autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Společně jsme s Tomem připravili oběd pro nás i pro Nicki. V klidu jsme se najedli a poté se už dali do přípravy věcí na odpolední grilovací party. Připravili jsme venku hezké posezení, kterému perfektně přispívalo to, že bylo vskutku překrásně. Na nebi nebyl snad jediný mráček a slunce příjemně hřálo.
Poté jsme se dali i do přípravy pohoštění pro hosty. Připravili jsme různá masa, špízy, marinády, brambory připravené na gril. Byla toho opravdu spousta. Nicki se nám také snažila pomáhat. Leccos nám odnesla či naopak přinesla. Cítila se důležitě a významně, když nám směla nějak pomoct. Vždy za námi nakráčela jako malá vojanda, a hned se vyptávala, co dále potřebujeme.
Odpoledne se už začali scházet hosté. Přišlo několik sousedů, mezi nimiž byla i paní Lorenzová se svým manželem a synem. Přišli i ti dva kluci s tím rozkošným drobečkem, který byl opravdu k zulíbání. Poté přišla maminka Tomiho i s Tashim a o něco později dorazili i moji drazí rodičové, kteří se hned ujali Nicki. Všichni nám něco přinesli, ač se jednalo o nějaké pití, dezerty, dorty, jednohubky či chlebíčky.
Vypadalo to doopravdy jako hezké odpoledne strávené s příjemnými lidmi v dobré atmosféře.
„To jsem moc rád,“ odvětím Hanně, která nám chválila maso. Prý bylo výborně ochucené. Zvedl jsem se a rozešel se s miskou od brambůrků do kuchyně, abych tam dal další. Dětičky si na nich pochutnávaly samozřejmě nejvíc.
Byl jsem hrozně rád, že se Tom se všemi bavil a byl samý úsměv. Všichni si s ním povídali, zajímali se o něj, což pro mě bylo velmi důležité. Byl oblíbený, lidem se zalíbil, což jsem plně chápal. On je jednoduše úžasný.
Po chvilce jsem se vrátil i s plnou miskou brambůrků. Jakmile jsem ji položil na stůl, děti se po ní klasicky hned vrhly. Jen jsem se nad tím pousmál a usadil se zpátky vedle Toma.
„No, a pak jsem se za ním vlastně vrátil ze Španělska, a když mi slíbil, že mi pořídí skříň na všechny moje boty, tak jsem mu řekl, že si ho teda vezmu,“ vyprávěl Tom všem náš příběh, přičemž se smál a oni s ním. Ani není divu, já sám se nad tím stále usmívám, ale s hřejivým pocitem na hrudi. „Viď, miláčku,“ pohladil mě hned po ruce a políbil mě. Nevinně jsem se zaculil a polibek mu oplatil.
„Jo, jo,“ přikývnu a mrknu na něj.
„A kdy se teda budete brát?“ padlo z nějaké strany. To kdybychom přesně věděli. Tom se na mě s úsměvem podíval a povytáhl obočí. Nejspíš se mě také snažil více zapojit do konverzace.
„No,“ odkašlal jsem si a povysunul se po židli níž. „Rádi bychom ještě tohle léto, přesný datum zatím nemáme,“ pousměju se. „Rozhodně chceme co nejdříve.“ Ostatní se začali bavit, ale já musel sledovat Toma, jak se rozněžněle usmíval na toho drobečka vedle sebe, kterého držel Kevin v náručí. Zase po něm natahoval ručičky.
„Pořád chce k tobě, vidíš?“ zasmála se Tomova mamka, která seděla naproti nám hned vedle mých rodičů. Zdálo se, že si spolu rozumí. Což je velké plus a těší mě to. Ne každá rodina si padne takhle do noty.
„Je úžasnej,“ brouknul Tom a pohladil ho jemně prstem po ručičce.
„Tak si ho na chvíli vezmi,“ pobídne ho Kevin vlídně. „Většinou u cizích lidí brečí, ale k tobě se pořád natahuje,“ zasměje se. Tom mě pohladil palcem po prstech, ale poté mi ruku vyvlékl. Místo toho si vzal opatrně do náruče toho drobečka Sama, co se na něj neustále culil.
