autor: mohanrocks
Z téhle půlky dílu jsem byla až dojatá, snad se i vám bude líbit 🙂 A zase jednou chci poděkovat za komentáře – jako už tradičně u kulatých dílů 🙂 Allka
Bill se podíval na obrovské a propracované dveře před sebou a zalapal po dechu. Nemohl si pomoct, myslel na to, že je tady špatně. Dveře měly klepadlo ve tvaru lva! Ačkoliv… zrovna to Billa jaksi zvláštně těšilo, protože měl lvy dost rád.
Zvedl a dal na stranu květináč. Pod ním byl opravdu schovaný klíč a taky tam odsud vyběhla velká ještěrka. Ta si stoupla přesně tam, kam Bill potřeboval sáhnout, aby si mohl vzít klíč. Zírala na něj. Chlapec, který opravdu nenáviděl ještěrky, chvíli přemýšlel o tom, že by vzal nohy na ramena. Ale věděl, že se kvůli Tomovi musí překonat, takže si opatrně dřepnul vedle toho plaza a klíče.
„Hej, chlapečku, jenom si půjčím tenhle klíč, oukej?“ řekl Bill roztřeseně a natáhl se. V tu chvíli ještěrka vystrčila jakási křídla dlouhá asi šest palců a zasyčela na něj. Bill uskočil.
„Hej, nechci ti nic udělat,“ zkoušel to zvíře uklidnit. „Jenom si potřebuju vzít tenhle klíč a pak se můžeš vrátit domů. Určitě je to krásný domov,“ řekl plný strachu.
Ještěrka opravdu začala ustupovat a křídla stáhla zpátky. Bill úlevně vydechl a znovu se vydal pro klíč, sám sebou ohromený. Musel být nějaký zaříkávač ještěrek a doteď o tom nevědět. Ne, že by měl o takovou práci zájem, protože ta zvířata opravdu nesnášel. Když konečně popadnul klíč a myslel si, že to má za sebou, okřídlená ještěrka se najednou vznesla a zakousla se mu do ruky.
„HAJZLE!“ zapištěl černovlásek a začal pobíhat kolem a divoce máchat rukama, přičemž se snažil ještěrku setřást. „SLEZ ZE MĚ, DEMENTE!“
Bill utíkal, poskakoval, třásl se jako tygr, ale ten malý bastard se ho pořád držel. A tak se chlapec uchýlil k bojovému stylu, který znal nejlépe – k lechtání. Zvedl levou ruku, jež, upřímně řečeno, nebyla jeho nejsilnější lechtací ruka, ale ještěrka byla na pravé, takže to muselo být takhle, a prostředníčkem polechtal ještěrčí břicho.
Zvíře přestalo kousat a zasyčelo. Ačkoliv byl Bill blízko tomu načůrat si do kalhot, pokračoval, dokud syčení nezesílilo a on si neuvědomil, že se ten malý idiot směje. Pak použil dva prsty, a zatímco dělal, co musel, otřásal se jako tygr. To bylo ono. Ještěrka vzlétla a Bill mazal ke vchodovým dveřím. Popadl tašku a vběhl dovnitř. Na druhé straně dveří zkolaboval na zem a lapal nevěřícně po dechu. Podíval se na svou zakrvácenou ruku.
„Teď by se mi hodila ta posraná náplast, Kiran,“ zavrčel, ale nakonec si jenom olízl prst, aby se pokusil setřít krev.
Toma probralo z polospánku zaječení, které přišlo zvenčí. Donutil se vylézt z postele, což bylo v jeho stavu dost náročné, a vykoukl z okna. Všechno, co viděl, byl Bill, který pobíhal kolem, třásl se, poskakoval, hopsal a vypadal, jako by na tom trávníku naprosto zešílel. Tom vykulil oči a napadlo ho, jestli jenom nemá vidiny z horečky. Zavřel na moment víčka s tím, že si všechno určitě jenom představuje. Ale když je znovu otevřel, Bill tam pořád byl a zdálo se, že teď lechtá vlastní ruku, načež se v důsledku toho začal otřásat.
„Co to je, kurva,“ zašeptal Tom a zamířil zpátky do postele, přičemž netušil, co si má myslet. Pár sekund na to zaslechl, jak se otevřely a hned zase zavřely hlavní dveře. Zůstal potichu a stále se snažil dešifrovat, čeho byl před chvílí svědkem.
Pak vstal a roztřeseně vyšel z pokoje. Postavil se ke schodům, od nichž mohl spatřit Billa sedícího u dveří, jak si tře paži. „Uh… Bille?“ zavolal slabě.
