autor: Sapere aude
Vážení a milí… :o) mám pro vás radostnou zprávu, na náš blog právě dorazil další překlad skvělé povídky. Překládá ji pro nás Dania, za což jí tímto moc moc děkuju :-*
Napsala ji Sapere aude a jmenuje se česky „Svatý Valentýn – růže, jež změnila jeho život“. Je to jedna z těch povídek, ve které Tom a Bill nejsou ani dvojčata, dokonce ani sourozenci, tak vás na to upozorňuju předem, aby nedošlo k mýlce. Je to krásná romantika, takže si to užívejte, máte na to hodně času, protože povídka má 34 dílů. Na blogu by měla být dvakrát týdně, pokud bude Dania stíhat a všechno půjde podle plánu, takže máme zábavu na pár měsíců před sebou. Autorka povídky je Němka, takže pokud budete umět a chtít, pište jí komentáře v angličtině nebo v němčině, aby vám rozuměla. Pokud neumíte, pište česky, lepší než nepsat vůbec, pokud máte něco na srdci. Tak… už nebudu zdržovat, pusťte se do čtení a užívejte si to… J. :o)
Den před Valentýnem
„Dobře třído, jak všichni víte, zítra je Den Svatého Valentýna-„
Několik vzrušených vřísknutí přerušilo učitelku.
„- den lásky. Jako každý rok, budete moci poslat jednu nebo více růží, žluté pro přátelství a červené pro lásku. Růže si můžete vzít ve školní kanceláři; každá má malou kartičku, takže můžete napsat zprávu. Zítra, někdy během dne, přinese někdo krabici s růžemi adresovanými lidem v této třídě a já je rozdám,“ učitelka s kývnutím dokončila větu.
Dívky začaly vzrušeně štěbetat, zatímco kluci zachovali nezájem. Tajně se rozhodovali, která dívka, pokud nějaká, byla hodna růže. Každý ve třídě vždycky dostal alespoň jednu růži.
Kromě Billa.
Bill nikdy nedostal růži, protože si každý myslel, že je divnej. Jedinkrát, kdy dostal růži, bylo před několika lety. Byla žlutá, od jeho nejlepšího a jediného kamaráda Andrease. Naneštěstí, Andreas se odstěhoval rok poté a Bill jej od té doby neviděl.
„Dobře, třído,“ řekla učitelka hlasitě a zatleskala. „Vím, že jste všichni natěšení, ale musíme dokončit dnešní látku. Takže prosím, otevřete svoje knihy na straně 57.
Bill tiše zasténal a otevřel knihu na náhodné stránce. Nenáviděl Valentýna, přál si, aby ten svátek nikdy neexistoval. Pro něj to byl jeden z nejhorších dní v roce, protože mu připomínal, rok za rokem, že jej nikdo nemá rád. Nikdo, kromě jeho mamky.
Učitelka začala psát na tabuli a mluvit o něčem, co nikoho ve třídě nezajímalo.
Bill věděl, co zítřek přinese. Ráno někdo přijde do třídy, přinese krabici plnou růží. Učitelka bude číst, komu je která růže adresována a rozdá je. Bill bude jediný, kdo nedostane žádnou růži. Vždycky byl. Nebyl si jistý, jestli vůbec někdy někdo zaznamenal, že nedostal jedinou růži. Lidi vypadali, že o něj nemají absolutní zájem. Jedinkrát, kdy zaznamenají jeho přítomnost je, když má nový troufalý outfit, nebo když zkusí nový styl líčení či nové vlasy. Lidé se na něj dívají a šeptají, někdy dokonce na něj křičí nadávky. A potom, když se dostatečně nasmáli, vrátí se zpět k jeho ignorování, jako by byl neviditelný. Někdy se dokonce divil, jestli skutečně není neviditelný, protože lidi se snažili setsakramentsky tvrdě předstírat, že opravdu je.
Vůbec nevěděl, že tu byla jedna osoba, sedící až úplně vzadu u okna, která zaznamenala jeho přítomnost každý den. Každý den se díval na Billa, protože pro něj byl Bill všechno ostatní, jen ne neviditelný. Bill byl odvážný a výjimečný, upoutával pozornost a byl krásný.
Ta osoba byla jedním z lidí, u kterých by to Bill nikdy nečekal.
„Tome?“ Někdo do něj strčil.
„Hm?“ Odpověděl, vyrušen ze svého zírání.
„Na kterou holku myslíš? Víš, já přemýšlím nad Jennifer a nebo Tanjou, ale nemůžu se ksakru rozhodnout.“ Ben zašeptal, čechrajíc si vlasy.
„Která z nich má větší kozy?“ řekl Tom, protože věděl, že tohle pomůže Benovi se rozhodnout.