„Vidíš ho, broučínka,“ šeptnul mi Tom něžně a jemně si hrál s jeho mrňavými prstíky, kterými Tomovi objímal prst. Ach jo, já chci domů taky takového broučka. Tom by byl nadšený a já také, o to víc kdyby byl opravdu náš. Kéž by to v budoucnu šlo. Když vidím, jak se k němu má, je mi vážně do breku smutkem, ale zároveň i dojetím.
„Je nádherný, tak droboučký a jak se k tobě tulí,“ usměju se sladce a natočím se víc k Tomovi, abych pořádně viděl, jak si s ním pohrává. Díval jsem se na ně jako na dva dokonalé zázraky.
„A tu pusinku,“ pošeptal, přičemž mu jemně zavadil o drobné rtíky. Kdybychom mohli mít naše miminko, jak by asi vypadalo? Určitě by mělo naše tmavě hnědé oči s dlouhými černými řasami, Tomovy plné rty a maličký roztomilý nosík. I Tom se ke mně více natočil, abych si ho mohl také pohladit. Prstem ho neustále hladil a šimral, nad čímž se Samík usmíval jako sluníčko. Bylo vyloženě vidět, že se mu Tom i jeho zacházení líbí. „Je naprosto dokonalej,“ vydechne bezbranně a dá mu malinkou pusinku na čelíčko. Věděl jsem, že v ten okamžik pro něj na světě neexistuje nikdo jiný. A snad mě to i těší. Je vidět, jak kladný vztah k dětem má.
„To je,“ vydechnu tiše a opatrně toho maličkého pohladím po tvářičce prstem.
Jen jsem se pousmál a v tichosti je dál sledoval. Tom na něj ještě chvíli hleděl jako na zázrak, až se rozhodl, že ho Kevinovi vrátí. Ten mu ho však s úsměvem nechal a dopřál mu tak ještě několik překrásných okamžiků s tím rozkošným mrňouskem. Tom si ho k sobě přivinul, avšak zároveň se přitulil ke mně a dál si s ním něžně pohrával. Ačkoli sem pozval celé okolí, teď nevnímal nic jiného než to malé a mě. Nahnul jsem se k nim a jemně Toma pohladil po ruce, načež jsem pohladil i Samiho po jeho drobných prstíčcích. Jen zlehka jsem se usmíval a dál ty dva broučky sledoval. Strašně bych si opravdu přál, abychom měli miminko. Když s ním Toma vidím, je mi vskutku do pláče, a zároveň do smíchu štěstím, jak dokonalého partnera a za chvíli už manžela, mám. Vždyť je přeci nějaká možnost, jak bychom si to miminko mohli pořídit. Kluci ho mají také a ani nevím, zda jsou oddaní. Jde tu spíš jen o to, že je Tom nemocný. Já bych do toho šel, protože stále pevně věřím, že to bude v pořádku nebo se to změní. A i kdyby se to nezměnilo, nikdy bych si nevyčítal, že s ním mám dítě. Chtěl bych si užít každičkou chviličku s ním, s naším drobečkem a Nicki.
Tom mu dal ještě pár drobných pusinek a dál se s ním mazlil. Pak náhle i za místních okolností, při kterých se tu neustále dospělí bavili a něčemu se nahlas smáli, mu při jeho hlazení usnul v náručí. Můj bože, to je andílek. Nic se nevyrovná pohledu na spící miminko u mého Tomiho. Ten okamžik změnil celý Tomův svět. A ten můj zřejmě také.
„Chci miminko, Bille,“ pošeptá láskyplně. Právě tahle věta mi v uších zazněla ještě stokrát po tom, co ji vypustil z úst. Přivřel jsem oči a tiše vydechl. Pohladil jsem Toma jemně po tváři a dal mu nakonec pusinku na líčko.
„Já taky,“ pošeptám mu, aniž bych se příliš soustředil na pohledy okolních lidí. Tom se mi podíval do očí, něžně mě políbil, jako bych byl ten drobeček, a poté se ke mně přitulil.
