autor: Ghostie
Tom s Georgem bez odpovědi zírali na nákres, který jim Bill podal. Chtěl piercing do středu jazyka, pak dva symetrické na okrajích jazyka, lemující špičku. Snakebites byly dva zrcadlové piercingy na rtu, byl to termín, který Tom už znal, protože sám měl piercing ve rtu a znal tento druh. Fraenum se ukázal být malý záhyb kůže mezi rtem a dásní, který chtěl Bill také propíchnout. Poslední, vertikální labret, byl uprostřed spodního rtu, procházející svisle skrz ret.
„Takže máš šestnáct piercingů?“ Zeptal se Tom, když se Bill vrátil s dalším kouřícím hrnkem čaje. Byl zjevně zmatený, díval se na nákres piercingů, které Bill plánoval, celkem by jich měl třiadvacet.
„Oh ne, osmnáct. Mám propíchnuté bradavky,“ řekl Bill nenuceně a opřel se o židli s jednou rukou vzad.
Byl to trapný moment (no, ne pro Billa), když na něj jeho společníci zírali s vytřeštěnýma očima. Georg nakonec zavyl smíchy, zatímco Tom začal prskat.
„Co je? Dělal jsem si srandu. Vůbec nemáte smysl pro humor.“ Bill se zamračil a napil se svého čaje. Georg pokračoval v pronikavém smíchu, přitahoval pozornost několika osob v kavárně. Tom jen kultivovaně položil hlavu na stůl a dlouze, pomalu se nadechl. Zoufale potřeboval dostat určité mentální obrazy ze své hlavy.
„Bille, ty jsi prostě ohromný,“ řekl Georg, stále se smíchem. „Co dalšího máš propíchnutého? Jsem tak zvědavý.“
S pyšným pocitem se Bill naklonil a ukázal na Toma. „Myslím, že zemřel,“ zašeptal. „Asi bych neměl říkat, že mám taky propíchnuté svoje péro.“ Bill evidentně opět lhal a Georg se zahihňal, tentokrát se snažil udržet, Tom pouze vydal hlasité zasténání a posunul hlavu na druhou stranu.
„Oh, já myslím, že je stále naživu,“ chichotal se Georg a začal dloubat do svého přítele. Tom se odsunul, ale nevstal, takže Georg popadl do hrsti Tomovy dredy a vytáhl ho do sedu.
„Ty jsi šílený,“ řekl Tom klidně, zatímco zvedl hlavu.
„Já vím. Teď, když o tom přemýšlím, vlastně bych si mohl propíchnout bradavky. Také chci propíchnout hrudní kost, takže by to k sobě sedělo,“ řekl Bill zamyšleně.
„Hrudní kost?“ Zeptal se Georg a Tom si přejel prstem po hrudi.
„Tuhle kost tady.“
„Jak to sakra myslíš, propíchnout?“
„Je to jen přes kůži. Je to povrchový piercing, jako ten v obočí,“ vysvětlil Bill.
„Můžu něco navrhnout?“
„Pro piercing?“
„Jo.“
„Okay, zkus.“ Bill se zvědavě naklonil dopředu. Zamíchal si čaj a pořádně se napil. Nechutnalo to ani zdaleka tak zle, jako to páchlo. Na Billa ta zvláštní chuť působila povzbudivě. Bylo to stále horké, ale Bill si spálil ústa již nesčetněkrát předtím horkou stravou i tekutinou, takže si byl jistý, že jeden horký čaj mu nijak zvlášť neublíží. Přesto, pravděpodobně by to neměl dělat, ale byla tady spousta věcí, které by Bill ´neměl dělat´.
„Tvůj pupík,“ řekl Georg s naprosto vážnou tváří. Tom se začal smát.
„Čemu se směješ?“ Zeptal se Bill a obočí mu opět vylétlo nahoru. „Přemýšlel jsem o tom, ale trvá věčnost, než se to zahojí, minimálně čtyři měsíce. Navíc, za prvé, pochybuju, že by mě matka nechala, a za druhé, musel bych jít zřejmě někam do studia, protože je to dost obtížné.“
„Tvoje máma tě nechá mít všechny tyhle ostatní, tak v čem je problém s jedním dalším?“ Zeptal se Tom.
„Nechceš tím říct, že sis dělal tyhle tvoje…?“ zamumlal Georg a vytřeštil oči.
