autor: mohanrocks
„Sovy jsou děsivý svině,“ prohlásil rozhodně Tom a popadl knihu, již držel Bill v rukou, aby ji odložil stranou.
Ale Bill se jí za nic na světě nechtěl pustit. „Jsou moudré, nádherné a oduševnělé!“ Když vstával, vypadal kvůli těm zvířatům, o kterých si uplynulou hodinu četli, uraženě.
„Bille, mají tři páry očních víček, můžou obrátit svoje obličeje vzhůru nohama a otáčet hlavou o sto osmdesát stupňů, aby se mohly podívat za sebe. Jsou něco jako ta holka ve Vymítači ďábla,“ ušklíbl se trenér.
„Hej! Dneska ses naučil několik nových věcí!“ usmál se hrdě Bill, ale rychle se zase vrátil ke vzpurné obhajobě nočních tvorů. „Jejich srst je tvořená tisíci peříčky a můžou otevírat a zavírat uši! Není to úžasný? Jsem za ně šťastný, že jsou toho schopné, když je jejich sluch tak vytříbený. Dovedeš si představit, jak by ses asi vyspal, kdybys slyšel i myš, která je od tebe dvacet metrů?“ mluvil vzrušeně. „Být takhle pořád naladěný na svačinku…“
Tom se zachichotal. „Opravdu mě neláká jíst myši.“
„Oh. Ale jsou horší věci, které bys mohl sníst. Neměl bys být tak vybíravý, Tome. Je spousta lidí, kteří by dali cokoliv za to, aby si mohli dát opečenou myš,“ kývl Bill, jako by byl plný moudrosti. Tom předpokládal, že to tak je, protože si četli o „moudrých“ sovách a Bill se cítil, jako by se tato jejich vlastnost na něj přenesla.
Trenér se zděsil. „Myši přenášejí nemoci a tak. Jsou fakt špinavý.“
„Mohl bys je nejdřív vykoupat!“ dodal Bill.
„Oh, jo, to je super. Dopřej myšce bublinkovou lázeň a pak ji sněz. Prosím, udělej mi laskavost, Bille, a nikdy nepiš příběhy pro děti,“ zasmál se dredáč, ale upřímně doufal, že si jeho svěřenec tuto radu vezme k srdci.
„Děti jsou pitomý. Ani by mě nehlo pro ně něco psát. Nezaslouží si mou moudrost a moje rady,“ prohlásil mladší z chlapců hrdě.
„To tedy opravdu nezaslouží,“ zamumlal Tom, ačkoliv to myslel opačně než Bill. Položil si hlavu na černovláskovo rameno a přitulil se k němu, vyčerpaný z náročného dne plného práce a malování.
Bill ho objal. „Unavený?“
„Mhmm,“ zavrněl dredáč do jeho kůže.
„Pak je čas na gumové červy!“ vypískl mladší z chlapců. Rychlostí blesku sjel z Tomova klína a Tom přepadl dopředu.
„Bille. Já chci prostě spát. Řekl jsi, že když přijdu, budu moct spát,“ zakňoural Tom a složil hlavu do dlaní.
Bill se na něj šokovaně podíval. „Ty jsi nikdy u někoho nepřespával?“
„Jasně, že jo! Když jsem byl mladší. A pak, no… Pak jsem začal přespávat u holek.“ Tom se ušklíbl a podíval se na černovláska přes prsty.
„A předpokládám správně, že ani tahle přespávání nezahrnovala moc spánku, že?“ poznamenal Bill se svou nekonečnou moudrostí.
Tom nahlas vydechl. „Jo.“
„Oukej, skvěle! Pak tedy červi a strašidelnej film,“ usmál se Bill.
Tom okamžik počkal, než promluvil. „Jak to, že nikdy nevypadáš naštvaný představou, že jsem spal s holkama?“ zeptal se zvědavě.
Jeho svěřenec zaskřípal zuby. Na chvilku uvažoval, pak pokrčil rameny.
„Nevím. Možná proto, že máš svůj život a ještě před dvěma týdny jsem nebyl jeho součástí? A kdo, sakra, jsem, abych mohl soudit, co jsi dělal nebo co děláš?“ odvětil nakonec.
Tom jím byl ohromený, jelikož tohle byla jedna z nejrealističtějších a nejmoudřejších věcí, které Bill kdy řekl. Toma napadlo, že se přece jenom možná nějaká ta soví moudrost na Billa přenesla.
