autor: Saline A.
Příběh 200. – Bratrská láska
Brečel jsem v Anisově náruči snad celou věčnost; nic mě nedokázalo uklidnit. Až po několika hodinách tichého vzlykání jsem dokázal jen sedět a zírat. Telefon se mi téměř nezastavil, ale já neměl sílu s kýmkoliv mluvit. Proč jen jsme do toho klubu chodili?
Když mi Anis jemně stisknul rameno, vyděšeně jsem ucukl a schoulil se do klubíčka. Neuniklo mi, že Anisova tvář se bolestně zkřivila, ale nedokázal jsem ho chytit za ruku. Potřeboval jsem svůj obranný kruh soukromí. „Bille, vím, že bys teď byl nejraději sám, ale přišel tvůj táta… Říkal, že by o tom celém s tebou rád mluvil.“
Jedna věc je, říct vaší rodině o vaší homosexualitě. Druhá věc je, když vás nachytají při žhavých hrátkách doma. Třetí věc je ta, když vás při žhavých hrátkách nachytá někdo, kdo má tu moc povědět to celému světu, a také to udělá. A ta třetí věc je ta nejhorší. Chtěl jsem se propadnout do země. Ani jsem se tátovi nedokázal podívat do očí, když vešel. Jen jsem se krčil v křesle jako malý kluk, který rozbil okno a čekal na trest od rodičů.
„Billy, jak se cítíš?“ zamumlal táta tiše a posadil se na gauč, v dostatečné vzdálenosti. Byl jsem mu nesmírně vděčný, že si stále pamatoval, jak se chovat při mých občasných záchvatech úzkosti.
„Dost mizerně,“ přiznal jsem tiše. „Tati, může ta fotografie nějak uškodit tomu soudnímu řízení?“ nejistě jsem na něj pohlédl.
„Nebudu ti lhát, Billy. Simonini právníci se to určitě pokusí použít proti vám, nejspíš budou chtít dokázat, že vedete nezřízený život a potřebujete tak nad sebou pevnou ruku. Budou nejspíš hodně krutí, dobře? Chci, aby ses obrnil proti případným urážkám. Možná budou tvrdit, že žiješ promiskuitní život mladé hvězdičky, která neví, co s penězi,“ v šoku jsem zalapal po dechu. „Ví, že mají mizivou šanci na úspěch, takže udělají cokoliv, jen aby tě s Tomem očernili. Nesmíš jim dovolit, aby se ti dostali pod kůži.“
„To nebude nic těžkého, tati. Řeknou jedno křivé slovo o mně nebo vztahu s Anisem a já se jim tam sesypu jako domeček z karet. Příšerně se toho bojím.“
„Můžeš odmítnout vypovídat,“ nejistě nakrčil nos.
„Ne, to nemůžu,“ okamžitě jsem odvětil rázně a zamračil se. „Musíš vědět všechno, aby už se nikdy nemohlo stát něco podobného, a to komukoliv. Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „I kdybych jim měl všechno vyprávět v slzách, tak řeknu úplně všechno. Do posledního zážitku.“
„Proč mám pocit, že tvůj vztah s matkou nebyl úplně v pohodě?“ zamračil se Anis, který až do teď mlčky stál u dveří. „Chci říct, už jsi mi říkal, že to nebylo tak dobré, ale… Mezi vámi toho bylo mnohem víc, že ano?“
„Víc, než si kdokoliv myslí,“ usmál jsem se trpce. „Škoda jen, že to nebylo ve vztahu matka-syn, ale matka a ten, který zostuzuje dobré jméno rodiny tím, že vypadá jako nechutná transka,“ ušklíbl jsem se.
„Takhle tě někdy nazvala?“ šokovaně vykulil oči Anis, zatímco táta jen nevěřícně zíral.