„Jo, všechny kromě obočí a první sady otvorů v uších. No a taky ret, ale to už je dávno pryč. Máma už zapomněla počet mých ušních piercingů, ale pochybuju, že by mě nechala propíchnout si pupík. Chtěl bych tam jeden, no, možná dva,“ dodal zamyšleně.
„Dva? Kurva, nebolí to? Myslím, všechny tvoje piercingy. A co se vlastně stalo s tím ve rtu?“
„Vytrhnul jsem si ho. Zůstala mi po něm ošklivá jizva, tady,“ řekl Bill a zatlačil jazykem do rtu, přímo v místě své jizvy. Tom vypadal, jako by uviděl nějaké zjevení, když objevil tlustou bílou jizvu. Bill věděl, že jeho rty jsou plné jizev, které nemohl skrýt, donekonečna si je kousal, když mu jako dítěti narostly první zuby. Během těch dní jeho rty vypadaly, jako by prošly kuchyňským robotem. Byly mírně zdeformované a špatně zhojené, ale Billovi to bylo opravdu jedno. Mohl se pokusit vypadat normálněji a použít na ně make-up, ale Bill odmítal nosit make-up jinde než na očích. Kromě toho, nechtěl zacházet až do krajností jen proto, aby zakryl jizvy; i když často chodil oblečený tak, aby jeho jizvy nebyly tolik zřejmé, cítil pocit hrdosti na každou z nich, a tak se neobtěžoval skrývat ty, které bývaly běžně vystaveny.
„A ano,“ pokračoval. „Piercing bolí. Ale mohl bych říct, že mám dobrou toleranci k bolesti.“
„To je zřejmé, hlavně na způsobu, jakým popíjíš ten čaj. A teď tím nemyslím to, že je horký,“ zabručel Tom a nakrčil nos. Zesměšňoval tekutinu, ze které se kouřilo v Billově hrnku.
„Když myslíš, že je to tak hrozné, proč to nezkusíš?“ ušklíbl se Bill a odtlačil hrnek dopředu. Ve skutečnosti čaj chutnal hrozně a Bill se nesnažil dokázat opak, ale prostě chtěl vidět Toma to zkusit.
„Fajn.“ Tom vzal hrnek do rukou a váhavě k němu přičichl. Předstíral zvracení a Bill se na něj zamračil.
Tom zvedl hrnek, aby se napil odpudivé kapaliny, ale Bill jej zastavil. „Nech to vychladnout, kreténe,“ řekl a ukázal na páru.
„Ty jsi prakticky už polovinu vypil, nemyslím si, že musím čekat, než to vychladne,“ vyštěkl Tom. Georg potlačoval smích, dobře se bavil.
„Myslím to vážně, Tome, to není—ne—Tome!“
Přes Billovo varování se Tom naplno napil z horkého nápoje (jako by pára nebyla dostatečným důkazem) a rychle to zase všechno vyprskl zpět, přímo na člověka sedícího naproti němu, což byl bohužel Bill. Ten sebou trhnul a dal si ruku přes obličej.
„Eww, kurva nechutné!“ zasténal Bill. „Říkal jsem ti, že je to horké, ty idiote. Celého jsi mě poprskal čajem!“
„Chutná to jako hovno!“ vykřikl Tom. Otřel si pusu do rukávu a rychle hrnek odtlačil zpátky k Billovi, který se na něj výhružně mračil. „A je to horké,“ zabručel poraženě. „Jak to můžeš pít?“
Neozvala se žádná odpověď, Bill dal pouze hlavu do dlaní a dlouze, pomalu se nadechl. Idioti. Byl obklopen idioty.
„Myslel jsem, že to necháš nejdřív vychladnout. Víš, říkal ti, že je to horké.“ Georg zvědavě popadl hrnek, očichal ho a pak se opatrně napil. Odkašlal si a promnul si hrudník, vrátil hrnek Billovi stejným způsobem jako Tom, tvář se mu zkřivila naprostým znechucením. „To je… silný,“ zakašlal.
„Ale Bill ho do sebe prostě lil. Jak jsem to měl vědět?“
„Protože jsem ti kurva říkal, že je to horké! Používej mozek, hlupáku!“ vykřikl Bill pohoršeně. Tom našpulil rty a zaplul hlouběji do židle, trucoval. Georg pokračoval ve smíchu.