„Myslím, že Tanja. Ale Jennifer má pěknější zadek.“ Odpověděl Ben nízkým hlasem, pozorujíce dvě blondýnky sedící v řadě vedle něj.
„Tak potom teda pošli každé jednu,“ pokrčil Tom rameny, hrajíce si se svými dredy.
„Jsi génius!“ vykřikl Ben.
„Ticho tam vzadu!“ Učitelka je varovala naštvaným pohledem.
„Promiňte!“ omluvil se Ben. Otočil se zpět na Toma. „Ty jsi fakt génius!“ zašeptal a šklebil se jako idiot.
Tom opět pokrčil rameny, tentokrát si hrál se svojí čepicí. Opravdu jej nezajímalo, komu Ben dá ty růže. Vždycky to stejně byly ty samé holky.
„Takže na co myslíš?“ zeptal se Toma.
„Hm?“ Tom se tázavě díval na Bena.
„Ach Bože,“ povzdechl si Ben. „Co jsi do prdele dneska ráno kouřil?“
Drdáč na něj zmateně zíral.
„Ok, udělám ti to snadnější. Komu-pošleš-tu-růži?“ řekl Ben, jako by mluvil se čtyřletým harantem. „Vnímáš, nebo to mám ještě zopakovat?“
Tom protočil oči, sebral tužku a začal něco čmárat do svého zápisníku. „Nevím,“ řekl. „Hádám, že asi nikomu, všichni jsou tak nudní.“
„Ou, zítra zlomíš hromadu srdcí,“ uchechtl se Ben.
Tom pokrčil rameny, bez zájmu. Nevěděl, proč ho všechny holky mají tak rády. Moc s nimi nemluvil; vlastně, ukazoval jim jen naprostý nezájem. Někteří kluci si mysleli, že Tom byl trochu divnej, když poprvé přišel do školy. Avšak holky se okamžitě zbláznily do jeho vzhledu, shledávajíc jeho tajemné chování zajímavým a vzrušujícím. Kluci brzo zjistili, že je někým, ke komu se vzhlíží, protože nikdo ještě nebyl tak populární u holek. Každý ho respektoval a co dělal Tom, dělali všichni. Protože cokoliv Tom udělal, bylo cool.
Tom nikdy nechápal, proč je tak oblíbený. Neměl originální styl, jen nosil široký hadry jako všichni ostatní, neměl mnoho přátel, avšak každý s ním chtěl kamarádit, nebyl nijak speciální, v žádném ohledu. Jediná věc, která jej odlišovala, byly jeho vlasy a čepice, protože nikdo nenosil čepice každý den jako on.
Ben vzdal konverzaci s Panem Oblíbeným. Už věčnost se snažil stát Tomovým dobrým kamarádem, ale Tom nikdy neukázal zájem. Vlastně, Tom měl jen jednoho dobrého kamaráda a tím byl Georg, kluk o rok výš než oni.
‚Můžu být pravděpodobně vůbec rád, že mi alespoň odpoví, když na něj mluvím,‘ pomyslel si Ben, škrábajíc poznámky do sešitu.
Tom začal s opisováním prvních pár vět z tabule, po chvíli však usoudil, že to nemá smysl. Jeho zrak opět zakotvil na černovlasém chlapci, sedícím na opačné straně místnosti.
Tom nikdy nechápal, proč nemá Billa nikdo rád. Přinejmenším si to myslel, protože nikdo nevzal jeho přítomnost na vědomí. Když poprvé přišel do školy, Bill už sem chodil. Zaznamenal jej okamžitě kvůli jeho originálnímu stylu a obdivoval jej od prvního okamžiku, kdy na Billovi spočinul jeho pohled. Zkoušel s ním mluvit, ale Bill se jen usmál a odešel. Jak plynul čas, Tom zaznamenal, jak nepopulární Bill je. Byl dokonce více než neoblíbený, neexistoval. Tom si myslel, že možná Bill nechce, aby na něj někdo mluvil, to proto, že mu Bill ten první den ani neodpověděl. A tak na něj Tom už nikdy nepromluvil, avšak obdiv k tomu klukovi v něm rostl každým dnem.
Bill vzdal zápisky. Nedokázal se dnes vůbec soustředit. Povzdechl si, opřel loket o stůl a složil hlavu do dlaní. Opravdu zítra nechtěl do školy, nechtěl si připomínat, jak nemilovaný byl. Možná, že když přemluví mamku, tak ho nechá doma. Pochyboval, avšak stále doufal, že to může vyjít.
Tom sledoval Billa, jako vždycky, zaznamenajíc smutný výraz na jeho tváři. Věděl, proč je smutný. Byl smutný, protože nikdy nedostal nic na Valentýna. Byl smutný, protože byl jediný, kdo nikdy nedostal růži. Tom si toho všimnul každý rok a každý rok si přál, aby Billovi poslal jednu růži anonymně, jen aby jej učinil šťastným.