„Budu bojovat. Chci mít alespoň tři miminka a k tomu naší Nickinku. Nenechám je tu a tebe taky ne. Uvidím svoje vnoučata, všechno uvidím. Budu tady,“ šeptal sotva slyšitelně tak, abych to slyšel jenom já.
A jak mám teď sakra nebrečet, když bych ho nejradši pevně objal a plakal.
Zhluboka jsem se nadechl a přichytil ho za tvář.
„Budu stát vždycky po tvém boku a tohle si přeju také. Dokážeš to a já ti budu pomáhat, podporovat tě,“ pošeptám mu tiše. Budu při něm stát vždycky, ať se děje cokoli. „Budeme tu spolu, budeš tady,“ nasucho polknu a políbím ho. Tom mi naléhavě polibek oplatil a tiše při tom popotáhnul nosem. Ještě jednou mě láskyplně políbil, až se poodtáhnul. Nejdřív pohlédl na spinkajícího drobečka ve svém náručí, teprve poté se rozhlédl po lidech kolem. Rodiče na nás koukali, mamky div nebrečely a Kevin s Danem na tom byli stejně. Semkl jsem rty k sobě a lehce se pousmál. Prsty jsem si sjel po obočí, čímž jsem si zakryl trošku oči, ve kterých se mi seběhlo několik slz. Přepadl mě najednou zvláštní pocit, ani já sám jsem si to nedokázal vysvětlit.
„Miláčku,“ šeptne mi Tom, přičemž se mi otře nosem o tvář.
„Hm?“ pousměju se a zamrkám, načež se na něj hned podívám.
„Nebuď smutnej. Slibuju, že se mě jen tak nezbavíš,“ usměje se na mě povzbudivě. Blázínek můj. Je tolik statečný a hodný.
„Já tě hlavně ani nepustím,“ přitáhnu si ho za tvářičku k sobě, načež ho políbím. Pohladil jsem ho po bradičce a usmál se. „Miluju tě.“
Zbytek odpoledne, ale i večera jsme si opravdu dobře užili. Ačkoli jsme pořád s Tomem pokukovali po malém Samovi, smáli jsme se i bavili se s ostatními. Všiml jsem si, jak se naši rodiče opravdu hezky baví, což mě i Toma velmi potěšilo. Mít v rodině dobré vztahy je to hlavní. Děti si hrály, pobíhaly po celé zahradě a vymýšlely různé lumpárny.
Na večer se pomalu sousedé začali vytrácet do svých domovů s úsměvem na tvářích, což nás potěšilo. Loučili se slovy, že se brzo zase uvidíme a že nám takové skvělé odpoledne oplatí. Rodiče se ještě zdrželi a povídali si s námi ještě jakou dobu.
Všichni se rozprchli pryč až po osmé večer. Vše jsme Tomem uklidili, urovnali a dali do původního stavu. Nádobí jsme přímo nacpali do myčky a poklidili kuchyň. Nicki byla celá rozdováděná, ale poté i na ni dolehla únava, takže jsem ji vykoupal a dal ji spát. Usnula během pár minut. I já s Tomem jsme byli mírně společensky unavení, takže jsme byli velice rádi, když jsme si dali společnou vanu se sklenkou vína. Dokonale nás to uvolnilo a osvěžilo. Nebyli bychom to my, kdybychom se v té vaně trošku nepomazlili. Poté jsme si ale i my šli lehnout. Tom se ke mně jen hezky přitulil a po chvilce jsme už oba usnuli.
Uběhlo několik dnů, které už probíhaly klasicky. My jsme s Tomem chodili do práce, Nicki do školky a celý týden jsme už vymýšleli, co budeme podnikat o víkendu. Nebylo tomu jinak, než že se nás Nicki snažila přesvědčit k tomu, abychom jeli hledat princezny na zámky.
Dnes šel Tom znovu k lékaři, takže jsme to udělali tak, že jsme Nicki zavezli do školky a já ho potom odvezl k lékaři. Byl jsem celkem nervózní po tom, co jsem se dozvěděl, že výsledky nějak zaměnili.
