Shatters hope 4.

autor: Sayurii

Tenhle díl bude trošku agresivnější, ale nepřeberte si to tak, že je Bill špatný kluk, prosím. On je zkrátka jen Rebel, kterého nikdo a nic nezkrotí. A když ho někdo naštve, tak se přece nemůže nechat, to je přeci jasné. Tak si užijte tenhle díleček, snad se bude a budou nějaké komentíky za odměnu :-). Vaše Sayurii

BILL

„Bille?“

Mamča vešla opatrně do již ranním slunečním světlem prozářené místnosti. Asi čekala, že budu ještě spát. Spal bych, kdybych nemusel pořád nad vším tolik přemýšlet, jako by to někam vedlo, jenže nevede, nikdy se od nikoho nic nedozvím. Štve mě to.

„Jo?“ ohradil jsem se trošku naštvaně, což jsem vůbec nechtěl. Simone za sebou tiše zavřela dveře a šla si ke mně sednout na postel.

„Myslela jsem, že spíš. Je ještě tak brzo.“ Spustila potichu. Denně mi mamča v 7 ráno do pokoje nechodí, takže musí něco chtít. Očividně.

„Nemohl jsem dospat.“ Vysvětlil jsem. Mluvil jsem stejně nahlas jako mamča. Bráška spí hned o dvě místnosti vedle. Nerad bych ho probudil.

„O co jde, mami?“

„Chtěla jsem se zeptat, jestli mi pomůžeš s nákupem na oslavu.“ Usmála se na mě Simone vlídně. Tím vším přemýšlením mi vůbec nedošlo, že dnes je Nathův den D. Kdyby mi leželo před dvěma hodinami v hlavě tohle, určitě bych Natha probudil, chtěl být první, kdo mu popřeje, rozmačká ho radostí, bude pištět a pobíhat po celém domě… prostě bych to byl já.

„Jasně, že ti pomůžu, ale proč tak brzo?“ Ne, že by mi to vadilo… právě naopak, vlastně se mi to teď hodí. Přestanu myslet na zelenookou dívku a na nehodu… na všechno a začnu se věnovat narozeninám svého milovaného brášky.

„Je mi jasný, že k večeru budete chtít oslavovat v klubu, tak jsem naplánovala rodinnou oslavu dřív.“

Chytrá to žena. To si piš, maminko, že budeme večír slavit. Rodinná oslava je ovšem důležitá. Velmi důležitá.

„Zarezervovala jsem na tenhle večer Nathův oblíbený klub do dvou hodin… abyste měli soukromí na oslavu s přáteli.“ Namítla jen jakoby nic. Já to viděl jinak – jako úžasnej nápad. Jaké jiné nápady by mohla mamča mít, když je ona sama tak úžasná? Vidím tu snahu a ochotu, aby si brácha dnešek pořádně užil, popřípadě na tenhle den nikdy nezapomněl. Narodil jsem se té nejlepší, nejdokonalejší, nejmilejší, nejspolehlivější, nejkrásnější, nejlepší… počkat, to už jsem říkal… prostě té nej nej nej mamince na světě. Zbožňuju ji.

Mamka už přišla do pokoje oblečená a já seděl v tureckém sedu na posteli v pyžamu a říkal si, jak je skvělá, takže mě napadlo, že zatímco mi bude Simone šeptat vše, co pro Natha připravila/chystá, já se obleču do něčeho, v čem bych mohl jít do obchodu. Plán dne tedy zní: nakoupit, najíst se, vyhnat Natha na hodinku ven – to nebude problém, protože půjde pro Nathalii na letiště – , počkat na všechny členy naší rodinky, počkat na Natha s Nathálií, oslavovat, grilovat, jít do klubu, oslavovat, pít, zvracet a hlavně oslavovat. Nabitý plán se mi zdá. Každopádně to musí vše proběhnout hladce, musí to být dokonalé, protože Nath je dokonalý a moje mamča je dokonalá, takže věřím, že to bude dokonalé, pokud to nezkazí černá ovce rodiny – já.

Zrovna jsem se soukal do černých, uplých džínů, když mi mamča sdělila překvapení pro ty dvě hrdličky.