Než mohl dredáč nějak reagovat, Bill vzrušeně vyskočil. „Oooooh! Co kdybychom se podívali na Vymítače ďábla, když už jsi zmínil, že moje krásné soví přítelkyně jsou jako ta holka,“ ušklíbl se.
Tom zalapal po dechu. Pravdou bylo, že ten film nikdy neviděl. Pokoušel se ho zhlédnout několikrát, ale pokaždé se málem strachy počůral do kalhot a nikdy se nedostal přes prvních deset minut. Ačkoliv se nic extra strašidelného v těch deseti minutách neděje, byla to už kombinace očekávání a děsivé hudby, která Toma donutila to pokaždé vypnout. Nicméně si o příběhu dost přečetl, aby se o něm mohl bavit s přáteli. Nikdo ho pak nepodezíral, že Vymítače ještě neviděl, a nikdy neslyšel: „Oh, můj bože! Ty jsi to nikdy neviděl?! Musíš si to pustit právě teď!“ Myslel si, že tahle záležitost je uzavřená. Když před chvílí plácnul něco o podobnosti sov s hlavní hrdinkou, byl to jen další trik, jak přesvědčit někoho nového, že Vymítače zhlédl.
Ale před Billem si nechtěl připadat jako srab. Ne, bude se chovat jako muž a tentokrát se na ten film podívá. Jak hrozný to může ve skutečnosti být? pomyslel si.
„Udělám popcorn a rozbalím gumídky, ty vyndej sodovky a já donesu pánev!“ Bill vyskočil a zamířil ven z centra.
„Na co pánev?“ podivil se Tom, přičemž se snažil maskovat obavy z nadcházejícího promítání.
Bill se zarazil a otočil se k němu. „Vážně? Tys nikdy neviděl žádnej horor? Kolikrát se v hororu lidi dívají na horor a pak najednou zhasnou všechna světla a v domě se objeví vrah nebo tak něco. No tak, Tome. Myslel jsem, že ti to dojde.“
Potřásl hlavou a opustil pokoj.
Tom se chtěl nejdřív hádat, ale na druhou stranu opravdu neměl rád horory, a tudíž byl ten poslední, kdo by Billovi radil, jak se na jejich sledování připravit. A tak se jenom pomalu vyhrabal na nohy a doufal, že se vážně nepočůrá.
Seděli na gauči. Popcorn byl udělaný, sladkosti se konzumovaly a Bill se o tu pochoutku dokonce rozdělil, i když dával Tomovi jenom barvy, jimiž pohrdal – jako je zelená nebo oranžová. Všechno bylo tak nějak pohodlné a útulné.
Jakmile začal film, Bill zaznamenal, že Tom trochu ztuhnul, ale snažil se to zakrýt protahováním a zíváním. Černovlásek podezíravě přimhouřil oči, ale nic neříkal.
„Jsi si jistý, že se na to chceš dívat?“ zkusil to Tom. „Můžeme prostě jít spát… A bylo by to hezký.“
Bill se kousl do rtu a usmál se. „Jseš totálně vyděšenej.“
„Nejsem. Vlastně jsem úplný opak, což je… nevyděšený!“ vykoktal dredáč.
„Aaaah, chudáček Tom se bojí,“ řehtal se mu Bill. Ale chápal ho. Mohl říct, že Tom teď cítil stejný druh strachu jako on pokaždé, když někdo mluvil o Teletubbies. Bill se opravdu děsil těch barevných mimozemšťanů, kteří sotva uměli mluvit. Kdyby měl mít on jednou vlastní show, to nejmenší, co by tam mohl dělat, by, sakra, bylo mluvit správně.
A tak Toma konejšivě pohladil po stehně a usmál se. „Slibuju, že tě ochráním. Vždyť mám pánvičku.“
Tom mu úsměv oplatil. „Díky. Ale… prosím, nedělej si ze mě během toho filmu srandu, oukej? Slibuješ?“
„Slibuju!“ kývl empaticky mladší z chlapců, a přitulil se k dredáčovu boku, zatímco hrála úvodní hudba. Tomovi se roztřásla kolena.
„Slíbil jsi to, kurva!!!“ vztekal se trenér.
Bill přes vlny smíchu sotva promluvil. „Omlouvám se, ale ty ses postavil a vyběhl jsi z pokoje, když zvracela tu zelenou věc!“ Plácal se rukama do kolen, tak moc to bylo zábavné.
Tom si nevěřícně založil ruce na prsou. „Jsi kretén. Sledoval jsem celý film jenom kvůli tobě a tohle je odměna?“
„NEsledoval jsi celý film. Šel jsi čtyřikrát do koupelny a taky jsi přidělával popcorn. Teď tu máme pět misek s nedojedenou kukuřicí!“ Bill cítil, jak se mu po tvářích koulí slzy smíchy, prostě to nemohl zastavit.