Odjel jsem do práce a už jen čekal, kdy mi Tom zavolá nebo přijde, jak jsme byli domluveni. Moc mi ta práce ani nešla, jak jsem byl nervózní, ale řekl jsem si, že to nějak dopadne a jak, to stejně neovlivním. Samozřejmě, že tahle sportovní myšlenka nezabírala.
Až kolem desáté se mé nervy v těle o něco více napjaly a to s příchodem Toma.
„Ahoj lásko,“ pozdravím ho hned, co vejde do dveří. Odsunul jsem se od stolu a jen napjatě čekal, co mi řekne.
„Ahoj,“ broukne s drobným úsměvem a zavře za sebou. Kousal se do rtu. No tak, ven s tím. Jsem napnutý jako kšandy a on mlčí. Zvedl jsem se ze židle a jednoduše k němu došel.
„Tak co? Co ti řekli?“ šeptnu a zadívám se mu do očí.
„No…“ vydechl a pohladil mě po rameně se skloněným pohledem. Ani jsem snad nedýchal, jen jsem nasucho polknul a semkl rty k sobě. Bože, prosím, ať se splní moje přání.
„No?“
„Ten test byl špatnej,“ šeptne. Jak špatnej?
„Špatnej,“ vydechnu hned po něm. „Takže… jak to je?“ chytil jsem ho za ruku.
„No…“ olízne si rty. Svraštil jsem trošku obočí a napjatě se kousl do rtu.
„Tomi, řekni mi to, prosím,“ zaskučím.
„Prý jsem si zkrátil život asi tak o pět let kvůli všem těm nervům,“ šeptne. „Ale… nic mi nenašli. Ten první test, kdy tam byl záskok za mojí sestřičku, ten byl špatnej. Ten museli vyměnit. Nikdy jsem HIV neměl a ani nemám,“ vydechne.
Oh, můj bože, ano, ano, ano! Je zdravý!!! Stále vypadal otřesen, nejspíš proto jsem to z něj musel takhle páčit.
„Tomi, lásko, proboha,“ vydechnu naprosto omámeně. Párkrát jsem zamrkal, ale potom jsem mu jednoduše skočil kolem krku a začal ho pusinkovat. Bude žít, je zdravý, bude se mnou a budeme mít miminko! Nemá HIV, nemá, ah! „Jsi zdravý, zdravý! Ah bože.“ Aniž bych se na to nějak soustředil, rozbrečel jsem se. Tom se akorát usmál, ovinul mi ruce kolem pasu a schoval si mi obličej mezi krk a rameno.
„Miluju tě, lásko, miluju,“ pošeptám mu do ouška a hned ho jemně líbnu. Otřel jsem si trošku oči a hladil ho po zádech. Tiskl jsem si ho k sobě a snažil se to všechno vstřebat. Nejradši bych radostí vážně skákal až do stropu. Ze srdce mi spadl obrovský balvan. On pouze popotáhnul nosem a jemně mě hladil po šíji.
„Můžeme mít plno miminek,“ šeptl náhle. Stále na to myslí jako já. Teď už je to pouze na něm, zda by chtěl.
„Ne, že můžeme. My je mít budeme, pokud si to budeš přát,“ vyjedu mu dlaněmi po páteři.
„Chci jich mít moc,“ zasmál se s tichým pláčem, jako by mu to až teď všechno došlo. Přitiskl se ke mně ještě víc. Ah, kolik pak by jich chtěl? Já jsem pro, ale nejsem si jistý, zda deset dětiček zvládnu.
„Bude jich plný dům,“ usměju se a přivinu se k němu.
„Jo,“ začal tiše plakat, avšak tentokrát jsem věděl, že štěstím.
„Ale neplač,“ pousměju se a chytnu ho za tvářičky, načež se mu podívám do očí. Otřel jsem mu slzičky štěstí a potom ho měkce políbil. Usmál se na mě a polibek mi oplatil.
„Chtěl bys holčičku nebo chlapečka? Já chlapečka,“ zasměje se sladce.