„Hej Bille, víš, co na tobě miluju,“ zeptal se Georg nahodile, usmívající se jako idiot, jako by to všechno byla jedna velká hra. Billovi se líbil tento postoj více než Tomova blbost. „Ty jsi taková mrcha. Respekt, chlape.“
„Ehm, díky?“ Bill se podíval na svůj nápoj, napůl infikovaný pitomostí a napůl nezralostí. S těžkým povzdechem porážky vstal a hodil poloprázdný kelímek do koše. „Budu na toaletách.“
Chvíli bylo ticho, než se Georg opět zasmál. „Ten kluk je zatraceně skvělý, nebo ne?“
Tom se podíval na malou chodbu, směřující na toalety a sledoval, jak Bill zmizel. „Myslím, že je na mě naštvaný,“ řekl, neposlouchal svého přítele.
„Jo, nejspíš. Ten má nápady. Zatraceně, piercing v bradavkách…“ Georg zavrtěl hlavou stále ještě se smíchem a Tom nedokázal zastavit své červenající tváře.
—
Když Bill vyšel z toalet, rozhodl se, že je čas odejít (nebo se spíše vydal přímo k východu hned po tom, co popadl svoji tašku, duo se vydalo okamžitě za ním). Bill vypadal naštvanější než obvykle a Tom přemýšlel, jestli byl opravdu naštvaný na něj, a pokud ano, měl by se mu omluvit? To by bolelo Tomovu hrdost, a omluva Billovi by mohla ohrozit jeho společenské postavení. V současné době byl v žebříčku popularity nad Billem. Vůbec se nestaral o svoji popularitu, pouze byl vhozen do tohoto umělého světa a nějak se s tím snažil vypořádat. Bylo zřejmé, že být v horní části školního potravinového řetězce mělo své výhody, ale jestli byl Bill pod ním nebo nad ním, to ho nijak nezajímalo. Dokonce i kdyby ho během pár měsíců sesadil až na samé dno žebříku, nebylo to pro něj důležité. Byli absolventi a brzy budou vrženi do světa dospělých pouze se svým jménem a středoškolským diplomem.
Budoucnost vypadala slibně.
„Hm, Bille…“
„Co?“
Tom se téměř přikrčil pod zlobou v Billově hlasu, ale bez ohledu na to pokračoval. „Ehm, chtěl jsem se omluvit, že-„
„Že ses choval jako idiot? Neboj se, to je časté onemocnění.“
Tom si v rozpacích odkašlal a podíval se na druhou stranu. Georg vydal bodující zvuk a poplácal Billa po rameni.
„Bill ´Bezcitná mrcha´ udeřil znovu,“ zajásal.
„Nedotýkej se mě,“ odsekl Bill. Strčil si ruce do kapes, naštvaný na celý svět pro nic konkrétního. Už se více nestaral o Tomova spálená ústa z jeho čaje a Georg porušil jedno z jeho pravidel, které si dokonce napsal. A v neposlední řadě, Georg nebral Billa příliš vážně, ne jako Tom. To Billovi lezlo krkem.
—
Den ubíhal pomalu. Nejdřív Bill přišel o dvě hodiny spánku, pak Tom zbytek dne trucoval jako nakopnuté štěně, takže se Bill cítil provinile, což byla emoce, kterou se velmi naléhavě snažil ignorovat. Nepoužíval žádné emoce, odhodil všechny, které se mu pokoušely dostat do jeho svědomí. Kromě toho, neměl Bill snídani ani oběd, a když ho bolest z hladu nemohla upozornit, nakonec si všiml, že jeho tělo se vleče čím dál pomaleji a mozek mu nakonec napověděl, že by se měl brzy najíst. Ale Bill často zapomínal, že jídlo je důležité. Byl také velmi vybíravý v tom, co jedl, a nic z toho všeho, co si jeho ´přátelé´ přinesli do školy, se mu nezdálo příliš chutné. Mírný bonus byl, že Stephan nebyl na obědě, ale trávit čas s Tomem a jeho přáteli, by se téměř dalo přirovnat k mučení.
A konečně jako vrchol toho všeho se Tom rozhodl, že půjde domů s Billem. Kurevsky ohromné. Alespoň už nebyl plachý a trapný. Ve skutečnosti už byla atmosféra docela uvolněná, jako by byli na zatracené procházce v parku. Bill byl stále více a více naštvaný.
