autor: Dietřisko & Kentaur
Nikdy neodcházej
Bill
… O tři měsíce později…
Po tom, co jsme se s velkou slávou vrátili do New Yorku, se Tom přestěhoval do mého bytu. Konečně ztratil svou hroznou prázdnotu a stal se domovem. Stihli jsme svatbu. Chris a Kate byli nadšení, že se Tom vrátil. Taky z toho, že jsme přišli jako pár a já měl opravdovou a upřímnou radost.
Tom vzal své předchozí místo u CBI. Cítil jsem se opravdu šťastný. Měl jsem ho pořád u sebe. Po pěti letech zoufalství a trápení jsme byli konečně spolu. Vzpomněl jsem si na jeho rozzářený obličej, když viděl, že jsem si nechal ty otravné věci, které mi kdysi koupil. Teda, nejdřív mi přišly otravné, ale pak jsem si je zamiloval. Bylo to úplně stejné jako s ním. Čekal jsem, že se budeme hádat, když teď žijeme spolu, ale probíhalo to neuvěřitelně hladce. Zmizela i moje nervozita a noční můry. Bylo to zásluhou toho, že jsem každou noc mohl usínat vedle něj… Tak tohle je láska. Opravdová láska, ne jen ten zmatený bolestivý cit, kterého jsem se tak bál předtím, než přišel on a ukázal mi, jak milovat.
To vše se mi honilo hlavou, když jsme s Tomem seděli na louce u lesa za městem. Měli jsme skvělý výhled na okolní přírodu i New York v dálce. Udělali jsme si piknik. Prostě jen tak, protože jsme chtěli. Poslední dobou jsme dělali spoustu hezkých věcí. Bezdůvodně. Protože jsme se měli rádi. Prožívali jsme spolu ty nejkrásnější chvíle – někdy divoké a bez rozmýšlení, někdy plánované a romantické, podle toho, jakou jsme měli zrovna náladu.
Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči. Cítil jsem vítr na své tváři. Pak jsem se vrátil do původní polohy a zjistil jsem, že se na mě Tom upřeně dívá. Usmál se na mě.
„Jak dlouho tu zůstaneme?“
„Dokud budeme chtít.“ Chytil jsem ho za ruku.
„A odejdeme v tom případě někdy?“ zasmál se.
„Taky máme nějaké povinnosti. Ale kdykoliv se sem můžeme vrátit.“ Přitáhl jsem si ho do náručí a něžně ho políbil. Obtočil mi ruce kolem pasu a polibek prohloubil.
„Miluju tě,“ zašeptal jsem, když jsme se od sebe odtrhli.
„Já tebe taky…“ Položil mi hlavu na rameno. Políbil jsem ho na krk. Pak jsem si lehnul na zem a strhl ho k sobě.
„Tome… Chci se tě na něco zeptat.“
„Hm?“ Otočil hlavu, aby na mě líp viděl.
„Tome…“ Sáhl jsem do kapsy a vytáhl krabičku, kterou jsem nedávno koupil. Vzpomněl jsem si, jak jsem v obchodě strávil tři hodiny, než jsem vybral nejdokonalejší prsten, který jsem našel. Nebyly na něm zbytečné ozdoby, prostě se mi líbilo, jak byl zároveň krásný a jednoduchý. Jako náš vztah. Taky jsem dlouho přemýšlel, jaké bude ideální místo pro tohle.
„Vezmeš si mě?“
Překvapeně zamrkal.
„Jo, jasně že jo,“ vyhrkl. Vytáhl jsem z krabičky jednoduchý stříbrný kroužek a navlékl mu ho na prst. Chvíli si ho nadšeně prohlížel a pak mě dlouze políbil. To, co jsme právě udělali, byl důležitý životní krok. Nelitoval jsem ani v nejmenším – věděl jsem, že ho budu milovat až do smrti. Do očí mi vhrkly slzy.
„Ty pláčeš?“ zeptal se zmateně.
„Hrozně mě to dojalo…“ přiznal jsem se.
Usmál se a pohladil mě po tváři. Taky vypadal dojatě a hlavně šťastně. To jsem chtěl – aby byl šťastný. Abychom my byli šťastní. Spolu.
„Hmmm… Napadlo tě tenkrát, že by to mohlo takhle skončit? Myslím, když jsme se potkali,“ upřesnil jsem. Vybavil se mi jeho obdivný a zároveň zbožňující pohled, který na mě tenkrát upíral. Byl pro mě jen otravný podřízený. Tolik se toho změnilo…
„Nenapadlo by mě to ani ve snu, ale doufal jsem v to…“ Otáčel prstenem tak, aby na něj dopadalo světlo. „Jak si vůbec tu svatbu představuješ?“ zeptal se mě najednou se zájmem.