„Napadlo mě, že by pak Nath ocenil trošku soukromí úplně s Nathálií, tak jsem jim zaplatila jeden víkend v hotelu. Snad se jim to bude líbit, co říkáš?“ zeptala se opatrně, jako by váhala. Když mi ukázala obrázek onoho hotelu na svém Iphonu, samovolně se mi otevřela ústa. WOW…! Jestli se bude líbit? Děláš si srandu? Existuje lepší matka, než je ta moje? Opovažte se někdo říct, že ano, stejně vám to neuvěřím. Už teď je mi jasné, že na devatenáctiny Nath rozhodně jen tak nezapomene, o to se tahle báječná osůbka postarala moc dobře. Simone mi jemně zavřela pusu, protože bych to sám asi nedokázal. Hned jsem jí jednu pusinku vlepil na tvář i za brášku, ale myslím, že až se tohle vše dozví, nebude pusa to jediné, čím mamču obdaruje. Umačká ji v náručí jako mě před dvěma týdny, hned co přijel.

„Je to jako z pohádky.“ Usmál jsem se na ni. Věnoval jsem mamče ještě jednu pusinku na druhou tvář a šel se doobléknout. Svléknul jsem si noční světle modrou košilku na knoflíčky, než jsem je však rozepnul, stihnul bych si zajít do Číny a zpátky. Bože! Kdo tohle vymyslel?

„Mohl by si přibrat.“ Namítla Simone.

„Mami, já se snažím.“

„Nevypadá to tak. Vypadáš, jako kdybys vylezl z koncentráku.“ Mlela si pořád svou.

„Mami!“ zvýšil jsem trošku hlas, aby toho už nechala. Já za to nemůžu a moc mě neuklidňuje, když tohle říká.

„Promiň, jen říkám to, co vidím.“ Omluvila se ihned provinile.

„A já říkám, že se snažím nevypadat jako z koncentráku. Jím pořád, není hodiny, kdy by mě někdo viděl bez jídla v puse.“ Snažil jsem se jí uklidnit. Nechci, abychom znova probírali tohle ohrané téma. Opravdu nemám náladu zrovna tohle řešit. Protočil jsem oči a odešel do koupelny. Jen narychlo jsem se učesal, pořádně důkladně jsem si vyčistil zuby a mezitím, co jsem kloktal ústní vodu, jsem se lehce nalíčil. Následně mě v koupelně vystřídala Simone.

Když jsme odcházeli nakoupit, Nath ještě spinkal, což bylo jedině dobře, a spinkal, i když jsme přišli domů se čtyřmi po okraj plnými, těžkými taškami. Spal jako mimčo, jako brzo dospělé mimčo. Nenápadně, bez jakéhokoliv náznaku, že bychom snad měli něco za lubem, jsme se s Nathem rozloučili, když jel pro Nathálii na letiště, a v klidu vše připravili na oslavu.

Na Nathovy narozeniny přijela snad vážně celá rodina z mamčiny strany. Babička s dědou, které jsem neviděl tak dlouho, že jsem se jim vrhnul kolem krku hned, co jsem je uviděl. Potrhlá sestřenka Ashley, jež na rozdíl ode mě miluje vše živé. Úplně vše, a proto je vegetariánka. Obdivuji jí, protože já osobně bych se stejků nikdy nevzdal. Mňam! Dokonce i těhotná teta Sarah přijela, aby bráchovi popřála. Do termínu zbývají dva měsíce a klouček Peter bude venku, jen aby se tak nestalo předčasně právě na téhle oslavě. Nevím, jestli je to pro Sarah a pro dítě dobré, že tady je, nicméně jsem se na ni těšil a brácha ji taky určitě moc rád uvidí. Přivezla s sebou svého manžela Carla a čtyřletou dcerušku Annie. Ten prcek pořádně vyrostl od doby, kdy nás Sarah poctila první ukázkou mimča, které pokud si dobře pamatuju, posledně hajalo v kočárku, spinkalo, dudlalo dudlík a maximálně zamumlalo něco ze spaní. To byly sladký časy. Přišla mi tak roztomilá. Teď už rozhodně není tolik sladká. Škvrně jedno otravný. Pořád mě tahalo za vlasy a pištělo do ucha. Vytáhl jsem si ji do náruče a očekával bráškův a Natháliin příchod. Už by se mohli vrátit, pokud na tom letišti nehledají zlaté prase.