Pokrčil jsem rameny. „To byla jen jedna z mála přezdívek. Měla jich spousty.“
„No, rozhodně to budeš muset všechno říct u soudu,“ ozval se znovu táta. „Teď už musím jít, ale mysli na to, co jsem ti řekl na začátku, dobře?“ koukl na mě a počkal, než jsem pokorně přikývl. Hned na to se zvedl a jemně mě políbil do vlasů. „Mám tě rád, kluku.“
S vděčným stisknutím ruky jsem se mírně pousmál a zamumlal tichá slůvka opětování. Bylo zvláštní vyjadřovat si city s tátou – nikdy na to příliš netrpěl, působilo mu to rozpaky. Vážně jsme se všichni změnili tak moc?
*
„Omlouvám se,“ hlesl jsem tiše, zatímco auto s naším řidičem stále brázdilo ulice Berlína. Od minulého rána jsem s Anisem téměř nemluvil, jen se schovával ve své skořápce nedotknutelnosti. Nakonec po obědě odešel domů, aby mi dopřál soukromí. Bylo mi z toho mizerně tak moc, že jsem mu ráno samou provinilostí ani nedokázal dát pusu.
„Za co?“ překvapeně zamrkal.
„Za to, jak jsem se od včerejška choval,“ zamumlal jsem tiše a jemně mu stiskl ruku. „Zpanikařil jsem, bylo mi příšerně. Už odmala jsem se v podobných situacích schovával, nikdy se mě nikdo nemohl dotknout. Nikdo neví, proč to tak je. Dlouho se mi to nestalo, ale včera… Bože, bojím se, že to nějak ublíží tomu soudu.“
„Billy,“ oslovil mě něžně, přičemž palcem mě hladil po hřbetu dlaně. „Za tohle se mi přeci nemusíš omlouvat. Vím, jak pro tebe bylo těžké vůbec s tím vyjít na veřejnost, takže tohle… Nicméně ale chci, abys věděl, že jsi neudělal nic špatného, dobře? Byli jsme rozdovádění, bavili jsme se a dotýkali se jeden druhého. To není nic, za co by nás mohli soudit.“
„Ale oni to budou komentovat, Anisi,“ zakňučel jsem, než jsem se mu schoulil do náruče. „nejde o to, že jsme tak vyfocení. I když, trochu mi to samozřejmě vadí. Ale jde o Toma. Bojím se, že mu to nějak uškodí.“
„Tvému bratrovi?“ zasmál se krátce. „Bille, tvůj bratr je obrněný vůči všem a všemu, navíc tě bezmezně miluje a jediné, na čem mu záleží, je tvoje štěstí. A on ví moc dobře, žes v tom klubu šťastný byl, takže všechno ostatní mu bude ukradené.“
S povzdechem jsem se o něj na okamžik opřel, když auto zastavilo před budovou soudu. K davu novinářů se přidal i zástup fanoušků, všiml jsem si i několika homofobních transparentů. „Dneska večer zůstaneš u mě, dobře? Nechci zase usínat sám.“
„Samozřejmě, že zůstanu,“ jemně mě políbil na spánek, než se odtáhl a společně se Sakim a Tobim mi pomohl projít celou masou lidí. Jakmile byli za námi, úlevně jsem vydechl.
„Jeden teplouš, druhý transka a děvka, to jsem vychovala rozkošné syny!“ zaslechl jsem jízlivé odfrknutí.
V šoku jsem se za hlasem otočil, ale to už vedle mě stál Tom a pevně mě držel za ruku. „Zvláštní, že oba synové jsou šťastní, jen co se dostali z tvého dosahu,“ odsekl. „Raději bys měla jít. Hádám, že soudkyně by nebyla nadšená, kdyby věděla, že máš další nemístné poznámky.“
Oči se jí zúžily do zlostných škvírek a ze rtů uniklo tiché zavrčení. „Jste oba výsměchem mužů, trapná fraška. A dřív nebo později se najde někdo, kdo dokončí léčbu, a tentokrát u vás obou, vy zvrhlá homosexuální prasata!“
„To stačilo, Simone,“ horlivě ji za paži chytil její právník, hned jí odvádějíc pryč, zatímco Tom se přitočil ke mně a pevně mě objal.