„No a co. Já teď odcházím,“ prohlásil naštvaně Tom a zarmouceně zamířil ke dveřím. Najednou se zastavil a otočil se na Billa. „Musím si vzít nahoře věci, a dokonce, i když jsem na tebe naštvanej, zeptám se tě, jestli mě doprovodíš, abych tam nemusel jít sám,“ řekl „je mi to fuk“ tónem.
Bill se přestal smát, ačkoliv to bylo obtížné. „Kurva, Tome. Vážně se omlouvám. Opravdu jsem neměl tušení, že tě ten film tak děsí. Myslel jsem, že to prostě zlehčuješ.“ Sebral se a kráčel k nakrknutému Tomovi, který se teď opíral o zeď.
„Slíbils, že si ze mě nebudeš dělat legraci.“ Tom podvědomě vyšpulil spodní ret a Bill si všiml, že se jeho tělo slabě třese.
„Já vím. A fakt se za to omlouvám.“ Černovlásek se přiblížil ke svému trenérovi a začal mu dlaněmi třít paže, aby zastavil chvění. „Kurva, byl jsi vážně vystrašenej, že?“ Tentokrát se nesmál.
Tom jenom trhl ramenem a odmítl se podívat Billovi do očí, ale očividně to byl souhlas. Bill sjel až k jeho dlaním a propletl s ním prsty. „Měl bys mi říct pravdu,“ vydechl a vtiskl mu drobný polibek na bradu.
Tom zavřel oči. „Snažil jsem se bejt kvůli tobě silnej.“
„Ty jsi silnej, Tome! Podívej se na sebe! Máš nádherný dredy, jsi sexy a přivádíš mě k šílenství,“ vydechl Bill zasněně.
To Toma rozesmálo. „Co mají se sílou co dělat tyhle věci?“
Bill se na moment zamyslel. „Nejsem si jistý,“ pokrčil rameny. „Ale co, radši mi pověz, co se ti honí hlavou. Víš, že já to tak dělám pořád, říkám ti, na co myslím.“ Poslední větu pronesl kvůli empatii pomalu.
Tom mu pohlédl do očí a olízl si piercing. „Víš, že mi neříkáš všechno,“ řekl tiše.
Bill nepochopil, na co naráží. „Říkám ti všechno,“ odfrkl.
Ale byla to jedna věc, kterou Tomovi neřekl. Jedna věc, kterou neřekl vlastně nikomu… Jednou byl na veřejných záchodcích, protože se vážně potřeboval vyprázdnit, a už skoro končil, když zjistil, že v kabince není toaletní papír! Jaké to klišé! A tak začal volat o pomoc, zjišťoval, jestli by mu papír někdo nemohl donést, ale nikdo tam nebyl. Dokonce se podíval dolů, jestli neuvidí něčí nohy v sousedních kabinkách. Ale prostě si nemohl jen tak natáhnout kalhoty, nonšalantně vyjít ven a zapadnout do jiné kabinky, kde by se utřel.
Raději se s holým zadkem plazil mezerou mezi kabinkami z té svojí do další. A hle, někdo tam byl! Ale ten někdo byl hluchý a zakrslý. Proto nemohl Billa slyšet a Bill zase nemohl vidět jeho nohy. Zkusil komunikovat a naznačit, že potřebuje toaletní papír, ale trpaslík ho začal mlátit do hlavy novinami, které si do té chvíle četl.
Bill nemohl nic dělat, ale alespoň se pokusil ukořistit nějaký papír, zatímco byl atakovaný překvapivě těžkými novinami. Ty způsobily docela pozdvižení, jelikož hluchý muž nemohl tušit, jaký rámus vydávají. Lidi se nahrnuli do místnosti, aby zjistili, co se děje. Rychle objevili, z jaké kabinky vycházejí ty hrozné zvuky, a otevřeli ji. A tam na podlaze klečel Bill, polonahý a neutřený, před trpaslíkem vykonávajícím potřebu.
No, co dodat. Nebyl to lehký den ani den, na nějž by Bill byl hrdý.
„Oukej, možná ti neříkám všechno,“ připustil nakonec s trpasličím příběhem v hlavě.
„Aspoň že to přiznáš,“ kývl Tom a podíval se na něj zachmuřeně a vědoucně, což přimělo Billa k tomu myslet si, že Tom tenhle příběh zná… a to ho znepokojilo, přestože neexistovala možnost, jak by se trenér k jeho historce dostal. Tohle tajemství si Bill vezme do hrobu.