Všichni jsme se shromáždili do vyzdobeného obývacího pokoje. Na takové příležitosti se hodí, že je tak velký a prostorný, jindy mi to přijde zbytečný pro čtyřčlennou rodinu. Na takový účel je perfektní. Poslední človíček za sebou zavřel posuvné dřevěné dveře. Byla trošku škoda, že skrz ně lze vidět dovnitř místnosti. Nebude to takové překvapení. Nikdo z nás ani jen nepípl, teda až na Annie, která mě pořád píchala do tváří drobným prstíčkem, lechtala všude možně a říkala mi provokativně holčičko. Tohle mě vždy dokáže nasrat, ale od čumáčka, jako je Annie, si to neberu tak osobně, vlastně vůbec. Určitě jí nerozbiju tlamičku, tak jako tomu kreténovi Masonovi. Chytnul jsem ji za ručku, kterou se mi nejspíš chystala vypíchnout oko, a pošeptal jsem, aby už byla hodná a hlavně potichu. Chvíli vzdorovala, že si se mnou chce hrát, a že je s námi velkými hrozná nuda, ale nakonec mi zůstala hajinkat v náručí jako andílek.

„Halo? Bille? Mami? Je někdo doma?“ Slyšel jsem Natha z kuchyně, jak po nás pátral. Tichoučce jsem se zahihňal. Jeho kroky se začaly přibližovat. Byly stále hlasitější, tak jsem začal odpočítávat. „1, 2…“ najednou jsem ho měl na dohled. „…3“ Hned, co bráška ruku v ruce s Nathálií odsunul dveře a vešel do místnosti, všichni do jednoho jsme sborově vykřikli „PŘEKVAPENÍÍÍ“. Nath překvapeně zamrkal, užasle pootevřel ústa a pořádně se nadechl. Pohled mu začal pobíhat všude možně po vyzdobeném obýváku a po všech přítomných. Začal se úplně spontánně usmívat. S láskou a vděkem v očích se pohledem zastavil na mamince. Usmál se na ni ještě víc. Po chvíly se vpil přímo do mých očí a zakřenil se.

Právě prožívá nejlepší období života, který je vlastně tak krátký, ale za to tak krásný, pokud ho žijete se správnými lidmi, pak jde vše ostatní stranou, podle mě. Tohle je nejdůležitější. Prožívat ty nejlepší chvíle s těmi nejmilovanějšími osobami. Bráška přímo zářil radostí a dojetím, skoro tak jasně jako sluníčko, které dnes tolik pálilo. Nevydal ze sebe ani hlášku, vlastně se skoro ani nepohnul. Nathália ho mlčky sledovala a usmívala se.

„No co tam tak stojíte?“ zasmála se Simone, čímž prolomila to ticho, které tu již nějakou dobu panovalo. Nath se k nám hned rozešel. Vypadalo to, že má v úmyslu všechny po jednom v téhle místnosti rozmačkat štěstím. Začal na druhém konci řady osůbek, co přijely jen kvůli němu. On si to zaslouží. Zaslouží si tohle vše a ještě víc. Neskutečně si ho vážím. Je tomu už 19 let, kdy se poprvé „podíval“ na svět, 16 let, co ho znám a celých těch dlouhých, nudných občas těžkých let stál vždy při mně, tak se nedivte, že jsem z toho všeho naměkko.

Pozdravil, objal a políbil na tvář úplně každého. Simone pořádně stiskl a vlípnul jí pusinku na obě tváře i na čelo. Sarah objal jen lehce a políbil jí i její bříško. Když došel na konec předlouhé řady až ke mně, vzal mi Annie z náruče, aby si ji pochoval. Nechyběla ani pochvala, že z ní vyrostla už velká a krásná princezna. Nad tím se to mrně zahihňalo.