„Vykašli se na všechno, co říkala, rozumíš? Nic z toho, co jí vyšlo z pusy, není pravda. Je nemocná, Bille. Neví, co mluví. Nemá to v hlavě v pořádku,“ konejšivě mi mumlal do ucha, vděčně jsem se k němu přitiskl.
„Děkuju, Tomi. Mám tě opravdu moc rád,“ zašeptal jsem.
„Víš moc dobře, že já tebe taky, a na tom se nikdy nic nezmění. Ať se stane cokoliv, úplně vždycky pro mě budeš na prvním místě, Bille. Jsi skvělý kluk a jediné, co od tebe chci, je, abys byl šťastný, rozumíš?“ jemně chytl můj obličej do dlaní a usmál se. „Je úplně jedno, kdo co bude říkat, jestli budou mít nemístné řeči nebo tak. Na všechny se vykašli a zajímej se jen o ty, kteří tě dělají šťastným. O nikoho jiného.“
„Dobře,“ mírně jsem se usmál. Kdy se z mého bratra stal tak neuvěřitelně psychicky vyspělý muž? Dospěl mi z kluka v muže a já si ani ničeho nestačil všimnout, ačkoliv se to dělo přímo před mýma očima. Nemohl jsem na něj být pyšnější.
„Slyšel jsem, že tu byla nějaká aféra se Simone,“ mračil se táta, jakmile k nám dorazil. „Někdo to celé nahrál, bude se to moct využít u soudu jako přitěžující okolnost,“ letmo se usmál. „Teď už bychom ale měli zamířit dovnitř, budeme to mít akorát na začátek přelíčení.“
S kývnutím jsem se pustil Toma a přešel zpátky k Anisovi, pevně ho objímajíc kolem pasu, načež jsme všichni zamířili dovnitř soudní síně. Koutkem oka jsem si všiml, že matka horlivě diskutuje se svým právníkem. Očividně se mu nelíbilo, že nás nějak konfrontovala.
„Bille, víte, že dnes budete předvolaný vy, že ano?“ otočil se ke mně náš právník, jakmile jsme se všichni usadili.
„Ano, počítám s tím.“
„Výborně,“ pousmál se. „Zpočátku vám položím pár otázek, ale jinak chci, abyste mluvil sám. O vašem dětství, o matčině chování, Tomově chování, o tom, jaké jste všichni měli vztahy. Zkrátka bych byl rád, kdybyste nám řekl všechno.“
„Dobře, myslím, že tohle zvládnu,“ přikývl jsem souhlasně.
„Kdybyste snad ztratil nit, tak vás navedu,“ usmál se. „Hlavně se ničeho nebojte, a už vůbec ne mluvit. Teď je důležité říct všechno.“
Znovu jsem přikývl, a zatímco se pronášela úvodní řeč, přitiskl jsem se k Anisovi pro načerpání co nejvíce energie a síly. Měl jsem všechno odhodlání světa, ale jakmile zaznělo mé jméno v předvolání, div jsem se neschoval pod sedačku.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Mňe je Billa veľmi ľúto naaozaaj si niečo taketo nezaslúží . Som rada, že ma v svojej blýzkosti ľudí ktorím naňom zaleží.
Simon je jedna hrozná ženská a ja verím že sa jej dostane zaslúžený trest.
Doufám že se Bill nezhroutí až na něj ta zrůda začne házet špínu.
Ze Simone se mi dělá vyloženě špatně, taková žena se snad ani neměla stát matkou.. Billova a Tomova bratrská láska tu je vyjádřená moc krásně.. 🙂 O Anisovi ani nemluvím, na něm je hned poznat, jak moc Billa miluje.. 🙂 Trochu se ale děsím toho, co Bill bude vyprávět, myslím, že to bude dost pecka.. Těším se na další díl.. 🙂
Simone je hnusná mrcha! Ale jsem zvědavá, co všechno Bill řekne. Doufám, že jí to nandá a ona za to bude pykat!… Jsem pyšná na Toma:) Opravdu dospěl:)