„Malýho Tomiho,“ zaculím se a vlípnu mu další polibek. Jůů, jak už o tomhle uvažuje. Já chci chlapečka, ale můžeme si klidně pořídit i další holčičku.
„Bylo by blbý, kdyby se jmenoval stejně jako já,“ zasměje se, přičemž se mi otře mazlivě nosem o můj.
„Ne, nebylo. Mně by se to náhodou líbilo,“ zatetelím se a následně ho líbnu na čelist. „Mhh, vykašleme se tu na to. Dnes není den na to, abychom tady pracovali. Co ty na to, hm?“ usměju se. Nechci, abychom tenhle pěkný a hlavně významný den proseděli v práci. S úsměvem zavrtěl hlavou, ale dal mi sladkou pusinku a přitulil se ke mně.
„Dobře,“ pošeptá. „Půjdeme někam jinam.“
„Dnes budeme mít volno, které bude patřit jen a jen nám, dobře?“ pošeptám mu a otřu se mu o nosánek svým.
„Budeme jenom spolu,“ odsouhlasí s něžným polibkem. To se mi líbí. „Budeme se bavit o našich budoucích miminkách,“ pohladí mě ve vlasech. „Nicki se určitě o ně bude starat jako o svoje panenky,“ zasměje se, přičemž roztomile nakrčí nos. Živě si ji už umím představit. Bude to správná ségra.
„Tím jsem si jistý. Bude se chovat jako prává máma,“ zasměju se a pomalu ho pustím, přičemž ho ještě políbím, aby mu to nebylo líto. Došel jsem ke stolu, kde jsem vypnul notebook, jinak jsem vše nechal, jak bylo. Vzal jsem si mobil, tašku a došel k němu. Hned se mě chytil za ruku, již si kolem sebe spokojeně omotal a políbil mě.
„Kam půjdeme?“ pohladí mě po boku.
„Kam by sis jen přál,“ usměju se a víc si ho k sobě přivinu. Společně vyjdeme z kanceláře.
„Půjdeme na tu naši pláž, jak jsme tam spolu poprvé tancovali,“ pošeptá s úsměvem.
„To je nápad,“ zaculím se a skousnu si spodní ret. „Tak jdeme, jdeme,“ zasměju se tiše. Jen jsme prošli sekretariátem. Sandra tam stejně nebyla. Po celou cestu až k autu jsem si ho držel hezky kolem pasu. Poté jsme už nastoupili a jeli na místo, které Tom navrhnul. Podle mě to byl skvělý nápad, takže jsem neměl nic proti. Bylo to hezké místo, na které jsem měl zajímavé vzpomínky. Jak dobré tak i špatné, rozhodně na ně nikdy nechci zapomenout, jako na nic s Tomem.
Jakmile jsme dojeli na místo, zašli jsme dovnitř na bar, kde jsme si objednali nějaký nealkoholický nápoj a poté šli na krásnou pláž ven. Lehli jsme si do písku, přitulili se k sobě a mazlili se. Celé dopoledne probíhalo vlastně tím způsobem, že jsme polehávali, pořád se bavili o miminkách, o naší svatbě a hlavně o nás a Nicki. Jednoduše jsme si plánovali náš společný život, přičemž jsme se stále líbali a hladili. Cítil jsem se hrozně hezky, příjemně a v bezpečí. V celém těle jsem cítil proudit pocit štěstí, spokojenosti a lásky.
A to jen díky němu. To on je ten, koho miluju, ten díky komu skutečně létám a vím, co láska znamená.