„A co chceš ty, ty fracku jeden?“ zeptal se mě se smíchem.

„Pusinku.“ Odpověděl jsem jednoduše a našpulil rty. Málem jsem se začal smát, když se rozesmál on, ale šlo mi o to vypadat pokud možno co nejvážněji… zatím. „Tak ne no.“ Vydechnul jsem naoko posmutněle. Sklopil jsem trošku hlavu a podíval se na něj spod řas.

„Pojď na mou hruď.“ S těmito slovy mě s úsměvem ve tváři pevně objal kolem pasu a zvedl na chviličku ze země.

„To byla ta druhá možnost.“ Vydechnul jsem spokojeně ještě stále v jeho objetí. Dělá mě šťastným už jen to, že vidím jeho a Simone spokojené. Jsou pro mě tím nejdůležitějším. Vždy pro mě budou znamenat hodně. Teď, když štěstí všech přítomných naplňovalo celý pokoj, nemusím si s ničím dělat starosti.

V baru, který Simone zarezervovala, jsem zůstal spolu s pár lidmi déle než Nath. Brácha odešel s Nathálií do přepychového hotelu docela brzo. Čokoládová dívka odletěla z dovelené na Havaji jen kvůli svému miláčkovi. No není to sladký? Vsadím boty, že si to v tenhle moment spolu rozdávají. Už když odsud odcházeli, byli oba nabuzení. Týden se neviděli, takže je to jasné. Říkám si, že se dnešek vyvedl. K nezaplacení, když se mu rozzářila očička z překvapení v obýváku. Pořádně jsme jeho narozeniny doma oslavili s rodinkou. S přáteli už je styl oslavování odlišnější. Hned ze začátku se Michael s Bree dost opili. Uzavřeli sázku, která zněla, že kdykoli se jeden z nich čehokoli napije, ten druhý musí ve stejném množství vypít to samé. Spořádali tak půl litru Malibu a stejné množství Apsinthu, po menší pauze skleničku vína a nakonec skončil Michael u záchodové mísy na nejmíň 30 minut. Stejně jsme potom byli mimo všichni, takže to nikdo nijak neřešil, alespoň jsme se ze začátku pobavili, a i potom bylo samozřejmě o zábavu postaráno.

David se například tulil ke každé holce v klubu, ale žádná ho k sobě nepustila, čemuž jsme se museli smát. Opravdu vtipné bylo, jak se snažil zapůsobit na Claudii, jenže každý, kdo ji alespoň trošku zná, dobře ví, že na ni prostě nic neplatí, dokud nevlastníte pořádnou motorku, nějaké tetování a kučeravé vlasy, což David nesplňoval. Ester se tu vykousla snad s každým borcem. Schytal jsem od ní dva rudé flíčky na krku. Nepřipíjeli jsme jen na Natha, ale i na věci, které přišly zhulenému Ianovi důležité, třeba na jeho babičku, trávu, pěkné holky, sex, rychlá auta, maturitu, trávu a znovu na trávu. Ujasněme si to. Ian je známý tím, že na škole prodává trávu všeho druhu. Není dne, kdy by ho někdo viděl bez skla a zapalovače v ruce, ale to je na něm to nejlepší. Když není zhulený, je takový nepříjemný, ospalý… nevím, prostě to není zhulený Ian, mimochodem, už mu nikdo jinak než „zhulený Ian neřekne“.

Stále se mi i dlouho poté, co Nath odešel, nechtělo domů. Cítil jsem se dobře, bylo mi dobře… byl jsem opilý. Jak čas plynul a moje maličkost stále pila a pila, byla stále víc a víc mimo. Začal jsem si pomalu uvědomovat, že jsem to přece jen trošku přehnal. Nevadí, nejsem jediný, na WC už pěkně dlouhou dobu stojí řada, jak Michael znovu brzdí s Ianem provoz. Ten zbytek osazenstva odešel před klub, zapálit si na čerstvý vzduch, zůstala tu se mnou jen Diana, která zatím seděla u baru a dopíjela panák… něčeho. Po tom všem vínu, Fernetu a Apsinthu jsem si musel připustit, že jsem zkrátka nadrženej jako králík. Diana vzhledem k tomu, že se mi obkročmo posadila na klín, taky.

