Vzkaz v láhvi
Tom se necítil ani na chvíli špatně, když si bezdůvodně vybíral jednu ze dvou povolených absencí v jednom semináři. Došel si v klidu na oběd, nacpal si břicho výbornými francouzskými bramborami, a pak už se do školy na odpolední výuku prostě nevrátil. Kromě povinného semináře měl už jen dvě přednášky, na které by tak jako tak nešel, jelikož k nim dostali materiály, ze kterých pak budou čerpat informace ke zkoušce. Tudíž to byla ztráta času. Bylo naprosto jasné, kam se Tom vydal místo svých povinností. Cestu k léčebně už znal nazpaměť, tudíž se ani nemusel dívat na cestu. Dokonce věděl, kterým místům se vyhnout, kde se pod sněhem nachází zrádná zamrzlá kaluž, která by Toma poslala k zemi.Telefonát s primářkou byl velmi stručný. Tom jen stihl pozdravit a představit se, když primářka v kanceláři zmáčkla tlačítko, které Tomovi uvolnilo zámek. Jako vždy se Tom ujistil, že branka opravdu zaklapla. Lehké zacloumání mu dalo jasně najevo, že se ven nikdo nedostane. Tom vykročil na zapadanou cestu. Měl dnes celý den zvláštní pocit, ale přesto měl dojem, že je to spíše dobře divný pocit. Ne že by se mělo stát něco špatného. Usmál se dokonce, i když mu kousek za brankou trochu podjela noha na zmrzlém sněhu a on na chvíli ztratil rovnováhu a zavrávoral. Zakroutil nad sebou hlavou a šel dál. Pár ošetřovatelů, kteří přebíhali z budovy na budovu, se po něm otočilo, ale nevěnovali mu přílišnou pozornost. Krátce po tom, co se Tom objevil v areálu, vrátný otevřel malé kovové dveře, které byly vedle velké kovové brány. Návštěvní hodiny pravděpodobně právě začaly, tudíž Tom nebyl tak úplně vetřelcem.
„Nikdy byste neměl tak rychle odkývat věc, o které ještě nic nevíte,“ poučila jej. „Šlo by jen o drobnosti, tudíž nečekejte bůhví jaké odměny. Mám na mysli například pomoc, když přivezou potraviny, nebo ostatní vybavení jako krabice s ložním prádlem, kancelářské pomůcky a další. Rozvoz obědů pacientům a pak prostě cokoli, co bude třeba. Teď v zimě je třeba především odklízet sníh. Má to v popisu práce vrátný, ale je líný a vymlouvá se na bolest zad.“
„Dobře no, tak když už jsme si všechno řekli, tady jsou papíry, které potřebuji vyplnit a podepsat,“ natáhla se k tiskárně, na které leželo několik archů potištěného papíru.
„Pro dnešek bylo řečeno všechno. Přijďte zítra po výuce. Seznámím vás s kompetentními lidmi, na které se budete moct obrátit v případě, že byste něco potřeboval. Ukážu vám, kde co najdete, kde se budete nejčastěji pohybovat a tak dále. Klíče si můžete vzít už dnes, abyste si mohl už zítra sám odemknout. Pokud nemáte zařízené obědy, je vám k dispozici jídelna. Obědy jsou pro zaměstnance za poloviční cenu, takže žádná hrůza, a vaří celkem dobře. Zítra uvidíme, co bude potřeba udělat, ale jak jsem řekla. Dříve než po vyučování a obědě vás tu nechci potkat!“ zdvihla výstražně prst, ale usmála se.
Tom se skoro vznášel, když opouštěl budovu a vycházel ven. Najednou se venku oteplilo a on měl všechny rád. To všechno protože měl obrovskou radost. Venku se zastavil a zhluboka se nadechl. Dnešek považoval za úspěšný. Jakmile se mu podařilo potlačit potěšené výkřiky a kňučení, s mírným úsměvem zamířil cestou k brance. Blížil se k lampě, kde potkal Billa. Neodolal, aby se tím směrem nepodíval. Čím víc místo míjel, tím více se mu zdálo, že se ve sněhu něco leskne. Jeho úsměv zmizel a na čele se mu vytvořila zvědavá vráska. Mohlo to být cokoli. Úplně cokoli, ale to, že se na tom místě odehrálo něco speciálního, Toma přinutilo se zastavit a přiblížit se blíž.
Přidřepl si ke spodní části lampy tak, aby viděl na předmět, který se ve sněhu leskl. Vytáhl ruku z kapsy a odhrabal nakupený sníh mimo. O lampu byla opřená zelená láhev od nějakého nápoje. Minerální voda, jak se Tom dověděl z promočené etikety na těle láhve. Otřel zbylý sníh a dobře si láhev prohlédl. Bylo mu jasné, že to mělo nějaký význam. Kdyby sem láhev někdo jen tak ledabyle pohodil, určitě by neskončila ve vzpřímené poloze zaplácaná sněhem, aby ji skoro nikdo nenašel. Kolem hrdla láhve byl uvázaný tenký provázek. Tom naklonil láhev ke světlu a podíval se dovnitř. V nádobě se na druhém konci provázku houpala malá rulička smotaného papíru. Tom se ohlédl, jestli jej někdo nesleduje, a začal se dobývat dovnitř.