Černovlásek okamžitě vzhlédl. „Oh, hej, pane nemocný. Přinesl jsem ti pár věcí, po kterých se snad budeš cítit líp!“ Vyskočil, ale očividně nebyl v pohodě. Navíc pořád pošilhával směrem k oknu, jež bylo vedle vchodu. „Chceš, abych šel nahoru, nebo…“
„Bille, co se to, kurva, dělo tam venku?“ přerušil ho Tom.
Bill vypadal, jako by ho právě nachytali s rukou v krabici se sušenkami. „Uhm… O čem to mluvíš? Nic se nedělo.“
„A proč máš na ruce krev?“ zalapal po dechu dredáč.
Bill se podíval na svou ruku a rychle si část zakryl dlaní té druhé. „Oh, to je jenom škrábnutí! Nic víc.“ Očividně se snažil předstírat, že se prostě nic nestalo. Ale Tom to tentokrát nechtěl nechat být.
„Všechno jsem viděl, Bille,“ řekl tak přísně, jak jenom mohl, a opřel se o sloupek.
Bill vykulil oči. „Ty… jsi to viděl?“
„Jo, viděl jsem všechno a pořád nechápu, co jsem vlastně viděl.“
Bill poraženě zavzdychal. „Žije tu s tebou zkurvená ještěrka! Přímo tam, kde je klíč!“
„Oh, ty myslíš Larryho?“ zeptal se Tom zmateně a posadil se vyčerpaně na horní schod.
„Ty jsi toho malýho bastarda pojmenoval?“ Bill šokovaně otevřel pusu.
„Jistě! Je tu s námi už roky. Vždycky říkáme, že střeží klíč a dbá na bezpečí domu.“ Tom pokrčil rameny tak, jak mu jen dovolilo rozbolavěné tělo.
„No, mohl jsi mě varovat! Pokusil se mě sníst, Tome,“ prohlásil černovlásek se vší vážností.
„Jenom hlídal dům. Mimochodem, pravděpodobně jsi ho jenom vyděsil tím svým divným tanečkem a dalšíma kravinama, co jsi předváděl na trávníku.“
„To jsem dělal, protože Larry je kretén a zakousnul se mi do ruky!“ vysvětlil poněkud rozhořčeně Bill.
„Kousnul tě?“ Tom byl upřímně zmatený. Larry nebyl nikdy nic jiného než miloučký – po celou dobu, co žil pod květináčem.
„Proč myslíš, že krvácím?“ Bill odkryl ránu a ukázal na ni.
„Oh. Hmm…“ Tom zase trhl rameny.
„To je všechno, co řekneš?“ zeptal se mladší z chlapců nevěřícně.
„Jo, asi jo,“ vydechl dredáč.
Bill se zhluboka nadechl. „Kdybys nebyl nemocný, právě teď bych tě nakopal do koulí.“
Tom vykulil oči. „Jsem opravdu, opravdu nemocný.“
Černovlásek se ušklíbl. „Vlastně bych tě nenakopal do koulí, ani kdybys nemocný nebyl. Jedině, kdyby sis to opravdu zasloužil, samozřejmě. Na druhou stranu Larryho bych nakopal do jeho mrňavých ještěrčích koulí okamžitě.“ Zamračil se a pak se znovu podíval na krvácející ránu. „Máš tu někde náplasti?“
„Mám nějaké v koupelně. Pojď nahoru.“ Trenér se zkusil postavit, ale byl opravdu slabý, takže spadl zpátky na zem. Bill k němu přispěchal.
„Kurva. Je mi líto, že je ti zle.“ Bill vypadal opravdu ustaraně.
„Je mi líto, že tě Larry pokousal.“ Tom se trochu usmál a Bill jenom pokrčil rameny a úsměv mu oplatil. Na moment se na sebe oba chlapci dívali a Tom vstřebával, jak perfektně a k zulíbání Bill vypadá a najednou ucítil něco velmi známého.
„Kurva, budu zvracet.“ Zmobilizoval všechny zbytky sil, vytáhnul se nahoru a spěchal do koupelny. Sotva slyšel, že ho Bill následuje.
Černovlásek vkráčel do koupelny hned za Tomem, na rozdíl od něj ale rozhodně váhavěji. Nerad se nacházel u lidí, kteří zvracejí, ale věděl, že ho Tom potřebuje. A tak se pohyboval kolem něj a ujišťoval se, že dredy jsou v bezpečí, zatímco jejich majitel dáví.
„Chudinko malá,“ zašeptal Bill.
„Ty… nemusíš… tu být,“ dostal ze sebe Tom mezi křečemi.