„Copak to děláš?“ zeptal jsem se zvědavě. Od ní bych to nečekal. Vždy se chovala jako vzorná kamarádka, tohle kamarádky nedělají, hádám. Avšak stěžovat si nehodlám.

Dianku znám již dlouho. Vždycky se mi líbila, víc než kamarádi jsme však nikdy nebyli. Zdá se mi to, nebo už nechce být tak vzorná?

„Nechceš zmizet někam, kde bychom byli jen my dva?“ broukla mi smyslně do ucha. Cítil jsem na chviličku její rty na mém spánku.

„Kam by si chtěla mizet?“ zeptal jsem se tišeji.

„Daleko.“ Zašeptala úplně, stále nalepená u mého ucha. Chytnul jsem ji za tvář a prsty zajel do jejích červených, kudrnatých vlasů, které jí spadaly na štíhlá, opálená ramena. Pootevřel jsem rty. Připadala mi tak krásná, dřív jsem se na to tolik nesoustředil a řídil se jejím pravidlem. Pravidlem nazvaným „kamarádství“, co už samo o sobě vypovídá, co vše si smím a nesmím dovolit. Pravidla však jsou od toho, aby se porušovala. Vždyť se mi tu sama nabízí… bože! Chtěla to vše. Chtěla moje polibky, abych jí je oplácel stejně dravě, jak mi je dávala ona sama. Moje doteky, moji péči. Chtěl jsem ji teď a tady. Hladila mě ve vlasech, občas za ně lehce zatahala, občas zatahala silněji, kousala mě hravě do rtů, pohupovala se mi v klíně… prstem mi přejela po spodním rtu, zatímco svůj vlastní skousla.

„Máš tak sladký rty, Bille.“ Zavrněla.

„Ty jsi dobře nadržená.“ Řekl jsem stejným tónem hlasu.

„Ani ne.“ Odsekla Dianka normálně.

„Jen chci něčí rty cítit na těch svých. Potřebuju to a ty jsi tak dokonalej.“

Tohle je typ holky, jakou chci. Ne žádná Hayley, žádná poslušná, plachá holčička, ale pěkně zvrácená, divoká, nespoutaná čertice, jako je ta, co se snaží o nadvládu ve vášnivé hře našich jazyků. Zatahal jsem ji za vlasy tak silně, až bolestně usykla a odtáhla se. Zavrčela na mě. Co? Z čertice je vlček, pořádně hladová vlčice. Vrhnul jsem se s chutí na její útlý krček. Zatímco jsem ji zaplňoval polibky, vytvářel jí načervenalé flíčky na šíji, jemně kousal a hladil ji na horké, hebké kůži pod světle modrým tílkem – ani nevím, jak jsem se tam dostal… hlavně kdy – ona si hrála s mými havraními vlasy, což se mi líbilo, a občas tiše zasténala. Všimnul jsem si, jak rychle oddechuje. Zafuněl jsem nosem, když mi nehtíky jemně sjela po zádech až k šíji.

„Jééj…“ ozval se najednou mužský hlas nedaleko od nás. Oddálil jsem se od dívčina krku, abych se podíval na toho sráče, co nás vyrušil.

„To ji chceš vohnout tady na stole, nebo co?“ ušklíbl se Tyler. Tyler je Dianin ex-přítel. Rozešla se s ním, protože jí Silwya řekla, že ho viděla s jinou. Tyler se sám přiznal, že Dianu chtěl jen do postele, jako by ho to vůbec nesralo.

Teď jsem taky chtěl asi jen to, ale ona se mi sama nabídla. Oba jsme nezadaní a já čtyři měsíce trpěl bez pořádného sexu, tak ať se klidí, nebo mu rozbiju ciferník. No i když… jsem oproti němu špejlička. Za to mi ale hraje na nervy již pěkně dlouho. Navíc takhle mimo nevím, čeho všeho jsem najebnutý schopný. Myslím, že to brzy zjistím.