„Takže, Bille…“
„Takže, Tome.“
„Dalo by se říct, že jsme dobří přátelé, že?“
„Ne.“
„Známí?“
„Když ti to udělá radost.“ Bill se podíval na Toma, který se na něj culil, jako by měl nějaké velké tajemství, které Bill nevěděl. Bill líně uvažoval, co se stalo s jeho plánem projít celý školní rok sám a bez povšimnutí. „Tak ven s tím už.“
Došli ke školní bráně, kde se měli rozloučit s Georgem, když v tom někdo zavolal Billovo jméno. Billovo.
„Do prdele,“ zamumlal Bill, otočil se na patě a spatřil, že se jeho den zhoršil ještě o několik odstínů šedé, takže byl prakticky černý. Den předtím byl středně šedý.
Blond chlapec ve stejném věku zpomalil z běhu do lehkého kroku, než došel úplně k nim. „Sakra Bille, jsi to opravdu ty. Odkdy sem chodíš?“ Tom přemýšlel, proč to bylo tak překvapivé, že Bill znal někoho ze školy, a proč nebylo tak překvapivé, že Bill při pohledu na něj prakticky vrčel.
„Od včerejška,“ řekl upjatě, otočil se na patě a odcházel.
„Bille!“ Blond chlapec se vrhl vpřed a popadl Billa za zápěstí. Reakce vyššího chlapce byla tak násilná, že si Tom myslel, že blonďáka snad praští. Místo toho Bill jen trhnul rukou tak prudce, že se musel třením snad popálit, a uskočil snad o dva metry, jako by ho druhý chlapec snad napadl, jako vyděšená kočka. Zřejmě, tohle bylo to, co se stane, když jste porušili jedno z Billových pravidel. Pravděpodobně se ještě u Georga a Toma mírnil, protože oni byli noví v celé té ´Bill nemá rád dotyky´ věci.
„Andreasi!“ vykřikl Bill s despektem.
Andreas se nezdál být překvapen, jen přimhouřil oči. „Myslel jsem, že ses změnil,“ řekl pokorně.
„Neexistuje způsob, jak bych se mohl změnit,“ zavrčel Bill.
„Ale… říkal jsi, že byl…“
„Seru na to, co jsem říkal! Proč bych se měl měnit kvůli tobě?“ odsekl Bill.
Ve stejné chvíli, kdy Tom přemýšlel, jestli mezi nimi někdy něco bylo, Andreas odpověděl klidně. „Nikdy jsem neřekl, že to má být kvůli mně.“
„Nebudu se měnit pro nikoho. Nikdo za to nestojí. Rád jsem tě viděl,“ řekl rozhodně a pokračoval dál po silnici.
Georg i Tom se podívali na Andrease a čekali na odpovědi, a on se na ně také zamračil. „Vy jste jeho ´přátelé´?“
„No…“ začal Tom, ale byl přerušen Georgem.
„Jo!“
Andreas se podíval opět na Billa, který odcházel po silnici, a pak zpátky na ně. Přehodil si batoh přes rameno a pomalu vykročil přes školní pozemky.
„Nejlepší je, si ho vůbec nevšímat, nikdy jsem doopravdy nedostal šanci stát se jeho přítelem, má šílenou matku, která se o to postarala. Jen říkám, neobtěžujte se snahou poznat ho, nenechá vás.“
Ve chvíli, kdy Tom sledoval Billa, Andreas zmizel opačným směrem.
„Věděl jsem, že byl vyvedený z míry,“ řekl Georg, než poplácal Toma po rameni, a také se vydal jiným směrem.
„Zajímalo by mě, co znamenalo to o té změně sebe samotného,“ zamračil se Tom, aniž by si uvědomil, že je sám. „Hej, Bille, počkej!“
autor: Ghostie
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
No pokračuje to zaujímavo.
Bill je vážne veľmi zvláštny človek. To jeho správanie ma čoraz viac strháva do príbehu, lebo som strašne zvedavá, čo sa bude diať ďalej, keďže nikdy neviem, čo Bill urobí.