„Já vím. Ale jsem tu.“ Bill začal svému trenérovi dlaní jemně kroužit po zádech, ale pak zjistil, že mu pořád teče krev z rány způsobené ještěrkou. „Uhhh, asi bych si to měl zalepit, než to tu bude vypadat jako po vraždě,“ řekl s trochou odporu v hlase.
„V lékárničce,“ vydechl Tom a odplivl do záchodové mísy. Opřel se zády o zeď za sebou a hlavu si položil na kolena.
Bill rychle vytáhl náplast, použil ubrousek a trochu vody k tomu, aby očistil ránu, přičemž v duchu proklínal Kiran, že mu ze záchranné tašky vyndala lahev s alkoholem, a pak si kousanec zalepil. Doufal, že nedostane jednu z těch podivných ještěrčích chorob. Opravdu doufal. Otočil se na svého společníka, který vypadal naprosto zlomeně.
„Co pro tebe můžu udělat?“ zeptal se Bill váhavě. Nebyl zvyklý se o někoho starat.
„Chci se jenom vyčistit zuby a vrátit se do postele,“ zasténal Tom a pokusil se vstát.
„Nech mě ti pomoct.“ Bill ho popadl za ruce a vytáhl ho nahoru. Tom doklopýtal k umyvadlu, aby si vypláchl pusu. „Chceš, abych ti převlékl postel nebo tak něco?“ zeptal se černovlásek váhavě, protože péče o někoho opravdu nebyl jeho obor.
Tom si pustil do úst trochu vody, pak ji vyplivl a zadíval se do Billových očí přes zrcadlo. „Ty bys to udělal?“ zeptal se vděčným hlasem.
Druhý chlapec přikývl a usmál se. „Samozřejmě. Jsem Sestřička Bill! Jsem tu, abych udělal, cokoliv potřebuješ.“
„Sestřička Bill, hm? To je docela sexy.“ Tom si olízl piercing.
„Jo, co takhle omezit sexuální řečičky na minimum. Aspoň dokud nepřestaneš zvracet a tak.“ Bill se přikrčil a Tom se chraptivě zachechtal.
„Oukej, oukej. Povlečení je na chodbě ve skříni, která je přímo naproti mému pokoji. To použité můžeš hodit do koše na prádlo, který je za mými dveřmi. Dám si rychlou sprchu… ale uhm… bude oukej, když nechám otevřené dveře pro případ, že spadnu nebo něco podobně trapnýho?“ Tom zrudnul, ale Bill absolutně rozuměl nebezpečí upadnutí do sprchového závěsu.
„Jistě,“ usmál se a kývl.
„Díky, Bille,“ vrátil mu úsměv trenér a Bill už už opouštěl koupelnu, ale Tom ho zarazil, chytil ho za ruku. „Ne, vážně, díky.“ A z pohledu, který mu věnoval, se černovláskovi rozpustilo srdce.
„Nemáš vůbec zač. Teď jdi do sprchy a až se vrátíš, bude na tebe čekat hezká a čistá postel,“ pobídl ho Bill a vycouval z místnosti.
Tom se jenom usmál a jemně přivřel dveře. Druhý chlapec rychle svlékl staré povlečení a vyměnil ho za nové. Rychlost byla překvapující, protože svou postel nestlal už hodně dlouho. Když byl hotový, dal do ledničky Gatorade a vytáhl lahev s vodou, aby měl Tom čím zapít prášky. Taky vyndal krekry Saltines, třeba si Tom nějaké dá.
„Jsi tam v pohodě?“ zavolal do koupelny.
„V pohodě, díky,“ odpověděl mu Tom slabým hlasem.
Bill využil chvíle, kdy se jeho trenér sprchoval, aby se rozhlédl po jeho pokoji. Místnost byla prostorná a dobře zařízená, všude byly fotky a v rohu stála kytara. Bill po fotografiích přejížděl očima, byl na nich Tom s různými přáteli, s rodinou a taky se dvěma lidmi, které Bill identifikoval jako mámu a tátu. Tenhle pohled v něm vyvolal jakési pocity, které okamžitě odehnal. Pak si šel sednout na Tomovu postel a vyčkával. Uvědomil si, že nebyl na posteli už roky, ale být na té Tomově ho neděsilo. Vlastně to bylo docela pohodlné. Lehl si na polštáře a s povzdechem zavřel oči.
„To bylo kurva neodolatelný zavzdychání.“ Billa vylekal Tomův hluboký hlas.