„Někdo říkal, že jsem zvědavý na tvoje blbý kecy?“ ušklíbl jsem se na něj otráveně. Kdo ho vlastně zval, do prdele?!

„Dianko, já nevěděl, že jsi až taková kurvička. Jak tak vidím, tak jsi i lesba, viď,“ oplatil mi jen pohrdavý pohled a chystal se k odchodu, když si vzal na baru svoje věci. Jakmile sáhnul na kliku od dveří klubu, který byl stále docela zaplněný lidmi, zakřičel jsem na něj, ať stojí. Diana sklouzla z mého klína na vínovou, koženou sedačku. Vstal jsem a plánoval, že se rozejdu k tomu parchantovi, přičemž mě Diana stihla chytnout za zápěstí.

„Nedělej to. Zabije tě, Bille, jestli se do něho pustíš.“ Pošeptala se strachem v očích.

„Musím to udělat, i kdybyste mě pak měli škrábat z chodníku.“ Odpověděl jsem a prudce se rozešel k Tylerovi. Vystrčil jsem ho ze dveří tím, že jsem do něj silou vrazil. Prostě jsem se strašně nasral. Bylo mi jedno, že mi rozbije hlavu o chodník, hlavně, že si do něj kopnu. Nebude si mě ani Dianu takhle brát do huby, a už vůbec si nemůže myslet, že mu to jen tak projde. Kdo si myslí, že je?! Řeknu mu klidně do očí, kdo je. Zkurvenej šmejd, nic víc! Diana není žádná děvka a nikdo se k ní tak chovat nebude, nikdo o ní tak mluvit nebude! Uvědomuju si, že jsem s ní málem skončil v posteli, spíš na stole, ale to je něco jiného! Ona mu věřila! Milovala ho a on ji využil a odkopnul. Zlomil ji.

Hnusnej, špinavej, arogantní hajzl! Je mi jedno, jak to dopadne, jestli rozbije on mě, nebo já jeho a vsadil bych se klidně, že on mě, ale nevycouvnu. Tohle si nemůže dovolit. Nesměl si to dovolit!

„Zopakuj to!“ zvýšil jsem dost naštvaně hlas.

„Vole, uklidni se.“ Zasmál se Tyler jakoby nic. Je mu to k smíchu? Já jsem mu k smíchu?!

„Drž píču a zopakuj to! Co si to řekl o Dianě?!“ znovu jsem do něj vrazil, avšak mnohem větší silou. To nejspíš ten alkohol nebo adrenalin, nebo já nevím.

„Jak začnu, tak nepřestanu, Bille. Radím ti, abys včas přestal.“

„Na tvoje varování zvysoka seru! Navíc nemám v plánu přestat.“ Nevnímal jsem tak moc, co mi říkal. Jeho slova mi úplně zanikla. I ta moje. Řekl jsem to vůbec? Motala se mi hlava. Celý svět se se mnou točil. Nehodlám se ale sebrat, a nechat to tak. Přece si nemůže myslet, že to nechám být?

„Potřeboval bys do držky, aby sis uvědomil, že Diana není štětka a já žádná holčička.“ Krev se mi začala doslova vařit v žilách. Utápěla se v alkoholu. Cítil jsem, jak celý hořím. Sakra!

„To se ještě uvidí.“ Zavrčel. Seběhlo se to tak rychle. Udeřil mě pěstí a já si prokousnul spodní ret. Rudá tekutina s příchutí kovu se mi ze rtu valila proudem. Odkapávala na zem ihned, co jsem se předklonil a otřel si bradu, ze které stékala právě ta rudá kapalina.

„Ty jsi těžkej kokot.“ Přecedil jsem skrz zuby.

Najednou se nějakým mně neznámým způsobem dostal Tyler na zem a já nad ním klečel, držel ho za lem trička a mlátil ho pěstí do tváře. Stále sebou trhal, jak se snažil mě ze sebe dostat a povedlo se mu to. Přišel jsem na řadu já. Schytal jsem pořádnou hlavičku. Spadl jsem na kolena, když mě silně kopnul kolenem přímo do břicha a několikrát to zopakoval. Rozkašlal jsem se. Musel jsem se přidržet rukou, abych neupadl úplně, a semknul jsem oči pevně k sobě. Tak pevně, že mi z nich ukáply dvě drobné slzy a skutálely se rychle po mých lehce zakrvácených, zpocených tvářích. Sráč jeden hnusnej… kam si myslí, že jde?! Já to začal, já to skončím! Vyškrábal jsem se na nohy. Chytnul jsem se za břicho a bolestí zakňučel. Do prdele.