Musel několikrát uklidnit třas své ruky, který mu znemožňoval dostat obsah ven. Rulička se pokaždé vzpříčila na začátku hrdla. Tom s lahví netrpělivě zaštěrchal, až z láhve lísteček vykoukl sám. Stáhl z ruličky provázek, jako se v pohádkách stahoval lísteček s pečetí z královských listin. Rozmotal jej, ale světlo bylo příliš slabé, aby mohl přečíst, co na něm bylo napsáno. Strčil si láhev pod paži a vytáhl z kapsy svůj mobil. Zmáčkl libovolné tlačítko, hlavně aby se rozsvítil displej. Namířil na lísteček, který si přidržoval palcem a ukazováčkem, aby se mu samovolně nesmotal a přečetl si jediné.
Děkuji
Jedno jediné osamocené slovo v Tomovi dokázalo zažehnout obrovský oheň, když mu došly souvislosti. Musel to napsat Bill. Prostě musel. Tom najednou zažíval pocit euforie. Měl dojem, že se mu podařilo něco, co nikomu za tu dobu, co je Bill v léčebně. Jako by lehce povytáhl jednu z milionu cihel ve zdi, kterou kolem sebe Bill vystavěl. Bylo to možná jen malé povytáhnutí, ale znamenalo to narušení. Ta zeď byla najednou křehká. Bála se, protože když se někomu podařilo pohnout jednou cihlou, mohlo by se mu podařit ji dokonce vytáhnout, a pak vytáhnout další a další, a jakmile by všechny nosné cihly zmizely, zeď by se zbortila a dovolila by člověku žijícímu za ní, vystoupit ze svého vlastního stínu a znovu poznat barvy života.
Tom si tohle všechno uvědomoval. Byl možná na dobré cestě něco změnit, avšak věděl, že nesmí nic uspěchat. Nesmí ty cihly vytahovat násilím, ale trpělivostí, protože pak povolí snadněji. Tom uvolnil prsty a vzkaz se automaticky smotal do polohy, ve které se nacházel bůhví jak dlouho a kterou si zapamatoval a přijal za svou. Schoval lísteček do kapsy a láhev schoval do batohu. Ani ve snu by jej nenapadlo ji vyhodit. Byla to možná hloupost, ale ta láhev byla součástí zázraku a Tom si byl jistý, že jednou, až na tu láhev znovu sáhne, bude rád, že ji nevyhodil.
autor: Muckátko :o*
Úžasné! Tolik zvratů najednou. Tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Bill je teda koumák 🙂
A jsem ráda i za Tomovu brigádu. Snad se brzy zase potkají.
To je úžasný! Moc se mi líbí jaký komunikační způsob Bill vymyslel 🙂 a od Toma je hezké, že si schoval i lahev. Doufám,že díky té brigádě spolu budou moct komunikovat lépe a hlavně častěji 😀 jsem hrozně zvědavá 😀 a děkuji za díl 🙂
Tá fľaška s odkazom bola super, niečo také ma vôbec nenapadlo, keď som rozmýšľala, ako by mohol Bill Tomovi poďakovať. A som strašne rada, že mu vôbec poďakoval (proste, že sa Bill o Toma akýmsi spôsobom zaujíma aj vo svojom terajšom stave).
Za tú brigádu som tiež rada, dáva to množstvo príležitostí 🙂
A nakoniec ten záver, ako si písala o tej stene z tehál. To bolo veľmi trefné a už sa teším na to, ako bude Tom tie tehly pomaly vyťahovať jednu pod druhej, až kým nezničí celú stenu 😀
Vďaka za kapitolku.
Tahle kapitola mi udělala obrovskou radost! Vůbec jsem nečekala, že by Bill Tomovi nějakým způsobem odpověděl 🙂
Děkuju a těším se na další díl 🙂
Páni, Bill odpověděl.. doufám teda, že to byl Bill. 😀 To mě moc potěšilo i to, že Tom nastupuje v léčebně na brigádu, tak budu doufat v nějaké sblížení.. 🙂 Těším se na další díl.. 🙂
No páááááni!
Myslím, že tohle je od Billa opravdu velké gesto! Možná se to může zdát jako nic a jako samozřejmost poděkovat za něco, ale myslím, že vzhledem k Billovu stavu a k tomu, jak si k sobě nikoho nepouští je tohle ohromné. Už jenom to, že si dal tu práci s tím vymyslet, jak Tomovi poděkovat a nakonec to zrealizovat. Jsem upřímně velice mile překvapená a taky šťastná! Je to dokonalý nápad a já si opět tluču do hlavy nad tím, jak moc jsem se mordovala s myšlenkou, jak by mu Bill mohl poděkovat nebo jak by tohle mohlo pokračovat a nic mě nanapadlo. Tohle Billovo gesto mě táááák potěšilo! 🙂 Navíc mám radost i díky tomu, že má radost Tom 😀 🙂 Věřím, že ten z toho musí být doslova unešený 😉
Taky jsem strašně ráda, že primářka nabídla Tomovi takovouhle práci. Jak řekl Tom, alespoň bude Billovi blíž a třeba jej někdy alespoň na chvíli uvidí 🙂
Neuvěřitelně moc se už těším na pokraočvání! Tahle povídka mě vždycky vtáhne do děje tak, že si připadám, jako bych tam byla s nima 😀 🙂
Moc děkuji ♥♥
To je skvelé:D všetko, to, že Tom dostal prácu a bude môcť stretávať Billa ale hlavne ten Billov spôsob poďakovania:) Čakala som, že Billovi Tom hneď odpíše, ale aj to gesto, že si fľašu s lístkom zobral je krásne. Strašne moc ďakujem za úžasnú poviedku. Veľmi sa mi páči a teším sa na pokračovanie.
To je fajn že mu Bill odepsal spěchám na další díl.