„No… Tak ty budeš mít dlouhé bílé šaty…“ Se smíchem mě plácnul po ruce.
„Ještě jsme se ani nevzali a už mě biješ,“ postěžoval jsem si. Sednul si na mě a zajel mi rukama pod tričko.
„Až po svatbě,“ zarazil jsem ho. „Já jsem počestné děvče!“ Znovu se rozesmál.
„Já tě tak miluju…“ zašeptal.
„Slib mi, že už mě neopustíš…“ Pohladil jsem ho po tváři.
„Slibuju,“ vydechl. „A ty mě taky ne, že?“
„Jak bych mohl?“
Zase si lehl vedle mě. „Nikdy mi s nikým nebylo tak dobře jako s tebou.“
„To mi povídej…“ Přitiskl jsem se k němu. Poslouchal jsem, jak mu tluče srdce. Bylo to to jediné, co jsem si přál. Zůstat s ním až do konce života…
„Ale na těch šatech trvám.“
KONEC
Jak už bylo řečeno na samém začátku, tahle povídka neměla mít pokračování. Ale z důvodu naší deprese jsme se rozhodly pro konec romantický a optimistický.
Doufám, že jste si to užili, děkujeme za vaše sladké komentáře. Těšte se na další povídku (to je rozkaz :D)
D a K ^w^
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Tak za takýto koniec som naozaj rada. Tak do tretice to bol konečne happy end 😀 Trošku som nečakala, že by Bill dokonca aj požiadal Toma o ruku 😀 (samozrejme ešte v rámci poviedky), takže to ma trošku prekvapilo, ale ten ich záverečný rozhovor.. to bola krásna bodka, ako Bill hovoril o Tomovi v bielych šatách (to by musela byť podívaná :D) a hral sa na čestné dievča 😀 Vďaka za spríjemnenie dňa takých super koncom. Poviedka mi bude síce chýbať, ale aspoň sa (podľa rozkazu) môžem tešiť na ďalšie.
Páni, dneska tu jsou samé happyendy 😀
Díky za krásný konec a těším se na další povídku!
Jsem moc rada že to skončilo tak pěkně a už se těším na novou povídku.
Krásný konec 🙂 I bradička se mi zaklepala 😀 Jsem ráda, že tahle povídka skončila dobře, už jsem se bála, jestli v posledním díle zase neotočíte :))
Od vás se budu moc moc těšit na cokoliv, co stvoříte 🙂
Jaj, to bylo tak… tak… hezký a milý a asi bych nikdy nevěřila, že taková (ehm, ehm) jako vy by mě dokázala tak dojmout 🙂 Konečně šťastný konec, jsem opravdu ráda za to, jak to celé skončilo – i když… Harrold si by si zasloužil umřít a to jako fakt 😛
Těším se na cokoliv dalšího, ať už to bude cokoliv, protože… No, vaše příběhy jsou jako závislost, jenže relativně neškodná (ne, za moje prapodivné myšlenky nemohou twincesty a popírat to budu ještě dlouho). Prostě jedinečná druhá série úžasné povídky 🙂 Až je mi skoro líto, že už je konec…
Pekne, povedene, jen me zarazilo, ze Bill rikal, ze stihli svatbu a pak pozadal Toma o ruku 😀 ale jinak sladke 🙂
[6]:Tím byla myšlena svatba Chrise a Kate, která byla zmiňovaná na začátku ;D
Holky, tak teď jste mě málem dojaly! 🙂 Přiznávám se, že jsem se posledního dílu trošku obávala a měla jsem strach, že vy dvě, jako zatím vždycky, povídku ukončíte nějak depresivně a já tady zas budu brečet a říkat si, že kvůli vašim koncům už od vás raději nebudu nic číst 😀
Opravdu jste mě moc potěšily a já jsem šťastná, že těm dvoum štěstí konečně přálo a můžou být stejně šťastní jako teď já! 🙂 😀
Samozřejmě i přes to, že byl díl krásný a romantický, jste mě rozesmály 😀 Tomv bílých šatech.. 😀 😀 No super představa 😀
Tuhle povídku jsem měla moc ráda, obzvláště tuhle řadu 🙂 Bill se v ní totiž choval skvěle, byl děsně vtipný a moc se mi líbilo jak o Toma bojoval 🙂
Ráda se ještě k téhle povídce vrátím, je vážně skvělá 🙂
Tak, teď nezbývá než očekávat den, kdy se tu od Vás opět něco objeví 🙂
Moc děkuji za tenhle krásný konec a za krásnou povídku ♥