autor: Wind
Zdravím. Musím říct, že posledních pár dílů se mi píše dost špatně 😀 nějak nevím, kterým směrem přesně se ubírat, ale ono to většinou vyplyne samo. Nevím, jak často sem budou přibývat další díly, asi to bude hodně pomalé, za což se omlouvám. Ale věřte, že se snažím psát, kdykoli je to možné. Hlavně ráno ve vlaku píšu do mobilu 😀
No už nebudu zdržovat. Užijte si další kapitolu.
Vaše Wind
Po chvíli se tři uřícení muži přece jen dostali před budovu výzkumu. Skryti za rohem přemýšleli, jak Willa zachránit, a přitom sami sebe neohrozit.
„Mám nápad,“ řekl Tom. Rai se na něj překvapeně podíval.
„Ty nám vážně hodláš dobrovolně pomoct? No to koukám.“
Kai bratra praštil do paže.
„Nech si ty kecy, teď jde o Willa.“ Rai si ublíženě mnul zasažené místo, ale nic nenamítal. Věděl, že má Kai pravdu. I on umíral strachem o jeho malého bratříčka. Od dětství ho vychovával a nedovedl si ani představit, že by ho ztratil.
„Tak ven s tím. Co jsi vymyslel?“ Otočil se Kai na Toma.
„Je jasný, že hlavním vchodem asi neprojdeme. Občas jsme do místní kuchyně vozili čerstvě nalovené ryby a místní kuchařka… No prostě myslím, že bychom se mohli dostat dovnitř kuchyní. Vchod je z druhé strany.“
Oba bratři souhlasili. Ostatně, co jiného jim zbývalo. Ten nápad se nezdál špatný. Všichni tři se nepozorovaně vydali k zadnímu vchodu. Měli štěstí. Všechny dveře do budovy jsou zakódované, ale krátce na to, co doběhli ke dveřím a schovali se za velké popelnice, vyšel ven jeden z pomocníků kuchaře.
„Pořád já. Pořád samé: vytři, ukliď, vynes odpad, zameť, ume-“ V jeho stěžování ho přerušila silná rána do týlu. Kai zatáhl kuchtíka za popelnice, sundal mu šaty a hodil je Raiovi.
„Obleč si to, bude se to hodit.“ Kai se na bezvládného člověka podíval a vytasil drápy. Už už by ho byl zabil, ale Tom ho rychle zadržel.
„Počkej!“
„Co je? Je to jen člověk, nebude ho škoda.“
„Copak něco udělal? On se přece na Willově únosu nepodílí. Je to nevinný člověk.“
„Já rozhodnu, koho zabiju a koho ne, jasný? Nepleť se do toho, nebo skončíš stejně.“
„Když to uděláš, nebudeš o nic lepší než ti, co unesli Willa.“ Kai se jen ušklíbl, ale drápy zastrčil.
„Fajn, ale svaž ho.“
Tom našel v popelnici plastový provaz, co se s ním obvazují krabice, a kuchaře svázal. Rai mu ještě nacpal do pusy kus jeho trička a spolu s bratrem ho strčili do jedné z popelnic. Pak mohli vyrazit. Pomocí karty, kterou měl nebohý kuchtík u sebe, otevřeli dveře a nepozorovaně se vkradli dovnitř. V kuchyni je ale zastihla mladá slečna. Když uviděla Toma, oči jí zazářily.
„Tome, co ty tu?“
„No… Já jdu za kámošem, pracuje tu.“
„Aha… nevěděla jsem, že tu máš přátele.“
„Co se to tu sakra děje?!“ ozval se od dveří z kuchyně hromový hlas. Všichni čtyři sebou trhli leknutím.
„Šéfe.“ Vypáčila ze sebe rozpačitě blondýnka a raději se odklidila z jeho cesty.
„Co ty tu okouníš? Nemáš co na práci? Umej nádobí.“ Spustil šéfkuchař na Raie.
„A co vy jste sakra zač? Co se mi tu motáte!“
Kai se chopil iniciativy.
„My jsme tu jen na skok, děláme u údržbářů.“
„Aha… Tak dobře, ale zmizte mi z kuchyně, tady nemáte co dělat.“
„Dobře, už jdeme.“ Když chtěli odejít z kuchyně, popadl šéfkuchař Raie za límec a strhl ho zpátky do kuchyně.
„Kampak, mladej, ty máš práci tady.“ Rai se zoufale podíval na bratra. Kai ho sice chápal, ale nemohl si dovolit prozrazení. Lehce na bratra kývl a řekl: „tak my se uvidíme později, brácho.“ Rai pochopil. Teď má zůstat, ale při první příležitosti zmizí za nimi.
„Nashle.“ Kývli Tom s Kaiem na rozloučenou a co nejrychleji zmizeli.
Měli štěstí, cestou potkali jen pár lidí, kteří jim ale absolutně nevěnovali pozornost.
„Tady…“ kývl Kai k jedněm dveřím. „Jsou to šatny údržbářů.“ Oba muži vklouzli do malé místnosti plné skříněk.
„Jak jsi to věděl?“ Zeptal se Tom.
„Nebylo to těžký. Smrdí to tu.“
„To je fakt.“ Oba muži se krátce zasmáli.
Kai svými drápy odemkl dvě skříňky a vybral z nich černé údržbářské kombinézy a karty na odemykání dveří, které visely na dvířkách. Cítil, jak je s každým dalším okamžikem nervóznější a vystrašenější. Nebál se o sebe, ale… s přibývajícím časem stoupalo riziko, že už se s Willym něco děje. A z toho měl přímo panickou hrůzu. Nechtěl, aby dopadl stejně jako… při té vzpomínce bolestně svraštil čelo.
„Jdeme… musíme si pospíšit. Víš, kde jsou laboratoře?“ Otočil se nejstarší ze sourozenců na Toma.
„Jo… druhý poschodí. Před budovou je obrovská mapa areálu.“
„Fajn.“
Po těchto slovech se oba muži vydali ke schodišti.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
No ako fajn, som rada, že je tu ďalšia časť a aj za to, že sa dostali dovnútra bez väčšieho povšimnutia…. ale takto to preťahovať a ukončovať?! 😀 Ja už chcem, aby sa dostali k Willovi 😀
Vďaka za kapitolku. 🙂
Škoda, že ideš spomaľovať v písaní. Ale budem sa na každú kapitolu tešiť. Dúfam, že inšpirácia sa vráti.
Moc jsem se na nový díl těšila! Děkuji za něj 🙂
Úplně mě zahřálo u srdíčka, když Tom nakonec přemluvil Kaie, aby kuchaře nezabíjej. Bylo to od něj moc hezké, že nemyslel jenom na sebe 🙂
O Willa začínám mít trošku strach, ale já pevně věřím tomu, že by jsi nedovolila, aby se mu něco stalo 😉
Tak, první překážku mají kluci za sebou a hezky se dostali dovnitř 🙂 Teď aby na ně nikdo nepřišel, našli Billa a rychle pryč 🙂
Těším se na další díl! 🙂
Omlouvám se, že píšu až teď, ale nešel mi net. Nebojte, v další kapitole už se k Willovi konečně dostanou 😀