‚To je ono,‘ pomyslel si Tom. ‚Tentokrát to udělám, zkusím jej alespoň jednou učinit šťastným.‘
***
„Prosím, jednu červenou,“ řekl Tom paní v kanceláři.
Kývla a zmizela v místnosti. O pár sekund později se vrátila s krabicí plnou červených růží. Položila ji na stůl a nechala Toma jednu si vybrat.
Tom vybral tu nejtmavší a nejkrásnější ze všech. Některé z nich byly opravdu dost poničené, avšak on našel jednu, která nebyla ještě plně rozvitá a byla to ta nejkrásnější tmavě červená, jakou kdy viděl.
Vyndal ji z krabice a vzal si pero, aby napsal poznámku na kartičku. Teď nastal problém. Co tam do háje má napsat? Měl by tam jen napsat Billovo jméno, aby se vědělo, pro koho je? Nebo by měl nechat krátký vzkaz?
Žena ještě jednou zmizela v místnosti a Tom se rozhodl napsat krátkou poznámku. Několikrát napsal a zase zaškrtal pár slov, dokud nebyl spokojený. Čekal na paní, až se vrátí, a aniž by si to uvědomil, začal čmárat na zadní stranu kartičky.
Žena opět přišla, nesouce jinou krabici, která byla skoro prázdná. Bylo tam jen pár žlutých a červených růží se jmény a vzkazy na kartičkách.
„Můžete prosím dát tuhle růži do krabice, až když bude plná, aby se nepoškodila?“ zeptal se.
„Víš, kolik práce bych měla, kdyby se mě každý zeptal na to samé?“
„Ale já nejsem každý.“
„Poslouchej,“ žena vzdychla. „Buď ji tam hodíš hned teď, nebo na to zapomeň.“
Tom se otočil a odešel, růži s sebou.
Komentáře prosím anglicky nebo německy, díky.
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
Wooow… I´m excited. I really love, when Tom is sooo pleasant, kind and I like when he behaves like a romantic prince… xD
Hope, next part will be here soon… xD
Oh my God, amazing:-). Bill as outsider and Tom loves him, I love it!
And the rose, it´s romantic. But why didn´t put it to box? He will come later? Uaaa, I can´t be patient:D:D
Amazing story
That´s great story, very beutiful. You are good 😀 I look forward to next episod 🙂
Snad jsem to napsala dobře, moc anglicky neumím a něm. už vůbec 🙂
The translates will never decieve 🙂
It's really good 🙂
Oooh, sehr gut. Stark mir interessiert diese erst Kapitel. Ich freue mich auf weiteren Anteil.
Es ist sehr spannend schreiben und ganze Idee ist wirklich gut. ;o)
Oh, it´s so beautiful! It very interesting idea! I love this!
it's amazing, realy interesting and beautiful…poor bill, but tom will save him certainly 🙂 i'm enjoying a next part!
gorgeous
Ich habe das schon vor ein paar Tagen an tokiohotelfiction.com gelesen und es hat mir sehr gefaellt 🙂 Wunderschoen 🙂
amazing…..
It is really a huge coincidence. I wanted to read this story yesterday but I was too tired and lazy. And today here is the translantion! This is like a litlle miracle 🙂 Dania, thanks 🙂
The first chapter sounds great. And I agree with Bill. I hate this "day of love" too 😉
Am Anfang muss ich sagen, dass ich einfach glücklich, dass es eine Geschichte, die ich kann auf österreichischen Deutsch, die Worte, dass ein wenig Wissen. 🙂
Der Anfang war beeindruckend. Was ich nicht wie die Ferien, habe ich begonnen, seine Macht zu genießen hier. Geschichte hat eine starke Atmosphäre für mich funktioniert, wirft Emotionen.
Ich hasse, dass menschliches Verhalten! Bill macht mich sehr traurig. Patras im Auge, und ich glaube, das eine Situation, in der sich, dass Bill ist völlig übersehen Team gab es nicht. Das ist der Grund, warum es noch mehr leid. Ich weiß es. Nicht genau, obwohl dies, weil mir ist wirklich schwer zu ignorieren, aber das Gefühl, wenn man sie nicht ernst und ich fühle mich ungeliebt und unerwünscht.