„Mohl bys laskavě přestat zkoušet dostat se mi do kalhot, když jsi nemocnej? Blé.“ Bill zakoulel očima, ale v duchu se usmíval.
„Promiň. Jenom se mi líbí vidět tě v mojí posteli.“ Tom se usmál a pomalu zamířil ke své šatní skříni, aby si z ní vyndal nějaké oblečení. Bill na něj zíral. „Budeš koukat, jak se oblíkám?“ Tom se ohlédl přes rameno.
„Jo,“ odpověděl Bill jednoduše.
„Hej, jestli nemám mluvit o sexu, dokud mi nebude líp, ty mě zase neuvidíš nahýho, dokud mi nebude líp.“ Dredáč trhl ramenem a odnesl si oblečení do koupelny.
„To není fér!“ zavolal na něj Bill a zapadl zpátky do polštářů.
Když se Tom vrátil, byl už oblečený do pyžama, z čehož ho Bill nemohl vinit. Pyžamo bylo opravdu nejlepší, když byl člověk nemocný.
„Hej, můj pokoj a moje pravidla. Ty máš svoje centrum pravidla a já mám zase pravidla ve svém pokoji,“ prohlásil Tom a zkolaboval na postel.
Bill se posunul blíž k tomu úžasně voňavému klukovi. „Jaký další pravidla máš?“ zašeptal a namotal si na prst jeden z dredů. Naštěstí si je Tom opravdu nepozvracel.
Tom otočil hlavu a podíval se Billovi do očí. „Žádný. Jenom to, že když jsem v posteli a ty jsi tady, budeš v posteli se mnou. Protože se mi v posteli líbíš,“ usmál se a olízl si rty.
Bill se ušklíbl. „Tolik bych tě chtěl teď líbat… Škoda, že ses právě vyblil z podoby.“
Dredáč se zachichotal. „Možná až mi bude líp?“
„Rozhodně,“ vydechl černovlásek a přitulil se k Tomovu boku. Tom zavřel oči a zhluboka se nadechl. Bill si položil hlavu na jeho rameno. „Tome?“ zašeptal.
„Hm?“ zamumlal oslovený.
„Taky se mi líbí být v tvojí posteli,“ řekl sotva slyšitelně mladší z chlapců, ale Tom to zaslechnout musel, protože omotal ruku kolem Billova těla a věnoval mu jemný polibek na čelo.
autor: mohanrocks
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Jsou tak sladcí 😀 ale Bill má na ta zvířata hrozný pech. Larry ho pěkně pohryzal 😀 Bill je vážně moooc zamilovaný, dokonce držel Tomovy dredy pryč od zvratků a povlíkal :)))) děkuji za překlad, tahle povídka je vážně skvost 🙂
Jemná, pohodová kapitolka 🙂 Tým dvom spolu to proste svedčí 🙂
Ale samozrejme by to nebol Bill, aby kapitolu neobzvláštnil.. a dnes to bol super boj s Larrym 😀
Vďaka za preklad.
ta ještěrka vespod květináče 😀 😀 V tu chvíli mi bylo Billa fakt líto, protože takových zvířat se já taky bojím! A Bill je fakt skvělý, že i přes svůj veškerý strach se ten klíč pokusil vzít. Já bych akorát zaječela, uskočila a čekala, až se ještěrka odebere jinam 😀 No potom, když jej ještěrka kousla a držela a Bill začal prapodivně skákat a lechtat ji, tak jsem mohla smíchy puknout 😀 😀 Bill je prostě třída! S ním se člověk nikdy nenudí 😉
A dnešní díl se mi opět moc líbil! Byl ohromně miloučký a jak Bill o Toma pečoval, tak jsem se jenom usmívala 🙂 Krása, krása, krása 🙂
Mockrát děkuji za překlad!!! 🙂
Júúú, dneska to bylo krásné! 🙂
Až na toho Larryho teda, snad už se s ním Bill nepotká 😀
Díky za překlad
Teda ten Larrym je ale mrcha takhle týrat Billa ten konec byl krásnej.
Laryho súboj o kľúč ma rozchechtal a ako to už u tejto poviedky býva, druhá polovica kapitoly mi brala dych z toho akí sú k sebe strašne milí a ako sa majú radi. Veľmi krásne ďakujem:)
Utok Larryho a Billova obrana byla super 😀 a to, ze se i pres odpor k nemocnym Bill o Toma prisel postarat je proste nunuuu :3. Samozdrejme Tom perverzak za kazde situace 😀 krasnej, vtipnej dil. :3 Dekuju za nej autorce a prekladatelce a tesim se na dalsi moc, moc, mocinky moc :3
to je sladkýý 🙂