„Hej! Já jsem s tebou neskončil!“ zakřičel jsem na něj. Zastavil se uprostřed kroku, otočil se na patě a rozešel se směrem ke mně. No pojď, nemáš to daleko, parchante.

„Zopakuj to.“ Řekl ostře. Díval se mi přímo do očí.

„Ok…“ pokrčil jsem klidně rameny, chytnul ho oběma rukama za hlavu a svou vlastní ho do ní silně udeřil, po té jsem ho kopnul kolenem do břicha. Udělal jsem mu v podstatě to samé, co on před chvílí mně. Když klečel na zemi tak jako já, dřepnul jsem si k němu. Škubnul jsem mu s krátkými vlasy, aby se mi díval do obličeje, až s ním budu mluvit.

„Nejsem žádná holčička… to za prvé.“ Zatahal jsem ho za vlasy ještě silněji, i když se zdálo, že to už ani nejde. „A Diana je moc dobrá holka pro takovou špínu, jako jsi ty.“ Dodal jsem poslední věc, jakou jsem mu říct chtěl.

Až potom jsem si všiml zástupu lidí, co stál před klubem. Nevěřícně se dívali na mě, a pak na Tylera, znovu na mě, a nakonec zpět na Tylera. Zvedl jsem se a odstoupil od něj kousek dál.

„Co?“ Zeptal jsem se udýchaně a kmital po všech očima.

„Tys ho zabil.“ Namítl s otevřenou pusou zhulený Ian. Nezabil, Ianku, nezabil. Bohužel, že nezabil.

„Bohužel pořád dejchá.“ Odvětil jsem těžce.

Dál už jsem si už nikoho a ničeho nevšímal, chtěl jsem si jen dojít dovnitř klubu pro věci a odejít pryč. Kamkoli. V momentě, kdy jsem se měl v plánu pohnout směrem k hospodě, protáhla se davem Diana a přispěchala k Tylerovi, bez jakéhokoli pohledu na mě. Pomohla Tylerovi vstát, zrovna když plival krev. Opřel se o ni a společně zmizeli kdesi v baru. Do hajzlu! Teď na mě už nepromluví. Jen jsem se jí chtěl zastat. Nakonec jsem ten špatnej já? Jistě, jak jinak? Černá ovce stáda, Bill.

Sedl jsem si na schůdek před podnik a povzdychl si. Dostal jen to, co si zasloužil. Pár ran pěstí, nic víc, nic míň. Asi bych si taky zasloužil víc, než jsem dostal. Začal jsem se víc věnovat prokousnutému rtu, ze kterého ještě pořád vytékala krev. Krví se mi pomalu plnila ústa, tak jsem veškerý obsah vyplivnul na poslední schod. No super, jakmile přijdu domů, Simone se zblázní hned, co si toho všimne, což bude ihned, co mě uvidí. Říkám si, že i když tu bráška už dávno není, tohle jsem na jeho narozeniny dělat neměl. Ne na jeho oslavě. Také jsem přemýšlel, jelikož času jsem posbíral hromadu za dobu, co z baru nikdo nevycházel, nad tím, že jsem s dívkami dělal víceméně to samé, co Tyler. Ne úplně… snažil jsem se zamilovat, dělat je šťastné, ale já… na vážné vztahy prostě nejsem, tak si sakra nemám vůbec nic začínat, no ne? Kapka sebelítosti nikdy neuškodí… jsem jen zasranej hajzl jako Tyler. Pokrytec, ale ne děvkař. I tak, zasloužili jsme si to oba, tak ať mi to nikdo nevyčítá. No nic… jde se balit a co nejrychleji odsud.

autor: Sayurii