„Jo jo, hluchý trpaslíci jsou nejhorší,“ uteklo mu najednou. Hned se plácl rukou do čela.
„Heh?“
„Můžeme jít do postele, jestli chceš!“ Bill až moc horlivě změnil téma.
Tom se kousl do rtu. „Byl jsem na odchodu, vzpomínáš si?“
„Oh… Myslel jsem, že už se na mě nezlobíš.“ Bill našpulil rty.
„Kvůli tobě se cítím hloupě,“ vyštěkl Tom.
„Jo, ale dokážu tě přimět cítit se i opravdu dobře,“ prohlásil černovlásek lstivě a pozvedl obočí.
Tom protočil panenky. „Nemůžeš mě uplácet sexy řečičkama.“
„Počkat, co? Chystal jsem se navrhnout, že ti udělám masáž zad.“ Jeho svěřenec potřásl hlavou. „Wow, Tome. Myslíš pořád jenom na sex?“
Tom se usmál. „Očividně, když jsem s tebou,“ připustil a trhl rameny.
Bill se k němu naklonil. „Myslíš, že bys mě mohl teď políbit?“
„Už nikdy se nebudeme koukat na ten film?“ zeptal se Tom nervózně.
„Už nikdy. A žádné Teletubbies.“ Než se mohl dredáč začít vyptávat, Bill přitiskl svoje rty na jeho.
„Vážně, vážně miluju tvůj kroužek ve rtu,“ vydechl mu do pusy.
„Miluju, že teď mluvíš o mým kroužku ve rtu. Myslel jsem na to, jestli ho nemáš rád nebo tak,“ opáčil Tom mezi polibky.
Bill jeho piercing lehce olízl a skousl ho zuby, což přimělo Toma zasténat. „Kurva, zbožňuju ho.“
„A já, doprdele, miluju tvůj piercing v jazyku.“ Tom svým jazykem obkroužil zmiňovaný kousek kovu.
Bill Toma přestal líbat a nechal ho zmateného s ústy stále našpulenými.
„Jdem tě vykouřit. Slíbil jsem ti, že to přijde po sovách,“ prohlásil černovlásek nonšalantně a zamířil ke schodům. Tom neváhal a následoval ho. Všechny myšlenky na odchod domů byly očividně zapomenuty.
autor: mohanrocks
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Teletubbies. 😀 😀 Moc děkuji za překlad. .:))
Ježiš, ten koniec ma dorazil 😀 Ako si to Bill len tak nonšalantne povie.. to dokáže proste len on 😀
A teletubbies… no tak tí prídu divní aj mne, skôr deti ešte viac magoria 😀
Vďaka za preklad.
😀
Zírám, že byl dneska Bill chvilkama i vážný a docela rozumný.,
Ale stejně jsem u toho zase slzela smíchy 😀
Díky za překlad!
Bola to zase rozkošná kapitola:) a koniec je nádherne nežný:) Hluchý trpaslík a fóbia z teletubbies ma donútili rehliť sa nahlas, ale som tu našťastie sama:)
Ďakujem za úžasný preklad:)
Dekuji za preklad a autorce za dil 🙂 vzdycky to spolehlive zvedne naladu 😀 jako ta story s tim zachodem a trpaslikem, o muj boze, rehtala jsem se jako kobyla :-D:-D
Umíram smíchy.
Tom byl dneska strašně roztomilý, jak se chudáček bál hororu 🙂 Fakt mi to přišlo moc hezké, že to byl snad prvně Bill, kdo uklidňoval Toma a snažil se dělat hrdinu s pánvičkou 😀 Ty Billovy nápady jsou fakt něco 😀 A co je na tom nejhroší, je to, že on to fakt myslí vážně 😀 A ještě z Toma dělá blba, protože nevěděl, na co Bill potřebuje pánev 😀 😀 😀 No musím se smát 😀
Dnešní díl byl jako obvykle, skvělý a úžasně srandovní 🙂 Ta jejich ´hádka´ ohledně sov byla fakt milá 🙂
No a závěr dílu byl fakt bombový 😀 To jenom Bill dokáže skákat od jednoho tématu k druhému a jen tak mezi řečí říct Tomovi, že ho jde vykouřit 😀 😀 No, Tom to s Billem rozhodně nemá ani trošku jednoduché! 🙂 Ale to je možná i to, co jej k Billovi tak přitahuje 🙂
Strašně moc děkuji za překlad, tahle povídka je fakt bombová! 🙂