KONEC
A jsme na konci 🙂 chceme vám moc poděkovat za vaši podporu a komentáře. Doufáme, že se vám tato naše spolupráce líbila a alespoň trošku jste si povídku Denial užili a snad i kapánek oblíbili 🙂
Ještě jednou velké díky! 🙂
Mischy & Turmawenne
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Snažila jsem se uklodnit, ale to nešlo prvně miminková scénka :3 to jsem pištěla nejmíň 10 minut :'33333 <3 a pak ten konec, že nemá HIV :') :') to jsem se upřímně opravdu rozbrečela :'3 nádhera! <3 dokonalost sama <3 tahle povídka si opravdu jako jediná ve mně od začátku do konce vyvolávala nespočet emocí! <3 občas jsem opravdu bulela, dostávala infarkty, vztek, všechno! :* <3 je úžasná, kažsý díl byl ùžasný třeba bude 2. Série :3 to by bylo suprový! :3 zbozňuju jí… a víte co? Jdu si ji číst odznova <3 <3
Tak názov koniec bol pre mňa trochu šok 😀 Aj keď ste už spomínali, že sa blížime ku koncu, nerátala som, že to bude už tak rýchlo 🙂
Scénka s malým Sam… to bolo niečo nádherné, úplne som sa rozplývala, ako si tam šepkali o malom miminku 😀 Strašne som rada, že Tom nakoniec HIV nemá, takže spolu môžu byť celý život a splniť si tie sny o deťoch 🙂
Prajem im, nech sú šťastní a dúfam, že Tom už nebude taký náladový 😀
Vďaka za úžasný príbeh nabitý množstvom emócií. 🙂
Koniec bol perfektný:) Som rada, že je Tom zdravý. Snáď sa jeho pojašené hormóny upokojili a budú s Billom a Nicky a samozrejme aj s tými detičkami ktoré si plánujú zohnať šťastní. Ďakujem za poviedku. Je napísana strašne pekne a pútavo. Tom mi väčšinu času poriadne liezol na nervy, ale aspoň bola sranda keď som to tak prežívala. Fakt by som ho uškrtila keby sa mi dostal do rúk. Som strašne rada, že sa ku koncu zmenil a uvedomil si čo pre neho Bill znamená. Strašne sa mi v tejto kapitole páčil ten moment na oslave, keď Tom Billovi sľúbil, že bude bojovať a mieni s ním zostať veľa rokov. To bol ten Tom akého mám rada.
Uf, tak jsem tuhle povídku přežila ve zdraví… ale občas jsem měla na mále.
Začátek povídky-tak prvních 20-30 dílú byl naprosto perfektní, originální, ale jak pak začali řešit ten svúj vztah, tak jsem myslela, že mě z nich švihne. Nejradši bych to celé přeskočila a přečetla si až tenhle poslední díl.
No, ale jsem ráda, že to dopadlo dobře 🙂
Ještě že to tak dobře skončilo.Povídka byla moc pěkně napsana.
Takže jsem se nakonec dočkala svého krásného, šťastného konce! 🙂 Moc za to děkuji, holky! 🙂 Kluci si štěstí zasloužili a jsem vážně ráda, že to všechno spolu přežili a hlavně že to Bill s Tomem vydržel 🙂 I když mě Tom, jak většině z nás :-D, po hodně dlouhou dobu pěkně lezl krkem a já měla i období, kdy jsem Toma za jeho chování začala pomalu nenávidět, tak můžu říct, že jsem nekonec ráda, že jsou spolu 🙂 Oni k sobě jednoduše patří a jsem ráda, že povídka skončila takhle krásně 🙂 Nemluvě o tom, jak obrovskou radost mi udělal fakt, že Tom je naprosto zdravý a že tak můžou mít s Billem kupu dětí 🙂
Tenhle celý díl byl naprosto skvělý a nabitý úžasnými momenty! Mezi tyhle momenty patří to, jak Tom choval malého Sama, úplně jsem už kluky viděla, jak budou nádherná rodinka 🙂 A moment, kdy Tom řekl Billovi, že bude bojovat a že tady Nicky ani Billa nenechá samotné, byl báječný!
Moc děkuji za povídky, vážně jsem si ji užila 🙂 Moc se Vám povedla 🙂
A je to tady… Konec a s ním i můj komentář, který jsem slibovala. 🙂
Jsem opravdu moc ráda, že jsem vlastně s touhle povídkou získala kamarádku, pokud to smím takhle říct, s níž si můžu promluvit. Za to jsem opravdu neskutečně vděčná! Prozradím však, že je to jedna z autorek :-* ♥ Ona ví.