Takže je tu nějaká šance na změnu? Zaujalo mě jak Andreas říkal, že si myslel, že se změnil. Každopádně Bill rozhodně je pořádná mrcha 😀 ale Toma vážně varoval… souhlasím s Kirsten, člověk vážně neví co čekat 🙂 díky za překlad 😉
Já si nemyslím, že je Bill mrcha, je samotář, a chová se tak, jaký doopravdy je, nepřetvařuje se, na nic si nehraje, to se dnes musí ocenit, a proto je i tak skvělý. Zajímalo by mě, jaké zkušenosti, a jaký vztah s Billem měl Andreas. Ještě zpět k tomu, že Bill nic nectí. Zajímalo by mě odkdy má takový problém, a jestli doopravdi NIC necítí… a že si vyrval piercing… vidím to tak, že tahle povídka bude ještě hooodně zajímavá, a já budu u toho, až se nám bude postupně vše odhalovat :). Děkuji za překlad, jinak bych neměla monost povídku si přečíst tak snadno, což by byla škoda, obrovská, a děkuju spisovatelce, za skvělou povídku, nápad :3 ^^ těším se na Středu :3
[3]: přesně takhle na mě ta povídka působila, když jsem ji četla poprvě, a působí tak na mě vlastně pořád, i když jsem ji četla už nesčetněkrát. A i u překladu si to opravdu užívám 🙂 Opravdu se ještě máte na co těšit 🙂
No takže jedna vec ktorú Bill cíti je chuť. A asi má aj hmat, keď mu vadia dotyky? Alebo mu vadia, lebo ich necíti? Som zmätená a zvedavá a nadšená. Billa mi je strašne ľúto a fandím Tomovi aby to nevzdal aby sa snažil k Billovi priblížiť. Pretože aj keď ho odháňa, a myslí si, že samému mu je lepšie, už to naznačil, že byť sám chce hlavne aby ho nikto nemohol zraniť na duši, nie?
Je to skvelý a strašne zaujímavý príbeh. Ďakujem za kapitolu:)
Ta povídka je prostě magická! Má v sobě něco, čím mě dostává. Normálně nad ní aspoň chvilku přemýšlím každý den – uvažuju o tom, co znamená zkratka v názvu, co s Billem vlastně je… A hlavně – budou spolu, nebo nebudou? :))
A jinak postava Billa… Je prostě jedinečná. Chvíli mě rozesmívá ("Idioti. Byl obklopen idioty."), pak zase vytáčí, pak přijdou pasáže, díky nimž se do Billa znovu a znovu zamilovávám… Ale každopádně je to asi nejtajuplnější charakter, který se kdy v povídce mnou čtené objevil 🙂
No nic, už bude středa? :))
Díky moc za překlad!
Ta scéna v kavárně mě opravdu pobavila.. 😀 Tom poprskal Billa.. 😀 Povídka se vyvíjí stále zajímavým tempem, Andreas mě tam docela překvapil, jsem zvědavá, jestli tam sehraje nějakou roli a jestli se Tom a Georg nebo alespoň Tom stanou Billovými přáteli.. Povídka se mi moc líbí, děkuji za překlad.. 🙂
Zatím nejvíc sympatický v téhle povídce je mi Georg 😀 🙂 Je takový pohodový, strašně fajn a občas i vtipný. Tom mi taky přijde už v pohodě, na to jaký divný pocit jsem z něj měla na začátku se to o hodně zlepšilo 🙂 A Bill je..já nevím, jsem z něj pořád na rozpacích, jeho povaha mi úplně nesedí, ale je to proto, že já jsem úplně jiná než on. Mám ráda, když je Bill v povídkách zvláštní, ale tady je na mě až moc zvláštní a kvůli tomu se jej pořád bojím. Chvilkami mi Bill přijde trochu jako psychopat 😀 A skutečně nemám ponětí, co od téhle povídky čekat. Takže se těším na další díly až se budu postupně dozvídat víc a víc. Taky jsem zvědavá, zda se Bill někdy změní, ale myslím, že to nenastane. Občas se i trochu bojím o Toma, aby mu Bill něco neudělal 😀
Každopádně moc děkuji za překlad 🙂
Bill se Tomovi dostava pod kůží jsem zvědava jak se zachová Bill zajímalo by mě jakou roly bude mít Andreas.Krásnej překlad.
Billy ty máš teda odvahu s každým sa pohádať som veľmi zvedavá ako bude prebiehať zbližovanie s Tomom…