslet…

„Já vím.“ Řekne jistě Bill a dál se utápěl kdesi ve svých tajuplných myšlenkách. Nejspíš skončí zase sám.

Ale já to nevím… Pomyslel si smutně Tom.

„Ale proč to vlastně řešíme, jestli jsi na mě naštvaný a očividně ti to vadí, řekni mi to… Tomi… a já odejdu.“

„Běž.“

A šel…

autor: Velvet Tears