Co se týče povídky, tak s ní jsem byla spokojená na největší možnou míru. Opravdu. Já jsem totiž už z předchozí Vaší tvorby měla radost a říkala jsem si, že mi Vaše psaní neskutečně chybí. Z toho důvodu jsem byla neuvěřitelně ráda, že se tady objevila další Vaše společná tvorba, s kterou jste mi udělaly opravdu velkou radost.
Avšak… Bohužel musím snést i trochu kritiky na celou povídku, což mě neuvěřitelně mrzí. Vím, že jste to psaly obě dohromady a o to víc, jsem trochu zklamaná s tím, jak byl celý děj povídky situovaný.
Bill = naprosto skvělá postava, která má tak velké srdce, že jsem snad ještě nikoho takového nepoznala a doufám, že jednou budu mít tu čest, abych se s ním mohla seznámit. Bill měl své chyby a tou byla právě jeho láska k Tomovi a benevolentnost k Nicky. On se nikdy nesnažil nikomu ublížit a proto raději nechal Barbaru, aby mu dupala po všem, křičela na něho a vysávala z něho peníze jenom proto, aby se Nicky měla dobře a vyrůstala v úplné rodině. A navíc ty jeho opisy!!! ♥♥♥♥ Tak procítěné jsem to snad ještě nikde nečetla :-*
Co se týká postavy Toma, tak s ním jsem nespokojená od poloviny povídky. Opravdu velmi nespokojená. Je to postava, která je odfláknutá, neuvěřitelně impulzivní a docela si troufám říct, že to není až normální. Takovouhle osobu bych si pro Billa vůbec nedokázala představit. On se choval jako idiot, když to tak musím napsat. Jeho "vtipné" narážky zněly prostě. Jeho sarkastické poznámky byly trapné a v některých chvílích to ani nebylo to správné. Vůbec mi nepřišel, že by byl zamilovaný do Billa, přišlo mi to jenom takové, jako by jej využíval, i když z počátku povídky vypadal skvěle a sympaticky… Úplně mi bylo smutno, že jsem byla svědkem téhle proměny, která vůbec nebyla příjemná. A Toma jsem chtěla nakopat do zadku a ne jenom jednou. Nejraději bych od něho Billa odtáhla a našla mu někoho jiného, protože on si to nezaslouží. Tom si Billa nezaslouží za to, jak se k němu chová. Měl by se stydět.
Trochu mě zaskočila ta věc s HIV pozitivním testem, jsem nakonec ráda, že to byla chyba, i když jsem si to přála a nakonec jsem byla ráda, že se to ukázalo jako pravda, protože už Bill dostal takovou čočku, že si to nezasloužil. Bylo to nečekané v tom příběhu a docela mi to tam vadilo, jelikož to narušovalo moji onu myšlenku, kterou jsem při prvním okusení této povídky měla.
Nebudu říkat, že jsem nebyla zaskočená s vývojem děje. Jak jsem říkala před chvílí, tak jsem od povídky očekávala nějakou romantiku, která by mi vůbec nevadila. Avšak ono to po chvíli vymizelo 🙁
Neříkám, že tahle povídka byla špatná, rozhodně ne a nechci, abych tím nějak uškodila… Ale četla jsem už od Vás i lepší.
Ale i přes tohle všechno, jsem povídku četla s chutí a prožívala jsem s Billem každou chvíli. Moc děkuju za to! :-* Těším se na další povídku, kterou jste si pro nás připravily.
Všem vám moc DĚKUJI za veškeré komentáře. Za ty k tomuto dílu, ale i za ty předešlé. To vy jste motivací, proč psát 🙂
Musím mluvit jen sama za sebe. Mischy sem žádné komentáře nepíše, takže sama za sebe říkám, že vám vážně děkuji, udělali jsme mi hroznou radost, že jste s námi došli až sem a dostali jsme se do společného konce 🙂
Denial je povídka "odlišného" rázu a jsem za ni velmi ráda. Nikdy ji nepřestanu mít ráda.
Děkuji za vaše komentáře, přízeň, podporu, kritiku i ovace 🙂
Jste úžasní 🙂