Und so ist es immer, oder? Schwierige Sorgen nicht sehen rückwärts. Die wirklich jemand, der uns liebt, und noch immer wartet, in den Schatten … , um den Schwellen-und unser Leben mit Glück. Ich freue mich darauf, bis zum Schließen. Oder einfach nur, um Bill zu seinen Rosen. 🙂 Stellen Sie sicher, dass zunächst nicht glauben und denke, es ist dumm Witz …
Schon aus dem ersten Teil für mich begeistert. Betäubungsmittel schön. Schließlich ist eine andere Geschichte, für die Verzweiflung, dass ich auf dem Computer, und sie auf mich wartet, bis er liebevoll lesen. 🙂
Juu, ich bin total verhext! Endlich ist hier etwas von Deutsche! Viele Autoren, was schreiben Twincest ist nicht aus Deutschland. Oder ich kann niemenand! Danke, danke! Ich bin froh, dass so gute Geschichte hier ist! 😉
Von von Anfang das wirkt auf mich so zärtlich und romantisch ein. Es tut mir so leid, was erlebt Bill. Ich verstehe ihn! Ich weiss am eigenen Leib… Meine Klasse war fast gleichsein… Aber kein Tomi war dort 🙁 xDD
Tom ist hier ganz still und ein verschlossener Mensch. Er beobachtet Bill und er hoffe, dass Bill kommunizieren wird. Wenigstens das versuchen. Tom hatte toll Gelaber auf Ben xDD
Und jene Szene in der Direktionskanzlei war ohnemaßen niedlich! Eine rote Rose fúr Bill… Mhmm… süß <3 Tomi benutzt die Zärtlichkeitsgesten.
Schon dieses Teil und ich bin betören 😉
Noch danke, deutsche Kommentare sind tolle Möglichkeit!
ou so sweet…♥
Oooohhhh….da möchte ich Bills Gesicht sehen….super…toller Anfang und ich warte auf den nächsten Teil…und ich bin sehr gern,dass ich auf deutsch kommentieren kann….Super Geschichte :)))))
OooOo….Das ist soooo wunderschön !!:) *LoVe* <3
woooow ….das war….so toll !! echt !! mir hat es total gefallen ……bin echt mal gespant, was weiter pasiert …. ♥
Jůůů! Další překlad! A víte, lidi, na co jsem přišla? Že většinou autorky z jiných zemí jsou lepší než naše české. Jejich story mají většinou větší šťávu, nevím, proč mi to tak připadá. Ale je to zvláštní… :))
Děkuju Danie za překlad, vždycky neuvěřitelně obdivuju ty lidi, kteří dokáží překládat. Já bych to neudělala ani se slovníkem.
***
Really nice story :)) I love it!
[18]: Lofi, tohle od tebe nebylo moc hezký… 😉 myslím, že máme spoustu skvělejch autorů a povídek. Je to jen optickej klam a já ti hned řeknu čím to je. Na překlady se vybírá jen to nejlepší, co bylo v angličtině napsáno, kraviny by nikdo nepřekládal, protože by to nestálo za námahu a vynaloženej čas, a je jich určitě taky dost. Takže proto ti připadá, že všechno, co píšou cizinky, je skvělý, ale nepaušalizuj… máme skvělý spisovatelky a jejich skvělý dílka. Samozřejmě ne všechny, ale máme jich tu hodně dobrejch… Myslím, že by občas cizí fans koukaly, co všechno tu máme za poklady, kdyby si to mohly přečíst, ale čeština je bohužel pro tohle špatnej jazyk… takže buďme rádi, že máme skvělý spisovatelky, který mimo svou dokonalou tvorbu ještě zvládnou překládat z angličtiny. 🙂 Pa J. :o)
[19]: Nechtěla jsem naše české autorky nějak urazit, ale prostě mi to tak připadá. Vím, že nějaké překlady jsou zpoloviny jiné, protože naše překladatelky musely nějaké slova určitě i pozměnit, aby povídka dávala smysl. Samozřejmě, že i autorky, které píšou naše české povídky, jsou skvělé, tedy… většina z nich :))) Tak si to nikdo neberte osobně… :)))
[20]: Ne, Lofi, překlady nejsou zpoloviny jiné, to by nám asi autorky původních povídek moc nepoděkovaly 😀 Ty mi dáváš, 😀 Všechny překladatelky se snažej o maximální možnou přesnost, protože jinak by to asi ani nemělo cenu a kdyby to udělaly, pak teprve by ta povídka nedávala smysl 😀 Ale chápu, jak jsi to asi myslela. Prostě se počešťují, aby se dobře četly, protože otrockej překlad z angličtiny by byla hovadina. 🙂
[21]: Jo,jo, přesně tak jsem to myslela 😀 Vím, že žádné povídky nejdou přeložit z angličtiny úplně přesně, protože to by fakt nebylo čitelné 😀
Ale jinak díky za vysvětlení 😀
Oh its so sweet i love story if Bill nad Tom are not brothers:)
Neumím anglicky ani nemecky,ale povídka začína moc hezky.
Začína to tak krásne 🙂 som zvedavá, či Bill zistí od koho je 🙂 možno podla písma?